Povzbuzujme se navzájem, protože se ten den blíží
„Povzbuzujme se navzájem, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ — HEBREJCŮM 10:25.
1, 2. Jaký den se blíží a jaký postoj by měl mít Jehovův lid?
TI, kteří se dnes účastní zvaní: ‚Přijďte a berte si z vody života‘, se nedrží v ústraní. Přibližuje se velký den Jehovova vítězství, a proto uplatňují biblickou radu: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a ke znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme se navzájem, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ — Hebrejcům 10:24, 25.
2 Písmo prorokuje o tom „dnu“ jako o „Jehovovu dnu“. (2. Petra 3:10) Jehova je nejvyšší, všemocný Bůh, a proto žádný den nemůže být význačnější než jeho den. (Skutky 2:20) Znamená to, že bude ospravedlněna jeho svrchovanost, jeho postavení Boha nad celým vesmírem. Tento nesrovnatelně důležitý den se přibližuje.
3. Jak se přibližoval Jehovův den pro křesťany v prvním století a jak je to dnes s námi?
3 V prvním století našeho letopočtu řekl apoštol Pavel křesťanům, že se blíží Jehovův den. Těšili se, že ten den přijde, ale tehdy zbývalo do příchodu toho dne ještě více než 1 900 let. (2. Tesaloničanům 2:1–3) Přesto měli být povzbuzováni, protože ten den měl určitě přijít, a kdyby křesťané soustavně pokračovali v této víře, vstoupili by do toho požehnaného dne. (2. Timoteovi 4:8) Tehdy bylo vidět, že se ten den přibližuje. Pro nás dnes se Jehovův den již opravdu přiblížil. Tuto rozradostňující skutečnost potvrzuje všechno to podivuhodné splňování biblických proroctví. Zanedlouho bude jméno našeho Boha, Jehovy, posvěceno na celou věčnost. — Lukáš 11:2.
Povzbuzeni božským jménem
4. Kdo se má podle Zjevení 19:6 stát Králem a jak se zjistí jeho jméno?
4 O božské jméno se měla zajímat celá lidská rodina. Ekumenický překlad říká: „Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí.“ (Zjevení 19:6) Podle tohoto biblického překladu ze dvacátého století je všemohoucí Bůh Pánem. Tento překlad, podobně jako mnohé jiné novodobé překlady, neuvádí jméno božské bytosti, která začíná panovat jako Král. Božské jméno však je obsaženo ve zvolání „Halelujah“ nebo „Haleluja“ („Chvalte Jah“ neboli „Chvalte Jehovu“), které nacházíme v překladu Zjevení 19:6 v Kralické Bibli, v Ekumenickém překladu a v Novém Zákonu — Překladu s poznámkami. Během našeho letopočtu bylo božské jméno většinou v biblických překladech zakryté. Uvidíme však, že Božímu lidu, jak ve starověku, tak i v nové době, přinášelo toto jméno velké povzbuzení.
5, 6. a) Proč potřeboval Mojžíš znát jméno Boha, jehož zastupoval? b) Jak muselo zapůsobit na Izraelity to, že Mojžíš zdůraznil božské jméno?
5 Vzpomínáme si, že když Nejvyšší Bůh poslal Mojžíše k izraelskému lidu, který byl v otroctví v egyptské zemi, napadla lidi, k nimž byl Mojžíš poslán, otázka, kdo ho poslal. Mojžíš očekával, že bude trpící židovský lid chtít znát jméno Boha, kterého Mojžíš zastupuje. Ve 2. Mojžíšově 3:15 o tom čteme: „Bůh ještě jednou řekl Mojžíšovi: Tak máš říci izraelským synům: ‚Jehova, Bůh vašich předků, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův mne k vám poslal. To je mé jméno na neurčitý čas a to je mé pamětní jméno pro generaci za generací.‘ “
6 Když dostali Izraelité toto důrazné poučení, cítili jistě velké povzbuzení. Jejich vysvobození zajistil jediný pravý Bůh, Jehova. A opravdu povzbuzující musela být vyhlídka, že se s Bohem seznámí, až on ukáže význam svého osobního jména — protože se nebude povýšeně držet v ústraní. — 2. Mojžíšova 3:13; 4:29–31.
7. a) Jak víme, že Ježíšovi učedníci byli seznámeni s božským jménem? b) Jak bylo Boží jméno odsunuto do pozadí?
