Sycení mnohých prostřednictvím několika

1.–3. Vyprávěj, jak Ježíš poblíž vesnice Betsaida nasytil velký zástup. (Viz úvodní obrázek.)

PŘEDSTAV si následující scénu. (Přečti Matouše 14:14–21.) Je krátce před Pasachem roku 32 n. l. Zástup tvořený přibližně 5 000 muži a bezpočtem žen a malých dětí je společně s Ježíšem a jeho učedníky na pustém místě poblíž vesnice Betsaida na severním břehu Galilejského moře.

² Ježíš zástup pozoruje a je mu těch lidí líto. Uzdravuje proto nemocné a mluví o Božím království. Připozdívá se, a tak učedníci na Ježíše naléhají, ať lidi pošle pryč, aby si v nedalekých vesnicích mohli nakoupit jídlo. Ježíš ale svým učedníkům říká: „Dejte jim něco k jídlu vy.“ Jeho pokyn je musel zaskočit. Jídla, které mají k dispozici, je totiž pro tolik lidí žalostně málo – mají jen pět chlebů a dvě ryby.

³ Soucit Ježíše podnítí k tomu, aby udělal zázrak. Je to jediný zázrak, o kterém se zmínili všichni čtyři evangelisté. (Mar. 6:35–44; Luk. 9:10–17; Jan 6:1–13) Učedníci na Ježíšův pokyn řeknou lidem, aby se usadili v trávě ve skupinách po padesáti a stu. Ježíš potom vysloví požehnání a začíná lámat chleby a rozdělovat ryby. Jídlo ale nedává lidem přímo – dává ho „učedníkům a učedníci zase zástupům“. Díky jeho zázraku se všichni najedí dosyta a ještě nějaké jídlo zůstane. Ježíš tak nasytil tisíce lidí prostřednictvím malé skupiny – svých učedníků.a

 4. (a) Především jaký pokrm se Ježíš snažil svým následovníkům zajistit a proč? (b) Jaký je námět tohoto studijního článku a o čem bude pojednávat ten následující?

⁴ Ještě víc ale Ježíš dbal na to, aby svým následovníkům poskytoval duchovní pokrm. Věděl totiž, že přijímání duchovního pokrmu, tedy pravd z Božího Slova, vede k věčnému životu. (Jan 6:26, 27; 17:3) Stejný soucit, který Ježíše podnítil, aby nasytil zástup chlebem a rybami, ho vedl k tomu, že své následovníky celé hodiny vyučoval. (Mar. 6:34) Uvědomoval si však, že na zemi bude jen krátce a potom se vrátí do nebe. (Mat. 16:21; Jan 14:12) Jak se pak postará o to, aby jeho následovníci měli dostatek duchovního pokrmu? Ježíš využije podobný princip jako dřív – bude sytit mnohé prostřednictvím malé skupiny. Kdo ji ale bude tvořit? Prozkoumejme teď, jak Ježíš prostřednictvím malé skupiny sytil své početné pomazané následovníky v prvním století. V dalším článku se zamyslíme nad otázkou, která je pro každého z nás nesmírně důležitá: Jak můžeme poznat, prostřednictvím které skupiny nás dnes Kristus sytí?

5., 6. (a) Jaké závažné rozhodnutí Ježíš udělal, aby zajistil, že jeho následovníci budou mít i nadále dostatek duchovního pokrmu? (b) Jak Ježíš připravoval apoštoly na to, aby po jeho smrti mohli přijmout důležitou úlohu?

⁵ Otec, který je zodpovědnou hlavou rodiny, zpravidla podnikne nějaká opatření pro to, aby v případě, že by zemřel, nezůstali jeho nejbližší nezaopatřeni. Podobně i Ježíš, který se měl stát hlavou křesťanského sboru, udělal určitá opatření pro to, aby i po jeho smrti bylo o jeho následovníky duchovně postaráno. (Ef. 1:22) Například asi dva roky před smrtí udělal Ježíš závažné rozhodnutí. Vybral si první členy malé skupiny, jejímž prostřednictvím měl později sytit mnohé.

⁶ Ježíš se celou noc modlil, potom shromáždil své učedníky a vybral z nich 12 apoštolů. (Luk. 6:12–16) V následujících dvou letech se právě oni stali jeho nejbližšími společníky, které vyučoval svým slovem i příkladem. Věděl, že apoštolové se toho musí hodně naučit – i proto se o nich nadále mluvilo jako o učednících. (Mat. 11:1; 20:17) Dal jim mnoho cenných osobních rad a rozsáhlé školení v kazatelské službě. (Mat. 10:1–42; 20:20–23; Luk. 8:1; 9:52–55) Očividně je připravoval na to, aby po jeho smrti a návratu do nebe mohli přijmout důležitou úlohu.

