‚Takto nás Bůh miloval‘
„Jestliže nás Bůh takto miloval, pak jsme my sami povinni milovat jeden druhého.“ (1. JANA 4:11)
1. Proč se 23. března po západu slunce sejdou v sálech Království a na dalších místech po celé zeměkouli miliony lidí?
V NEDĚLI 23. března 1997 po západu slunce se na celém světě sejde v sálech Království i na dalších místech, která svědkové Jehovovi používají pro shromažďování, bezpochyby více než 13 000 000 lidí. Proč? Protože na jejich srdce zapůsobil největší projev Boží lásky k lidstvu. Ježíš Kristus zaměřil pozornost na tento úžasný důkaz Boží lásky, když řekl: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16)
2. Jaké prospěšné otázky bychom si všichni mohli položit, pokud jde o naši reakci na Boží lásku?
2 Když uvažujeme o lásce, kterou Bůh projevil, děláme dobře, jestliže se ptáme sami sebe: ‚Skutečně oceňuji, co Bůh udělal? Dokazuje toto ocenění můj způsob života?‘
„Bůh je láska“
3. (a) Proč pro Stvořitele není projevování lásky něco neobvyklého? (b) Jak se v Božích stvořitelských dílech projevuje moc a moudrost?
3 To, že Bůh projevuje lásku, není samo o sobě nic mimořádného, protože „Bůh je láska“. (1. Jana 4:8) Láska je převládajícím rysem jeho osobnosti. Když připravoval zemi jako obydlí pro lidstvo, vyzvedl horstva a shromáždil vody do jezer a oceánů. Tím projevil takovou moc, že se nad tím tají dech. (1. Mojžíšova 1:9, 10) Bůh také uvedl do chodu koloběh vody a mechanismy, které umožňují výrobu kyslíku; vytvořil nespočet mikroorganismů a rozmanité druhy rostlinstva, jež přetvářejí chemické prvky země tak, že je lidé mohou přijímat a tak udržovat svůj život; nastavil také naše biologické hodiny takovým způsobem, že odpovídají délce dnů a měsíců na planetě Zemi. To vše ukazuje velikou moudrost. (Žalm 104:24; Jeremjáš 10:12) Ale v hmotném stvoření existují ještě význačnější věci — věci, jež dokazují Boží lásku.
4. Jaké důkazy Boží lásky zjevné v hmotném stvoření by měl každý z nás vidět a oceňovat?
4 O Boží lásce nás přesvědčuje naše chuť, když okusíme šťavnaté, zralé ovoce, které jistě nebylo vytvořeno pouze proto, aby nás zasytilo, ale abychom z něj také měli radost. Neklamné důkazy Boží lásky vidí naše oči, když pozorují úžasný západ slunce, když za jasné noci hledí na nebe plné hvězd, když se těší z pohledu na syté barvy rozličných druhů květin a když pozorují skotačení zvířecích mláďat nebo hřejivé úsměvy přátel. O Boží lásce se dozvídáme také prostřednictvím našeho čichu, když vdechujeme sladkou vůni jarních květů. Lásku vnímáme i sluchem, když nasloucháme hřmění vodopádu, ptačím písním nebo hlasu lidí, kteří jsou nám drazí. Cítíme ji také, když nás někdo milovaný vroucně obejme. Některá zvířata jsou obdařena schopností vidět, slyšet nebo cítit věci, jež lidé nepostřehnou. Ale lidé mohou vnímat Boží lásku způsobem, který je pro zvířata nedostupný, protože byli vytvořeni k Božímu obrazu. (1. Mojžíšova 1:27)
5. Jak Jehova projevoval velkou lásku k Adamovi a Evě?
5 Když Jehova Bůh stvořil první lidi, Adama a Evu, obklopil je důkazy své lásky. Vypěstoval pro ně rajskou zahradu a způsobil, aby v ní rostly nejrůznější druhy stromů. Postaral se, aby tam byla řeka, která ji zavlažovala, a umístil do zahrady ptáky a zvířata. To vše dal Adamovi a Evě jako jejich domov. (1. Mojžíšova 2:8–10, 19) Jehova s nimi jednal jako se svými dětmi, které jsou součástí jeho univerzální rodiny. (Lukáš 3:38) Nebeský Otec postavil před tuto první lidskou dvojici uspokojující úkol — rozšířit ráj po celé zeměkouli, přičemž zahrada Eden měla sloužit jako vzor. Celá země měla být zalidněna jejich potomky. (1. Mojžíšova 1:28)
6. (a) Co si myslíš o vzpurném způsobu života, který přijali Adam a Eva? (b) Co by mohlo ukazovat, že jsme se z událostí v Edenu poučili a že z tohoto poznání máme užitek?
