Předlidská existence. Život osoby, která začala být známa jako Ježíš Kristus, nezačal zde na zemi. Samotný Ježíš mluvil o své předlidské existenci v nebi. (Jan 3:13; 6:38, 62; 8:23, 42, 58) V Janovi 1:1, 2 je uvedeno jméno, které ten, kdo se stal Ježíšem, měl v nebi. Píše se tam: „Na počátku bylo Slovo [řec. Loʹgos] a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo bohem [‚bylo božské‘, AT; Mo; nebo ‚božského druhu‘, Böhmer; Stage (oba překlady jsou v němčině)]. Ten byl na počátku u Boha.“ Jehova je věčný a nemá žádný počátek (Ža 90:2; Zj 15:3), a proto vyjádřením, že Slovo bylo s Bohem od „počátku“, musí být myšlen počátek Jehovových stvořitelských děl. To potvrzují i jiné texty, kde je Ježíš označen jako ‚prvorozený všeho stvoření‘ a „počátek Božího stvoření“. (Kol 1:15; Zj 1:1; 3:14) Písmo tedy označuje Slovo (Ježíše v době jeho předlidské existence) jako první Boží stvořitelské dílo, jako Božího prvorozeného Syna.

Proč byl nazván „Slovo“. Jméno (či snad titul) „Slovo“ (Jan 1:1) určuje, jak se zdá, úlohu, kterou měl Boží prvorozený Syn po tom, co byli stvořeni další inteligentní tvorové. Podobné vyjádření je použito ve 2. Mojžíšově 4:16, kde Jehova říká Mojžíšovi o jeho bratru Áronovi: „A bude za tebe mluvit k lidu; a stane se, že ti bude sloužit jako ústa a ty mu budeš sloužit jako Bůh.“ Áron sloužil Mojžíšovi jako ústa, protože byl mluvčím hlavního Božího zástupce na zemi. Podobné to bylo v případě Slova čili Logose, který se stal Ježíšem Kristem. Je zřejmé, že Jehova používal svého Syna, aby předával informace a pokyny dalším příslušníkům Boží rodiny duchovních synů, a právě tak ho používal k předávání poselství lidem na zemi. Aby Ježíš ukázal, že je Boží Slovo neboli mluvčí, řekl svým židovským posluchačům: „Co vyučuji, není moje, ale patří tomu, kdo mě poslal. Jestliže někdo touží konat Jeho vůli, pozná, zda to učení je od Boha, nebo zda mluvím sám od sebe.“ (Jan 7:16, 17; srovnej Jana 12:50; 18:37.)

Je nepochybné, že při mnoha příležitostech během své předlidské existence vystupoval Ježíš, Slovo, jako Jehovův mluvčí vzhledem k lidem na zemi. Některé texty se sice zmiňují o tom, že Jehova mluvil k lidem přímo, ale jiné texty objasňují, že to dělal prostřednictvím zástupce, anděla. (Srovnej 2Mo 3:2–4 se Sk 7:30, 35; také 1Mo 16:7–11, 13; 22:1, 11, 12, 15–18.) Je rozumné se domnívat, že ve většině takových případů mluvil Bůh prostřednictvím Slova. Pravděpodobně to tak bylo i v Edenu, protože ve dvou ze tří situací, při nichž mluvil Bůh, biblická zpráva jasně ukazuje, že s Ním někdo byl, nepochybně jeho Syn. (1Mo 1:26–30; 2:16, 17; 3:8–19, 22) Boží Syn, Slovo, mohl být tedy i tím andělem, jenž vedl Izrael pustinou a jehož hlas měli Izraelité přesně poslouchat, protože ‚Jehovovo jméno bylo v něm‘. (2Mo 23:20–23; srovnej Joz 5:13–15.)

Proč Ježíše některé překlady Bible označují jako „Boha“, ale jiné o něm mluví jako o „bohu“?

V některých překladech znějí slova v Janovi 1:1 takto: „Na počátku bylo Slovo, a to slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.“ Řecký text doslova zní: „Na počátku bylo slovo, a to slovo bylo směrem k [tomu] bohu, a bůh bylo to slovo.“ Pokud to jazyk, do něhož se překládá, vyžaduje, musí překladatel doplnit velká písmena. Je naprosto správné psát s velkým písmenem slovo „Bůh“ ve vyjádření „[tomu] bohu“, protože tak je určena totožnost Všemohoucího Boha, u něhož bylo to Slovo. Takto by se však nedalo odůvodnit velké písmeno u druhého uvedeného slova „bůh“.

V Překladu nového světa zní tento text takto: „Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo bohem.“ Je sice pravda, že v původním řeckém textu není žádný neurčitý člen (odpovídající například anglickému „a“ nebo „an“), ale to neznamená, že v překladu takový neurčitý člen není možné použít; koiné čili obecná řečtina neurčitý člen neměla. Proto překladatelé Křesťanských řeckých písem musí neurčitý člen použít, nebo ho naopak nepoužít na základě toho, jak chápou význam textu. Všechny anglické překlady řecké části Písma neurčitý člen obsahují na stovkách míst; ale většina překladů ho v Janovi 1:1 nepoužívá. Ovšem pro jeho použití v překladu tohoto textu existují rozumné důvody.

