‚Nalézt občerstvení pro své duše‘
„Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi . . . a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je jemné a můj náklad je lehký.“ — Mat. 11:28–30.
1, 2. V jaké situaci je po celá staletí lidská rodina? Jak se to liší od původního Božího předsevzetí?
„VÍME . . . že všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud.“ To napsal před staletími jeden muž svým přátelům v Římě. (Řím. 8:22) Sténání a bolest lidské rodiny jako celku od té doby jen vzrostly. Předsudky, bída, zločinnost a hlad si všude vyžádaly tragickou daň. Nespravedlivý ekonomický systém vnucuje miliónům lidí nezaměstnanost a dokonce je připravuje o jejich domovy, a satanské vlivy podkopávají snahy o výchovu dětí podle cesty, po níž by měli jít.
2 Snad k největší tragédii však dochází, když se lidé cítí špatně, když je postihnou nemoci nebo stáří, a tak je podkopána jejich síla. Zbaveni důstojnosti chátrají tak, že z jejich bývalé osobnosti zůstává jen skořápka. Srdce bolí a tečou proudy slz z toho hrozného utrpení a strádání, jež často trvá týdny, měsíce a někdy i roky. Tak smutně vypadá život. O údělu člověka řekl již dávno jeden moudrý král: „Jeho zaměstnání totiž po všechny jeho dny znamená bolesti a mrzutost.“ (Kaz. 2:23; 4:1) Dnešní život rozhodně není takový, jaký měl být podle původního Božího předsevzetí. — 1. Mojž. 2:8, 9.
3. Jakou možnost dal Bůh člověku když ho stvořil, a jak se to v omezené míře projevuje i dnes?
3 Jehova Bůh stvořil člověka dokonalého s možností skutečně se radovat ze života. (5. Mojž. 32:4, 5) Představ si, jakým potěšením je ochutnávat dobré jídlo, dýchat příjemně čistý vzduch nebo pozorovat nádherný západ slunce. „Viděl jsem zaměstnání, které Bůh dal lidským synům, aby se jím zaměstnávali,“ prohlásil již dávno tentýž moudrý král. „Každou věc učinil pěknou v její čas . . . Poznal jsem, že není pro ně nic lepšího, než aby se radovali a činili za svého života dobro, a také že by každý člověk měl jíst a vskutku pít a vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci. Je to dar od Boha.“ — Kaz. 3:10–13.
4. (a) Jak je z toho, co zažil Ježíš, patrné, v jak smutné situaci je mnoho lidí? (b) Jaké vřelé pozvání vyjádřil Ježíš a jaké otázky to vyvolává?
4 Jak málo lidí se však může těšit z dobrých věcí, které pro nás Bůh připravil. Ježíš Kristus věděl, v jak bědném, smutném stavu je lidstvo. „Přistoupily [k němu] velké zástupy,“ říká Bible, „a měly s sebou lidi, kteří byli chromí, zmrzačení, slepí, němí a mnoho jiných, a jednoduše je skládali k jeho nohám.“ Ježíš opravdu litoval tyto nešťastníky. (Mat. 9:36; 15:30) Při jedné příležitosti vyjádřil vřelé pozvání: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a pokorný v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ (Mat. 11:28, 29) Tato slova jistě vlévají naději. Ale o jakém občerstvení Ježíš mluvil? A jak je můžeme najít?
Pravda, která občerstvuje
5. Jak ukázal Ježíš, jak lze získat pravou svobodu a občerstvení pro naše duše?
5 Když se Ježíš asi šest měsíců před svou smrtí účastnil svátků stánků, ukázal, jak se člověk může stát svobodným a tak získat pravé občerstvení. Těm, kteří v něj uvěřili, řekl: „Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31, 32) O jaké pravdě Ježíš mluvil? Od čeho nás osvobodí? V jakém smyslu byli jeho posluchači otroky?
6. (a) Jakou námitku vznesli náboženští odpůrci a proč? (b) V jakém směru jsme všichni otroky?
6 Náboženští odpůrci Ježíše přerušili a prohlásili: „Jsme Abrahámovi potomci a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak to, že říkáš: ‚Budete osvobozeni‘?“ Tito Ježíšovi odpůrci byli hrdí na své dědictví. Ačkoli se národ často dostával pod cizí nadvládu, Židé nechtěli být označováni jako otroci. Ale Ježíš jim ukázal, v jakém smyslu jsou otroky: „Vpravdě vám říkám: Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.“ Ano, všichni jeho posluchači byli ‚činiteli hříchu‘, stejně jako jsme jimi dnes my všichni. Všichni jsme totiž zdědili po svých prarodičích hřích. Ježíš však slíbil: „Jestliže vás . . . Syn osvobodí, budete skutečně svobodní.“ — Jan 8:33–36; Řím. 5:12.
