„Chléb života“ dostupný všem

„Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe; jestliže někdo jí z tohoto chleba, bude žít navždy; a vskutku chléb, který já dám, je mé tělo ve prospěch života světa.“ — JAN 6:51.

1. Před jakou tragickou situací stojí dnes lidstvo?

SVĚT lidstva se již po celá tisíciletí živí chlebem, nejrozšířenější potravinou na zemi. Považuje se za životně důležitou základní potravinu. Dnes však dosahuje hlad po chlebu tragických rozměrů. Čtvrtina obyvatelstva země je postižena velkým nedostatkem potravin. V kanadském listu „The Globe and Mail“, který vychází v Torontu, bylo řečeno: „Hlad, podobně jako válka, nezná hranic.“ V článku byla dále citována slova vedoucího pracovníka OSN, který měl na starosti pomocné akce v Africe a varoval, že Afrika je na pokraji „jedné z nejhorších lidských tragédií, jedné z nejnáročnějších naléhavých situací lidských dějin“.

2, 3. a) K jakému znamení patří nedostatek potravin? b) Jak budou vyřešeny problémy s potravinami? c) Co je ještě nutné a jaké radostné ujištění nám poskytuje Izajáš 25:8?

² Ježíš prorokoval, že nedostatek potravin bude patřit ke znamení jeho přítomnosti v královské moci. (Mat. 24:3, 7, 32, 33; 25:31, 32; Luk. 21:11) Můžeme být opravdu šťastní, že se již toto království přiblížilo. Tento slavný král zakrátko přemůže všechny nepřátele lidstva a odstraní všechny druhy politické i hospodářské nespravedlnosti, které způsobily tolik krutého utrpení. Pak se budou všichni lidé radovat, protože dostanou chléb na každý den. — Mat. 6:10, 11; 24:21, 22; Dan. 2:44; Přísl. 29:2.

³ Pod spravedlivou vládou bude naše dobrá země vydávat „nadbytek“ potravy, jež postačí k nasycení mnohem většího počtu obyvatelstva, než je dnes. (Žalm 72:12–14, 16, 18) Jehova uspořádá pro svůj lid „hostinu“ z dobrých věcí. (Iz. 25:6) Je však třeba ještě něco jiného. Budou pak lidé během let stále ještě podléhat nemocem a budou umírat? Je radostné, že je u Izajáše 25:8 dále řečeno o Jehovovi: „Opravdu navždy spolkne smrt, a svrchovaný Pán Jehova jistě setře slzy se všech obličejů.“ Jak se to stane?

Jehovovo láskyplné opatření

4. Jaké laskavé opatření učinil Jehova v Egyptě?

⁴ Když byl Josef správcem potravin v Egyptě, byl nadbytek obilí. Když totiž Josef dostal od faraóna zplnomocnění, učinil prozíravě přípravy na předpověděných sedm let hladu a Jehova mu laskavě přidal své požehnání. (1. Mojž. 41:49) Všichni měli dostatek a ještě potraviny zbyly. Když přišel k Josefovi do Egypta jeho otec Jákob, měli Josefovi bratři a jejich rodiny velký užitek z této božské prozíravosti. Izraelité tam také bezpochyby dobře poznali kynutý chléb z pšeničného těsta, protože ten zřejmě pochází z Egypta.

5. a) Jak se postaral Jehova o obživu v pustině? b) Kdo sdílel toto požehnání společně s Izraelem a proč?

⁵ Později učinil Jehova pro svůj lid další laskavé opatření. Bylo to tehdy, když milióny Izraelitů opustily Egypt a procházeli Sinajskou pustinou. Jak se mohl tak velký zástup uživit v této nevlídné, nehostinné pustině? Jehova se na ně sice hněval, protože neměli dostatečnou víru, ale přece „otevřel samotné dveře nebe. A pršel na ně manu k jídlu a dával jim nebeské zrní.“ „Sytil je chlebem z nebe“ čtyřicet let. (Žalm 78:22–24; 105:40; 2. Mojž. 16:4, 5, 31, 35) A nesmíme zapomenout, že manu nejedli pouze Izraelité. „Ohromná smíšená společnost“ neizraelitů projevovala víru v Jehovu, připojila se k nim a vyšli společně z Egypta. Také pro tyto lidi opatřil Bůh manu. — 2. Mojž. 12:38.

6. a) Jakou větší potřebu má člověk a proč? b) Co bylo jasně patrné z obětí v Izraeli a co předstiňovaly?