6 Ale Adam s Evou brzy čelili zkoušce poslušnosti a věrné oddanosti. Nejdříve jeden a potom i druhý neprojevili ocenění pro lásku, kterou byli zahrnuti. To, co udělali, bylo šokující. Bylo to neomluvitelné! V důsledku toho ztratili vztah s Bohem, byli vyloučeni z jeho rodiny a vyhnáni z Edenu. Následky jejich hříchu pociťujeme dodnes. (1. Mojžíšova 2:16, 17; 3:1–6, 16–19, 24; Římanům 5:12) Ale poučili jsme se z toho, co se stalo? Jak na Boží lásku reagujeme my? Ukazují naše každodenní rozhodnutí, že Boží lásku oceňujeme? (1. Jana 5:3)
7. Jak Jehova projevil lásku potomkům Adama a Evy bez ohledu na to, jak jednali jejich prarodiče?
7 Naši první rodiče projevili opravdu hrubý nedostatek ocenění pro to, co pro ně Bůh udělal. Bůh ale svoji lásku projevovat nepřestal. Ze soucitu k lidstvu, které tehdy ještě nebylo na světě — včetně nás, kdo jsme naživu dnes —, Bůh Adamovi a Evě dovolil, aby před svou smrtí měli rodinu. (1. Mojžíšova 5:1–5; Matouš 5:44, 45) Kdyby to neudělal, nikdo z nás by se nenarodil. Jehova také postupně zjevoval svoji vůli a tak poskytl základ pro naději pro všechny Adamovy potomky, kteří projevovali víru. (1. Mojžíšova 3:15; 22:18; Izajáš 9:6, 7) Jeho opatření zahrnovalo způsob, jak by lidé všech národů mohli znovu získat to, co Adam ztratil, totiž dokonalý život jako schválení členové jeho univerzální rodiny. Udělal to tak, že opatřil výkupné.
Proč výkupné?
8. Proč nemohl Jehova jednoduše prohlásit, že i když Adam s Evou musí zemřít, mohou jejich poslušní potomci žít?
8 Bylo opravdu nutné, aby se výkupní cenou, jež měla být zaplacena, stal lidský život? Nemohl snad Bůh jednoduše prohlásit, že ačkoli Adam s Evou musí za svou vzpouru zemřít, celé jejich potomstvo, které bude Boha poslouchat, bude žít navždy? Z krátkozrakého lidského hlediska by to mohlo vypadat rozumně. Ale Jehova „miluje spravedlnost a právo“. (Žalm 33:5) Adam s Evou měli děti až potom, co se stali hříšníky; žádné z těchto dětí se tedy nenarodilo dokonalé. (Žalm 51:5) Všechny zdědily hřích a trestem za hřích je smrt. Kdyby na to Jehova nebral zřetel, jaký by tím dal příklad členům své univerzální rodiny? Nemohl přehlížet své vlastní spravedlivé zásady. Respektoval požadavky práva. Žádný člověk nikdy nepoukázal oprávněně na chybu ve způsobu, jímž Bůh řešil spornou otázku, která je s tím spojena. (Římanům 3:21–23)
9. Jaké oběti bylo podle zásady božského práva zapotřebí?
9 Jak tedy mohl být opatřen vhodný základ pro propuštění té části Adamova potomstva, která Jehovovi projevovala milující poslušnost? Jestliže by obětní smrtí zemřel nějaký dokonalý člověk, právo by dovolovalo, aby hodnota tohoto dokonalého života přikryla hřích těch, kdo by toto výkupné s vírou přijali. To, že celá lidská rodina upadla do hříchu, způsobil hřích jednoho člověka — Adama. Prolitá krev jiného dokonalého člověka by tedy misky vah spravedlnosti vyrovnala, protože by měla stejnou hodnotu. (1. Timoteovi 2:5, 6) Ale kde takového člověka najít?
Jak velká byla cena?
10. Proč nebyli Adamovi potomci schopni takové výkupné opatřit?
10 Mezi potomky hříšného Adama nebyl nikdo, kdo mohl poskytnout potřebnou hodnotu, aby získal zpět vyhlídky na život, který Adam ztratil. „Žádný z nich nemůže nijak vykoupit ani bratra, ani dát za něho Bohu výkupné; (a cena vykoupení jejich duše je tak drahocenná, že ustala do neurčitého času), aby dále žil navždy a neviděl jámu.“ (Žalm 49:7–9) Místo aby Jehova nechal lidstvo bez jakékoli naděje, sám milosrdně učinil opatření.