7. Jak můžeme všichni dosáhnout pravé svobody a co je ta pravda, která nás osvobozuje?
7 K pravé svobodě tedy může dojít jedině prostřednictvím Božího Syna, Ježíše Krista, který dal svůj dokonalý lidský život jako výkupní oběť. Právě tato oběť nás osvobozuje od smrtonosného hříchu a umožňuje nám, abychom se těšili z věčného života v dokonalém zdraví a štěstí v Božím spravedlivém novém světě. (Jan 3:16; 1. Jana 4:10) Pravda, která nás osvobozuje, je tedy pravda o Ježíši Kristu a o jeho úloze při splňování Božích předsevzetí. Boží vůli se zemí splní království, jehož králem bude Kristus, a o této pravdě Ježíš stále svědčil. — Jan 18:37.
Jak pravda občerstvuje
8. Jak můžeme znázornit, jakým způsobem přináší pravda občerstvení?
8 Občerstvení, které přináší pravda, můžeme znázornit tím, co cítí žena, která se dozvěděla, že má rychle postupující druh rakoviny. Žena se pod tíhou této zprávy zhroutí, protože si uvědomuje, jaká bolest a zkáza ji pravděpodobně čeká. Během doby se však poradí s jiným lékařem a podstoupí další vyšetření. Můžeš si představit ten úžasný pocit úlevy, když výsledky vyšetření ukáží, že buď byla první diagnóza mylná nebo se stav této ženy pozoruhodně zlepšil. Jak velice to občerství její duši!
9. Jak přinesl Ježíš občerstvení tím, že učil lidi o pravdě?
9 Když Ježíš přišel na zem, bylo to s lidmi podobné, protože na ně těžce doléhaly tehdejší marné tradiční systémy. O znalcích Písma a farizeích, kteří za to nesli odpovědnost, Ježíš řekl: „Svazují těžké náklady a vkládají je na ramena lidí, ale sami nejsou ochotni jimi ani prstem pohnout.“ (Mat. 23:4; Mat. 7:2–5) Jaká úleva to byla, když Ježíš poskytl lidem pravdu, která je osvobodila od takových zotročujících tradic. (Mat. 15:1–9) Dnes to není jiné.
10. Jak jsou mnozí lidé obtíženi břemeny, která je olupují o radost? Co může pocítit člověk, který pozná pravdu a tato břemena jsou z něho sňata?
10 Snad jsi pod těžkým břemenem falešných náboženských nauk žil v hrůze z posmrtného utrpení v pekle nebo očistci. Nebo když ti zemřel někdo milovaný, byl jsi možná zdrcen výrokem nějakého duchovního, že si Bůh vzal tvé drahé děťátko k sobě, protože potřeboval dalšího anděla — jako by Bůh potřebovat tvé dítě více než ty. Duchovní také někdy říkají lidem, kteří trpí nějakou nemocí, že je to trest od Boha. Není opravdu občerstvující, když se člověk dozví biblické pravdy, které ho osvobodí od takových tíživých náboženských nepravd? Přináší to skutečně pocit velké úlevy. — Kaz. 9:5, 10; Ezek. 18:4; Jan 9:2, 3.
11. (a) Co je jedním z největších břemen a jak může být odstraněno? (b) Jaké občerstvení přinesl Ježíš hříšníkům, když byl na zemi?
11 Jedním z největších břemen, jež musíme nést, je břemeno viny za hříchy, jichž jsme se dopustili. Cítíme úlevu, když se dozvíme, že mohou být tyto hříchy sňaty zásluhou Kristovy výkupní oběti. Bible nás ujišťuje, že ‚krev Ježíše nás očišťuje od každého hříchu‘. (1. Jana 1:7) Ať jsme se dopustili jakýchkoli hrozných věcí, jestliže jsme skutečně činili pokání a napravili své cesty, můžeme pociťovat radostnou úlevu z čistého svědomí a z ujištění, že Bůh již nebude vzpomínat na naše hříchy. (Žalm 103:8–14; 1. Kor. 6:9–11; Hebr. 10:21, 22) Jaké občerstvení přinesl Ježíš těm, kteří byli obtíženi hříchem, například nevěstkám a výběrčím daní, jako byl Zacheus. Ježíš je potěšil biblickými pravdami, když s nimi jedl. — Luk. 5:27–32; 7:36–50; 19:1–10.