 7. Jak Ježíš ukázal, co by mělo být hlavním zájmem jeho apoštolů?

⁷ Jakou úlohu měli apoštolové plnit? S blížícími se Letnicemi roku 33 n. l. začalo být zřejmé, že budou zastávat „dozorčí úřad“. (Sk. 1:20) Co ale mělo být jejich hlavním zájmem? Vyplývá to z rozhovoru, který po svém vzkříšení Ježíš vedl s apoštolem Petrem. (Přečti Jana 21:1, 2, 15–17.) V přítomnosti některých dalších apoštolů Petrovi řekl: „Syť mé ovečky.“ Ježíš tím dal najevo, že apoštolové budou patřit k malé skupině, jejímž prostřednictvím bude mnohým poskytovat duchovní pokrm. Velmi působivě a výmluvně tím ukázal, jak mu na jeho ovečkách záleží.b

 8. Jak ti, kdo byli o Letnicích pokřtěni, dávali najevo, že si dobře uvědomují, jaký sdělovací prostředek Kristus používá?

⁸ Počínaje Letnicemi roku 33 n. l. vzkříšený Kristus používal své apoštoly jako sdělovací prostředek, skrze který sytil ostatní pomazané učedníky. (Přečti Skutky 2:41, 42.) Židé i proselyté, kteří byli toho dne pomazáni svatým duchem, si dobře uvědomovali, kdo tímto sdělovacím prostředkem je. Proto se „dále . . . věnovali učení od apoštolů“. Řecké sloveso přeložené jako „dále se věnovat“ může podle jednoho odborníka znamenat „být neochvějně a jednomyslně věrný určitému způsobu jednání“. Noví věřící měli velkou touhu po duchovním pokrmu a přesně věděli, kde ho mohou získat. S neotřesitelnou oddaností se obraceli na apoštoly, kteří jim vysvětlovali Ježíšova slova a skutky a objasňovali jim význam veršů, které se na něj vztahovaly.c (Sk. 2:22–36)

 9. Jak dali apoštolové najevo, že ke svému úkolu sytit Ježíšovy ovce přistupují zodpovědně?

⁹ Svůj úkol sytit Ježíšovy ovce plnili apoštolové velmi zodpovědně. Zamysleme se například nad tím, jak vyřešili citlivý problém, který se objevil v nově vzniklém sboru a mohl způsobit rozdělení. Paradoxně se jednalo o jídlo. Při každodenním rozdělování jídla byly řecky mluvící vdovy na rozdíl od těch hebrejsky mluvících přehlíženy. Jak tuto citlivou otázku apoštolové vyřešili? „Těch dvanáct“ se rozhodlo ustanovit nad touto „nutnou záležitostí“ sedm způsobilých bratrů. Apoštolové – z nichž většina se nepochybně účastnila rozdělování jídla zástupům, které Ježíš zázračně nasytil – považovali za důležitější, aby se oni sami zaměřovali na duchovní sycení. Nadále se proto věnovali „službě slova“. (Sk. 6:1–6)

10. K čemu Kristus používal apoštoly a starší muže v Jeruzalémě?

¹⁰ Do roku 49 n. l. se k apoštolům, kteří byli v té době ještě naživu, připojilo několik dalších způsobilých starších. (Přečti Skutky 15:1, 2.) Apoštolové a starší muži v Jeruzalémě tvořili vedoucí sbor. Kristus jako hlava sboru tuto malou skupinu způsobilých mužů používal k tomu, aby řešili naukové otázky a vedli kazatelskou a vyučovací činnost. (Sk. 15:6–29; 21:17–19; Kol. 1:18)

11., 12. (a) Z čeho je vidět, že opatření, jehož prostřednictvím Ježíš sytil sbory v prvním století, mělo Jehovovo požehnání? (b) Podle čeho bylo možné rozpoznat sdělovací prostředek, který Kristus používal?

¹¹ Mělo toto opatření, jehož prostřednictvím Ježíš sytil sbory v prvním století, Jehovovo požehnání? Jednoznačně ano. Na základě čeho to můžeme říct? V knize Skutky čteme: „Když [apoštol Pavel a jeho spolupracovníci] cestovali městy, předávali jim tam k zachovávání výnosy, o nichž rozhodli apoštolové a starší muži, kteří byli v Jeruzalémě. Sbory se tedy opravdu dále upevňovaly ve víře a den ze dne početně vzrůstaly.“ (Sk. 16:4, 5) Povšimni si, že sbory vzkvétaly díky své věrné spolupráci s vedoucím sborem v Jeruzalémě. Není to snad jasný doklad toho, že tomuto opatření, jehož prostřednictvím Ježíš sytil sbory, Jehova žehnal? Duchovní blahobyt je totiž možný jen díky Jehovovu požehnání. (Přísl. 10:22; 1. Kor. 3:6, 7)

¹² Ukázali jsme si, že při sycení svých následovníků Ježíš využíval určitý princip – sytil mnohé prostřednictvím několika. Sdělovací prostředek, který k duchovnímu sycení používal, byl snadno rozpoznatelný. To, že mají Jehovovu podporu, mohli apoštolové, tedy první členové vedoucího sboru, viditelně prokázat. Ve Skutcích 5:12 čteme: „Rukama apoštolů se . . . dále mezi lidmi dělo mnoho znamení a předzvěstí.“d Ti, kdo se stali křesťany, si tedy nemuseli klást otázku, skrze koho Kristus sytí své ovečky. Koncem prvního století se však situace změnila.

