MĚDĚNÝ HAD
Měděná figura neboli znázornění hada, jež vytvořil Mojžíš během putování Izraelitů pustinou. Blízko hranice s Edomem Izraelité projevili vzpurnost a stěžovali si na zázračně poskytovanou mannu a na nedostatek vody. Jehova je za to potrestal tím, že mezi ně poslal jedovaté hady, a mnoho lidí po uštknutí hadem zemřelo. Potom, co Izraelité projevili pokání, Mojžíš se za ně přimluvil, a Jehova mu řekl, aby udělal figuru ve tvaru hada a umístil ji na signální tyč. Mojžíš to udělal a „opravdu se stalo, že uštkl-li had muže, a ten se upřeně zahleděl na měděného hada, potom zůstal naživu“. (4Mo 21:4–9; 1Ko 10:9)
Z Písma se nedá poznat, jaký druh jedovatých hadů Jehova poslal mezi lid. Hebrejský výraz han·necha·šimʹ has·sera·fimʹ, který je ve 4. Mojžíšově 21:6 použit pro „jedovaté hady“, může znamenat „ohnivé hady“ snad kvůli tomu, že jejich jed měl pálivé nebo zánětlivé účinky.
Izraelité si měděného hada ponechali a později ho začali nevhodně uctívat tím, že mu přinášeli obětní dým. Judský král Ezekjáš (745–717 př. n. l.) tedy při svých náboženských reformách nechal měděného hada, který byl starší než 700 let, rozbít na kusy, protože si z něho lidé udělali modlu. Podle hebrejského textu zpráva ve 2. Královské 18:4 doslova zní „on (ten) jej začal nazývat Nechuštan“. V některých překladech zůstává slovo „Nechuštan“ nepřeloženo. (He; EP; KB) Podle Koehlerova a Baumgartnerova slovníku mohl hebrejský výraz nechuš·tanʹ znamenat „bronzový had“ a „bronzová hadí modla“. (Hebräisches und Aramäisches Lexikon zum Alten Testament, Leiden, 1983, s. 653) Překlad nového světa tedy vhodně říká, že měděný had „býval nazýván měděnou hadí modlou“.
Prorocký význam události související s měděným hadem, k níž došlo v pustině, objasnil Ježíš Kristus, když řekl Nikodémovi: „Žádný člověk nadto nevystoupil do nebe, jen ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka. A právě jako Mojžíš pozvedl hada v pustině, tak musí být pozvednut Syn člověka, aby každý, kdo v něj věří, měl věčný život.“ (Jan 3:13–15) Stejně jako měděný had, kterého Mojžíš v pustině umístil na tyč, byl i Boží Syn přibit neboli upevněn na kůl a tak se mnoha lidem objevil jako zločinec a hříšník, tedy stejně prokletý jako had. (5Mo 21:22, 23; Ga 3:13; 1Pe 2:24) Ten, koho v pustině uštkl jeden z jedovatých hadů, které Jehova poslal mezi Izraelity, se na měděného hada nepochybně musel upřeně zahledět s vírou. Podobně ten, kdo chce získat věčný život prostřednictvím Krista, musí v něj projevovat víru.