MARIE

[z heb. Miriam, možná znamená „vzpurná“].

V Bibli je zmínka o šesti Mariích.

1. Marie, Ježíšova matka. Byla dcerou Heliho, přestože je v Lukášově rodokmenu uveden jako ‚syn Heliho‘ její manžel Josef. M’Clintockova a Strongova Cyclopædia (1881, sv. III, s. 774) uvádí: „Je dobře známo, že Židé při sestavování rodokmenů brali v úvahu pouze muže. Tam, kde byla pokrevní vazba mezi dědem a vnukem přes dceru, jméno dcery vyřadili a za syna tohoto děda z matčiny strany počítali dceřina manžela. (4. Mojž. xxvi, 33; xxvii, 4–7)“ To je nepochybně důvod, proč historik Lukáš o Josefovi říká, že byl ‚synem Heliho‘. (Lk 3:23)

Marie byla z kmene Juda a byla potomkem Davida. Mohlo by se tedy říci, že její syn Ježíš „podle těla pocházel z Davidova semene“. (Ří 1:3) Skrze svého nevlastního otce Josefa, Davidova potomka, měl Ježíš zákonné právo na Davidův trůn a skrze svou matku jako „potomek“, ‚semeno‘ a „kořen“ Davidův měl přirozené dědičné právo na ‚trůn svého otce Davida‘. (Mt 1:1–16; Lk 1:32; Sk 13:22, 23; 2Ti 2:8; Zj 5:5; 22:16)

Pokud je tradice pravdivá, potom Heliho manželkou a Mariinou matkou byla Anna. Sestra Anny měla dceru, která se jmenovala Alžběta a byla matkou Jana Křtitele. Podle této tradice by Alžběta byla Mariinou sestřenicí. Bible také uvádí, že mezi Alžbětou, jež byla „z Áronových dcer“ z kmene Levi, a Marií nějaký příbuzenský vztah byl. (Lk 1:5, 36) Někteří znalci si myslí, že Mariinou sestrou byla Salome, manželka Zebedeova, jejíž dva synové Jakub a Jan byli počítáni mezi Ježíšovy apoštoly. (Mt 27:55, 56; Mr 15:40; 16:1; Jan 19:25)

Návštěva anděla. Přibližně na začátku roku 2 př. n. l. Bůh poslal anděla Gabriela k panně Marii z města Nazaret. Anděl ji pozdravil velmi zvláštně: „Dobrý den, ty vysoce poctěná, Jehova je s tebou.“ Marie byla v tu dobu teprve zasnoubená s Josefem, a když jí anděl řekl, že počne a porodí syna jménem Ježíš, zeptala se: „Jak se to má stát, když nemám styk s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Přijde na tebe svatý duch a zastíní tě moc Nejvyššího. Proto také to, co se narodí, se bude nazývat svaté, Boží Syn.“ Marie byla touto vyhlídkou vzrušena, ale s náležitou skromností a pokorou řekla: „Pohleď! Jehovova otrokyně! Kéž se to se mnou stane podle tvého prohlášení.“ (Lk 1:26–38)

Pro posílení Mariiny víry v tento významný zážitek jí bylo řečeno, že její příbuzná Alžběta je ve svém pokročilém věku již šest měsíců těhotná díky tomu, že Jehova u ní zázračně odstranil neplodnost. Marie ji navštívila a když vstoupila do Alžbětina domu, děťátko v Alžbětině lůně poskočilo radostí a ona blahopřála Marii slovy: „Jsi požehnaná mezi ženami a požehnaný je plod tvého lůna!“ (Lk 1:36, 37, 39–45) Marie potom pronesla inspirovaná slova, jimiž velebila Jehovu za jeho dobrotu. (Lk 1:46–55)

