Voda, která předává věčný život

„Kdokoli pije z té vody, kterou mu dám, vůbec nikdy nedostane žízeň, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem prýštící vody, jež předává věčný život.“ (JAN 4:14)

„NÁHLE se ze skrytu měsíce vynořuje třpytivý modrobílý drahokam, křehká, světle modrá planeta zahalená vlnícími se bílými závoji, která jako malá perla pomalu vychází uprostřed neprostupné, tajemné černě vesmíru.“ (Země při pohledu z vesmíru podle astronauta Edgara Mitchella)

Co dodává naší planetě tak nádhernou barvu, že se z astronauta stal básník? Je to voda — tekutina, která pokrývá téměř tři čtvrtiny zemského povrchu. Voda nejenom dodává naší planetě krásu, ale také na ní udržuje život. Tvoří dokonce 65 procent našeho těla. Encyclopædia Britannica proto o vodě říká: „Je nezbytná pro život, podílí se prakticky na všech procesech, které probíhají v rostlinách a ve zvířatech.“

Díky účinnému procesu recyklace není třeba zásoby vody na zemi doplňovat. „Téměř každá kapka vody, kterou spotřebujeme, se dostane zpět do oceánu, odkud se působením slunečního tepla odpaří,“ vysvětluje The World Book Encyclopedia. „Pak se v podobě deště vrátí na zemský povrch. Voda se neustále recykluje. Nelze ji spotřebovat.“ Tento pozoruhodný proces byl asi před 3 000 lety popsán v Bibli. Čteme tam: „Všechny zimní bystřiny vycházejí k moři, a přece moře není plné. K místu, odkud zimní bystřiny vycházejí, tam se vracejí, aby vycházely.“ Koloběh vody je skutečně podivuhodným stvořitelským dílem. (Kazatel 1:7)

Vzhledem k tomu, jak je voda pro život důležitá a jakým důmyslným způsobem se její zásoby obnovují, nás nemusí překvapovat, že se o ní Bible zmiňuje více než 700krát. Její jedinečné vlastnosti — zvláště schopnost očišťovat a schopnost udržovat život — se v Bibli často používají ke znázornění určitých duchovních hodnot. (Izajáš 58:11; Jan 4:14)

Bible má moc očišťovat

Izraelité vynikali svou tělesnou čistotou, protože se pravidelně koupali a myli. Když přišli do domu hosté pozvaní na jídlo, bylo zvykem umýt jim nohy. (Lukáš 7:44) Kromě toho, že Izraelité udržovali své tělo i své věci v doslovné čistotě, používali vodu také k obřadnímu očišťování. Kněží, kteří sloužili ve svatostánku, se museli často mýt a prát si své oděvy. (2. Mojžíšova 30:18–21) Později nechal Šalomoun pro jeruzalémský chrám vyrobit měděné „lité moře“, které obvykle obsahovalo více než 44 000 litrů vody, dost na to, aby bylo možné dostát očišťovacím požadavkům Božího zákona. (2. Paralipomenon 4:2, 6) Jaký význam má toto použití vody pro křesťany dnes?

Apoštol Pavel napsal, že Ježíš očistil křesťanský sbor „vodní koupelí prostřednictvím slova“. Podobně jako voda smývá doslovnou špínu, pravda obsažená v Božím Slově má moc očistit člověka v morálním a duchovním ohledu. Díky takovému očištění mohou být Kristovi učedníci ‚svatí a bez vady‘. (Efezanům 5:25–27) Všichni, kdo touží po Božím schválení, tedy musí pracovat na tom, aby v morálním a duchovním ohledu zůstali „neposkvrnění a bezvadní“. (2. Petra 3:11, 14) Jak jim v tom Boží Slovo pomáhá?

Ti, kdo si přejí líbit se Jehovovi Bohu, přijímají obraznou vodu tím, že pravidelně studují Bibli. Když biblické poznání pronikne do jejich mysli a srdce, začnou pociťovat silnou touhu jednat podle tohoto pokynu: „Přeměňujte se předěláním své mysli, abyste si sami ověřili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ (Římanům 12:2)

Díky přesnému poznání Boží vůle pak mohou tito lidé rozeznat skvrny a vady ve svém chování a myšlení. Pokud budou biblické zásady vytrvale uplatňovat, Boží Slovo se prokáže jako voda v tom smyslu, že budou „čistě umyti“, dokonce i od vážných hříchů. (1. Korinťanům 6:9–11)

Podívejme se, k jaké přeměně došlo u jednoho mladého muže ze Španělska. „Když mi bylo osmnáct, byl jsem se svým životem nespokojený,“ vypráví Alfonso. Bral drogy a stal se z něj otrlý zločinec. „Připadal jsem si špinavý — kvůli tomu, jak jsem zacházel se svým vlastním tělem a jak jsem jednal s druhými.

