Biblická kniha číslo 43 — Jan

Pisatel: apoštol Jan

Místo psaní: Efez nebo okolí

Psaní dokončeno: asi 98 n. l.

Doba v ní zahrnutá: po prologu, 29–33 n. l.

1. Co ukazují Písma o důvěrnosti Janova společenství s Ježíšem?

EVANGELIA Matouše, Marka a Lukáše byla v oběhu již víc než třicet let a křesťané 1. století si jich začali vážit jako děl, která byla inspirována svatým duchem. Nyní, když se blížil konec století a zmenšoval se počet těch, kteří byli s Ježíšem, mohla snadno vzniknout otázka, zda má být ještě něco vyřčeno. Byl tu ještě člověk, který mohl podle vlastních zážitků doplnit vzácné podrobnosti o Ježíšově službě? Ano, byl. Letitému Janovi se dostalo mimořádných požehnání v jeho spojení s Ježíšem. Byl zřejmě mezi prvními učedníky Jana Křtitele, kteří byli představeni Božímu Beránkovi, a jedním z prvních čtyř, které Pán pozval, aby se k němu připojili plným časem ve službě. (Jan 1:35–39; Mar. 1:16–20) Byl stále v důvěrném spojení s Ježíšem po celou dobu jeho služby. Byl to učedník, kterého „Ježíš. . . miloval“ a jenž spočíval při poslední večeři u Ježíšových prsou. (Jan 13:23; Mat. 17:1; Mar. 5:37; 14:33) Byl přítomen srdcervoucí scéně popravy, kdy mu Ježíš svěřil péči o svou tělesnou matku, a byl to on, kdo předběhl Petra, když utíkali k hrobce, aby prozkoumali zprávu, že Ježíš vstal. — Jan 19:26, 27; 20:2–4.

2. Jak byl Jan vyzbrojen a posílen k sepsání svého evangelia a proč?

² Obohacen téměř sedmdesáti roky v činné službě a naplněn viděními a úvahami ze svého nedávného osamělého uvěznění na ostrově Patmu, byl Jan dobře vybaven, aby psal o věcech, které dlouho uchovával v srdci. Svatý duch nyní posílil jeho mysl, aby si připomněl mnohé z těch vzácných, životodárných výroků a zapsal je, aby tak každý, kdo čte, ‚uvěřil, že Ježíš je Kristus, Boží Syn, a aby prostřednictvím jeho jména měl život, protože věří‘. — 20:31.

3, 4. Jaký je vnější a vnitřní doklad a) o kanonicitě tohoto evangelia, b) o tom, že je napsal Jan?

³ Křesťané raného 2. století přijímali Jana jako pisatele této zprávy a také brali tento spis jako nespornou část kánonu inspirovaných Písem. Klemens Alexandrijský, Irenaeus, Tertullianus a Origenes, všichni z konce 2. a začátku 3. století, potvrzují, že pisatelem je Jan. A navíc je v samotné knize možné najít mnoho vnitřních svědectví, že jejím pisatelem byl Jan. Pisatel byl zřejmě Žid, dobře obeznámený se zvyky Židů a s jejich zemí. (2:6; 4:5; 5:2; 10:22, 23) Celková intimita vyprávění napovídá, že byl nejen apoštolem, ale jedním z důvěrné skupiny tří — Petra, Jakuba a Jana —, kteří doprovázeli Ježíše při zvláštních příležitostech. (Mat. 17:1; Mar. 5:37; 14:33) Z nich můžeme vyloučit Jakuba (syn Zebedeův), protože ten byl umučen Herodem Agrippou I. asi v roce 44 n. l., dlouho předtím, než byla napsána tato kniha. (Sk. 12:2) Petr to také není, protože se o něm a o vlastním pisateli mluví v Janovi 21:20–24.

⁴ V těchto závěrečných verších je pisatel popsán jako učedník, kterého „Ježíš. . . miloval“. Tohoto výrazu a podobných vyjádření je v záznamu použito několikrát, ale nikdy není uvedeno jméno apoštola Jana. Je zde citován Ježíš, jak o něm říká: „Jestliže je to má vůle, aby zůstal, dokud nepřijdu, proč se o to staráš?“ (Jan 21:20, 22) To naznačuje, že zmíněný učedník dlouho přežije Petra a ostatní apoštoly. To vše se hodí na apoštola Jana. Je zajímavé, že Jan, když mu bylo ve Zjevení dáno vidění o Ježíšově příchodu, uzavírá toto podivuhodné proroctví slovy: „Amen! Přijď, Pane Ježíši.“ — Zjev. 22:20.