Marie se po asi tříměsíční návštěvě u Alžběty v judské pahorkatině vrátila do Nazaretu. (Lk 1:56) Když se Josef dověděl (pravděpodobně mu to řekla Marie), že je těhotná, zamýšlel se s ní tajně rozvést, aby ji nevystavoval veřejné hanbě. (Na zasnoubené lidi se pohlíželo jako na lidi, kteří jsou v manželství, a ke zrušení zasnoubení byl nutný rozvod.) Josefovi se však objevil Jehovův anděl a odhalil mu, že to, co bylo v Marii počato, je ze svatého ducha. Josef potom poslechl Boží pokyny a vzal si Marii za svou manželku, „ale neměl s ní žádný styk, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš“. (Mt 1:18–25)

Ježíšovo narození v Betlémě. Situace se vyvíjela dále, protože na základě výnosu Caesara Augusta se musel každý zapsat v tom městě, odkud pocházel. Díky božské prozřetelnosti se tak mohlo splnit proroctví týkající se místa Ježíšova narození. (Mi 5:2) Josef tedy vzal Marii, která byla „ve vysokém stupni těhotenství“, a ze svého domova v Nazaretu, jenž je na S, podnikli namáhavou, asi 150 km dlouhou cestu do Betléma, který je na J. V noclehárně nebylo místo, k porodu tedy došlo ve velmi skromných podmínkách a novorozené dítě položili do jeslí. Stalo se to kolem 1. října roku 2 př. n. l. (Lk 2:1–7; viz VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 537; viz heslo JEŽÍŠ KRISTUS.)

Pastýři uslyšeli anděla, jak říká: „Dnes [se vám] narodil v Davidově městě Zachránce, který je Kristus, Pán,“ a spěchali do Betléma, kde našli to znamení: Mariino děťátko „ovinuté pruhy látky a ležící v jeslích“. Šťastné rodině vyprávěli o velkém andělském chorálu, který zpíval: „Sláva Bohu ve výšinách nahoře a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.“ Marie si tedy „začala uchovávat všechna tato slova a v srdci si dělala závěry“. (Lk 2:8–20)

Podle Jehovova zákona dala Marie svého syna osmý den obřezat. Čtyřicátý den Marie a její manžel odnesli dítě do jeruzalémského chrámu, aby dali předepsanou oběť. Zákon vyžadoval, aby se obětoval mladý beran a mladý holub nebo hrdlička. Pokud si rodina nemohla dovolit ovci, měly se obětovat dvě hrdličky nebo dva mladí holubi. Marie obětovala buď „párek hrdliček nebo dva mladé holuby“, a z toho je vidět, že Josef neměl mnoho finančních prostředků. (Lk 2:21–24; 3Mo 12:1–4, 6, 8) Když spravedlivý muž Simeon uviděl dítě, chválil Jehovu za to, že mu dovolil spatřit Zachránce, předtím než ve stáří zemře. Obrátil se k Marii a řekl: „Ano, samotnou tvou duší pronikne dlouhý meč,“ což neznamenalo, že bude probodnuta doslovným mečem, ale spíše to znamenalo bolest a utrpení, které bude prožívat při předpověděné smrti svého syna na mučednickém kůlu. (Lk 2:25–35)

Návrat do Nazaretu. O něco později anděl Josefa varuje před plánem Heroda Velikého zabít malé dítě a dává mu pokyn, aby utekli s Ježíšem do Egypta. (Mt 2:1–18) Po Herodově smrti se rodina vrací a usadí se v Nazaretu, kde se v následujících letech Marii narodí další děti, nejméně čtyři synové a také dcery. (Mt 2:19–23; 13:55, 56; Mr 6:3)

