Co se můžeme z Ježíšových zázraků naučit?
„TŘETÍ den se konala svatební hostina v galilejské Kaně . . . Ježíš a jeho učedníci byli také pozváni k svatební hostině. Když došlo víno, řekla Ježíšovi jeho matka: ‚Nemají víno.‘ “ Tato příhoda vedla k tomu, že Ježíš udělal svůj první zázrak. (Jan 2:1–3)
Nebyl tento problém příliš nevýznamný, příliš obyčejný na to, aby upoutal Ježíšovu pozornost? Jeden znalec Bible to vysvětluje: „Pohostinnost byla na Východě posvátnou povinností . . . Skutečná pohostinnost, zvláště na svatební hostině, znamenala, že všeho bude nadbytek. Kdyby zásoby během svatební hostiny došly, rodina a novomanželé by se už špatné pověsti nikdy nezbavili.“
Proto se Ježíš rozhodl něco udělat. Všiml si, že tam stálo „šest kamenných džbánů na vodu“, „jak vyžadovaly očišťovací předpisy Židů“. Mezi Židy bylo tehdy zvykem, že se před jídlem obřadně myli, a proto bylo potřeba dost vody, aby stačila pro všechny přítomné. „Naplňte džbány na vodu vodou,“ řekl Ježíš těm, kdo obsluhovali hosty. Ježíš nebyl ‚vedoucím hostiny‘, ale mluvil přímo a autoritativně. Zpráva říká: „Když vedoucí hostiny ochutnal vodu, . . . byla přeměněna ve víno.“ (Jan 2:6–9; Marek 7:3)
Možná se vám zdá zvláštní, že něco tak běžné, jako je svatba, bylo dějištěm Ježíšova prvního zázraku. Z této příhody se ovšem o Ježíšovi mnoho dozvídáme. Ježíš byl svobodný a při určitých příležitostech mluvil s učedníky o výhodách svobodného stavu. (Matouš 19:12) Na svatební hostinu však přišel, a z toho je vidět, že rozhodně nebyl proti manželství zaujatý. Byl vyrovnaný a manželský svazek podporoval; díval se na něj jako na něco, co je v Božích očích hodné úcty. (Srovnej Hebrejcům 13:4.)
Ježíš nebyl zasmušilým asketou, jak ho později líčili církevní umělci. Byl opravdu rád mezi lidmi a nevyhýbal se společenským setkáním. (Srovnej Lukáše 5:29.) Tím, jak jednal, poskytl svým následovníkům vzor. Ježíš jim sám předvedl, že nemusejí být bezdůvodně vážní či zachmuření — jako kdyby se spravedlnost neslučovala s radostí. Křesťané dostali později naopak tento příkaz: „Vždy se radujte v Pánu.“ (Filipanům 4:4) Křesťané se dnes snaží, aby zábavu udrželi v rozumných mezích. Radost nalézají ve službě Bohu, ale občas se pobaví na společenském setkání.
Všimněte si také, jak byl Ježíš citlivý. Neměl žádnou povinnost udělat zázrak. V tomto případě neexistovalo žádné proroctví, které by se muselo splnit. Nejspíš na něho však zapůsobil matčin zájem a nepříjemná situace, do níž se ženich s nevěstou dostali. Bral v úvahu jejich pocity a chtěl je uchránit před nesnázemi. Nevzbuzuje to ve vás důvěru, že Kristus se o vás skutečně zajímá — že se zajímá i o vaše obyčejné problémy? (Srovnej Hebrejcům 4:14–16.)
Každý džbán „mohl pojmout dvě nebo tři míry“ vody, a tak Ježíš zázračně vytvořil spoustu vína — možná 390 litrů (105 galonů)! (Jan 2:6) Proč tolik? Ježíš nepodporoval opilství, to Bůh zavrhuje. (Efezanům 5:18) Ukázal však tím, jak je Bůh štědrý. Víno bylo tehdy obvyklým nápojem, a to, co zbylo, se mohlo použít při jiných příležitostech. (Srovnej Matouše 14:14–20; 15:32–37.)
První křesťané napodobovali Ježíšův příklad štědrosti. (Srovnej Skutky 4:34, 35.) A dnešní Jehovovi služebníci jsou také povzbuzováni, aby ‚měli ve zvyku dávat‘. (Lukáš 6:38) Ježíšův první zázrak měl však také prorocký význam. Poukazuje na dobu, kdy Bůh uspořádá štědrou „hostinu s jídly dobře omaštěnými olejem, hostinu s vínem kvašeným na sedlině“ a naprosto odstraní hlad. (Izajáš 25:6)
A co ta spousta zázraků, které Ježíš udělal, když lidi uzdravoval po tělesné stránce? Čemu se z nich můžeme naučit?