7 Učedníci Pána Ježíše Krista byli také velmi povzbuzeni božským jménem, Jehova, a tím, co znamená. (Jan 17:6, 26) Ježíš za své pozemské služby rozhodně neodsunoval božské jméno do pozadí a nepřál si, aby mělo přednost jeho vlastní jméno, Ježíš. Teprve, když se začalo projevovat předpověděné odpadlictví od pravé křesťanské víry, začalo být božské jméno odsunováno do pozadí a prakticky bylo vymýceno z křesťanských rozhovorů. (Skutky 20:29, 30) Jméno Božího Syna začalo být považováno za významnější a začalo zastiňovat jméno Otce. Pro ty, kteří se hlásili ke křesťanství, se pak uctívání Otce stávalo stále více neosobním, vytratila se z něj rodinná důvěrnost, a nebylo proto příliš povzbuzující.
8. Jaký trvalý účinek má na Boží lid přijetí jména Svědkové Jehovovi?
8 Když tedy Mezinárodní badatelé Bible, spojení se Společností Strážná věž, přijali v roce 1931 jméno Svědkové Jehovovi, vyvolalo to nevýslovnou radost. Bylo to nejen rozradostňující, ale také velice povzbuzující. Proto se mohli badatelé Bible, kteří přijali nové jméno, navzájem povzbuzovat. — Srovnej Izajáše 43:12.
9. Co uznávají praví křesťané, pokud jde o toho, jehož jsou svědky?
9 Praví křesťané tedy považují za správné ukazovat, kdo je ten, jehož jsou předpověděnými svědky, stejně jako to činil jejich vůdce, Ježíš Kristus, když byl zde na zemi. (Zjevení 1:1, 2) Ano, ukazují, že to je ten, který jediný má jméno Jehova. — Žalm 83:18; 83:19, KB.
Naplněni radostí a svatým duchem
10–12. a) Jak působí činná síla na Ježíšovy následovníky? b) Jak se chtějí k sobě navzájem chovat rozradostnění svědkové Jehovovi?
10 Když se Ježíš Kristus loučil se svými učedníky, řekl: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ — Matouš 28:19, 20.
11 Povšimni si, že ti, kteří byli právě poučeni a stali se křesťany, měli být pokřtěni ve jménu svatého ducha. Tento svatý duch není osoba, ale je to činná síla Jehovy Boha, a ten ji používá prostřednictvím Ježíše Krista. O letnicích vylil Jehova Bůh Ježíšovým prostřednictvím tuto činnou sílu na oddané následovníky Ježíše Krista. (Skutky 2:33) Byli naplněni tímto svatým duchem, a jedním z projevů neboli ovoce svatého ducha je radost. (Galaťanům 5:22, 23; Efezanům 5:18–20) Radost je podnětná vlastnost. Učedníci mají být naplněni radostí svatého ducha. Modlitba, kterou vyjádřil apoštol Pavel, je velice výstižná: „Ať vás Bůh, který dává naději, naplní vší radostí a pokojem tím, že věříte, abyste mocí svatého ducha oplývali nadějí.“ — Římanům 15:13.
12 Svědkové Jehovovi, včetně „velkého zástupu“, jsou dnes naplněni tímto rozradostňujícím duchem a uprostřed tohoto nevlídného systému věcí se budou chtít navzájem povzbuzovat, ano budou se k tomu cítit podněcováni. Apoštol Pavel proto mluvil o ‚vzájemné výměně povzbuzení‘. — Zjevení 7:9, 10; Římanům 1:12; 14:17.
Všechny důvody k povzbuzení
13. Jaké máme důvody k tomu, abychom sami pociťovali povzbuzení a abychom se povzbuzovali navzájem?
13 Křesťané si uvědomují, že jsou uprostřed tohoto systému věcí, jehož panovníkem a dokonce bohem je odpůrce všeho spravedlivého, a proto se chtějí navzájem povzbuzovat v celosvětovém křesťanském sboru, který je prostoupen svatým duchem Jehovy Boha. (Hebrejcům 10:24, 25; Skutky 20:28) Máme všechny důvody k povzbuzení. Ano, jsme opravdu vděční, že máme přesné poznání o Jehovovi a o jeho Synu a o činné síle, které používají, totiž o svatém duchu. Jsme skutečně vděční za naději, kterou nám dávají. Naše uctívání je proto naplněné radostí. Apoštol Pavel řekl křesťanům, jimž adresoval svůj dopis, že by se měli navzájem povzbuzovt a vzájemně se budovat ve své nejsvětější víře. Měli to dělat ‚tím více, protože v obrazném smyslu viděli, že se ten den blíží‘. A až dojde k tomu, že politické moci této země vyhladí formální křesťanství spolu se všemi ostatními falešnými náboženstvími, bude situace vyžadovat, abychom se navzájem povzbuzovali ještě více.