Zákon sice nepožadoval, aby se ženy účastnily každoroční slavnosti Pasach, ale Marie měla ve zvyku rok co rok Josefa doprovázet na této cestě do Jeruzaléma, která byla 150 km dlouhá. (2Mo 23:17; 34:23) Jednou, kolem roku 12 n. l., se rodina vracela zpátky domů, a když od Jeruzaléma ušli asi den cesty, zjistilo se, že s nimi není chlapec Ježíš. Jeho rodiče se okamžitě vrátili do Jeruzaléma, aby ho hledali. Po třech dnech ho našli v chrámu, jak naslouchá učitelům a vyptává se jich. Marie zvolala: „Dítě, proč jsi s námi takhle zacházelo? Hle, tvůj otec a já tě hledáme v duševní tísni.“ Ježíš odpověděl: „Proč jste mě museli jít hledat? Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ Chrám byl jistě logickým místem, kde bylo možné nalézt Božího Syna, protože tam mohl dostávat poučení z Písma. Marie „pečlivě uchovávala všechna ta slova v srdci“. (Lk 2:41–51)

Dvanáctiletý Ježíš projevil na svůj věk skvělé poznání. „Všichni ti, kdo mu naslouchali, zůstávali ohromeni jeho porozuměním a jeho odpověďmi.“ (Lk 2:47) Ježíšovo poznání a pochopení Písma bylo výsledkem vynikajícího rodičovského vedení. Marie a rovněž Josef museli toto dítě velmi důkladně poučovat a školit, když ho vychovávali „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. Pěstovali v něm ocenění pro zvyk každý Sabat navštěvovat synagógu. (Lk 4:16; Ef 6:4)

Ježíšova úcta a láska k Marii. Ježíš po svém křtu Marii nijak neprotěžoval; neoslovoval ji „matko“, ale prostě „ženo“. (Jan 2:4; 19:26) Rozhodně to však nebyl projev neúcty, jak by snad mohlo vyplývat z dnešního používání tohoto českého slova. V němčině například toto slovo znamená paní. Marie byla Ježíšovou tělesnou matkou; protože však byl při křtu zplozen duchem, byl především Boží duchovní Syn a jeho „matka“ byl „Jeruzalém nahoře“. (Ga 4:26) Ježíš tuto skutečnost zdůraznil, když ho při jedné příležitosti Marie, doprovázena ostatními dětmi, žádala, aby šel k nim ven, a vyrušila ho při vyučování. Ježíš ukázal, že jeho skutečnou matkou a blízkými příbuznými jsou ti, kdo patří do jeho duchovní rodiny, a že duchovní zájmy mají přednost před zájmy tělesnými. (Mt 12:46–50; Mr 3:31–35; Lk 8:19–21)

Na svatbě v galilejské Káně došlo víno, a Marie proto Ježíšovi řekla: „Nemají víno.“ Ježíš odpověděl: „Co s tebou mám společného, ženo? Má hodina ještě nepřišla.“ (Jan 2:1–4) Ježíš zde použil starobylou formu otázky, která se osmkrát objevuje v Hebrejských písmech (Joz 22:24; Sd 11:12; 2Sa 16:10; 19:22; 1Kr 17:18; 2Kr 3:13; 2Pa 35:21; Oz 14:8) a šestkrát v Řeckých písmech. (Mt 8:29; Mr 1:24; 5:7; Lk 4:34; 8:28; Jan 2:4) Doslovný překlad této otázky zní: „Co mně a tobě?“ a znamená: „Co my dva máme společného?“ nebo „Co mám já a ty společného?“ či „Co mám s tebou společného?“ Pokaždé, když je tato otázka použita, vyjadřuje určitou výhradu k tomu, co bylo doporučeno, navrženo nebo předpokládáno. Touto formou tedy Ježíš svou matku laskavě usměrnil a ukázal jí, že pokyny nedostává od ní, ale od toho, kdo je Svrchovanou Autoritou a kdo ho poslal. (1Ko 11:3) Marie díky své citlivé a pokorné povaze to okamžitě pochopila a usměrnění přijala. Ustoupila do pozadí a nechala Ježíše, aby řídil situaci, když řekla sloužícím: „Udělejte, cokoli vám [on] poví.“ (Jan 2:5)