Dělal dobro v Sabatu
„Vstaň, zvedni svá nosítka a choď!“ Ježíš řekl tato slova muži, který byl nemocný už třicet osm let. Zpráva v evangeliu pokračuje: „Ten člověk se nato ihned uzdravil, zvedl svá nosítka a chodil.“ Kupodivu se však z této změny neradovali všichni. Zpráva říká: „Kvůli tomu Židé Ježíše pronásledovali, protože to dělal během sabatu.“ (Jan 5:1–9, 16)
Sabat měl být pro všechny dnem odpočinku a radování. (2. Mojžíšova 20:8–11) V Ježíšově době se však stal labyrintem tíživých zákonů, které si vymysleli lidé. Učenec Alfred Edersheim napsal, že ve zdlouhavých pasážích zákona o Sabatu, které jsou součástí Talmudu, „jsou určité věci rozebírány tak vážně, jako by byly po náboženské stránce životně důležité, a sotva si kdo může představit, že by je člověk se zdravým rozumem mohl brát vážně“. [(The Life and Times of Jesus the Messiah) Život a doba Ježíše Mesiáše] Malicherným, despotickým pravidlům, která se týkala prakticky všech stránek života Židů — a která často chladnokrevně nebrala v úvahu pocity lidí —, připisovali rabíni nesmírnou důležitost. Jedno sabatní pravidlo znělo: „Jestliže spadne dům na člověka a není jisté, zda tam je nebo není, zda je živý nebo mrtvý, či zda je pohan nebo Izraelita, mohou trosky odklidit. Pokud zjistí, že je stále živý, mohou ho úplně vyprostit, ale pokud je mrtvý, nechají ho tam.“ (traktát Joma 8:7, Mišna, podle překladu Herberta Danbyho)
Jak se Ježíš díval na takové právnické puntičkářství? Když ho kritizovali za to, že uzdravuje v Sabatu, řekl: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ (Jan 5:17) Ježíš neměl světskou práci, nechtěl zbohatnout. Konal Boží vůli. Levité mohli v Sabatu vykonávat svou posvátnou službu, a stejně tak mohl Ježíš právem plnit úkol, který jako Mesiáš dostal od Boha, aniž přitom porušoval Boží Zákon. (Matouš 12:5)
Když Ježíš uzdravoval v Sabatu, také se projevilo, že židovští znalci Zákona a farizeové jsou ‚příliš spravedliví‘ — strnulí a nevyrovnaní. (Kazatel 7:16) Samozřejmě nebylo Boží vůlí, aby se dobré skutky dělaly jen v určité dny v týdnu; Bůh také nechtěl, aby se Sabat stal pouze bezduchým procvičováním v dodržování pravidel. V Markovi 2:27 jsou Ježíšova slova: „Sabat začal existovat kvůli člověku, a ne člověk kvůli sabatu.“ Ježíš miloval lidi, ne despotická pravidla.
Je dobré, když dnes křesťané nemají mysl příliš svázanou různými pravidly a když nejsou strnulí. Bratři, kteří sbor vedou, nebudou křesťanům přidávat břemena v podobě nepřiměřených pravidel a organizačních pokynů, které si vymysleli lidé. Ježíšův příklad nás také povzbuzuje, abychom dělali dobro a vyhledávali k tomu příležitosti. Křesťan by si například nikdy neměl myslet, že bude o biblických pravdách mluvit jen tehdy, když je oficiálně ve službě dům od domu nebo je na pódiu. Jak říká apoštol Petr, křesťané by měli být ‚vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od nich vyžaduje důvod pro naději, která je v nich‘. (1. Petra 3:15) Dělat dobro můžeme kdykoli.
