BETSAIDA
[z aramejštiny, znamená „dům lovce (nebo ‚rybáře‘)“].
Město, z něhož pocházeli Filip, Ondřej a Petr (Jan 1:44), i když v době Ježíšova kazatelského díla Šimon Petr a Ondřej patrně bydleli ve městě Kafarnaum. (Mt 8:5, 14; Mr 1:21, 29) Betsaida bylo „galilejské“ město. (Jan 12:21) Po smrti Jana Křtitele se Ježíš se svými učedníky do Betsaidy opět vrátil a na jednom nedalekém opuštěném místě porostlém trávou zázračně opatřil jídlo přibližně pro 5000 mužů (kromě žen a dětí), kteří se shromáždili, aby mu naslouchali. (Lk 9:10–17; srovnej Mt 14:13–21; Jan 6:10.) U Betsaidy Ježíš později vrátil zrak jednomu slepému muži. (Mr 8:22) Vzhledem k tomu, že tyto mocné skutky vykonal v blízkosti Betsaidy, bylo její obyvatelstvo jako celek — a stejně tak i obyvatelstvo Chorazinu — zaslouženě pokáráno kvůli svému nekajícnému postoji. (Lk 10:13)
Přesná poloha „vesnice“ (Mr 8:22, 23) nebo „města“ (Lk 9:10) Betsaida je předmětem debat. Zmínky v Bibli ukazují, že mohlo jít o místo na sev. břehu Galilejského moře. Josephus toto jméno spojuje s lidnatou vesnicí, která ležela poněkud vých. od místa, kde řeka Jordán vtéká do Galilejského moře. Tuto vesnici přestavěl tetrarcha Filip a na počest dcery Caesara Augusta ji pojmenoval Iulias. (Židovské starožitnosti, XVIII, 28 [ii, 1]) Starověké pozůstatky vlastní Iuliady jsou v et-Tellu, asi 3 km od moře. Zbytky menší rybářské osady se však nacházejí v el-ʽAradži přímo na pobřeží. Zde až donedávna rybáři využívali přírodní přístav. Zeměpisná poloha tohoto místa tedy odpovídá významu jména Betsaida.
Řada komentátorů, kteří připouštějí, že se tato identifikace v některých textech na Betsaidu vztahuje, přesto tvrdí, že někde na záp. straně Jordánu existovala ještě druhá Betsaida. Tento názor se opírá o to, co uvádí Josephus a další, totiž že se území Galileje nerozprostíralo na V od Jordánu. Sám Josephus píše, že Iulias ležela v ‚dolním Gaulansku‘, v oblasti na V od Galilejského moře. (Válka židovská, II, 168) O Betsaidě se však píše, že to bylo „galilejské“ město. (Jan 12:21) Zdá se ovšem, že oblast Galileje nebyla vždy přesně vymezena. Josephus dokonce označuje jistého Júdu z Gaulanska za ‚muže galilejského‘. (Židovské starožitnosti, XVIII, 4 [i, 1]; Válka židovská, II, 118) Je také docela možné, že část obyvatel města Betsaida se usídlila až na záp. břehu Jordánu, asi 1,5 km daleko.
Bible česká (L. Sýkora) navíc v překladu slov u Marka 6:45 uvádí, že Ježíš přiměl své apoštoly, aby ‚se plavili na lodičce napřed na druhou stranu k Betsaidě‘, zatímco v paralelní zprávě u Jana 6:17 se píše, že se vydali do Kafarnaum. Někteří znalci proto zastávají názor, že z toho také vyplývá, že na záp. straně Jordánu nedaleko Kafarnaum musela být druhá Betsaida. Současné překlady textu u Marka 6:45 však umožňují chápat ho tak, že se apoštolové vydali na cestu směrem ke Kafarnaum a nejprve se podél pobřeží plavili „k Bethsaidě“ (místo, kde opustili Ježíše, bylo zjevně nedaleko místa, kde Ježíš zázračně nasytil 5000 lidí, pravděpodobně v nevelké vzdálenosti již. od Betsaidy a na protější straně moře směrem od Kafarnaum), a potom se přeplavili přes sev. cíp moře ke svému konečnému cíli, ke Kafarnaum. Přistáli na březích země Genezaret, podle všeho poněkud na J od města Kafarnaum. (Mr 6:53)
I když se tedy předpokládají různá místa, kde mohla ležet druhá Betsaida, z biblických zpráv vyplývá, že není nutné ji hledat. Je možné si také povšimnout, že všechna tato předpokládaná místa jsou nedaleko Kafarnaum, a bylo by zcela nepravděpodobné, aby dvě města ležící pouze několik km od sebe měla stejné jméno Betsaida.