Marie stála u mučednického kůlu, na který byl Ježíš přibit. Ježíš pro ni byl víc než milovaný syn, byl pro ni Mesiáš, její Pán a Zachránce, Boží Syn. Marie byla tehdy zjevně vdova. Ježíš jako prvorozený v Josefově domácnosti se proto zhostil své povinnosti tím, že požádal apoštola Jana, který byl pravděpodobně jeho bratrancem, aby si vzal Marii k sobě domů a staral se o ni jako o vlastní matku. (Jan 19:26, 27) Proč Ježíš nesvěřil Marii jednomu ze svých nevlastních bratrů? Není uvedeno, že tam některý z nich byl. Navíc v tu dobu nebyli věřícími a Ježíš pokládal duchovní vztahy za důležitější než vztahy tělesné. (Jan 7:5; Mt 12:46–50)

Marie, věrná učednice. Poslední biblická zmínka o Marii ukazuje, že byla ženou víry a oddanosti a že po Ježíšově vystoupení do nebe byla stále úzce spojena s jeho věrnými. Jedenáct apoštolů, Marie a další věřící byli shromážděni v horní místnosti a „všichni jednomyslně setrvávali v modlitbě“. (Sk 1:13, 14)

2. Marie, sestra Marty a Lazara. V Betanii — asi 2 římské míle (2,8 km) od Chrámové hory v Jeruzalémě a na vých. svahu Olivové hory — navštívil Ježíš dům těchto svých přátel, k nimž měl zvláštní náklonnost. (Jan 11:18) Když tam byl ve třetím roce své služby Ježíš na návštěvě, Marta si ve snaze být dobrou hostitelkou, dělala nadměrné starosti o jeho tělesnou pohodu. Marie naopak projevila jiný druh pohostinnosti. ‚Posadila se u Pánových nohou a stále naslouchala jeho slovu.‘ Marta si na svou sestru stěžovala, že jí nepomáhá, ale Ježíš Marii pochválil slovy: „Marie, ta si vyvolila dobrý podíl a nebude jí odňat.“ (Lk 10:38–42)

Lazarovo vzkříšení. Několik měsíců po zmíněné návštěvě Lazar na smrt onemocněl. A tak Marie a Marta poslaly pro Ježíše, který byl pravděpodobně někde v Pereji vých. od Jordánu. V době, kdy Ježíš přišel, byl však Lazar již čtyři dny mrtev. Jak Marta slyšela, že Ježíš přichází, rychle ho šla pozdravit, zatímco Marie „zůstala sedět doma“. Teprve až se Marta vrátila z okraje vesnice a pošeptala své smutkem zdrcené sestře: „Učitel je zde a volá tě“, Marie spěchala, aby se s ním setkala. U jeho nohou vzlykala: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by byl nezemřel.“ Marie použila přesně stejná slova jako její sestra Marta, když se předtím setkala s Ježíšem. Když Ježíš viděl slzy Marie a těch, kdo s ní byli, zasténal a začal plakat. Potom, co Ježíš provedl překvapivý zázrak tím, že Lazara vzkřísil ze smrti, „v něj uvěřili mnozí Židé, kteří přišli k Marii [aby ji utěšili]“. (Jan 11:1–45)

Marie pomazává Ježíše olejem. Pět dnů před svým posledním Pasachem byl Ježíš se svými učedníky opět hostem v Betanii, tentokrát v domě Šimona, toho malomocného, a byla zde také Marie a její rodina. Marta podávala večeři; Marie opět věnovala pozornost Božímu Synovi. Když Ježíš spočíval u stolu, Marie „vzala libru vonného oleje, pravý nard, velmi drahý“ (měl cenu asi roční mzdy), a vylila mu ho na hlavu a na nohy. I když její jednání v tu chvíli celkem nikdo neocenil, Marie to udělala z lásky a z úcty k Ježíšovi a v podstatě to znamenalo přípravu na Ježíšovu smrt a jeho pohřeb, které byly na dosah. Stejně jako předtím i teď ostatní přítomní tento projev Mariiny lásky kritizovali a stejně jako předtím také nyní se Ježíš její lásky a oddanosti zastal a velmi je ocenil. „Kdekoli v celém světě se bude kázat tato dobrá zpráva,“ prohlásil Ježíš, „jistě se bude také vyprávět, co udělala tato žena, jako upomínka na ni.“ (Mt 26:6–13; Mr 14:3–9; Jan 12:1–8)

