Ježíšova úcta a láska k Marii. Ježíš po svém křtu Marii nijak neprotěžoval; neoslovoval ji „matko“, ale prostě „ženo“. (Jan 2:4; 19:26) Rozhodně to však nebyl projev neúcty, jak by snad mohlo vyplývat z dnešního používání tohoto českého slova. V němčině například toto slovo znamená paní. Marie byla Ježíšovou tělesnou matkou; protože však byl při křtu zplozen duchem, byl především Boží duchovní Syn a jeho „matka“ byl „Jeruzalém nahoře“. (Ga 4:26) Ježíš tuto skutečnost zdůraznil, když ho při jedné příležitosti Marie, doprovázena ostatními dětmi, žádala, aby šel k nim ven, a vyrušila ho při vyučování. Ježíš ukázal, že jeho skutečnou matkou a blízkými příbuznými jsou ti, kdo patří do jeho duchovní rodiny, a že duchovní zájmy mají přednost před zájmy tělesnými. (Mt 12:46–50; Mr 3:31–35; Lk 8:19–21)

Marie stála u mučednického kůlu, na který byl Ježíš přibit. Ježíš pro ni byl víc než milovaný syn, byl pro ni Mesiáš, její Pán a Zachránce, Boží Syn. Marie byla tehdy zjevně vdova. Ježíš jako prvorozený v Josefově domácnosti se proto zhostil své povinnosti tím, že požádal apoštola Jana, který byl pravděpodobně jeho bratrancem, aby si vzal Marii k sobě domů a staral se o ni jako o vlastní matku. (Jan 19:26, 27) Proč Ježíš nesvěřil Marii jednomu ze svých nevlastních bratrů? Není uvedeno, že tam některý z nich byl. Navíc v tu dobu nebyli věřícími a Ježíš pokládal duchovní vztahy za důležitější než vztahy tělesné. (Jan 7:5; Mt 12:46–50)