13., 14. (a) Před jakým útokem Ježíš varoval a kdy se jeho slova začala naplňovat? (b) Ze kterých dvou stran útok přišel? (Viz poznámku.)

¹³ Ježíš předpověděl, že křesťanský sbor se stane terčem útoku. Vzpomeň si, že ve svém prorockém podobenství o pšenici a plevelu Ježíš varoval, že do pole právě osetého pšenicí (pomazanými křesťany) zaseje nepřítel plevel (zdánlivé křesťany). Pšenice i plevel pak budou růst společně až do žně, která má nastat „v závěru systému věcí“. (Mat. 13:24–30, 36–43) Netrvalo dlouho a Ježíšova slova se začala naplňovat.e

¹⁴ Vliv odpadlíků byl patrný už v prvním století. V té době však Ježíšovi věrní apoštolové působili „jako zábrana“, která sbor chránila před znečištěním a falešným učením. (2. Tes. 2:3, 6, 7) Jakmile však poslední z apoštolů zemřel, odpadlictví zakořenilo a během období růstu, které trvalo mnoho set let, vzkvétalo. Plevel bujel a pšenice bylo poskrovnu. Žádný stálý organizovaný sdělovací prostředek, který by sloužil k rozdělování duchovního pokrmu, tehdy neexistoval. To se časem mělo změnit. Ale kdy?

15., 16. K čemu vedlo to, že badatelé Bible svědomitě studovali Písmo, a jaká otázka vzniká?

¹⁵ Jak se období růstu chýlilo ke konci, začali se někteří lidé intenzivně zajímat o biblickou pravdu. V 70. letech devatenáctého století se utvořila malá skupina lidí, kteří pravdu upřímně hledali. Vznikaly tak biblické třídy, které byly zcela odděleny od obrazného plevele – zdánlivých křesťanů, kteří byli členy církví a sekt křesťanstva. S pokorným srdcem a otevřenou myslí tito upřímní badatelé Bible, jak se sami označovali, pečlivě a s modlitbami zkoumali Písmo. (Mat. 11:25)

¹⁶ Jejich svědomité studium přineslo vynikající výsledky. Badatelé Bible začali odhalovat falešné nauky a vydávali a rozšiřovali publikace, které rozebíraly duchovní pravdy. Svou činností pozitivně ovlivnili srdce i mysl mnoha lidí, kteří hladověli a žíznili po pravdě. Vzniká tedy zajímavá otázka: Byli badatelé Bible v letech před rokem 1914 tím sdělovacím prostředkem, skrze který Kristus sytil své ovečky? Ne. Stále totiž probíhalo období růstu a sdělovací prostředek pro poskytování duchovního pokrmu se teprve formoval. Čas, kdy měl být plevel oddělen od pšenice – tedy zdánliví křesťané od těch pravých –, ještě nepřišel.

17. Jaké významné události začaly v roce 1914?

¹⁷ Jak bylo uvedeno v předchozím článku, období žně začalo v roce 1914. Ten rok byl počátkem několika významných událostí. Ježíš byl dosazen za krále a začaly poslední dny. (Zjev. 11:15) Od roku 1914 do začátku roku 1919 Ježíš společně se svým Otcem zkoumal duchovní chrám a prováděl nezbytné přečišťování.f (Mal. 3:1–4) V roce 1919 pak začalo shromažďování pšenice. Byla to snad ta správná chvíle, aby Kristus ustanovil jeden organizovaný sdělovací prostředek, skrze který bude rozdělovat duchovní pokrm? Rozhodně ano.

18. Co Ježíš předpověděl a jaká důležitá otázka se na počátku posledních dnů nabízela?

¹⁸ Ve svém proroctví o času konce Ježíš předpověděl, že ustanoví sdělovací prostředek, skrze který bude poskytovat „pokrm v pravý čas“. (Mat. 24:45–47) Kdo se tímto sdělovacím prostředkem stal? Ježíš znovu použil stejný princip jako v prvním století – sytit mnohé prostřednictvím několika. Na počátku posledních dnů se ale nabízela důležitá otázka: Kdo bude k této malé skupině patřit? Touto a dalšími otázkami týkajícími se Ježíšova proroctví se bude zabývat následující článek.