Ve škole jsem si všiml jedné spolužačky, která mezi ostatními vynikala svou čistotou a nevinností. Její příklad ve mně vyvolal touhu žít stejně čistě jako ona. Navrhla mi, abych přišel na shromáždění svědků Jehovových, a tak jsem tam šel. Brzy jsem začal studovat Bibli a vytvářet si přátelství s Bohem. Do roka jsem si dal život do pořádku a nechal se pokřtít. Moje přeměna zapůsobila na mnoho rodičů z okolí tak, že za mnou přišli a požádali mě, abych pomohl jejich dospívajícím dětem, které se staly závislými na drogách.“

Voda, která přináší věčný život

Když Ježíš mluvil se Samaritánkou, která přišla pro vodu k Jákobově studni, zmínil se o ‚živé vodě‘. Řekl: „Kdokoli pije z té vody, kterou mu dám, vůbec nikdy nedostane žízeň, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem prýštící vody, jež předává věčný život.“ (Jan 4:10, 14) Z Ježíšových slov vyplývá, že ‚živá voda‘ znázorňuje Boží dary, které lidem dávají možnost žít věčně a které jsou popsány v Bibli. Důležitou součástí této symbolické vody je výkupní oběť Krista Ježíše. Ježíš vysvětlil: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16)

Alfonso, o kterém jsme se zmínili dříve, získal pro „živou vodu“ od Boha hluboké ocenění. O těch, kteří zůstali ve světě zločinu a drog, říká: „Můj bratr je mrtvý, a stejně tak všichni moji bývalí přátelé. Poznání Božího Slova mě uchránilo před tím, aby mě nepotkal stejný osud. Díky tomu, co pro nás Jehova dělá, jsem naživu.“ A navíc, na základě toho, co Alfonso poznal z Božího Slova, se nyní těší na život bez konce v Božím slíbeném novém světě. (2. Petra 3:13)

Pozvání pro všechny

V poslední knize Bible nacházíme popis ‚řeky vody života, čisté jako křišťál, která plyne od trůnu Božího a Beránkova‘. (Zjevení 22:1) Tato řeka představuje Boží dary, díky kterým lidský rod nakonec získá zpátky dokonalost, z níž se na počátku těšil Adam s Evou.

Biblický popis této řeky končí následujícím pozváním: „Každý, kdo žízní, ať přijde; každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ (Zjevení 22:17) Dnes toto pozvání zaznívá po celé zemi. Každý rok svědkové Jehovovi ve více než 235 zemích stráví přes miliardu hodin tím, že lidem pomáhají získat životodárné poznání z Bible.

Toužíte po vodě života i vy? Když budete tuto křišťálově čistou vodu přijímat — tedy poznávat a využívat to, co nám Stvořitel dává, budete i vy patřit mezi lidi, kteří ,si jako poklad bezpečně chovají znamenitý základ pro budoucnost, aby se pevně chopili skutečného života‘. (1. Timoteovi 6:19)

[Praporek na straně 14]

Podobně jako voda smývá doslovnou špínu, biblická pravda má moc očistit člověka v morálním a duchovním ohledu

[Rámeček a obrázky na straně 15]

ZDROJE VODY V BIBLICKÝCH DOBÁCH

Najít spolehlivý zdroj vody vyžadovalo od lidí v biblických dobách mimořádné úsilí. Abraham a Izák ve snaze zajistit dostatek vody pro svou domácnost a svá stáda vykopali blízko Beer-šeby studny. (1. Mojžíšova 21:30, 31; 26:18)

Stávalo se, že mělké studny během dlouhého horkého léta vyschly. Pokud měla být studna spolehlivým zdrojem vody, musela být hluboká. (Přísloví 20:5) Jedna studna v Lakiši sahá do hloubky 44 metrů. Jiná, která se nachází v Gibeonu, je hluboká více než 25 metrů a v průměru měří 11 metrů. Při kopání této studny bylo nutné odstranit 3 000 tun kamene. Samaritánka, která přišla načerpat vodu k Jákobovu prameni, Ježíšovi řekla: „Studna je hluboká.“ Hladina vody byla pravděpodobně 23 metrů pod povrchem. (Jan 4:11)

Dalším zdrojem vody na Středním východě byly ve starověku cisterny. V těchto podzemních zásobárnách se v období od října do dubna sbírala dešťová voda. Do cisteren byla přiváděna kanály vykopanými v horských úbočích. Velké cisterny ke shromažďování vody vytesávali také Izraelité. (2. Paralipomenon 26:10)

Čerpání vody ze studní a cisteren bylo a stále je namáhavé. Když ženy jako Rebeka nebo Jetrovy dcery každý den čerpaly vodu pro svou rodinu a stáda, vykonávaly tím práci, která byla velmi důležitá. (1. Mojžíšova 24:15–20; 2. Mojžíšova 2:16)

[Obrázek na straně 15]

Alfonso dnes, v kazatelské službě