5. Kdy napsal Jan své evangelium, jak se obecně soudí?

⁵ Samotné Janovy spisy nedávají sice žádnou určitou informaci o té věci, ale všeobecně se soudí, že Jan napsal evangelium po návratu z vyhnanství na ostrově Patmu. (Zjev. 1:9) Římský císař Nerva, 96–98 n. l., povolal zpět mnohé z těch, kteří byli vypovězeni na sklonku vlády jeho předchůdce Domitiana. Soudí se, že po sepsání evangelia, asi v roce 98 n. l., Jan pokojně zemřel v Efezu ve třetím roce vlády císaře Trajana, roku 100 n. l.

6. Které doklady nasvědčují tomu, že evangelium nebylo napsáno v Palestině, ale v Efezu nebo jeho blízkosti?

⁶ Pokud jde o Efez nebo jeho okolí jako místo psaní, dějepisec Eusebios (asi 260–342 n. l.) cituje Irenaea: „Jan, Pánův učedník, který mu dokonce odpočíval na prsou, uveřejnil také sám evangelium, když žil v Efezu v Asii.“a Na mnoha místech se mluví o Ježíšových protivnících povšechným výrazem „Židé“, místo „farizeové“, „přední kněží“ a podobně, což také podporuje myšlenku, že kniha nebyla napsána v Palestině. (Jan 1:19; 12:9) Galilejské moře je rovněž označeno svým římským názvem moře Tiberiadské. (6:1; 21:1) Pro lidi nežidovského původu podává Jan pomocné vysvětlivky o židovských svátcích. (6:4; 7:2; 11:55) Místo jeho vyhnanství, Patmos, bylo blízko Efezu, a Janova znalost Efezu i jiných sborů v Malé Asii je patrná ze Zjevení, kapitol 2 a 3.

7. Jak je důležitý papyrus Rylands 457?

⁷ O věrohodnosti Janova evangelia svědčí důležité rukopisné nálezy z 20. století. Jedním z nich je zlomek Janova evangelia, nalezený v Egyptě, který je nyní známý jako papyrus Rylands 457 (P⁵²). Obsahuje Jana 18:31–33, 37, 38 a je uschován v knihovně Johna Rylandse v Manchesteru v Anglii.b O tom, jak podporuje tradici, že Jan napsal toto evangelium na konci 1. století, řekl zesnulý sir Frederic Kenyon ve své knize The Bible and Modern Scholarship (Bible a moderní věda), 1949, strana 21: „Ač je tedy malý, stačí, aby dokázal, že rukopis tohoto evangelia obíhal pravděpodobně v provinciálním Egyptě, kde byl nalezen, asi v období let 130–150 n. l. I když připustíme jen minimální dobu pro oběh díla z místa jeho vzniku, posune to datum sepsání tak blízko k tradičnímu datu v posledním desetiletí 1. století, že již není více důvodů k pochybnostem o platnosti této tradice.“

8. a) Co je pozoruhodné na úvodu Janova evangelia? b) Jaký podává důkaz, že Ježíšova služba trvala tři a půl roku?

⁸ Janovo evangelium je pozoruhodné svým úvodem, který zjevuje, že Slovo, jež bylo „na počátku u Boha“, je Ten, jehož prostřednictvím vznikly všechny věci. (1:2) Po oznámení drahocenného vztahu mezi Otcem a Synem se Jan pouští do mistrovského vylíčení Ježíšových skutků a proslovů, a to zejména z hlediska důvěrné lásky, která v Božím velkém uspořádání všechno sjednocuje. Tato zpráva o Ježíšově životě na zemi zahrnuje období let 29–33 n. l. a pečlivě se zmiňuje o čtyřech pasach, kterých se Ježíš účastnil během své služby. Tak podává jeden z řady důkazů, že jeho služba trvala tři a půl roku. O třech pasach je výslovná zmínka. (2:13; 6:4; 12:1; 13:1) O jednom z nich se mluví jako o „svátku Židů“, ale ze souvislosti je patrné, že se měl konat krátce po Ježíšových slovech, že jsou „ještě čtyři měsíce, než přijde žeň“. To ukazuje, že tím svátkem byl pasach, který se konal při začátku žně. — 4:35; 5:1.c

9. Co ukazuje, že Janovo evangelium je doplňující? Zahrnuje však všechny podrobnosti o Ježíšově službě?

⁹ Dobrá zpráva „podle Jana“ je převážně doplňující; 92 procent tvoří nová látka, kterou nezahrnují ostatní tři evangelia. I tak Jan končí slovy: „Vskutku je také mnoho jiných věcí, které Ježíš učinil, které kdyby byly někdy dopodrobna vypsány, domnívám se, že by sám svět nemohl ty napsané svitky obsáhnout.“ — 21:25.