⁶ Lidstvo však vždy potřebovalo více než jen doslovný „chléb z nebe“. I ti, kteří jedli zázračně opatřenou manu, zestárli a zemřeli, protože následkem zděděného hříšného stavu člověka je smrt nevyhnutelná, bez ohledu na to, čím se člověk živí. (Řím. 5:12) Oběti, které přinášel Izrael, byly prostředkem k zachování dobrého vztahu k Bohu, ale tyto oběti rovněž zdůrazňovaly hříšnost národa. Nemohly „nikdy . . . úplně odstranit hříchy“. Tyto oběti navíc předstiňovaly Ježíšovu „jednu oběť “, která může odstranit hříchy „natrvalo“. Ze svého vyvýšeného postavení v nebi může nyní Ježíš uplatňovat hodnotu této oběti. — Žid. 10:1–4, 11–13.

„Pravý chléb z nebe“

7. a) V jaké nové souvislosti musíme vidět Ježíšova slova v 6. kapitole Janově? b) Proč káral Ježíš zástup?

⁷ Věnujme se nyní 6. kapitole Janově. Ježíš se svými připomínkami nepokračuje v tom, co je zaznamenáno v 5. kapitole. Souvislost je jiná, protože mezitím uplynul další rok. Nyní je rok 32 n. l. Scéna se neodehrává mezi samospravedlivými Židy v Jeruzalémě, ale mezi prostými lidmi v Galileji. Ježíš právě vykonal zázrak, při němž nasytil pěti ječnými chleby a dvěma malými rybami 5 000 lidi. Následující den jde zástup za Ježíšem, protože očekávají, že opět dostanou zadarmo jídlo. Ježíš jim říká: „Nehledáte mne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli z chlebů a byli jste nasyceni. Pracujte ne pro pokrm, který pomíjí, ale pro pokrm, který zůstává k věčnému životu.“ Ježíše poslal jeho Otec proto, aby opatřil takový pokrm všem, kteří v něj budou věřit. To měl být ten „pravý chléb z nebe“ a jeho účinky měly být trvalejší než účinky doslovné many, kterou jedli starověcí Izraelité. — Jan 6:26–32.

8. Jak je možné dosáhnout věčného života?

⁸ Ježíš dále vysvětluje, jaký užitek je možné mít z tohoto „pokrmu“. Říká jim: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo projevuje víru ve mne, nebude nikdy žíznit . . . To je totiž vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a projevuje v něj víru, měl věčný život, a já jej vzkřísím v posledním dnu.“ — Jan 6:35–40.

9, 10. a) Jaký rozdíl je mezi „chlebem života“ a manou? b) Za koho dal Ježíš své tělo podle Jana 6:42–51? c) Jak tito lidé ‚jedí jeho tělo‘?

⁹ Tito hmotařsky smýšlející Židé se pro tato slova urážejí. Vidí v Ježíšovi jen syna Josefa a Marie. Ježíš je napomíná: „Přestaňte mezi sebou reptat. Žádný ke mně nemůže přijít, jestliže ho nepřitrhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v posledním dnu.“ Potom opakuje: „Já jsem chléb života. Vaši předkové jedli manu v pustině, a přesto zemřeli. To je chléb, který sestupuje z nebe, aby z něho kdokoli mohl jíst a nezemřel. Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe; jestliže někdo jí z tohoto chleba, bude žít navždy; a vskutku chléb, který já dám, je mé tělo ve prospěch života světa.“ — Jan 6:42–51.

¹⁰ Ježíš tedy dal své tělo za „život světa“ — za celý svět lidstva, jež může být vykoupeno — a „každý“ ze světa lidstva, kdo symbolicky jí tento „chléb“ tím, že projevuje víru ve výkupní moc Ježíšovy oběti, může vstoupit na cestu k věčnému životu. „Ohromná smíšená společnost“, která jedla společně s Izraelity manu v pustině, zde předstiňuje velký zástup Ježíšových „jiných ovcí“, které jedí nyní společně s pomazaným ostatkem „Božího Izraele“ v přeneseném smyslu Ježíšovo tělo. Činí to tím, že projevují víru v jeho oběť. — Gal. 6:16; Řím. 10:9, 10.

11. Která další Ježíšova slova byla pro Židy otřesná a proč?

¹¹ Mnozí Ježíšovi posluchači v Galileji se pozastavují nad jeho řečí. Ježíš mluví o svém těle, a pak postupuje ještě o krok dále a říká jim: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život, a já ho vzkřísím v posledním dnu, neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj.“ (Jan 6:53–55) Opravdu otřesné! Na tyto Židy působí odpudivě nejen představa kanibalismu, ale i to, že zákon ve 3. Mojžíšově 17:14 výslovně zakazoval ‚jíst krev jakéhokoli druhu těla‘.

