Jeruzalém v biblické době — Co odhalila archeologie?
ZVLÁŠTĚ od roku 1967 probíhá v Jeruzalémě zajímavý a rozsáhlý archeologický výzkum. Mnoho odkrytých míst je nyní otevřeno veřejnosti, a tak některá navštivme a posuďme, zda se archeologické objevy shodují s biblickými dějinami.
Jeruzalém za krále Davida
Místo, kterému se v Bibli říká hora Sion a kde bylo vystavěno starověké Město Davidovo, vypadá v metropoli současného Jeruzaléma celkem nevýznamně. Archeologické práce v Městě Davidově, jež v letech 1978–1985 vedl dnes už zesnulý profesor Jigal Šilo, odhalily na východní straně pahorku masivní stupňovitou konstrukci z kamenů, nosnou zeď.
Profesor Šilo tvrdil, že musí jít o pozůstatky rozsáhlých základů terasovitých zdí, na nichž Jebusejci (kteří zde žili předtím, než město dobyl David) postavili tvrz. Vysvětlil, že stupňovitá konstrukce z kamenů, kterou objevil nad těmito terasovitými zdmi, byla částí nové pevnosti, již postavil David na místě jebusejské tvrze. Ve 2. Samuelově 5:9 čteme: „A David se usídlil v pevnosti, a ta byla nazvána Město Davidovo; a David začal stavět všude kolem od Valu a dovnitř.“
Blízko této stavby jsou přívody vodovodního systému starověkého města a zdá se, že část z nich pochází z Davidovy doby. Některé biblické údaje o jeruzalémské soustavě vodních tunelů vzbuzují otázky. David svým mužům řekl, aby „kdokoli udeří Jebusejce, ať pomocí vodního tunelu naváže styk“ s nepřítelem. (2. Samuelova 5:8) Davidův velitel Joab to udělal. Co přesně bylo míněno výrokem „vodní tunel“?
Další otázky vznikly ohledně známého Šíloašského tunelu, který dali vykopat pravděpodobně stavitelé krále Ezechjáše v osmém století př. n. l. a o kterém se mluví ve 2. Královské 20:20 a ve 2. Paralipomenon 32:30. Jak mohly dvě skupiny tunelářů, které kopaly každá z jiného konce, zajistit, aby se setkaly? Proč tuneláři kopali klikatě, když jejich tunel tak byl značně delší, než kdyby kopali rovně? Jak získávali dostatek vzduchu pro dýchání, zvláště když víme, že pravděpodobně používali lampy, v nichž hořel olej?
Časopis Biblical Archaeology Review poskytl na takové otázky přijatelné odpovědi. Cituje pana Dana Gilla, který byl při vykopávkách poradcem v oboru geologie: „Pod Městem Davidovým leží rozsáhlý přírodní krasový systém. Kras je geologický výraz označující oblast nahodilých prohlubní, dutin a kanálů, které vznikají díky podzemní vodě, jež prosakuje a teče skrz podzemní skalnaté útvary. . . . Náš geologický průzkum toho, co pod Městem Davidovým způsobila podzemní voda, ukazuje, že tyto útvary byly upravovány dovednou lidskou rukou, že přírodní (krasové) kanály a šachty byly rozšířeny tak, aby společně tvořily vodovodní systém.“
To nám pomáhá pochopit, jak byl vyhlouben Šíloašský tunel. Možná jeho trasa sleduje klikaté přírodní kanály pod tímto pahorkem. Party kutající z obou konců mohly vykopat provizorní tunel tak, že upravily už existující dutiny. Kopáči pak udělali svažující se kanál, jímž tekla voda z pramene Gichon do rybníka Siloe, který byl pravděpodobně uvnitř městských hradeb. Je to skutečně ukázka technického důmyslu, protože výškový rozdíl mezi dvěma konci je jen 32 cm, přičemž tunel je 533 m dlouhý.