OBSAH JANA

10. Co říká Jan o „Slovu“?

¹⁰ Prolog: Představení „Slova“ (1:1–18). S krásnou jednoduchostí Jan uvádí, že na počátku „Slovo bylo u Boha“, že život byl skrze ně, stalo se „světlem lidí“ a Jan (Křtitel) o něm vydal svědectví. (1:1, 4) Světlo bylo ve světě, ale svět je neznal. Ti, kteří je opravdu přijali, stali se Božími dětmi, byli zrozeni Bohem. Jako byl dán Zákon skrze Mojžíše, tak „nezasloužená laskavost a pravda nastaly prostřednictvím Ježíše Krista“. — 1:17.

11. Jak označuje Jan Křtitel Ježíše a jako koho jej přijímají Janovi učedníci?

¹¹ „Boží Beránek“ představen lidem (1:19–51). Jan Křtitel vyznává, že on není Kristus, ale říká, že za ním přichází ten, kterému není hoden rozvázat řemínek u sandálu. Příštího dne, když k němu Ježíš přijde, Jan ho označí jako ‚Božího Beránka, který snímá hřích světa‘. (1:27, 29) Pak představuje Ježíšovi dva ze svých učedníků, a jeden z nich, Ondřej, přivádí k Ježíšovi svého bratra Petra. Filip a Natanael rovněž přijímají Ježíše jako ‚Božího Syna, Krále Izraele‘. — 1:49.

12. a) Který je Ježíšův první zázrak? b) Co dělá, když je v Jeruzalémě na prvním pasach během své služby?

¹² Ježíšovy zázraky dokazují, že je „Boží Svatý“ (2:1–6:71). Ježíš provede svůj první zázrak v galilejské Kaně. Při svatební hostině promění vodu v nejlepší víno. To je ‚začátek jeho znamení,. . . a jeho učedníci v něj uvěřili‘. (2:11) Ježíš jde do Jeruzaléma k pasach. V chrámu nalézá podomní obchodníky a směnárníky. Vezme bič a vyžene je s takovou rázností, že jeho učedníci poznávají splnění proroctví: „Horlivost pro tvůj dům mě stráví.“ (Jan 2:17; Žalm 69:9) Předpovídá, že chrám jeho těla bude zbořen a opět postaven ve třech dnech.

13. a) Co je nezbytné pro získání života, jak ukazuje Ježíš? b) Jak o sobě mluví Jan Křtitel v souvislosti s Ježíšem?

¹³ V noci přijde k Ježíšovi bázlivý Nikodém a doznává, že Ježíš je poslán Bohem. Ježíš mu říká, že člověk se musí narodit z vody a ducha, aby vstoupil do Božího království. Uvěřit v Syna člověka z nebe je nezbytné pro život. „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Světlo, které přišlo do světa, je v rozporu s tmou, „ale kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu,“ končí Ježíš. Jan Křtitel se pak dozvídá o Ježíšově činnosti v Judeji a prohlašuje, že on sám není Kristus, ale že „přítel ženicha. . . má velkou radost z ženichova hlasu“. (3:21, 29) Ježíš nyní musí růst a Jan se musí menšit.

14. Co vysvětluje Ježíš samařské ženě u Sycharu a k čemu vede jeho kázání v tom území?

¹⁴ Ježíš se opět vydává do Galileje. Na cestě, zaprášený a „unavený cestou“, si sedá, aby si odpočinul u Jákobova pramene v Sycharu, zatímco jeho učedníci odcházejí do města nakoupit potraviny. (4:6) Je poledne, šestá hodina. Přichází samařská žena, aby načerpala vodu, a Ježíš ji žádá, aby mu dala napít. A pak i přes únavu s ní začíná mluvit o skutečné „vodě“, která opravdu osvěžuje a dává věčný život těm, kteří uctívají Boha „duchem a pravdou“. Učedníci se vracejí, naléhají na něj, aby se najedl, a on prohlašuje: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ Stráví v tomto území ještě dva dny, takže mnozí Samaritáni uvěří, že „tento muž je určitě zachránce světa“. (4:24, 34, 42) Když přijde do galilejské Kany, uzdraví syna vznešeného muže, aniž se vůbec přiblíží k jeho lůžku.