14. Které osoby by se měly navzájem povzbuzovat a jak?
14 Starší se sice ujímají vedení a povzbuzují stádo ve svých jednotlivých sborech, ale všichni křesťané se musí povzbuzovat navzájem, jak k tomu vybízí Hebrejcům 10:25. Je to ve skutečnosti křesťanský požadavek. Poskytuješ takové povzbuzení, jestliže jsi členem sboru? Snad se ptáš: ‚Jak to mám dělat? Co mám dělat?‘ Nejsou snad všichni ostatní bratři a sestry povzbuzeni především už tím, že se účastníš shromáždění a podporuješ křesťanské uspořádání? Nejsi pravděpodobně i ty sám povzbuzen, když vidíš, jak se druzí věrně účastní sborových shromáždění? Můžeš je také povzbudit svým příkladem věrné vytrvalosti. Jestliže vytrváváš na křesťanské cestě, ačkoli život přináší těžkosti a problémy, a nikdy neochabuješ, můžeš dávat podnětný příklad.
Nepřipusť, aby tě ďábel zbavil odvahy
15. Proč má ďábel „velký hněv“ a proti komu?
15 Nejsme jediní, kdo vědí, že je Jehovův den blízko. Satan ďábel to ví také. Zjevení 12:12 nám říká, že je nyní běda zemi, „protože k vám sestoupil ďábel s velkým hněvem, neboť ví, že má krátké časové období“. Zjevení 12:17 naznačuje, že zaměřuje svůj hněv proti těm, „kteří zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“. O tom nemůžeme pochybovat — ďábel nás chce zbavit odvahy. A ví, jak se o to může pokusit. Zná naše slabosti a problémy a chce jich využít.
16. Proč používá satan deprimování jako zbraně?
16 Proč používá ďábel deprimování jako zbraně? Protože s tím má často úspěch. Skleslosti může podlehnout i člověk, který obstál, když se setkal s přímým odporem a pronásledováním. Satan se chce vysmívat Jehovovi a chce se pokusit dokázat, že může odvrátit lidi, aby Jehovovi nesloužili. (Přísloví 27:11; srovnej Joba 2:4, 5; Zjevení 12:10.) Jestliže se mu podaří tě sklíčit, může tě přimět, abys ochabl ve službě Bohu; může tě dokonce přimět, abys přestal, aby ses stal nečinným v kázání dobrého poselství o Království. — 2. Korinťanům 2:10, 11; Efezanům 6:11; 1. Petra 5:8.
17. Jak se projevily negativní účinky sklíčenosti v Mojžíšově době?
17 Negativní účinky sklíčenosti můžeme pozorovat u Izraelitů ve starověkém Egyptě. Když Mojžíš mluvil s faraónem, tento tyran velmi zvětšil jejich břemena a ještě více je utlačoval. Bůh řekl Mojžíšovi, aby ujistil Izraelity, že je On opravdu vysvobodí, učiní je svým lidem, opatří jim únik a uvede je do země, kterou jim slíbil. Mojžíš mluvil v tom smyslu k Izraelitům. Ale ve 2. Mojžíšově 6:9 čteme: „Nenaslouchali Mojžíšovi, protože ztratili odvahu, a pro tvrdé otroctví.“ Dokud Jehova nepřesvědčil Mojžíše a nepovzbudil ho, tato reakce dokonce odradila i Mojžíše, takže nechtěl poslechnout příkaz a mluvit s faraónem. — 2. Mojžíšova 6:10–13.
18. Proč je velice nutné, aby Boží lid působil proti sklíčenosti, kterou vyvolává ďábel?
18 Satan ďábel dobře ví, jak negativně může působit na Božího služebníka skleslost. Přísloví 24:10 říká: „Ztratil jsi odvahu v den tísně? Tvé síly bude poskrovnu.“ Žijeme v pokročilém období času konce, a proto musíme být duchovně silní a výkonní. Musíme zápasit s projevy své nedokonalosti, se svými slabostmi a chybami, které nás snad brzdí, a to je samo o sobě dost těžké; ale satan se snaží těchto chyb využít, a proto potřebujeme pomoc.