Odborníci už dlouho uznávají, že hlavním vodním zdrojem starověkého města byl pramen Gichon. Ležel mimo městské hradby, ale dost blízko na to, aby mohl být vyhlouben tunel a jedenáctimetrová šachta, které obyvatelům umožnily čerpat vodu, aniž opustili bezpečí hradeb. Šachta se jmenuje Warrenova, protože ji v roce 1867 objevil Charles Warren. Kdy však byly tunel a šachta vyhloubeny? Existovaly už v Davidově době? Byl to tentýž tunel, který využil Joab? Dan Gill odpovídá: „Abychom zjistili, zda byla Warrenova šachta přírodní prohlubní, analyzovali jsme úlomek vápenité krusty z povrchu jejích stěn radiouhlíkovou metodou. Žádný uhlík C-14 tam nebyl, což ukazuje, že tento povrch je starý více než 40 000 let: To je nepochybný důkaz, že šachta nemohla být vyhloubena člověkem.“
Pozůstatky z Ezechjášovy doby
Král Ezechjáš žil v době, kdy asyrský národ plenil vše, co mu stálo v cestě. V šestém roce jeho vlády Asyřané zabrali Samaří, hlavní město desetikmenného království. O osm let později (732 př. n. l.) se Asyřané vrátili a ohrožovali Judu a Jeruzalém. Druhá Paralipomenon 32:1–8 popisuje Ezechjášovu obrannou strategii. Existují nějaké viditelné doklady o tomto období?
Ano, v roce 1969 profesor Nahman Avigad objevil pozůstatky z tohoto období. Vykopávky odhalily část masivních hradeb. První část byla dlouhá 40 m, široká 7 m a podle odhadu byla 8 m vysoká. Hradba stála zčásti na skalním podloží a zčásti na místě vzniklém zbořením domů. Kdo a kdy hradbu postavil? „Dva úseky v Bibli Avigadovi pomohly přesně určit datum vzniku hradby a její účel,“ uvádí jeden archeologický časopis. Jsou to tyto pasáže: „Dále, vzchopil se a vystavěl celou pobořenou zeď a vyzdvihl na ní věže a zvenčí jinou zeď.“ (2. Paralipomenon 32:5) „Také budete domy strhávat, abyste znepřístupnili zeď.“ (Izajáš 22:10) Dnešní návštěvníci mohou vidět část této takzvané Široké zdi v židovské čtvrti Staré město.
Při různých výkopech se přišlo také na to, že Jeruzalém byl tehdy mnohem větší, než se doposud myslelo, pravděpodobně proto, že po porážce severního království Asyřany nastal příliv uprchlíků. Profesor Šilo odhadl, že jebusejské město leželo na ploše 6 hektarů. V Šalomounově době to bylo přibližně 16 hektarů. V době krále Ezechjáše, o tři sta let později, se opevněná plocha města rozrostla asi na 60 hektarů.
Pohřebiště z doby prvního chrámu
Dalším zdrojem informací jsou pohřebiště z období prvního chrámu, tedy z doby před zničením Jeruzaléma Babylóňany v roce 607 př. n. l. Senzační objevy byly učiněny v letech 1979 a 1980, kdy bylo na svazích údolí Hinnom nalezeno několik pohřebních jeskyň. „Za celou dobu archeologických výzkumů v Jeruzalémě je toto jedna z mála hrobek z doby prvního chrámu, které byly nalezeny s celým svým obsahem. Bylo tam více než tisíc předmětů,“ říká archeolog Gabriel Barkay. Dále uvádí: „Tajným snem každého archeologa pracujícího v Izraeli, a zvláště v Jeruzalémě, je najít psaný materiál.“ Byly nalezeny dva malé stříbrné svitky. Co na nich bylo?
Pan Barkay vysvětluje: „Když jsem spatřil rozvinutý svitek pod lupou, viděl jsem jeho povrch pokrytý pečlivě tvarovanými písmeny, vyrytými ostrým nástrojem do velmi tenkého a křehkého plátku stříbra. . . . V nápisu jasně vynikalo Boží jméno napsané čtyřmi starohebrejskými písmeny jod-he-waw-he.“ V pozdější publikaci pan Barkay připojuje: „K našemu překvapení byly oba stříbrné plátky popsány formulemi žehnání téměř identickými s biblickým kněžským žehnáním.“ (4. Mojžíšova 6:24–26) Bylo to vůbec poprvé, kdy bylo Jehovovo jméno nalezeno v nápise objeveném v Jeruzalémě.
