Proč stále přinášíme „mnoho ovoce“

1., 2. a) Co Ježíš krátce před svojí smrtí řekl apoštolům? (Viz úvodní obrázek.) b) Proč je důležité, abychom jasně chápali, z jakých důvodů kážeme? c) O čem teď budeme uvažovat?

BĚHEM posledního večera před svojí smrtí si Ježíš dlouho povídal s apoštoly a ujistil je o tom, že je hluboce miluje. Také jim vyprávěl podobenství o vinné révě, které jsme rozebírali v minulém článku. Tímto podobenstvím chtěl svoje učedníky povzbudit, aby „stále [přinášeli] mnoho ovoce“ neboli aby dál kázali zprávu o Království. (Jan 15:8)

² Ježíš neřekl jenom to, co mají jeho učedníci dělat, ale také proč by to měli dělat. Uvedl jim důvody, proč mají v kázání vytrvávat. Je důležité, abychom o těchto důvodech uvažovali i my. Když jasně chápeme, proč máme kázat na „svědectví všem národům“, motivuje nás to, abychom v tom pokračovali. (Mat. 24:13, 14) Zamysleme se tedy nad čtyřmi biblickými důvody, které k tomu máme. Kromě toho budeme mluvit o čtyřech darech od Jehovy, které nám v tom pomáhají.

 3. a) Jaký důvod ke kázání je uveden v Janovi 15:8? b) Co představují hrozny a proč je to příhodné?

³ Tím nejdůležitějším důvodem, proč kážeme, je to, že tak oslavujeme Jehovu a posvěcujeme jeho jméno. (Přečti Jana 15:1, 8.) Ježíš přirovnal svého Otce Jehovu k pěstiteli, respektive k vinaři. Sebe přirovnal k vinné révě a své učedníky k ratolestem. (Jan 15:5) Je tedy příhodné, že hrozny představují ovoce, které přinášejí Kristovi učedníci, když s druhými mluví o Království. Ježíš apoštolům řekl: „Můj Otec je oslaven tím, že stále přinášíte mnoho ovoce.“ Vinná réva, na které rostou dobré hrozny, přináší slávu pěstiteli. Stejně tak i my přinášíme slávu Jehovovi, když podle svých schopností co nejlépe oznamujeme zprávu o Království. (Mat. 25:20–23)

 4. a) Například jakými způsoby posvěcujeme Boží jméno? b) Jak vnímáš to, že můžeš posvěcovat Boží jméno?

⁴ Jakým způsobem naše kazatelská činnost posvěcuje Boží jméno? Nemůžeme udělat nic pro to, aby Boží jméno bylo ještě svatější. Svaté už je, a to v absolutním smyslu. Všimni si ale, co řekl prorok Izajáš: „Jehova vojsk – on je Ten, s nímž byste měli zacházet jako se svatým.“ (Iz. 8:13) Boží jméno posvěcujeme mimo jiné tím, že ho považujeme za největší ze všech a že se snažíme, aby ho jako svaté vnímali i druzí. (Mat. 6:9, ppč.) Když například s lidmi mluvíme o Jehovových nádherných vlastnostech a jeho neměnném záměru s lidstvem, pomáháme jim uvědomit si, že Satan o Jehovovi lhal. (1. Mojž. 3:1–5) Boží jméno posvěcujeme také tím, že se snažíme druhým lidem ukázat, že Jehova si zaslouží „přijmout slávu a čest a moc“. (Zjev. 4:11) Rune, který už 16 let slouží jako průkopník, říká: „Za to, že můžu obhajovat Stvořitele vesmíru, jsem moc vděčný. Je to hnací síla, která mi pomáhá v kázání vytrvávat.“

 5. a) O jakém důvodu ke kázání se píše v Janovi 15:9, 10? b) Jak Ježíš zdůraznil, že musíme být vytrvalí?

⁵ Přečti Jana 15:9, 10. Druhým důvodem, proč kážeme zprávu o Království, je to, že upřímně milujeme Jehovu a Ježíše. (Mar. 12:30; Jan 14:15) Ježíš svým následovníkům neřekl „buďte v mé lásce“, ale „zůstaňte v mé lásce“. Proč? Protože rok za rokem žít jako pravý Kristův učedník vyžaduje vytrvalost. Důležitost vytrvalosti Ježíš zdůraznil tak, že v krátké pasáži zapsané v Janovi 15:4–10 použil různé tvary slovesa „zůstat“ mnohokrát.

 6. Jak dáváme najevo, že chceme zůstat v Kristově lásce?

⁶ Jak dáváme najevo, že chceme zůstat v Kristově lásce a mít jeho schválení? Tím, že ho posloucháme. Ježíš ale po nás žádá jenom to, co sám dělal, protože řekl: „Právě jako jsem já zachoval Otcova přikázání a zůstávám v jeho lásce.“ Ježíš je v tom pro nás příkladem. (Jan 13:15)

 7. Jak spolu souvisí poslušnost a láska?

⁷ Ježíš jasně ukázal, že poslušnost souvisí s láskou. Řekl: „Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje.“ (Jan 14:21) Ježíšova přikázání pocházejí od jeho Otce, takže když posloucháme Ježíšův příkaz kázat, dáváme také najevo, že milujeme Jehovu. (Mat. 17:5; Jan 8:28) A když ukazujeme, že milujeme Jehovu a Ježíše, oni zase milují nás.