12. a) Co zde Ježíš zdůrazňuje? b) Které biblické texty ukazují, že se to nevztahuje pouze na Ježíšovy spoludědice?

¹² Ježíš zde ovšem zdůrazňuje, že každý, kdo by chtěl dosáhnout věčného života, musí projevovat víru v oběť, kterou Ježíš později přinesl tím, že obětoval své dokonalé lidské tělo a vylil svou krev života. (Žid. 10:5, 10; 1. Petra 1:18, 19; 2:24) Toto opatření není omezeno jen na Ježíšovy spoludědice. Musí se vztahovat i na „velký zástup“, který přežije „velké soužení“. Ti totiž „vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“. Věří v Ježíšovu oběť, což projevují také tím, že přinášejí Bohu „svatou službu“, a to vede k jejich záchraně v největší tísni, jaká kdy byla na zemi. Podobně byla prohlášena za spravedlivou Raab a přežila, když Jozue zasvětil Jericho zkáze. — Zjev. 7:9, 10, 14, 15; Jozue 6:16, 17; Jak. 2:25.

Život v sobě

13. a) Co zjišťujeme při srovnání Jana 5:26 a Jana 6:53? b) Která běžná řecká gramatická stavba nám pomáhá porozumět slovům u Jana 6:53? c) Co to tedy znamená mít „v sobě život“ a komu jsou určena tato slova?

¹³ U Jana 6:53, 54 ztotožňuje Ježíš „věčný život“ se ‚životem v sobě‘. Zdá se, že v této souvislosti má výraz ‚život v sobě‘ jiný význam než výraz, jehož Bůh užil u Jana 5:26. Výrazy téže gramatické stavby jako ‚život v sobě‘ se vyskytují i jinde v Řeckých písmech. Například: „Mějte sůl sami v sobě“ (Marek 9:50) a „sami v sobě dostali plnou odplatu“ (Řím. 1:27).a V těchto případech není tímto výrazem vyjádřeno, že jsou zmocněni dávat jiným sůl nebo jim dávat odplatu. Je tím spíše ukázána vnitřní úplnost nebo plnost. Výraz ‚mít v sobě život‘ (Jan 6:53) se tedy vzhledem k souvislosti vztahuje na to, že nakonec vstoupí do plnosti života. „Malé stádo“ dědiců království to zažije při svém vzkříšení do nebes. „Jiné ovce“ to zažijí po skončení tisíce let, až budou vyzkoušeni a prohlášeni za spravedlivé pro věčný život na rajské zemi. — 1. Jana 3:2; Zjev. 20:4, 5.

14. Komu ještě přinese užitek „chléb z nebe“ a jak?

¹⁴ „Chléb z nebe“ může přinést užitek také jiným lidem. O člověku, který ‚se živí jeho tělem a pije jeho krev‘, ale který umírá, řekl Ježíš: „Já jej vzkřísím v posledním dnu.“ Víme, že pomazaní křesťané spící ve smrti jsou vzkříšeni při zaznění „poslední trubky“, k čemuž dochází při „zjevení“ Ježíše Krista ve slávě království. (1. Kor. 15:52; 2. Tim. 4:1, 8) Ale co předpokládané „jiné ovce“, jež usnou ve smrti? Zde jsou zajímavá slova, která pronesla Marta při Lazarově smrti. V tehdejší době totiž neměli bohabojní Židé jinou naději než na pozemské vzkříšení. Marta vyjádřila svou víru slovy: „Vím, že [Lazar] vstane při vzkříšení v posledním dnu.“ (Jan 11:24) My, kteří dnes žijeme v době Kristovy přítomnosti, můžeme proto doufat, že věrní členové „velkého zástupu“, kteří usínají ve smrti, budou mít časné vzkříšení zde na zemi, aby mohli opět přijímat „chléb z nebe“ s vyhlídkou na věčný život. To je opravdu velkolepá naděje, naděje potvrzená tím, že sám Ježíš byl vzkříšen z mrtvých. — 1. Kor. 15:3–8.

‚Ve spojení s Kristem‘

15. Na koho se vztahují Ježíšova slova o ‚spojení s Kristem‘? Proč tak odpovídáš?

¹⁵ Ježíš pokračuje: „Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, zůstává ve spojení se mnou a já ve spojení s ním.“ (Jan 6:56) To tedy platí o každém, kdo projevuje tímto způsobem víru v Ježíšovu oběť s vyhlídkou, že bude mít „v sobě život“. Všichni, kteří projevují takovou víru, se mohou dostat do ‚spojení s‘ Ježíšem. Ovšem „velký zástup“, který má pozemskou naději, není ‚ve spojení s Kristem‘ v tom smyslu, že by byli spoludědici s ním, členy jeho nevěsty, kteří obdrží nebeské vzkříšení jako on. (Řím. 8:1, 10; 1. Kor. 1:2; 2. Kor. 5:17; 11:2; Gal. 3:28, 29; Ef. 1:1, 4, 11; Fil. 3:8–11) Ale všichni, kteří mají pozemskou naději, mohou a musí být v úplném souladu s Otcem a Synem, neboť musí znát a vykonávat „dokonalou Boží vůli“, stejně jako to činí „malé stádo“. — Řím. 12:2; srovnej Jana 17:21.

