SKÁLA

Část Písma, která byla napsána v hebrejštině, rozlišuje mezi skálou nebo velkým kusem skály (cur) a skalním útesem (seʹlaʽ). Oba výrazy se v Písmu používají v doslovném i obrazném významu. Ve 2. Samuelově 22:2, 3 a v Žalmu 18:2 se tyto dva výrazy vyskytují v paralele: „Jehova je můj skalní útes . . . Můj Bůh je má skála.“

V Bibli se dochovala jména určitých skal a skalních útesů. Gideonovi muži například zabili midianského knížete Oreba na skále nazývané Oreb, která tak byla pojmenována zjevně podle této události. (Sd 7:25; Iz 10:26) V Písmu je zmínka o skalním útesu Etam, kde žil určitou dobu Samson (Sd 15:8), a o zubovitých skalních útesech Bocec a Sene, kde Jonatan a jeho zbrojnoš zaútočili na přední hlídku Filištínů. (1Sa 14:4, 5) Když Mojžíš a Áron vyváděli pro shromáždění vodu ze skalního útesu v Meribě nedaleko Kadeše (další místo Meriba se nacházelo blízko Refidimu v hornatém kraji Choreb [2Mo 17:7]), popudili se do té míry, že opomenuli posvětit Jehovu. (4Mo 20:11–13; Ža 106:32, 33; viz hesla MASA; MERIBA č. 1 a 2.)

Obrazné použití. Slovo „skála“ v obrazném smyslu popisuje vlastnosti Jehovy jako Otce Izraele (5Mo 32:18), jako pevnosti (2Sa 22:32, 33; Iz 17:10), jako bezpečné výšiny a útočiště svého lidu (Ža 62:7; 94:22) a jako záchrany svých služebníků (5Mo 32:15; Ža 95:1). Někteří lidé pohlíželi na falešné bohy jako na svou ‚skálu‘. (5Mo 32:37) Existují další příklady, v nichž slovo „skála“ ve všeobecném smyslu symbolizuje místo bezpečí, ochranu, jistotu a útočiště. (Iz 2:10, 19, 21) U Izajáše 8:14 je zmínka o Kristu Ježíši jako o ‚skále‘, o kterou klopýtnou ‚oba izraelské domy‘. (Srovnej Mt 21:42–44.)

V Ježíšově podobenství o rozsévači je řecké přídavné jméno pe·troʹdes (příbuzné s podstatným jménem peʹtros) použito k popisu skalnatých míst, na něž padla některá semena. (Mt 13:3–5, 20) Slovo Peʹtros je použito jako vlastní jméno „Petr“. (Jan 1:42) O významu tohoto výrazu dílo Vine’s Expository Dictionary of Old and New Testament Words (1981, sv. 4, s. 76) poznamenává: „Petros označuje kus skály, oddělený kámen nebo balvan, v protikladu k petra, skalnímu masivu.“ Dílo Word Studies in the New Testament o výrazu peʹtros říká: „V klasické řečtině toto slovo znamená kus skály, jako když v Homérovi Ajax hodil kámen na Hektora, . . . nebo jako když Patroklos uchopil a ve své ruce schoval rozeklaný kámen.“ (Od M. Vincenta, 1957, sv. I, s. 91)

Řecké slovo tra·chysʹ, jež znamená ‚drsný‘ (Lk 3:5), poukazuje ve Skutcích 27:29 na rozeklané, nerovné útesové skály.

Jiné řecké slovo, spi·lasʹ, zřejmě poukazuje na skálu nebo útes, které jsou skryté pod vodou. Juda tento výraz používá ke znázornění určitých lidí, kteří se zkaženými úmysly vklouzli do křesťanského sboru. Stejně jako skryté skály byly nebezpečím pro lodě, představovali tito lidé skutečné nebezpečí pro ostatní v křesťanském sboru. Juda o takových lidech říká: „To jsou ty skály utajené pod vodou při vašich hostinách lásky, zatímco s vámi hodují.“ (Juda 12)

Pojednání o Matoušovi 16:18 lze najít pod heslem SKALNÍ MASIV.