15. Jaká obvinění vznášejí proti Ježíšovi v Jeruzalémě, ale jak odpovídá svým kritikům?

¹⁵ Ježíš jde opět do Jeruzaléma k židovskému svátku. Uzdraví nemocného v den sabatu a vyvolá tím velkou bouři kritiky. Čelí jí slovy: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ (5:17) Židovští vůdci nyní tvrdí, že Ježíš připojil k svému zločinu porušení sabatu ještě rouhání, protože se činil rovným Bohu. Ježíš odpovídá, že Syn nemůže udělat ani jedinou věc sám od sebe, ale je úplně závislý na Otci. Pronáší podivuhodný výrok, že „všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou“ ke vzkříšení. Ale nevěřícím posluchačům Ježíš říká: „Jak můžete věřit, když přijímáte slávu jeden od druhého a nehledáte slávu, která je od jediného Boha?“ — 5:28, 29, 44.

16. a) Co učí Ježíš o pokrmu a životu? b) Jak vyjadřuje Petr přesvědčení apoštolů?

¹⁶ Když Ježíš zázračně nasytí 5 000 mužů pěti chleby a dvěma malými rybami, zástup se jej hodlá zmocnit a udělat ho králem, ale on odchází na horu. Později je kárá, že jdou za „pokrmem, který zaniká“. Raději by měli pracovat „pro pokrm, který zůstává k věčnému životu“. Podotýká, že projevovat víru v něj jako Syna znamená jíst chléb života, a připojuje: „Pokud nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte život sami v sobě.“ Mnozí z jeho učedníků se tím pohorší a opustí ho. Ježíš se ptá dvanácti: „Nechcete snad také jít?“, a Petr odpoví: „Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží Svatý.“ (6:27, 53, 67–69) Avšak Ježíš ví, že Jidáš ho zradí, a proto říká, že jeden z nich je pomlouvač.

17. Jak zapůsobí Ježíšovo učení v chrámu ve svátek stánků?

¹⁷ „Světlo“ se utkává s tmou (7:1–12:50). Ježíš jde tajně do Jeruzaléma a vystupuje v polovině svátku stánků a veřejně vyučuje v chrámu. Lidé se dohadují, zda je skutečně tím Kristem. Ježíš jim říká: „Nepřišel jsem. . . sám od sebe, ale ten, kdo mě poslal, skutečně existuje. . . a On mě vyslal.“ Při jiné příležitosti zvolá k zástupu: „Jestliže je někdo žíznivý, ať přijde ke mně a pije.“ Úředníci, kteří byli posláni, aby Ježíše zatkli, se vracejí s prázdnýma rukama a oznamují kněžím: „Tak nikdy jiný člověk nemluvil.“ Farizeové jsou rozzuřeni a odpovídají, že nikdo z vládců neuvěřil a že z Galileje nemá být vzbuzen žádný prorok. — 7:28, 29, 37, 46.

18. Jak Židé odporují Ježíšovi a jak jim odpovídá?

¹⁸ V další řeči Ježíš říká: „Jsem světlo světa.“ Na zlomyslná obvinění, že je falešný svědek, že se narodil z nemanželského lože a že je Samaritán a posedlý démony, Ježíš energicky odpovídá: „Jestliže oslavuji sám sebe, má sláva není nic. Je to můj Otec, kdo mě oslavuje.“ Když prohlásí: „Dříve než Abraham začal existovat, byl jsem já“, Židé podnikají další nezdařený útok na jeho život. (8:12, 54, 58) Jsou zklamáni a později vyslýchají muže, kterému Ježíš zázračně obnovil zrak, a vyženou ho.

19. a) Jak mluví Ježíš o svém vztahu k Otci a o své péči o ovce? b) Jak odpovídá Židům, když mu vyhrožují?