Jak učenci tyto stříbrné svitky datovali? Hlavně podle archeologického kontextu, v němž byly nalezeny. V hrobce bylo nalezeno více než 300 kusů datovatelné keramiky, která ukazovala na šesté a sedmé století př. n. l. Když bylo písmo porovnáno s jinými datovanými nápisy, ukazovalo na stejnou dobu. Svitky jsou vystaveny v Izraelském muzeu v Jeruzalémě.
Zničení Jeruzaléma roku 607 př. n. l.
Bible o zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. vypráví ve 2. Královské, kapitole 25, ve 2. Paralipomenon, kapitole 36, a v Jeremjášovi, kapitole 39. Je tam řečeno, že Nebukadnecarovo vojsko zapálilo město. Byly tyto historické zprávy potvrzeny nedávnými vykopávkami? Podle profesora Jigala Šila „jsou biblické doklady [o zničení Jeruzaléma Babylóňany] . . . doplněny jednoznačnými doklady archeologickými: došlo k naprostému zničení různých staveb a k požáru, při němž shořely různé dřevěné části domů.“ Profesor dále uvádí: „Stopy tohoto zničení se našly při všech vykopávkách v Jeruzalémě.“
Pozůstatky po tomto zničení, k němuž došlo před dvěma a půl tisíci lety, mohou spatřit i dnešní návštěvníci. Izraelská věž, Spálená místnost a Dům bul jsou jen některá známá a udržovaná místa vykopávek, jež jsou zpřístupněna veřejnosti. Archeologové Jane M. Cahillová a David Tarler konstatují v knize Ancient Jerusalem Revealed (Odkrývání starověkého Jeruzaléma): „To, že Babylóňané důkladně zničili Jeruzalém, lze vyčíst nejen z tlustých vrstev spálených pozůstatků, které byly odkryty například ve Spálené místnosti a v Domě bul, ale také z tlusté vrstvy kamenné suti pocházející ze zhroucených budov a pokrývající východní svah. Biblický popis zničení města . . . doplňuje archeologické důkazy.“
Tak tedy biblické líčení Jeruzaléma od doby Davida až po zničení města v roce 607 př. n. l. bylo během minulých pětadvaceti let v mnoha ohledech potvrzeno archeologickými výkopy. Co však Jeruzalém prvního století n. l.?
Jeruzalém za dnů Ježíše
Vykopávky, Bible, židovský historik Josephus a jiné prameny pomáhají vědcům získat obrázek Jeruzaléma Ježíšových dnů v době před rokem 70 n. l., kdy byl zničen římskými vojsky. Za jedním velkým hotelem v Jeruzalémě je vystaven model, který je pravidelně doplňován nejčerstvějšími informacemi z nových výkopů. K dominantám města patřila Chrámová hora, kterou Herodes ve srovnání s jejími rozměry v Šalomounově době dvakrát zvětšil. S rozměry 480 metrů na 280 metrů to byla největší člověkem udělaná plošina starověkého světa. Některé stavební kameny vážily 50 tun, jeden dokonce téměř 400 tun a podle jednoho učence „svými rozměry neměl ve starověkém světě konkurenta“.
Nelze se tedy divit, že některé lidi šokovala Ježíšova slova: „Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej chci postavit.“ Mysleli si, že míní obrovskou budovu chrámu, kdežto on mluvil o „chrámu svého těla“. Řekli proto: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?“ (Jan 2:19–21) Díky vykopávkám v okolí Chrámové hory mohou dnešní návštěvníci vidět části zdí a jiných architektonických zajímavostí z Ježíšovy doby, a dokonce mohou jít po schodech, po nichž pravděpodobně stoupal i on k jižním chrámovým branám.
