1., 2. a) Proč se učedníci pozastavili nad tím, že Ježíš mluvil u studny se Samaritánkou? (Viz také poznámku pod čarou.) b) Jaký postoj k ženám ukázal Ježíš tím, že rozmlouval se Samaritánkou?

JEDNOHO dne kolem poledne, bylo to na sklonku roku 30 n. l., seděl Ježíš u prastaré studny nedaleko města Sychar. Tehdy ukázal, jak by podle jeho názoru měli muži jednat se ženami. Celé dopoledne chodil hornatou samařskou krajinou a když došel ke studni, byl unavený, hladový a žíznivý. Zatímco seděl u studny, přišla pro vodu jedna Samaritánka. „Dej mi napít,“ řekl jí Ježíš. Žena byla překvapena, a zeptala se: „Jak to, že mne, když jsem Samaritánka, prosíš o napití, ač jsi Žid?“ Když se o něco později vrátili učedníci z nákupu potravin, setkali se s neobvyklou podívanou a divili se, proč Ježíš mluví se ženou. (Jan 4:4–9, 27)

² Co tu ženu vedlo k takové otázce a proč se učedníci pozastavili nad tím, že Ježíš mluví se ženou? Ta žena byla Samaritánka, a se Samaritány se Židé nestýkali. (Jan 8:48) Učedníky však očividně znepokojilo ještě něco jiného. Podle rabínské tradice nebylo v těch dobách pro muže vhodné mluvit na veřejnosti se ženou.a Ježíš však této upřímné ženě veřejně kázal, a dokonce jí řekl, že je Mesiášem. (Jan 4:25, 26) Tím dal najevo, že se nenechá spoutat žádnými nebiblickými tradicemi, ani těmi, které ponižovaly ženy. (Marek 7:9–13) Naopak, tím, co dělal a co učil, ukázal, že ženám by měla být projevována úcta a čest.