Život a služba Ježíše

Ježíš sedmý den dále vyučuje

STÁLE trvá poslední den svátku stánků. Ježíš vyučuje v té části chrámu, jíž se říká „pokladnice“. Ta je zjevně v prostoře nazývané Nádvoří žen, kde jsou truhlice, kam lidé vhazují své příspěvky.

Během svátku je v této chrámové prostoře každou noc zvláštní osvětlení. Stojí tam čtyři obrovské svícny, každý se čtyřmi velkými nádržemi oleje. Světlo z těchto šestnácti nádrží hořícího oleje je natolik silné, že v noci ozařuje okolí do velké vzdálenosti. To, co nyní Ježíš říká, může jeho posluchačům připomenout toto osvětlení. „Jsem světlo světa,“ prohlašuje Ježíš. „Kdo mne následuje, rozhodně nebude chodit ve tmě, ale bude vlastnit světlo života.“

Farizeové namítají: „Ty svědčíš o sobě; tvé svědectví není pravé.“

Ježíš odpovídá: „I když svědčím o sobě, mé svědectví je pravé, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel a kam jdu.“ Dodává: „Jsem to já, který svědčím o sobě, a svědčí o mně Otec, který mne poslal.“

„Kde je tvůj Otec?“ chtějí vědět farizeové.

„Vy neznáte ani mne, ani mého Otce,“ odpovídá Ježíš. „Kdybyste mne opravdu znali, znali byste i mého Otce.“ Přestože farizeové stále chtějí dát Ježíše zatknout, nikdo se ho nedotkne.

„Odcházím,“ říká opět Ježíš. „Kam odcházím, tam nemůžete přijít.“

Nato se Židé začínají divit: „Snad se nezabije? Protože říká: ‚Kam odcházím, tam nemůžete přijít.‘“

„Vy jste z oblastí dole,“ vysvětluje Ježíš. „Já jsem z oblastí nahoře. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.“ Pak dodává: „Jestliže totiž nevěříte, že jsem to já, zemřete ve svých hříších.“

Ježíš samozřejmě hovoří o své předlidské existenci a o tom, že je zaslíbený Mesiáš, Kristus. Přesto se — bezpochyby s velkým opovržením — zeptají: „Kdo jsi?“

Když Ježíš vidí, jak ho odmítají, odpovídá: „Proč s vámi vůbec mluvím?“ Přesto pokračuje: „Ten, který mne poslal, je pravý, a právě to, co jsem slyšel od něho, mluvím ve světě.“ A dále: „Až jednou vyvýšíte Syna člověka, pak poznáte, že jsem to já a že nedělám nic sám od sebe; ale právě tak, jak mne Otec naučil, tak mluvím. A ten, který mne poslal, je se mnou; nezanechal mě samotného, protože vždy dělám to, co se mu líbí.“

Když to Ježíš řekl, mnozí v něho uvěřili. Těm říká: „Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“

„Jsme Abrahámovi potomci,“ vpadají jeho odpůrci, „a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak to, že říkáš: ‚Budete osvobozeni‘?“

Židé sice často byli pod cizí nadvládou, ale neuznávali žádného utiskovatele jako pána. Odmítají se nazývat otroky. Ale Ježíš ukazuje, že ve skutečnosti otroky jsou. Jak to? „Vpravdě, vpravdě vám říkám,“ říká Ježíš, „každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.“

Tím, že odmítají připustit, že jsou otroky hříchu, se Židé dostávají do nebezpečného postavení. „Otrok. . . nezůstává v domácnosti navždy,“ vysvětluje Ježíš. „Syn zůstává navždy.“ Otrok nemá žádná dědická práva, proto mu kdykoli hrozí nebezpečí, že bude vyhnán. Jen syn skutečně narozený nebo adoptovaný do domácnosti zůstává „navždy“, totiž dokud žije.

„Jestliže vás tedy Syn osvobodí,“ pokračuje Ježíš, „budete skutečně svobodní.“ Takže pravda, která lidi osvobozuje, je pravda o Synu, Ježíši Kristu. Jedině prostřednictvím oběti jeho dokonalého lidského života může být někdo osvobozen od smrtonosného hříchu. Jan 8:12–36.

◆ Kde Ježíš vyučuje sedmého dne? Co se tam koná v noci a jaký to má vztah k Ježíšovu učení?

◆ Co říká Ježíš o svém původu a co by to mělo zjevovat o jeho totožnosti?

◆ Jak jsou Židé otroky, ale jaká pravda je osvobodí?