Nedaleko od západní zdi Chrámové hory, v židovské čtvrti Staré město, jsou dvě pěkně upravená naleziště, kde byly odkryty pozůstatky z prvního století n. l. Jsou známa pod jmény Spálený dům a Herodiánská čtvrť. Po objevu Spáleného domu archeolog Nahman Avigad napsal: „Nyní je zcela jasné, že tato budova byla spálena Římany v roce 70 A.D., během zničení Jeruzaléma. Poprvé v historii vykopávek města vyšel na světlo živý a jasný archeologický důkaz spálení města.“ (Viz fotografie na straně 12.)
Některé z těchto objevů vrhají světlo na určité události Ježíšova života. Tyto stavby ležely v Horním městě, kde žili jeruzalémští boháči včetně velekněží. V těchto domech bylo nalezeno mnoho obřadních van. Jedna odbornice podotýká: „Velké množství van svědčí o striktním dodržování zákonů o obřadní čistotě, podle nichž se řídili obyvatelé Horního města v době druhého chrámu. (Tyto zákony jsou zapsány v Mišně, která věnuje deset kapitol podrobnostem mikve.)“ Díky těmto informacím plněji chápeme Ježíšovy výroky o těchto obřadech určené farizeům a znalcům Zákona. (Matouš 15:1–20; Marek 7:1–15)
V Jeruzalémě se našlo také překvapivě velké množství kamenných nádob. Nahman Avigad uvádí: „Proč se v jeruzalémských domácnostech objevily tak náhle a v takovém množství? Odpověď leží ve sféře halachy, židovských zákonů obřadní čistoty. Mišna nám říká, že kamenné nádoby patří k věcem, které nepodléhají nečistotě . . . Kámen se prostě nedal obřadně znečistit.“ Soudí se, že to vysvětluje, proč se voda, kterou Ježíš proměnil ve víno, neskladovala v hliněných nádobách, ale v kamenných džbánech. (3. Mojžíšova 11:33; Jan 2:6)
Při návštěvě Izraelského muzea uvidíte dvě neobvyklé urny na kosti. Biblical Archaeology Review vysvětluje: „Urny se používaly hlavně po dobu zhruba sta let před zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. . . . Mrtvé tělo se dalo do výklenku vytesaného ve stěně pohřební jeskyně; po rozkladu těla se kosti sebraly a uložily do urny — nádoby zhotovené obvykle z ozdobného vápence.“ Dvě vystavené urny byly nalezeny v listopadu 1990 v jedné pohřební jeskyni. Archeolog Zvi Greenhut říká: „Slovo . . . ‚Kaifa‘ na dvou urnách z tohoto hrobu se zde poprvé objevilo v archeologickém kontextu. Pravděpodobně je to jméno rodiny velekněze Kaifáše uvedené . . . v Novém zákoně . . . Z jeho domu v Jeruzalémě byl Ježíš vydán do rukou římského prokurátora Pontského Piláta.“ Jedna urna obsahovala kosti muže, kterému bylo asi šedesát let. Učenci uvažují o tom, že to jsou skutečně kosti Kaifáše. Jeden odborník říká o nálezech z Ježíšovy doby: „Minci nalezenou v jedné z dalších schránek dal razit Herodes Agrippa (37–44 n. l.). Dvě Kaifášovy urny mohou pocházet až ze začátku [prvního] století.“
William G. Dever, profesor archeologie Blízkého východu na Arizonské univerzitě, se o Jeruzalému vyjádřil: „Vůbec nepřeháníme, když řekneme, že o archeologické historii tohoto města jsme se více dověděli za posledních patnáct let než za předchozích sto padesát let dohromady.“ Mnoho nálezů získaných rozsáhlým archeologickým výzkumem v Jeruzalémě během posledních desetiletí jistě osvětluje biblickou historii.
[Podpisek obrázku na straně 9]
Rekonstrukce Jeruzaléma v době druhého chrámu umístěná na pozemku hotelu Holyland, Jeruzalém
[Obrázky na straně 10]
Nahoře: Jihozápadní roh jeruzalémské Chrámové hory
Vpravo: Sestup do Warrenovy šachty