Jak silná je vaše víra ve vzkříšení?
„Jsem vzkříšení a život. Kdo projevuje víru ve mne, i když zemře, ožije.“ (JAN 11:25)
1, 2. Proč Jehovův ctitel potřebuje důvěru v uskutečnění naděje na vzkříšení?
JAK silná je vaše naděje na vzkříšení? Posiluje vás proti strachu ze smrti a utěšuje vás, když vám smrt vezme někoho z vašich milovaných? (Matouš 10:28; 1. Tesaloničanům 4:13) Jste jako mnozí Boží služebníci z dávných dob, kteří trpělivě snášeli mrskání, posměch, mučení a vězeňská pouta, protože je posilovala víra ve vzkříšení? (Hebrejcům 11:35–38)
2 Ano, upřímný Jehovův ctitel by vůbec neměl pochybovat, že nastane vzkříšení, a toto přesvědčení by se mělo projevovat i v jeho způsobu života. Je nádherné uvědomit si, že v čase, který Bůh stanovil, moře, smrt a hádes vydají mrtvé, kteří jsou v nich, a tito vzkříšení lidé budou mít vyhlídku na věčný život na rajské zemi. (Zjevení 20:13; 21:4, 5)
Pochybnosti o budoucím životě
3, 4. Jaký názor na posmrtný život mají stále mnozí lidé?
3 Křesťanstvo už dlouho učí, že existuje posmrtný život. V jednom článku v časopisu U.S. Catholic bylo napsáno: „Po staletí se křesťané snaží přijmout zklamání a utrpení současného života a vyrovnat se s tím čekáním na další život, pokojný a spokojený, naplněný a šťastný.“ I když v mnoha zemích křesťanstva se lidé stále více odklánějí od náboženství a mají na ně poněkud cynický pohled, mnozí stále cítí, že po smrti něco musí být. Ale nejsou si tím příliš jisti.
4 Jeden článek v časopisu Time uvedl: „Lidé stále věří v [posmrtný život]: jen jejich představa o tom, co to vlastně je, se stala mlhavější a od svých pastorů už o něm neslyší tak často.“ Proč náboženští kazatelé už nemluví o posmrtném životě zdaleka tak často jako kdysi? Náboženský učenec Jeffrey Burton Russell říká: „Myslím, že [duchovní] se tomuto námětu raději vyhýbají, protože mají pocit, že by museli překonat bariéru populárního skepticismu.“
5. Jak se mnozí lidé dnes dívají na nauku o ohnivém pekle?
5 U mnoha církví patří k posmrtnému životu také nebe a ohnivé peklo. A jestliže se duchovní zdráhají mluvit o nebi, pak o pekle se jim chce mluvit ještě méně. Jeden novinový článek uvedl: „V dnešní době i církve, které věří ve věčný trest v doslovném ohnivém pekle, . . . snižují význam této nauky.“ Většina novodobých teologů skutečně již nevěří v peklo jako v doslovné místo muk, jak se to učilo ve středověku. Dávají přednost spíše „humánnějšímu“ popisu pekla. Podle názoru mnoha modernistů nejsou hříšníci v pekle doslova mučeni, ale trpí proto, že jsou „duchovně odloučeni od Boha“.
6. Jak někteří lidé zjišťují, že mají nedostatečnou víru, když jsou postiženi nějakou tragédií?
6 Rozmělňování církevní nauky proto, aby neurážela novodobý útlocit, možná někomu pomáhá uniknout nepopularitě, ale miliony upřímných návštěvníků kostela to ponechává v nejistotě, čemu mají věřit. Z toho důvodu tito lidé, když se ocitnou tváří v tvář smrti, mnohdy zjistí, že mají nedostatek víry. Jejich postoj se podobá postoji ženy, která ztratila několik členů rodiny při tragické nehodě. Když dostala otázku, zda jí její náboženská víra poskytla útěchu, váhavě odpověděla: „Snad ano.“ Mělo by nějaký dlouhodobý užitek, kdyby ta žena s jistotou odpověděla, že jí víra pomohla, pokud by její náboženské názory nebyly dobře podložené? Tuto otázku je opravdu nutné zvážit, protože to, co většina církví učí o budoucím životě, se velmi liší od toho, co učí Bible.
Názor křesťanstva na život po smrti
7. (a) Čemu běžně věří většina církví? (b) Jak jeden teolog popsal nauku o nesmrtelné duši?