¹⁹ Ježíš opět mluví k Židům, tentokrát o znamenitém pastýři, který volá své ovce jménem a vzdává se své duše ve prospěch ovcí, ‚aby měly život v hojnosti‘. „A mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a budou naslouchat mému hlasu, a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ (10:10, 16) Říká Židům, že nikdo nemůže uchvátit ovce z ruky jeho Otce a že on a Otec jsou jedno. Opět se ho snaží ukamenovat. V odpovědi na jejich obvinění z rouhání jim připomíná, že v knize Žalmů se o jistých mocných lidech země mluví jako o ‚bozích‘, zatímco o sobě řekl, že je Božím Synem. (Žalm 82:6) Vybízí je, aby alespoň věřili jeho skutkům. — Jan 10:34.

20. a) Jaký úžasný zázrak potom Ježíš učiní? b) K čemu to vede?

²⁰ Z Betanie, blízko Jeruzaléma, přichází zpráva, že Lazar, bratr Marie a Marty, je nemocný. V době, kdy tam Ježíš přijde, je Lazar již mrtvý a čtyři dny v hrobce. Ježíš provede úžasný zázrak: přivolá Lazara zpět k životu. To způsobí, že v něj mnozí uvěří. Uspíší se tím zvláštní schůzka Sanhedrinu, kde je velekněz Kaifáš nucen prorokovat, že Ježíš je určen, aby zemřel za národ. Přední kněží a farizeové se uradí, že ho zabijí, a tak Ježíš na čas odchází z veřejné scény.

21. a) Jak reaguje lid a farizeové na Ježíšův příjezd do Jeruzaléma? b) Jak Ježíš znázorní svou smrt a její účel a k čemu vybízí své posluchače?

²¹ Šest dnů před pasach, na cestě do Jeruzaléma, přichází Ježíš opět do Betanie a je pohoštěn v Lazarově domácnosti. Potom, den po sabatu, 9. nisana, se posadí na mladého osla a vjede do Jeruzaléma za pozdravného volání velkého zástupu, a farizeové si mezi sebou říkají: ‚Vůbec nikam se nedostáváte. Podívejte se, svět jde za ním.‘ Ježíš naznačuje znázorněním o pšeničném zrnu, že musí být zaset v smrti, aby vyrostlo ovoce k věčnému životu. Vyzývá svého Otce, aby oslavil své jméno, a je slyšet hlas z nebe: „Oslavil jsem je a opět je chci oslavit.“ Ježíš vybízí své posluchače, aby se vystříhali tmy a chodili ve světle, ano, aby se stali „syny světla“. Obklopují ho síly tmy, a proto se obrací k lidem s naléhavou veřejnou výzvou, aby v něj uvěřili ‚jako ve světlo, které přišlo do světa‘. — 12:19, 28, 36, 46.

22. Jaký vzor opatřuje Ježíš při večeři pasach a jaké nové přikázání dává?

²² Ježíšovy rady na rozloučenou věrným apoštolům (13:1–16:33). V průběhu večeře pasach s dvanácti apoštoly Ježíš vstane, odloží své svrchní oděvy, bere ručník a umyvadlo a začne mýt učedníkům nohy. Petr protestuje, ale Ježíš mu říká, že i on si musí dát umýt nohy, a napomíná učedníky, aby napodobovali jeho vzor pokory, protože „otrok není větší než jeho pán“. Mluví o zrádci a pak propouští Jidáše. Po Jidášově odchodu Ježíš začíná důvěrně mluvit s ostatními. „Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ — 13:16, 34, 35.

23. O jaké naději a jakém slíbeném pomocníkovi Ježíš pro útěchu mluví?

²³ Ježíš v této kritické hodině promlouvá ke svým následovníkům podivuhodná slova útěchy. Musejí projevovat víru v Boha a také v něho. V domě jeho Otce je mnoho příbytků, a on opět přijde, aby je přijal k sobě domů. „Jsem cesta a pravda a život,“ říká Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne.“ Utěšuje své následovníky slovy, že pokud budou projevovat víru, budou činit větší skutky než on, a že jim dá vše, oč poprosí v jeho jménu, aby byl oslaven jeho Otec. Slibuje jim jiného pomocníka, „ducha pravdy“, který je naučí všem věcem a připomene jim všechno, co jim on říkal. Mají se radovat, že odchází k svému Otci, protože — jak připomíná — „Otec je větší než já“. — 14:6, 17, 28.