Pevně se spoléhej na Kristovu oběť
19. Co nám pomůže odolávat sklíčenosti, a proč?
19 Velkou pomocí v tomto směru je opatření výkupného, které Jehova umožnil prostřednictvím Ježíše Krista. Spoléháme-li se pevně na výkupné, můžeme překonávat překážky. Je nebezpečné toto opatření podceňovat. Ano, pokud budeme nedokonalí, budeme stále dělat chyby nebo hřešit. Nemusíme však ztrácet odvahu a v pocitu beznaděje všeho nechávat, protože bychom tak padli do satanovy pasti. Víme, že za hřích máme plnou oběť. Výkupné může odstranit hříchy. Patříme-li k „velkému zástupu“, musíme plně věřit a spoléhat se, že můžeme vyprat svá roucha a vybílit je v Beránkově krvi. — Zjevení 7:9, 14.
20. Jak ukazuje Zjevení 12:11, že velkému podněcovateli sklíčenosti můžeme odolávat?
20 Ve Zjevení 12:10 je satan popsán jako „žalobce našich bratrů, který je dnem i nocí obviňuje před naším Bohem“. Jak můžeme zvítězit nad takovým ničemným žalobcem, který umí tak hrozným způsobem deprimovat? Jedenáctý verš této kapitoly odpovídá: „Zvítězili nad ním pro Beránkovu krev a pro slovo svého svědectví a nemilovali své duše ani tváří v tvář smrti.“ Jehovův lid se proto stále musí plně spoléhat na výkupní oběť, na Beránkovu krev. Pravidelně sděluj dobré poselství o Božím království každému, komu můžeš, a tak stále čerpej silné povzbuzení spojené s vydáváním svědectví.
21. Jak bychom se mohli bezděčně podílet na ďáblově práci, totiž na deprimování našich bratrů?
21 Satan chce skličovat naše bratry, a my bychom se na tom mohli někdy docela neúmyslně podílet. Jak? Tím, že bychom se stali příliš kritickými, příliš náročnými, nebo že bychom byli přespříliš spravedliví. (Kazatel 7:16) Všichni máme nedostatky a slabosti. Nevyužívejme toho jako ďábel. Mluvme raději povzbudivě o našich bratrech i o Jehovovu lidu jako organizované skupině. Chceme si vzájemně dodávat odvahy, a proto se navzájem neskličujme.
Povzbuzujme se, protože se ten den blíží
22, 23. a) Proč bychom si neměli myslet, že má povzbuzování přicházet jen od starších? b) Jak mohou být povzbuzováni dozorci v křesťanském sboru?
22 Měli bychom se pevně rozhodnout, že se budeme navzájem povzbuzovat, protože se ten den blíží. Povzbuzuj druhé svým věrným příkladem a potěšujícími slovy. Napodobuj v tom ohledu Jehovu a Pána Ježíše Krista. Nedomnívej se, že povzbuzení mají ve sboru poskytovat jen starší. Vždyť starší sami potřebují povzbuzení. Mají slabosti a nedostatky jako všichni ostatní ve stádu a musí se vyrovnávat se stejnými problémy, když se mají v rozpadávajícím se světě starat o své rodiny. Kromě toho mají, řečeno Pavlovými slovy, úzkostlivou starost o všechny sbory. (2. Korinťanům 11:28, 29) Jejich práce je těžká, a proto potřebují povzbuzení.
23 Jestliže spolupracuješ s těmi, kteří mají v křesťanském sboru postavení dozorců, můžeš je tím velmi povzbudit. Budeš tak jednat podle rady z Hebrejcům 13:17: „Poslouchejte ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, a buďte poddajní, protože oni stále bdí nad vašimi dušemi jako ti, kteří budou skládat účty, aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“
24. Co bychom měli dělat v této skličující době, a proč?
24 Žijeme ve skličující době. Lidská srdce skutečně slábnou strachem a očekáváním věcí, které podle Ježíšovy předpovědi přicházejí na obydlenou zemi. (Lukáš 21:25, 26) Je tolik problémů, které mohou zbavovat odvahy a vyvolávat sklíčenost, a proto ‚se navzájem povzbuzujme, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží‘. Řiďme se dobrou radou apoštola Pavla v 1. Tesaloničanům 5:11: „Utěšujte se . . . navzájem a vzájemně se budujte, jak to ostatně děláte.“
Jak bys odpověděl?
◻ Proč by se měli křesťané navzájem povzbuzovat, dokonce více než dříve?
◻ Proč je poznání o božském jménu pro Jehovův lid povzbuzující?
◻ Jak se můžeme jako jednotlivci navzájem povzbuzovat?
◻ Proč musíme dávat pozor, abychom se neúčastnili s ďáblem jeho práce a nedeprimovali své bratry?
[Obrázek na straně 17]
Starší se ujímají vedení a povzbuzují stádo ve svých sborech