Lekce v soucitu
Jiný znamenitý zázrak je popsán v Lukášovi 7:11–17. Zpráva říká, že Ježíš „cestoval do města zvaného Nain a jeho učedníci a velký zástup cestovali s ním“. Až dodnes můžete jihovýchodně od dnešní arabské vesnice Nein vidět pohřební místa. „Jakmile se přiblížil k městské bráně“, uviděl hlučnou skupinu lidí. „Pohleďme, vynášeli mrtvého, jediného zplozeného syna své matky. Byla kromě toho vdova. Byl s ní také značný zástup z města.“ H. B. Tristram řekl, že „pohřby se od dávných dob nezměnily“, a dodal: „Viděl jsem ženy, které šly před márami, vedly je profesionální plačky. Lomily rukama, rvaly si vlasy, bouřlivě v zármutku gestikulovaly a vykřikovaly jméno zesnulého.“ [(Eastern Customs in Bible Lands) Východní zvyky v biblických zemích]
Uprostřed tohoto hlučného zmatku kráčela truchlící vdova, jejíž samotný vzhled vyjadřoval bolest. Přišla už o svého manžela, a proto na syna pohlížela — slovy Herberta Lockyera — jako na „oporu ve stáří, útěchu v samotě, jako na podporu a pilíř domova. Když ztratila svého jediného syna, ztratila poslední pomoc.“ [(All the Miracles of the Bible) Všechny biblické zázraky] Jak zareagoval Ježíš? Lukášův výmluvný popis říká: „Když ji Pán zahlédl, byl pohnut lítostí nad ní a řekl jí: ‚Přestaň plakat.‘ “ Výraz „pohnut lítostí“ pochází z řeckého slova, které doslova znamená „útroby“. Znamená to „být uvnitř hluboce dojat“. (Vine’s Expository Dictionary of Old and New Testament Words) Ano, Ježíš byl hluboce dojat.
Ježíšova matka byla již pravděpodobně vdovou, a tak Ježíš zřejmě znal bolest, kterou jim přinesla ztráta adoptivního otce Josefa. (Srovnej Jana 19:25–27.) Vdova nemusela Ježíše prosit. Spontánně „přistoupil a dotkl se már“, přestože podle mojžíšského Zákona byl ten, kdo se dotkl mrtvoly, nečistý. (4. Mojžíšova 19:11) Svými zázračnými silami mohl odstranit samotný zdroj nečistoty. „Řekl: ‚Mladý muži, říkám ti: Vstaň!‘ A mrtvý se posadil a začal mluvit, a on ho dal matce.“
Tento příběh je skutečně podnětnou lekcí v soucitu. Křesťané nemají napodobovat nelaskavé, chladné jednání, které je v těchto „posledních dnech“ běžné. (2. Timoteovi 3:1–5) První list Petra 3:8 nás naopak vybízí: „Konečně, všichni smýšlejte stejně, projevujte soucítění, mějte bratrskou náklonnost, buďte něžně soucitní.“ Když někdo z našich známých zemře nebo vážně onemocní, nemůžeme mrtvého vzkřísit ani nemocného uzdravit. Ale mohli bychom nabídnout praktickou pomoc a útěchu, například můžeme být našim přátelům nablízku a plakat s nimi. (Římanům 12:15)
Toto působivé vzkříšení poukazuje také na budoucnost — na dobu, kdy „všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou“. (Jan 5:28, 29) Lidé, kteří ztratili své milované, osobně pocítí Ježíšův soucit, když jejich maminky, tatínkové, děti a přátelé budou vzkříšeni z hrobů.
Poučení ze zázraků
Je tedy jasné, že Ježíšovy zázraky nebyly jen působivým projevem moci. Oslavovaly Boha, a tak jsou příkladem pro křesťany, kteří jsou podněcováni, aby také „oslavovali Boha“. (Římanům 15:6) Povzbuzovaly ke konání dobra, k štědrosti a soucitu. Ještě důležitější však je, že byly předběžnou ukázkou mocných skutků, které Kristus vykoná během své tisícileté vlády.
Když byl Ježíš na zemi, dělal mocné skutky pouze na relativně malém území. (Matouš 15:24) Jako oslavený Král bude mít Ježíš moc nad celou zemí. (Žalm 72:8) Lidé, které v prvním století zázračně uzdravil nebo vzkřísil, nakonec zemřeli. Ve své nebeské královské moci Ježíš odstraní hřích a smrt úplně, a tak lidem umožní věčný život. (Římanům 6:23; Zjevení 21:3, 4) Ano, Ježíšovy zázraky ukazují, že přijde slavná budoucnost. Svědkové Jehovovi už pomohli milionům lidí, aby získali skutečnou naději, že tato budoucnost je určena také jim. Do té doby nám zázraky Ježíše Krista poskytují pěknou ukázku toho, co se brzy stane.
[Obrázek na straně 7]
Ježíš proměňuje vodu ve víno