16. a) V jakých důležitých směrech jsou všichni, kteří projevují víru v Kristovu oběť, „ve spojení s“ Ježíšem? b) V čem se projevuje, že jsou jednotní, pokud jde o jejich cíl a úsilí?

¹⁶ Obětní hodnota Kristova těla a jeho krve je tedy dnes dostupná všem, kteří projevují víru, a všichni, kteří ji využijí, mohou být „ve spojení s“ Ježíšem, což je spojení životně důležité. Všichni mají patřit k univerzální rodině Jehovy Boha. V těchto kritických „posledních dnech“ se těší z celosvětové jednoty, pokud jde o jejich víru, cíle i činnost. Projevují víru v Ježíše, a tak mohou „konat skutky větší“ co do rozsahu než skutky, jež vykonával Ježíš zde na zemi. A stojí za zmínku, že milióny členů „velkého zástupu“ dnes tvoří 99, 7 procenta těch, kteří vykonávají Boží dílo. (Jan 14:12; Řím. 10:18) Tato jednotnost v cíli a úsilí se projevuje velkolepým celosvětovým svědectvím a ochotnou podporou budovatelských programů Společnosti Strážná věž. (Žalm 110:3) Kolik lidí ze světa lidstva ještě uvěří a vstoupí do této drahocenné jednoty, to se ještě ukáže. Nedávná zpráva uvádí počet 3 024 131 činných svědků.

17. Čeho by si měli vážit všichni, kteří se účastní Památné slavnosti?

¹⁷ Je možné doufat, že při Památné slavnosti v roce 1986 bylo v řadách účastníků mnoho osob, jež projevují zájem. Byly přítomny milióny „jiných ovcí“ společně se zmenšujícím se počtem několika tisíc členů „malého stáda“ — a všichni budou projevovat hluboké ocenění Jehovova láskyplného opatření skrze Ježíše Krista a budou si vědomi toho, jak životně důležité je Kristovo tělo a jeho krev. Všichni by však měli jasně rozlišovat, kde stojí. Přijímání ze symbolů Památné slavnosti neposkytuje věčný život. Jsou to symboly Ježíšovy oběti, která je v prvé řadě uplatňována ve spojení s „novou smlouvou“. Pomazaní, kteří byli přijati do této nové smlouvy, a výlučně oni, přijímají správně z těchto symbolů. Buď někdo je v této smlouvě, nebo v ní není. (1. Kor. 11:20, 23–26) Ti, kteří nejsou v nové smlouvě a nebyli Ježíšem přijati do smlouvy pro království, nepřijímají ze symbolů Památné slavnosti, ale měli by přece uznávat, jak důležité jsou pro ně tělo a krev, které Ježíš obětoval. (Luk. 22:14–20, 28–30) Tato oběť je prostředkem, jímž mohou získat věčný život na zemi.

18. Jaké štěstí vyplývá z toho, že si jasně uvědomujeme vše, co znamená Ježíšova oběť?

¹⁸ Mějme proto již před Památnou slavností jasné porozumění o všem, co znamená Ježíšova oběť pro lidstvo– Nechť si ti, kteří patří k „malému stádu“, váží svého povolání, a nechť se stále rostoucí zástup „jiných ovcí“ raduje z vyhlídky na to, že budou mít dokonalý pozemský ‚život v sobě‘, a ať si přitom již nyní velice váží svého spojení s Otcem, se Synem a se zmenšujícím se počtem pomazaného ostatku, který je dosud na zemi. Jak šťastní jsme, že je nyní tento „chléb života“ dostupný pro všechny!

[Poznámka pod čarou]

Otázky k opakování

◆ O kterých dvou druzích many mluvil Ježíš v roce 32 n. l. a komu byly určeny?

◆ Koho zve Ježíš, aby se ‚živili jeho tělem a pili jeho krev‘, a jak to dělají?

◆ Co je míněno výrazem ‚mít v sobě život‘ a jak a kdy je toho možné dosáhnout?

◆ Jaké štěstí mohou dnes prožívat všichni, pokud jde o „chléb života“?