8., 9. a) Co je třetí důvod, proč kážeme? b) V čem jsou pro nás povzbuzením slova zapsaná v Ezekielovi 3:18, 19 a 18:23?

⁸ Třetím důvodem, proč kážeme, je to, že chceme druhé varovat před přicházejícím Jehovovým dnem. V Bibli se píše, že kazatelem byl i Noe. (Přečti 2. Petra 2:5.) K jeho kazatelské činnosti muselo patřit i to, že druhé varoval před blížícím se zničením. Proč to můžeme tvrdit? Ježíš řekl: „Jako totiž byli v těch dnech před potopou, kdy jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Mat. 24:38, 39) I když to, co Noe říkal, bylo lidem lhostejné, on varovné poselství od Jehovy dál věrně kázal.

⁹ V dnešní době s lidmi mluvíme o Království, aby tak měli možnost dozvědět se, jaký má Bůh záměr s lidstvem. Stejně jako Jehova i my si upřímně přejeme, aby lidé na tuto zprávu zareagovali a zůstali naživu. (Ezek. 18:23) Když kážeme dům od domu a na veřejnosti, co možná nejvíc lidí upozorňujeme na to, že Boží království přijde a ukončí tento zlý svět. (Ezek. 3:18, 19; Dan. 2:44; Zjev. 14:6, 7)

10. a) O jakém důvodu, proč kázat, se píše v Matoušovi 22:39? b) Jak Pavel a Silas pomohli žalářníkovi ve Filipech?

¹⁰ Čtvrtým důvodem, proč stále kážeme, je to, že milujeme lidi. (Mat. 22:39) Uvědomujeme si, že když se jejich okolnosti změní, může se změnit i jejich srdce. Je to vidět například z toho, co zažil apoštol Pavel a jeho spolupracovník Silas. Ve městě Filipy je nepřátelé uvrhli do vězení. O půlnoci ale najednou nastalo zemětřesení, otřáslo věznicí a všechny dveře se otevřely. Žalářník se bál, že vězni utekli, a chtěl se zabít. Pavel na něj ale zavolal: „Neubližuj si!“ Zoufalý žalářník se ho zeptal: „Co musím dělat, abych byl zachráněn?“ Pavel mu odpověděl: „Věř v Pána Ježíše a budeš zachráněn.“ (Sk. 16:25–34)

11., 12. a) Jak příběh o žalářníkovi souvisí s naší službou? b) Proč chceme věrně kázat dál?

¹¹ Jak příběh o žalářníkovi souvisí s naší službou? Postoj jeho srdce se změnil a on požádal o pomoc až potom, co nastalo zemětřesení. Podobně někteří lidé dnes zareagovali na biblické poselství až potom, co se jejich svět náhle zhroutil. Postoj jejich srdce se změnil a oni hledali pomoc. Někteří v našem obvodu možná nečekaně přišli o práci, kterou měli dlouhá léta, a je pro ně těžké se s tím vyrovnat. Jiní jsou zdrceni z toho, že se jim rozpadlo manželství. Další se možná dozvěděli, že jsou vážně nemocní. A ještě další prožívají obrovskou bolest, protože jim zemřel někdo blízký. Když se takové tragické věci stanou, někteří lidé se v zoufalství začnou ptát na smysl života, což je předtím nezajímalo. Dokonce si můžou říct: Co musím dělat, abych byl zachráněn? Když je potkáme, možná si poselství naděje poprvé v životě rádi poslechnou.

¹² Díky tomu, že věrně kážeme dál, můžeme utěšit lidi v době, kdy jsou připravení dobrou zprávu přijmout. (Iz. 61:1) Charlotte, která je v celodobé službě už 38 let, říká: „V dnešní době jsou lidé ztracení. Potřebují mít možnost slyšet dobrou zprávu.“ Ejvor, která je 34 let průkopnicí, říká: „Dnes je víc než kdy dřív hodně lidí citově na dně. Opravdu jim chci pomoct. Proto chodím do služby.“ To, že milujeme druhé, je pádný důvod, abychom v kazatelské službě pokračovali.

13., 14. a) O jakém daru se píše v Janovi 15:11? b) Jak se Ježíšova radost stane naší radostí? c) Jaký vliv má radost na naši službu?

¹³ Během posledního večera před svou smrtí se Ježíš apoštolům také zmínil o několika darech, které jim budou pomáhat, aby s vytrvalostí nesli ovoce. Jaké dary to jsou a jak můžou být prospěšné nám?