Událost, kdy Marie pomazala Ježíše, jak ji uvádějí Matouš, Marek a Jan, by se neměla zaměňovat za pomazání, o němž se zmiňuje Lukáš 7:36–50. Tyto dvě události mají některé podobnosti, ale také odlišnosti. Událost popsaná Lukášem proběhla dříve, bylo to v sev. oblasti Galileje v domě nějakého farizea, a Ježíše pomazala nejmenovaná žena, která byla veřejně známa jako „hříšnice“, pravděpodobně prostitutka. Podruhé Ježíše pomazala Marie a bylo to na J v Betanii v domě Šimona, toho malomocného. Mezi oběma událostmi uplynul více než rok.

Někteří kritici mají výhrady, že Jan si protiřečí s Matoušem a Markem, když říká, že parfém byl vylit na Ježíšovy nohy místo na jeho hlavu. (Mt 26:7; Mr 14:3; Jan 12:3) Albert Barnes v komentáři k Matoušovi 26:7 píše: „Není zde však žádná nesrovnalost. Marie pravděpodobně olej vylila na oboje, na jeho hlavu i na nohy. Matouš a Marek zapsali jedno a Jan, jenž psal své evangelium zčásti proto, aby zaznamenal události, které ostatní vynechali, vypráví, že mast byla vylita také na Spasitelovy nohy. Mast se běžně vylévala na hlavu. Vylití masti na nohy bylo projevem vynikající pokory a oddanosti Spasiteli a obzvlášť si zasluhovalo, aby to bylo zaznamenáno.“ (Barnes’ Notes on the New Testament, 1974)

3. Marie Magdaléna. Její poznávací jméno (znamená „z [patřící do] Magdaly“) možná pocházelo z názvu města Magdala (viz heslo MAGADAN), které leží na záp. břehu Galilejského moře asi v polovině cesty mezi Kafarnaum a Tiberiadou. Není žádná zpráva o tom, zda Ježíš toto město někdy navštívil, ačkoli v přilehlé oblasti strávil mnoho času. Není ani jisté, zda Marie Magdaléna z tohoto města pocházela, či v něm bydlela. Lukáš ji označuje jako „Marie takzvaná Magdaléna“, a proto si někteří znalci myslí, že je to něco zvláštního či charakteristického. (Lk 8:2)

Ježíš vyhnal z Marie Magdalény sedm démonů, což pro ni byl dostatečný důvod pro to, aby uvěřila, že Ježíš je Mesiáš, a aby tuto svou víru podpořila mimořádnými činy oddanosti a služby. Poprvé je o ní zmínka ve druhém roce Ježíšovy kazatelské služby, když se svými apoštoly „cestoval od města k městu a od vesnice k vesnici, kázal a oznamoval dobrou zprávu o Božím království“. Marie Magdaléna spolu s Joanou, manželkou Herodova pověřence Chuzy, Zuzanou a dalšími ženami sloužily ze svého majetku potřebám Ježíše a jeho apoštolů. (Lk 8:1–3)

Nejvýznamnější zpráva o Marii Magdaléně je v souvislosti s Ježíšovou smrtí a jeho vzkříšením. Když byl Ježíš jako Beránek Boží veden na popravu, byla mezi ženami, „které doprovázely Ježíše z Galileje, aby mu sloužily“ a které „se dívaly z dálky“, když Ježíš visel na mučednickém kůlu. Byla tam s ní Ježíšova matka Marie, Salome a „druhá Marie“ (č. 4). (Mt 27:55, 56, 61; Mr 15:40; Jan 19:25)