24. Jak Ježíš rozmlouvá o vztahu apoštolů k sobě a k Otci? Jaká jim to přináší požehnání?

²⁴ Ježíš o sobě mluví jako o pravé révě a o svém Otci jako o pěstiteli. Vybízí je, aby zůstali ve spojení s ním, a říká: „Můj Otec je oslaven tím, že stále přinášíte mnoho ovoce a prokazujete se jako moji učedníci.“ (15:8) A jak se může jejich radost stát úplnou? Když budou milovat jeden druhého, jako miloval on je. Nazývá je přáteli. Jaký je to vzácný vztah! Svět je bude nenávidět, jako nenáviděl jeho, a bude je pronásledovat, ale Ježíš pošle pomocníka, aby o něm vydával svědectví a aby uvedl jeho učedníky do celé pravdy. Jejich nynější zármutek se promění v radost, až je opět uvidí, a nikdo jim jejich radost neodejme. Utěšující jsou jeho slova: „Sám Otec k vám má náklonnost, protože jste měli náklonnost ke mně a uvěřili jste, že jsem vyšel jako Otcův představitel.“ Ano, budou rozptýleni, ale Ježíš říká: „Řekl jsem vám to, abyste mým prostřednictvím měli pokoj. Ve světě máte soužení, ale vzchopte se! Zvítězil jsem nad světem.“ — 16:27, 33.

25. a) Co Ježíš uznává v modlitbě k svému Otci? b) O co prosí pro sebe, pro své učedníky a pro ty, kteří projeví víru skrze jejich slovo?

²⁵ Ježíšova modlitba za jeho učedníky (17:1–26). Ježíš uznává v modlitbě k svému Otci: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ Ježíš skončil své určené dílo na zemi a nyní prosí, aby byl oslaven vedle svého Otce slávou, kterou měl, než byl svět. Učinil Otcovo jméno zjevné svým učedníkům a prosí Otce, aby nad nimi bděl „kvůli svému vlastnímu jménu“. Neprosí Otce, aby je vzal ze světa, ale aby je opatroval před tím ničemným a aby je posvětil svým Slovem pravdy. Ježíš rozšiřuje svou modlitbu, aby pojala všechny, kteří ještě projeví víru, až uslyší slovo těchto učedníků, „aby všichni byli jedno, právě jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou, aby také oni byli ve spojení s námi, aby svět uvěřil, že jsi mě vyslal“. Prosí, aby se s ním také mohli podílet na jeho nebeské slávě, protože jim oznámil Otcovo jméno, aby v nich setrvávala Boží láska. — 17:3, 11, 21.

26. Co říká zpráva o Ježíšově zatčení a výslechu?

²⁶ Kristus je vyslýchán a přibit na kůl (18:1–19:42). Ježíš a jeho učedníci jdou nyní do zahrady přes údolí Kidronu. Zde se objeví Jidáš s oddílem vojáků a zrazuje Ježíše, který se s mírností podrobuje. Avšak Petr ho brání mečem a je pokárán: „Což nemám rozhodně pít kalich, který mi dal Otec?“ (18:11) Ježíš je potom veden spoutaný k Annášovi, tchánovi velekněze Kaifáše. Jan a Petr ho těsně následují a Jan jim zjednává přístup na nádvoří velekněze, kde Petr třikrát zapře, že zná Krista. Ježíš je nejprve vyslýchán Annášem a pak je předveden před Kaifáše. K dalšímu výslechu předvedou Ježíše před římského místodržitele Piláta a Židé se hlučně dožadují trestu smrti.

27. a) Jaké otázky ohledně kralování a autority klade Pilát a jak na ně Ježíš odpovídá? b) Jaký postoj ke kralování zaujímají Židé?

²⁷ Na Pilátovu otázku „Jsi králem?“ Ježíš odpovídá: „Sám říkáš, že jsem králem. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě.“ (18:37) Pilát nenachází žádný skutečný důkaz proti Ježíšovi a nabízí, že ho propustí, protože bylo zvykem, že při pasach byl osvobozen nějaký vězeň. Židé však žádají místo něho lupiče Barabáše. Pilát dá Ježíše zmrskat a opět se ho snaží propustit, ale Židé křičí: „Přibij ho na kůl! Přibij ho na kůl!. . . protože ze sebe dělal Božího syna.“ Pilát říká Ježíšovi, že má autoritu ho přibít na kůl, ale Ježíš odpovídá: „Neměl bys nade mnou vůbec žádnou autoritu, kdyby ti nebyla propůjčena shora.“ Židé opět křičí: „Pryč s ním! Pryč s ním! Přibij ho na kůl!. . . Nemáme krále, pouze césara.“ Nato ho Pilát vydá, aby byl přibit na kůl. — 19:6, 7, 11, 15.