7 Téměř všechny denominace křesťanstva se i přes své odlišnosti shodují v tom, že lidé mají nesmrtelnou duši, která po smrti těla žije dál. Většina z nich věří, že když člověk zemře, jeho duše může jít do nebe. Někteří lidé mají strach, že by jejich duše mohla jít do ohnivého pekla nebo do očistce. Avšak podstatou jejich názoru na budoucí život je představa o nesmrtelné duši. Teolog Oscar Cullmann se k tomu vyjádřil v pojednání uveřejněném v knize Immortality and Resurrection (Nesmrtelnost a vzkříšení). Napsal: „Kdybychom se dnes zeptali řadového křesťana. . ., jaké učení o osudu člověka po smrti je podle jeho názoru obsaženo v Novém zákoně, kromě několika výjimek bychom dostali odpověď: ‚Nesmrtelnost duše.‘ “ Oscar Cullmann však dodal: „Tato všeobecně uznávaná myšlenka je jedním z největších neporozumění křesťanství.“ Pan Cullmann poznamenal, že když se takto vyjádřil poprvé, způsobil tím rozruch. Přesto však měl pravdu.
8. Jakou naději předložil Jehova prvním lidem?
8 Jehova Bůh nestvořil lidi se záměrem, aby šli po smrti do nebe. Podle jeho původního záměru vůbec neměli umírat. Adam a Eva byli stvořeni dokonalí a dostali příležitost naplnit zemi spravedlivým potomstvem. (1. Mojžíšova 1:28; 5. Mojžíšova 32:4) Našim prvním rodičům bylo řečeno, že zemřou jedině v tom případě, nebudou-li poslouchat Boha. (1. Mojžíšova 2:17) Kdyby svého nebeského Otce nadále poslouchali, zůstali by naživu a navždy by žili na zemi.
9. (a) Jak je to ve skutečnosti s lidskou duší? (b) Co se děje s duší, když umírá?
9 Je však smutné, že Adam a Eva přestali Boha poslouchat. (1. Mojžíšova 3:6, 7) Tragické následky neposlušnosti popsal apoštol Pavel takto: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Místo toho, aby navždy žili na zemi, Adam a Eva zemřeli. Co se stalo potom? Měli nějakou nesmrtelnou duši, která v té chvíli mohla být kvůli jejich hříchu předána ohnivému peklu? Bible naopak říká, že Adam již dříve, když byl stvořen, „se stal živou duší“. (1. Mojžíšova 2:7) Člověk nedostal duši; stal se duší neboli živou osobou. (1. Korinťanům 15:45) Nejen Adam byl „živou duší“, ale jak je vidět z hebrejštiny, v níž byla napsána První Mojžíšova, ‚živými dušemi‘ byli i nižší živočichové. (1. Mojžíšova 1:24) Když Adam a Eva zemřeli, stali se mrtvými dušemi. Nakonec se jim stalo přesně to, co Jehova řekl Adamovi: „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19)
10, 11. Co připouští New Catholic Encyclopedia v souvislosti s biblickou naukou o duši a jak se to shoduje s tím, co říká Bible?
10 S tím v podstatě souhlasí i New Catholic Encyclopedia. Pod heslem „Duše (v Bibli)“ uvádí: „Ve SZ [‚Starém zákoně‘ neboli ‚Hebrejských písmech‘] není žádná dichotomie [rozdělení na dvě části] těla a duše.“ A dodává, že v Bibli slovo „duše“ „nikdy neznamená duši jako oddělitelnou od těla nebo od jednotlivé osoby“. Slovo duše často znamená „samotného jedince, ať zvíře, nebo člověka“. Taková otevřenost je osvěžující, a tak člověk může přemýšlet nad tím, proč s těmito fakty nebyli seznámeni všichni návštěvníci kostelů.
11 Kolika starostí a obav by takoví lidé byli ušetřeni, kdyby znali jednoduchou biblickou pravdu: „Duše, která hřeší — ta zemře“, nebude trpět v ohnivém pekle. (Ezekiel 18:4) Tato myšlenka je velmi odlišná od toho, co učí křesťanstvo, ale je naprosto shodná se slovy, která pod inspirací řekl moudrý muž Šalomoun: „Živí si totiž uvědomují, že zemřou; ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic ani už nemají [v tomto životě] žádnou mzdu, protože vzpomínka na ně byla zapomenuta. Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu [společném hrobě lidstva], v místě, k němuž jdeš.“ (Kazatel 9:5, 10)
12. Odkud křesťanstvo získalo své učení o nesmrtelné duši?
12 Proč křesťanstvo učí něco tak odlišného od toho, co říká Bible? Dílo New Catholic Encyclopedia pod heslem „Nesmrtelnost lidské duše“ píše, že církevní otcové z rané doby nacházeli podporu pro víru v nesmrtelnost duše ne v Bibli, ale u „básníků a filozofů a v obecné tradici řeckého myšlení . . . Později se scholastikové raději uchylovali k Platónovi nebo k zásadám Aristotela.“ Uvedená encyklopedie uvádí, že „vliv platónského a novoplatónského myšlení“ — k tomu patřila také víra v nesmrtelnou duši — se nakonec dostal i „do samotné podstaty křesťanské teologie“.