11. Jakým způsobem Jehova opatřil dokonalý lidský život, který byl nutný jako odpovídající výkupné?
11 Jehova neposlal na zemi žádného anděla, aby předstíral smrt tím, že by obětoval své zhmotnělé tělo, ale dál by žil jako duchovní osoba. Místo toho zázračným způsobem, který mohl provést pouze Bůh, Stvořitel, přenesl životní sílu a charakteristické znaky osobnosti jednoho nebeského syna do lůna jisté ženy, Marie, dcery Heliho z kmene Juda. Boží činná síla, svatý duch, chránila vývoj dítěte v děloze matky, a to se narodilo jako dokonalý člověk. (Lukáš 1:35; 1. Petra 2:22) Toto dítě mělo tedy k dispozici cenu, která byla nutná, aby bylo opatřeno výkupné, jež by plně uspokojilo požadavky božského práva. (Hebrejcům 10:5)
12. (a) V jakém smyslu je Ježíš Boží ‚jediný zplozený Syn‘? (b) Jak skutečnost, že Bůh poslal tohoto syna, aby opatřil výkupné, zdůrazňuje Jeho lásku k nám?
12 Kterému z myriád svých nebeských synů Jehova tento úkol svěřil? Tomu, který je v Písmu popsán jako ‚jediný zplozený Syn‘. (1. Jana 4:9) Tento výraz nepopisuje to, čím se tento Syn stal, když se narodil jako člověk, ale to, čím byl předtím v nebi. Je jediný, na jehož stvoření pracoval přímo Jehova bez spolupráce s někým jiným. Je Prvorozený ze všeho stvoření. Je to ten, kdo byl Jehovou použit, aby uvedl v existenci všechny ostatní tvory. Andělé jsou Božími syny, stejně jako jím byl i Adam. Ale Ježíš je popsán jako ten, kdo má „slávu, jaká patří jedinému zplozenému synovi od otce“. Je o něm řečeno, že přebývá „v Otcově náručí“. (Jan 1:14, 18) Jeho vztah k Bohu se vyznačuje tím, že je blízký, důvěrný a něžný. Stejně jako jeho Otec i on miluje lidstvo. Přísloví 8:30, 31 vyjadřují city, které chová Otec k Synovi, a city, které má Syn k lidstvu: „Stala jsem se tím, co měl [Jehova] den co den zvláště rád, a neustále jsem se před ním radovala, . . . a věci, které jsem [Ježíš, Jehovův mistr v díle, zosobněná moudrost] měla ráda, byly u lidských synů.“ Byl to tento nejmilovanější Syn, kterého Bůh poslal na zemi, aby opatřil oběť. Jak hluboký význam má tedy Ježíšovo prohlášení: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna.“ (Jan 3:16)
13, 14. Jak by nám biblická zpráva o Abrahamově pokusu obětovat Izáka měla pomoci ocenit, co udělal Jehova? (1. Jana 4:10)
13 Jehova chtěl, abychom alespoň do jisté míry pochopili, co to znamená. Proto asi před 3 890 lety, dlouho předtím, než Ježíš přišel na zemi, dal Abrahamovi pokyn: „Vezmi, prosím, svého syna, svého jediného syna, kterého tolik miluješ, Izáka, a vydej se na cestu do země Moria a tam ho obětuj jako zápalnou oběť na jedné z hor, kterou ti označím.“ (1. Mojžíšova 22:1, 2) Abraham s vírou uposlechl. Představ si sám sebe na Abrahamově místě. Co kdyby to byl tvůj syn, tvůj jediný syn, kterého velmi miluješ? Připravuješ dřevo na zápalnou oběť, několik dní putuješ do země Moria a potom pokládáš svého syna na oltář — jaké bys měl při tom pocity?
14 Proč mají soucitní rodiče takové pocity? V 1. Mojžíšově 1:27 je řečeno, že Bůh stvořil člověka ke Svému obrazu. Naše vlastní láska a soucit velmi omezeným způsobem odrážejí lásku a soucit, které pociťuje Jehova. V Abrahamově případě Jehova zasáhl, takže Izák vlastně obětován nebyl. (1. Mojžíšova 22:12, 13; Hebrejcům 11:17–19) Ale ve svém vlastním případě Jehova od poskytnutí výkupného neustoupil, ačkoli za to on i jeho Syn zaplatili vysokou cenu. Neudělal to z povinnosti, ale byl to projev mimořádné nezasloužené laskavosti. Opravdu to oceňujeme? (Hebrejcům 2:9)
Co výkupné umožňuje?