28. Co se děje na Golgotě a která proroctví se tím splňují?

²⁸ Ježíš je odveden „k takzvanému Místu lebky, které se hebrejsky nazývá Golgotha“, a přibit na kůl mezi dvěma jinými. Pilát dá nad něj připevnit nápis „Ježíš Nazaretský, Král Židů“, napsaný hebrejsky, latinsky a řecky, aby jej všichni viděli a rozuměli mu. (19:17, 19) Ježíš svěřuje svou matku do Janovy péče, a když přijme trochu kyselého vína, zvolá: „Je dovršeno!“ Pak skloní hlavu a vydechne naposled. (19:30) Ve splnění proroctví popravčí četa metá los o jeho oděvy, nezláme mu nohy a probodne mu kopím bok. (Jan 19:24, 32–37; Žalm 22:18; 34:20; 22:17; Zech. 12:10) Josef z Arimatie a Nikodém potom připravují tělo pro pohřeb a ukládají je do blízké nové pamětní hrobky.

29. a) Jak se vzkříšený Ježíš zjevuje svým učedníkům? b) Které věci Ježíš zdůrazňuje ve svých závěrečných poznámkách k Petrovi?

²⁹ Vzkříšený Kristus se zjevuje (20:1–21:25). Janův soubor svědectví o Kristu končí v šťastném tónu vzkříšení. Marie Magdaléna nalezne hrobku prázdnou. Petr a jiný učedník (Jan) tam běží, ale uvidí pouze obinadla a roušku z hlavy, které tam zbyly. Marie, která zůstala blízko hrobky, mluví s dvěma anděly a nakonec, jak se domnívá, se zahradníkem. Když jí odpoví „Marie!“, okamžitě poznává, že je to Ježíš. Ježíš se potom zjevuje svým učedníkům za zamčenými dveřmi a říká jim o síle, kterou obdrží skrze svatého ducha. Tomáš, který nebyl přítomen, odmítá uvěřit, ale po osmi dnech se Ježíš objevuje znovu a podává mu důkaz, při kterém Tomáš zvolá: „Můj Pane a můj Bože!“ (20:16, 28) O několik dní později se Ježíš opět setká se svými učedníky u Tiberiadského moře, opatří jim zázračný úlovek ryb a pak s nimi snídá. Třikrát se ptá Petra, zda jej miluje. Petr trvá na tom, že ano, a Ježíš mu důrazně říká: „Syť mé beránky“, „Pas mé ovečky“, „Syť mé ovečky“. Pak předpovídá, jakou smrtí Petr oslaví Boha. Petr se ptá na Jana, a Ježíš říká: „Jestliže je to má vůle, aby zůstal, dokud nepřijdu, proč se o to staráš?“ — 21:15–17, 22.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

30. Jak Jan klade zvláštní důraz na vlastnost lásky?

³⁰ Mocná svou přímostí a přesvědčivá důvěrným, hřejivým vyobrazením Slova, které se stalo Kristem, podává nám dobrá zpráva „podle Jana“ pohled zblízka na tohoto podle slov i skutků pomazaného Božího Syna. Ačkoli Janův sloh a slovní zásoba jsou jednoduché, takže jej označují jako ‚nevzdělaného a obyčejného muže‘, je v jeho vyjadřování úžasná síla. (Skutky 4:13) Jeho evangelium dosahuje nejvyšších vrcholů, když líčí důvěrnou lásku mezi Otcem a Synem a požehnaný, láskyplný vztah, který lze najít v jednotě s nimi. Jan používá slova „láska“ a „milovaný“ častěji než všechna tři ostatní evangelia dohromady.