13, 14. Proč je nerozumné očekávat poučení od pohanských řeckých filozofů?
13 Měli by se vyznavači křesťanství obracet k pohanským řeckým filozofům, aby se dozvěděli o něčem tak základním, jako je naděje na život po smrti? Samozřejmě, že ne. Když Pavel psal křesťanům žijícím v řeckém Korintu, řekl: „Moudrost tohoto světa je u Boha pošetilostí, neboť je napsáno: ‚Chytá moudré v jejich vlastní vychytralosti.‘ A opět: ‚Jehova ví, že uvažování moudrých jsou nicotná.‘ “ (1. Korinťanům 3:19, 20) Starověcí Řekové uctívali modly. Jak tedy mohli být zdrojem pravdy? Pavel položil Korinťanům otázku: „V jaké shodě je Boží chrám s modlami? Jsme totiž chrámem živého Boha; právě jak Bůh řekl: ‚Budu mezi nimi přebývat a chodit mezi nimi a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ “ (2. Korinťanům 6:16)
14 Posvátné pravdy byly nejprve odhalovány prostřednictvím izraelského národa. (Římanům 3:1, 2) Po roce 33 n. l. byly předávány prostřednictvím sboru pomazaných křesťanů z prvního století. Pavel v té souvislosti o těchto křesťanech řekl: „Nám je [věci připravené pro ty, kdo ho milují] totiž Bůh zjevil prostřednictvím svého ducha.“ (1. Korinťanům 2:10; viz také Zjevení 1:1, 2.) Nauka křesťanstva, že duše je nesmrtelná, pochází z řecké filozofie. Nebyla odhalena ani prostřednictvím toho, co Bůh zjevil Izraeli, ani prostřednictvím sboru pomazaných křesťanů z prvního století.
Skutečná naděje pro zemřelé
15. Co je podle Ježíše skutečná naděje pro zemřelé?
15 Jakou naději ve skutečnosti mají mrtví, jestliže neexistuje nesmrtelná duše? Samozřejmě to je naděje na vzkříšení, jedna z ústředních biblických nauk a opravdu nádherný Boží slib. Tuto naději na vzkříšení předložil Ježíš Martě, která patřila k jeho přátelům. Řekl jí: „Jsem vzkříšení a život. Kdo projevuje víru ve mne, i když zemře, ožije.“ (Jan 11:25) Věřit v Ježíše znamená věřit ve vzkříšení, a ne v nesmrtelnou duši.
16. Proč je rozumné věřit ve vzkříšení?
16 Ježíš mluvil o vzkříšení již dříve, když některým Židům řekl: „Nedivte se tomu, protože přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou.“ (Jan 5:28, 29) To, co zde Ježíš popisuje, se velmi liší od názoru, že nesmrtelná duše přežívá smrt těla a jde přímo do nebe. Lidé, kteří jsou v hrobě — mnozí po staletí, nebo dokonce po tisíciletí —, někdy v budoucnosti „vyjdou“. Mrtvé duše mají opět ožít. Je to snad nemožné? Pro Boha, „který oživuje mrtvé, a věci, které nejsou, povolává, jako by byly“, to nemožné není. (Římanům 4:17) Představa, že lidé vstanou z mrtvých, může být skeptikům k smíchu, ale tato myšlenka se dokonale shoduje s faktem, že „Bůh je láska“ a že je také „dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají“. (1. Jana 4:16; Hebrejcům 11:6)
17. Co Bůh uskuteční prostřednictvím vzkříšení?
17 Jak by vlastně Bůh mohl odměnit ty, kdo se prokázali jako ‚věrní až do smrti‘, kdyby je nepřivedl zpátky k životu? (Zjevení 2:10) Vzkříšení mrtvých také poskytne Bohu možnost uskutečnit to, o čem apoštol Jan napsal: „Proto byl Boží Syn učiněn zjevným, totiž aby rozbil Ďáblova díla.“ (1. Jana 3:8) Satan se kdysi v zahradě Eden stal vrahem celého lidstva, když naše první rodiče svedl k hříchu a přivedl ke smrti. (1. Mojžíšova 3:1–6; Jan 8:44) Ježíš začal rozbíjet Satanova díla, když svůj dokonalý život dal jako odpovídající výkupné, jež lidstvu otevírá cestu k propuštění ze zděděného otroctví hříchu, do něhož se dostalo Adamovou svévolnou neposlušností. (Římanům 5:18) Vzkříšením těch, kdo zemřeli na základě tohoto adamského hříchu, budou dále rozbíjena Ďáblova díla.