Po Ježíšově pohřbu Marie Magdaléna a další ženy šly před tím, než při západu slunce začne Sabat, připravit koření a vonný olej. Hned po Sabatu za rozbřesku prvního dne v týdnu Marie a další ženy nesly k hrobu vonný olej. (Mt 28:1; Mr 15:47; 16:1, 2; Lk 23:55, 56; 24:1) Když Marie viděla, že hrob je otevřený a zjevně prázdný, spěchala, aby tuto šokující zprávu řekla Petrovi a Janovi, kteří potom běželi k hrobu. (Jan 20:1–4) V době, kdy se Marie vrátila k hrobce, Petr a Jan tam již nebyli. Teprve teď se Marie podívala do hrobky a byla ohromena, protože uviděla dva anděly v bílém. Potom se obrátila a viděla, jak tam stojí Ježíš. Myslela si, že je to zahradník, a proto se ho ptala, kde je mrtvé tělo, o které se chtěla postarat. Když jí odpověděl: „Marie!“, okamžitě ho poznala, impulzívně ho objala a zvolala: „Rab·boʹni!“ Nebyl však čas na projevy pozemské náklonnosti. Ježíš s nimi měl být pouze krátkou dobu. Marie si musela pospíšit, aby ostatní učedníky informovala o Ježíšově vzkříšení a o tom, že vystoupí, jak řekl, „ke svému Otci a vašemu Otci a ke svému Bohu a vašemu Bohu“. (Jan 20:11–18)

4. „Druhá Marie.“ Byla manželkou Klopa (Alfea) (viz heslo KLOPAS) a matkou Jakuba Menšího a Josese. (Mt 27:56, 61; Jan 19:25) Tradice, která nemá žádný biblický podklad, říká, že Klopas a Josef, Ježíšův adoptivní otec, byli bratři. Pokud by to byla pravda, potom by tato Marie byla Ježíšova teta a její synové jeho bratranci.

Marie byla mezi ženami, „které doprovázely Ježíše z Galileje, aby mu sloužily“, ale také patřila k těm, kdo byli svědky jeho přibití na kůl. (Mt 27:55; Mr 15:40, 41) Spolu s Marií Magdalénou zůstala to kruté odpoledne 14. nisanu u hrobu. (Mt 27:61) Třetí den šly ony dvě a další ženy s kořením a vonným olejem k hrobu, aby potřely Ježíšovo tělo, ale ke svému zděšení našly hrob otevřený. Anděl jim vysvětlil, že Kristus vstal z mrtvých a přikázal jim: „Jděte a povězte [to] jeho učedníkům.“ (Mt 28:1–7; Mr 16:1–7; Lk 24:1–10) Po cestě se této Marii a dalším ženám zjevil vzkříšený Ježíš. (Mt 28:8, 9)

5. Marie, matka Jana Marka. Byla rovněž tetou Barnabáše. (Sk 12:12; Kol 4:10) Raný křesťanský sbor v Jeruzalémě používal její dům jako místo ke shromažďování. Její syn Marek měl velmi blízký vztah k apoštolu Petrovi. Zjevně se Petr ve velké míře podílel na Markově duchovním růstu, protože ho označuje jako „můj syn Marek“. (1Pe 5:13) Po propuštění z Herodova vězení přišel Petr přímo do Mariina domu, „kde se jich celkem dost shromáždilo a modlili se“. Dům musel být značně veliký a skutečnost, že tam byla služka, naznačuje, že Marie byla majetná žena. (Sk 12:12–17) Vzhledem k tomu, že se mluví o jejím domě, a ne o domě jejího manžela, byla pravděpodobně vdova. (Sk 12:12)

6. Marie z Říma. Pavel jí ve svém dopise do Říma posílá pozdravy a chválí ji za „mnohé namáhavé práce“ ve prospěch římského sboru. (Ří 16:6)