¹⁴ Radost. Když posloucháme Ježíšův příkaz kázat, je to pro nás zátěž? Naopak. Potom co Ježíš vyprávěl podobenství o vinné révě, řekl, že ti, kdo budou kázat o Království, budou zažívat radost. (Přečti Jana 15:11.) Vlastně nás ujistil, že radost, jakou má on, budeme mít i my. Jak to? Už jsme si řekli, že Ježíš přirovnal sebe k vinné révě a své učedníky k ratolestem. Díky tomu, že ratolesti jsou s révou spojeny, získávají od ní vodu a živiny. Podobně je to s námi. Díky tomu, že zůstáváme ve spojení s Kristem tím, že ho věrně následujeme, zažíváme stejnou radost, jakou má on z toho, že koná vůli svého Otce. (Jan 4:34; 17:13; 1. Petra 2:21) Hanne, která slouží jako průkopnice už přes 40 let, říká: „Radost, kterou cítím vždycky, když se vrátím ze služby, je pro mě motivací, abych ve službě pro Jehovu pokračovala.“ Je pravda, že hluboká vnitřní radost nám dává sílu kázat dál i v náročném obvodu. (Mat. 5:10–12)

15. a) O jakém daru se píše v Janovi 14:27? b) Jak nám vnitřní pokoj pomáhá stále přinášet ovoce?

¹⁵ Vnitřní pokoj. (Přečti Jana 14:27.) Během posledního večera před svou smrtí Ježíš apoštolům také řekl: „Dávám vám svůj pokoj.“ Jak nám tento dar pomáhá přinášet ovoce? Když jsme vytrvalí, cítíme v srdci pokoj, protože víme, že máme Jehovovo a Ježíšovo schválení. (Žalm 149:4; Řím. 5:3, 4; Kol. 3:15) Ulf, který je v celodobé službě už 45 let, říká: „Ze služby bývám unavený, ale přináší mi hluboké uspokojení a mám skutečný smysl života.“ Za tento trvalý vnitřní pokoj jsme opravdu vděční.

16. a) O jakém daru se píše v Janovi 15:15? b) Jak mohli apoštolové zůstat Ježíšovými přáteli?

¹⁶ Přátelství s Ježíšem. Potom co Ježíš apoštolům řekl, že si moc přeje, aby měli radost, vysvětlil jim, že je důležité projevovat nesobeckou lásku. (Jan 15:11–13) Pak jim řekl: „Nazval jsem vás přáteli.“ Přátelství s Ježíšem, to je skutečně vzácný dar! Co museli apoštolové dělat, aby o něj nepřišli? Poslouchat Ježíšův příkaz, aby „dále šli a stále přinášeli ovoce“. (Přečti Jana 15:14–16.) Asi o dva roky dřív jim dal pokyn: „Když půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘“ (Mat. 10:7) Takže poslední večer, kdy byl s nimi, je povzbudil, aby v kázání vytrvali. (Mat. 24:13; Mar. 3:14) Řídit se tímto Ježíšovým příkazem bylo náročné, ale nebylo to nemožné. Měl jim v tom pomoct ještě jiný dar.

17., 18. a) O jakém daru se píše v Janovi 15:16? b) Jak tento dar pomáhal Ježíšovým učedníkům? c) Jaké dary posilují nás dnes?

¹⁷ Vyslyšené modlitby. Ježíš prohlásil: „Cokoli, oč poprosíte Otce v mém jménu, vám [dá].“ (Jan 15:16) Tento slib musel apoštoly hodně posílit.a I když si to úplně neuvědomovali, Ježíšův život na zemi se blížil ke konci. Potom co Ježíš zemřel, se mohli cítit opuštění. Sami ale nebyli, protože Jehova byl připravený vyslýchat jejich modlitby a v kazatelské službě jim pomáhat. A krátce nato skutečně zažili, jak jejich prosby o pomoc Jehova vyslyšel. (Sk. 4:29, 31)

¹⁸ A jak je to dnes? Pokud s vytrvalostí přinášíme ovoce, i my můžeme být Ježíšovými přáteli. Kromě toho si můžeme být jistí, že když Jehovu prosíme, aby nám pomohl překonávat překážky, se kterými se ve službě setkáváme, ochotně nás vyslyší. (Fil. 4:13) To, že Jehova reaguje na naše modlitby a že můžeme být Ježíšovými přáteli, jsou úžasné dary, za které jsme vděční. Díky nim jsme ještě víc odhodlaní dál přinášet ovoce. (Jak. 1:17)

19. a) Proč kážeme dál? b) Co nám pomáhá v kázání pokračovat?

¹⁹ Při studiu tohoto článku jsme si řekli, že v kazatelské činnosti pokračujeme, abychom oslavovali Jehovu a posvěcovali jeho jméno, abychom Jehovovi a Ježíšovi dávali najevo lásku, abychom lidi varovali a abychom ukázali, že je máme rádi. Také jsme si řekli, že k tomu, abychom v kázání pokračovali, nám pomáhají dary od Jehovy, kterými jsou radost, pokoj, přátelství s Ježíšem a to, že Jehova vyslýchá naše modlitby. Když Jehova vidí, jak se ze všech sil snažíme stále přinášet mnoho ovoce, má z nás obrovskou radost.