Tělo a duše
18. Jak někteří řečtí filozofové reagovali na Pavlův výrok, že Ježíš byl vzkříšen, a proč?
18 Když byl apoštol Pavel v Aténách, kázal tam dobrou zprávu zástupu, k němuž se připojili někteří řečtí filozofové. Vyslechli jeho rozpravu o jediném pravém Bohu a jeho výzvu k pokání. Co se však dělo dále? Pavel svou řeč ukončil slovy: „[Bůh] stanovil totiž den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého ustanovil, a opatřil záruku všem lidem tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“ Tato slova vyvolala rozruch. „Když slyšeli o vzkříšení mrtvých, někteří se začali posmívat.“ (Skutky 17:22–32) Teolog Oscar Cullmann zjišťuje: „Pro Řeky, kteří věřili v nesmrtelnost duše, bylo možná těžší přijmout křesťanské kázání o vzkříšení než pro jiné lidi. . . . Učení význačných filozofů Sokrata a Platóna není možné žádným způsobem uvést do souladu s učením Nového zákona.“
19. Jak se teologové křesťanstva pokoušeli sladit nauku o vzkříšení s naukou o nesmrtelné duši?
19 Přesto se teologové, když po smrti apoštolů nastalo velké odpadnutí, snažili křesťanské učení o vzkříšení spojit s Platónovou vírou v nesmrtelnou duši. Někteří se časem shodli na neobvyklém řešení: Duše je při smrti oddělena (někteří říkali „osvobozena“) od těla. Podle díla Outlines of the Doctrine of the Resurrection (Nástin nauky o vzkříšení) od R. J. Cooka pak v Soudném dnu „každé tělo bude znovu spojeno se svou vlastní duší a každá duše se svým vlastním tělem“. Budoucí opětovné spojení těla s nesmrtelnou duší prý má být vzkříšení.
20, 21. Kdo soustavně vyučuje pravdu o vzkříšení a co to těmto lidem přináší?
20 Tato teorie je dosud oficiální naukou tradičních církví. Je sice možné, že tato představa se teologovi zdá logická, ale většina návštěvníků kostela ji nezná. Tito lidé prostě věří, že až zemřou, půjdou rovnou do nebe. Z tohoto důvodu John Garvey v časopisu Commonweal z 5. května 1995 důrazně napsal: „Zdá se, že názor většiny křesťanů [na život po smrti] je bližší novoplatonismu než čemukoli opravdu křesťanskému a že nemá žádný biblický podklad.“ Duchovenstvo křesťanstva skutečně vyměnilo Bibli za Platóna, a tím svým ovečkám zastínilo biblickou naději na vzkříšení.
21 Svědkové Jehovovi naproti tomu odmítají pohanskou filozofii a pevně se drží biblické nauky o vzkříšení. Zjišťují, že tato nauka je poučná, uspokojující a uklidňující. V příštích článcích uvidíme, jak je biblická nauka o vzkříšení dobře podložená a logická, a to jak pro ty, kdo mají pozemskou naději, tak i pro ty, kdo mají vyhlídku na vzkříšení k nebeskému životu. Doporučujeme, abyste si jako přípravu na probírání těchto článků pečlivě přečetli 15. kapitolu prvního dopisu Korinťanům.
Vzpomínáte si?
◻ Proč bychom si měli vypěstovat pevnou důvěru ve vzkříšení?
◻ Jakou vyhlídku Jehova předložil Adamovi a Evě?
◻ Proč je nelogické hledat pravdu v řecké filozofii?
◻ Proč je rozumné doufat ve vzkříšení?
[Obrázek na straně 10]
Když naši prarodiče zhřešili, ztratili naději na věčný život na zemi
[Obrázek na straně 12]
Církevní učenci byli ovlivněni Platónovou vírou v nesmrtelnost duše
[Podpisek]
Musei Capitolini Roma