15. Jak toto výkupné ovlivnilo život lidí i v současném systému věcí?
15 Toto láskyplné opatření, které Bůh udělal, má hluboký vliv na život těch, kdo je přijímají s vírou. Dříve byli následkem hříchu odcizeni Bohu. Jak říká jeho Slovo, byli ‚nepřáteli, protože jejich mysl byla zaměřena na skutky, jež byly ničemné‘. (Kolosanům 1:21–23) Ale byli „smířeni s Bohem smrtí jeho Syna“. (Římanům 5:8–10) Když změnili způsob života a přijali odpuštění, které Bůh poskytuje těm, kdo projevují víru v Kristovu oběť, Bůh jim dal čisté svědomí. (Hebrejcům 9:14; 1. Petra 3:21)
16. Jaká požehnání jsou slíbena členům malého stáda kvůli jejich víře ve výkupné?
16 Jehova těmto lidem, malému stádu, nabídl nezaslouženou přízeň být spojeni s jeho Synem v nebeském Království. Udělal to proto, aby se uskutečnil Boží původní záměr se zemí. (Lukáš 12:32) Tito křesťané byli vzati ‚z každého kmene a jazyka a lidu a národa a je z nich vytvořeno království a slouží jako kněží našemu Bohu a budou kralovat nad zemí‘. (Zjevení 5:9, 10) Apoštol Pavel jim napsal: „Obdrželi jste ducha přijetí za syny, a tímto duchem voláme: ‚Abba, Otče!‘ Duch sám vydává svědectví s naším duchem, že jsme Boží děti. Jsme-li tedy děti, jsme také dědicové; vskutku Boží dědicové, ale spoludědici s Kristem.“ (Římanům 8:15–17) Jako synům, kteří byli adoptováni Bohem, jim byl poskytnut drahocenný vztah, který Adam ztratil; ale těmto synům budou svěřeny v nebeské službě další výsady — něco, co Adam nikdy neměl. Není divu, že apoštol Jan řekl: „Podívejte se, jakou lásku nám dal Otec, abychom byli nazýváni Božími dětmi.“ (1. Jana 3:1) Bůh vůči těmto lidem projevuje nejen lásku založenou na zásadách (agape), ale také něžnou náklonnost (filia), která je charakteristická pro pouto, jež existuje mezi blízkými přáteli. (Jan 16:27)
17. (a) Jaká možnost je dána všem, kdo projevují víru ve výkupné? (b) Co pro ně bude znamenat ‚slavná svoboda Božích dětí‘?
17 Možnost získat cenný vztah, který Adam ztratil, nabízí Jehova také dalším lidem — všem, kdo projevují víru v Boží velkorysé opatření pro život poskytnuté prostřednictvím Ježíše Krista. Apoštol Pavel vysvětlil: „Dychtivé očekávání tvorstva [lidských tvorů, Adamových potomků] totiž čeká na zjevení Božích synů [to znamená, že očekávají dobu, kdy bude jasné, že Boží synové, kteří jsou dědici s Kristem v nebeském Království, jednají ve prospěch lidstva]. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, [narodili se v hříchu, čekala je smrt a neexistoval způsob, kterým by mohli být osvobozeni] ne ze své vlastní vůle, ale prostřednictvím toho, kdo je podrobil na základě naděje [dané Bohem], že i tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí.“ (Římanům 8:19–21) Co bude tato svoboda znamenat? Budou osvobozeni ze zajetí hříchu a smrti. Budou mít dokonalou mysl i tělo, budou mít ráj jako domov a budou mít věčný život na to, aby se radovali ze své dokonalosti a vyjadřovali své ocenění Jehovovi, jedinému pravému Bohu. Jak je to vše možné? Prostřednictvím výkupní oběti Božího jediného zplozeného Syna.
18. Co budeme dělat 23. března po západu slunce my a proč?
18 Dne 14. nisana 33 n. l. Ježíš ustanovil v jedné horní místnosti v Jeruzalémě Slavnost na památku své smrti. Každoroční připomínka jeho smrti se stala důležitou událostí v životě všech pravých křesťanů. Sám Ježíš přikázal: „Stále to čiňte na mou památku.“ (Lukáš 22:19) V roce 1997 se Památná slavnost bude konat 23. března po západu slunce (tehdy začíná 14. nisan). V tento den nebude nic důležitějšího než se této Památné události zúčastnit.
Jak bys odpověděl?
◻ Jak Jehova projevil lidstvu velkou lásku?
◻ Proč mohli být Adamovi potomci vykoupeni pouze dokonalým lidským životem?
◻ Jak velkou cenu Jehova za toto výkupné zaplatil?
◻ Co výkupné umožňuje?
[Obrázek na straně 10]
Bůh dal svého jediného zplozeného Syna