31. Jaký vztah zdůrazňuje celé Janovo evangelium a v jakém Ježíšově výroku dosahuje svého vrcholu?

³¹ Jaký nádherný vztah existoval na počátku mezi Slovem a Otcem, Bohem! V Boží prozíravosti „se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi a dívali jsme se na jeho slávu, slávu, jaká patří jedinému zplozenému synovi od otce; a byl plný nezasloužené laskavosti a pravdy“. (Jan 1:14) Potom, v celém Janově vyprávění, Ježíš zdůrazňuje, že jeho vztah k Otci je vztah podřízenosti a naprosté poslušnosti Otcovy vůle. (4:34; 5:19, 30; 7:16; 10:29, 30; 11:41, 42; 12:27, 49, 50; 14:10) Tento důvěrný vztah nádherně vyjadřuje dojemná modlitba zaznamenaná v Janově 17. kapitole, kdy Ježíš oznamuje svému Otci, že dokončil práci, kterou mu dal vykonat na zemi, a připojuje: „Otče, nyní mě tedy oslav vedle sebe slávou, kterou jsem měl vedle tebe, dříve než byl svět.“ — 17:5.

32. Jak Ježíš vyjadřuje svůj vlastní vztah ke svým učedníkům a to, že je jediným prostředníkem, jímž se lidstvu dostává požehnání života?

³² A co Ježíšův vztah k učedníkům? V popředí neustále vyvstává úloha Ježíše jako jediného prostředníka, jímž Bůh žehná jim a celému lidstvu. (14:13, 14; 15:16; 16:23, 24) Mluví se o něm jako o ‚Božím Beránkovi‘, ‚chlebu života‘, ‚světlu světa‘, ‚znamenitém pastýři‘, ‚vzkříšení a životu‘, ‚cestě a pravdě a životu‘ a ‚pravé révě‘. (1:29; 6:35; 8:12; 10:11; 11:25; 14:6; 15:1) Znázorněním o ‚pravé révě‘ Ježíš vykresluje podivuhodnou jednotu, která existuje nejen mezi jeho pravými následovníky a jím, ale také s Otcem. Tím, že ponesou mnoho ovoce, oslaví jeho Otce. „Právě jako si Otec zamiloval mne a já jsem si zamiloval vás, zůstaňte v mé lásce,“ radí Ježíš. — 15:9.

33. Jak se Ježíš vyjadřuje v modlitbě o smyslu své služby?

³³ A jak se potom vroucně modlí k Jehovovi, aby všichni tito milovaní a rovněž ‚ti, kteří v něj uvěří skrze jejich slovo‘, byli jedno s jeho Otcem a s ním a aby byli posvěceni slovem pravdy! Celý smysl Ježíšovy služby podivuhodně vyjadřují závěrečná slova této modlitby k jeho Otci: „A dal jsem jim tvé jméno na vědomí a chci je dát na vědomí, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich, a já ve spojení s nimi.“ — 17:20, 26.

34. Jakou prospěšnou radu dal Ježíš o tom, jak přemoci svět?

³⁴ Ačkoli Ježíš opouštěl své učedníky ve světě, nehodlal je zanechat bez pomocníka, „ducha pravdy“. Navíc jim dal časovou radu o jejich vztahu k světu a ukázal jim, jak mohou zvítězit jako „synové světla“. (14:16, 17; 3:19–21; 12:36) „Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci,“ řekl Ježíš, „a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ Naproti tomu synům tmy řekl: „Jste ze svého otce, z Ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. . . nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není.“ Buďme tedy rozhodnuti vždy pevně stát v pravdě, ano „uctívat Otce duchem a pravdou“ a čerpat sílu z Ježíšových slov: „Vzchopte se! Zvítězil jsem nad světem.“ — 8:31, 32, 44; 4:23; 16:33.

35. a) Jaké svědectví dává Ježíš o Božím království? b) Proč poskytuje Janovo evangelium důvod ke štěstí a k pocitu vděčnosti?

³⁵ To vše má také vztah k Božímu království. Ježíš dosvědčil při výslechu: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není z tohoto zdroje.“ Na Pilátovu otázku potom odpověděl: „Sám říkáš, že jsem králem. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě. Každý, kdo je na straně pravdy, naslouchá mému hlasu.“ (18:36, 37) Opravdu šťastní jsou ti, kteří naslouchají a ‚narodí se znovu‘, aby ‚vstoupili do Božího království‘ ve spojení s Králem. Šťastné jsou „jiné ovce“, které naslouchají hlasu tohoto pastýřského Krále a získají život. Buďme vděční za opatření Janova evangelia, protože bylo napsáno, „abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Boží Syn, a abyste prostřednictvím jeho jména měli život“. — 3:3, 5; 10:16; 20:31.

[Poznámky pod čarou]