OCET
Kyselá tekutina, která se ve starověku vyráběla zkvašením vína nebo jiných alkoholických nápojů. Nazirejci nesměli pít „vinný ocet ani ocet z opojného nápoje“, což ukazuje, že ocet (pravděpodobně zředěný) se kdysi konzumoval jako nápoj. (4Mo 6:2, 3) Ženci si chléb namáčeli v octu, a snad to pro ně bylo osvěžující jídlo v denním horku. (Rut 2:14)
Kyselou chuť octa v ústech způsobuje kyselina octová a trnou po ní zuby. (Př 10:26) Přítomnost kyseliny octové je patrná z toho, že když se do octa přidá slabá zásada uhličitan sodný, začne ocet pěnit, a na tuto reakci zjevně narážejí Přísloví 25:20.
V době, kdy byl Ježíš Kristus na zemi, římští vojáci pili ředěné, trpké nebo kyselé víno, které bylo známé latinsky jako acetum (ocet); pokud bylo zředěno vodou, říkalo se mu posca. Tento nápoj pravděpodobně nabídli Ježíšovi, když visel na mučednickém kůlu. Ježíš toto kyselé víno s omamnou myrhou (nebo žlučí) odmítl, protože mu jej dali proto, aby zmírnili jeho utrpení. (Mr 15:23; Mt 27:34; srovnej Ža 69:21.) Těsně předtím než zemřel, však přijal čisté kyselé víno, když mu ho na houbě podali k ústům. (Jan 19:28–30; Lk 23:36, 37)