V prvé řadě je třeba si povšimnout, že ze samotného textu vyplývá, že Slovo bylo „u Boha“, a tudíž nemohlo být Bůh, tedy Všemohoucí Bůh. (Povšimni si také 2. v., který by byl zbytečný, kdyby 1. v. skutečně ukazoval, že Slovo bylo Bůh.) Kromě toho je významné, že slovo znamenající „bůh“ (řec. the·osʹ), jež se ve zmíněném verši vyskytuje jako druhé, je bez určitého členu (řec. ho). O tom ve svém komentáři k Janovu evangeliu (kapitoly 1–6) Ernst Haenchen napsal: „Tehdy [the·osʹ] a [ho the·osʹ] (‚bůh, božský‘ a ‚[ten] Bůh‘) nebyli totéž . . . Skutečně, pro . . . evangelistu byl ‚Bohem‘ ([ho the·osʹ]; srov. 17:3) pouze Otec; ‚Syn‘ mu byl podřízen (srov. 14:28). Na to se však v této pasáži pouze naráží, protože důraz je zde kladen na to, jak je jeden druhému blízko . . . Bylo docela možné, že se v židovském a křesťanském monoteismu mluvilo o božských bytostech, které existovaly u Boha a pod Bohem, ale nebyly s ním totožné. Dokazuje to Fil 2:6–10. V této pasáži Pavel právě takovou božskou bytost, která se později stala člověkem Ježíšem Kristem, popisuje . . . A tudíž jak ve Filipanům, tak i v Janovi 1:1 se nejedná o dialektický vztah mezi dvěma [osobami] v jedné, ale o osobní spojení dvou bytostí.“ (John 1, do angličtiny přeložil R. W. Funk, 1984, s. 109, 110)

Profesor Haenchen překládá Jana 1:1c takto: „A božský (božského druhu) byl to Slovo.“ Dále říká: „V tomto případě je sloveso ‚byl‘ ([en]) jednoduše predikátem. A na predikativní podstatné jméno se v souladu s tím musíme dívat opatrněji: [the·osʹ] není totéž co [ho the·osʹ] (‚božský‘ není totéž co ‚Bůh‘).“ (s. 110, 111) Tuto myšlenku upřesnil Philip B. Harner a vysvětlil, že gramatická stavba Jana 1:1 obsahuje bezčlenný predikativ, tedy před slovesem stojící predikativní podstatné jméno bez určitého členu, a že tato stavba má zejména kvalitativní význam a ukazuje, že „logos má stejnou podstatu jako theos“. Dále uvedl: „Myslím, že u Jana 1:1 je výrazová síla predikativu tak výrazná, že podstatné jméno [the·osʹ] nemůže být považováno za jméno určité.“ (Journal of Biblical Literature, 1973, s. 85, 87) Jiní překladatelé si také uvědomují, že tento řecký výraz má kvalitativní sílu a že popisuje podstatu Slova; výrok tedy překládají „Slovo bylo božské“. (AT; Sd; srovnej Mo; viz Rbi8, dodatek 6A.)

V Hebrejských písmech je důsledně a jednoznačně ukazováno, že existuje pouze jeden Všemohoucí Bůh, který stvořil všechno, Nejvyšší, jehož jméno je Jehova. (1Mo 17:1; Iz 45:18; Ža 83:18) Proto mohl Mojžíš izraelskému národu říci: „Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova. A budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou.“ (5Mo 6:4, 5) Křesťanská řecká písma se s touto naukou, kterou po tisíciletí Boží služebníci přijímali a které věřili, nerozcházejí, ale podporují ji. (Mr 12:29; Ří 3:29, 30; 1Ko 8:6; Ef 4:4–6; 1Ti 2:5) Samotný Ježíš Kristus řekl, že ‚Otec je větší než on‘, a o svém Otci mluvil jako o svém Bohu, „jediném pravém Bohu“. (Jan 14:28; 17:3; 20:17; Mr 15:34; Zj 1:1; 3:12) V řadě případů Ježíš ukázal, že má nižší postavení než jeho Otec a že je mu podřízen. (Mt 4:9, 10; 20:23; Lk 22:41, 42; Jan 5:19; 8:42; 13:16) A jeho apoštolové i po tom, co Ježíš vystoupil do nebe, dále učili totéž. (1Ko 11:3; 15:20, 24–28; 1Pe 1:3; 1Ja 2:1; 4:9, 10)

Tato fakta jsou pevným základem pro to, aby byla slova v Janovi 1:1 přeložena „Slovo bylo bohem“. Skutečnost, že má Slovo vynikající postavení mezi všemi Božími tvory jako Prvorozený syn, jako ten, skrze něhož Bůh všechno stvořil, a jako Boží Mluvčí, je dobrým základem pro to, aby byl označen výrazem „bůh“ neboli mocný. V proroctví u Izajáše 9:6, které se týká Mesiáše, bylo předpověděno, že bude nazván „Silný bůh“, ale ne Všemohoucí Bůh, a že bude „Věčný otec“ všech, kdo budou mít výsadu žít jako jeho poddaní. Toho bude dosaženo horlivostí jeho Otce, „Jehovy vojsk“. (Iz 9:7) Je jisté, že když na základě své nadvlády nad lidmi a démony (1Ja 5:19; Lk 11:14–18) je jako „bůh“ (2Ko 4:4) označen Boží Protivník, Satan Ďábel, pak je mnohem větší důvod a je mnohem vhodnější označit jako ‚boha‘, jako ‚jediného zplozeného boha‘, Božího prvorozeného Syna; tak je totiž nazván v nejspolehlivějších rukopisech Jana 1:18.