12. (a) Lidem v jakých tíživých situacích přinesl Ježíš občerstvení? (b) Komu v prvním století Ježíš podivuhodným způsobem ukázal, že on je ta „cesta a pravda a život“?
12 Mnozí jiní lidé nesou těžká břemena v podobě tělesných obtíží a nemocí, těžké deprese a nesmírného žalu nad smrtí někoho milovaného. Ale všem takovým lidem, kteří se ‚lopotili a byli obtíženi‘, přinesl Ježíš občerstvení. (Mat. 4:24; 11:28, 29) Vyléčil jednu ženu, která 18 let bezúspěšně hledala pomoc od lékařů. Ježíš také uzdravil jednoho muže, který byl 38 let nemocný, a jiného, který se narodil slepý. Umíš si představit, jakou pocítili úlevu, když je Ježíš uzdravil? (Luk. 13:10–17; Jan 5:5–9; 9:1–7) Všichni, kteří přišli ve víře k Ježíšovi, přišli ve skutečnosti ke zdroji pravdy, pravého občerstvení a života. Vdově, která obdržela svého jediného syna zpět ze smrti, a rodičům, jimž byla jejich zemřelá dvanáctiletá dcerka vrácena živá, dokázal Ježíš opravdu podivuhodným způsobem, že on je „cesta a pravda a život“. — Jan 14:6; 17:3; Luk. 7:11–17; 8:49–56.
13. Ke komu se máme podle Ježíšova poučení obrátit o pomoc a co se stane, jestliže jednáme podle jeho rady?
13 Někdy se stává, že stojíš před problémy, které jsou větší, než abys je mohl zvládnout sám. Ježíš nás učil, abychom se obrátili o pomoc k Jehovovi, jako to činil on. (Luk. 22:41–44; Hebr. 5:7) Jestliže se pravidelně obracíme k Bohu v modlitbě, můžeme pociťovat totéž, co cítil žalmista, který napsal: „Buď požehnán Jehova, který denně za nás nosí náklad, pravý Bůh naší záchrany.“ (Žalm 55:22; 55:23, „KB“; 68:19; 68:20, „KB“) Ano, poznání pravdy skutečně přináší občerstvení. Přibližuje nás k Jehovovi a pomáhá nám oceňovat, že s jeho pomocí můžeme úspěšně zvládat i ty nejobtížnější životní situace.
Občerstveni nadějí na království
14. Co podporovalo Ježíše ve zkouškách a co je důležité, máme-li najít občerstvení pro své duše?
14 Chceme-li najít pravé občerstvení pro své duše, musíme mít silnou naději. Ježíše podporovala naděje. Bible říká: „Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl pohanou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ (Hebr. 12:2) Radostná naděje, která podporovala Ježíše, tkvěla v tom, že zachováváním ryzosti přispívá k posvěcování jména svého Otce a že se také prokazuje hodným toho, aby panoval jako král Božího království. Budeme-li mít stále jasně před očima svou naději, ať již jako spoluvládci s Kristem v nebesích nebo jako ti, kteří budou patřit k jeho poddaným žijícím na rajské zemi, bude nás to udržovat v Boží službě. Tato naděje je opravdu nezbytně nutná, máme-li najít občerstvení pro své duše. — Řím. 12:12.
15. Jaké by byly naše životní vyhlídky bez naděje na království?
15 Představ si, jaké bychom měli životní vyhlídky bez naděje na království. Normální doba života je jen 70 nebo snad 80 let. Tyto dny uběhnou velmi rychle, jak ti potvrdí každý, kdo stárne. Ano, pravdivě říká Bible o životě: „Jistě rychle mine a my ulétáme.“ (Žalm 90:10) Ale my chceme, aby naše dny pokračovaly. Chceme žít. Je tolik co dělat a z tolika věcí je možné se radovat.
16. Co máme dělat, abychom našli občerstvení pro své duše?
16 Proto je nezbytně nutné, abychom přicházeli ve víře ke ‚Kristu Ježíši, naší naději‘. (1. Tim. 1:1) Řekl o tom: „Je . . . vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a projevuje v něj víru, měl věčný život.“ (Jan 6:40, 51) Věříme tomu? Rozhodně tomu musíme věřit, chceme-li najít občerstvení pro své duše. Bez toho to není možné. Opravdu musíme obléci „jako přilbu naději na záchranu“. (1. Tes. 5:8; srovnej Hebrejcům 6:19.) Tato naděje musí chránit naši mysl, naše smýšlení. Jinak na nás břemena a obtíže dolehnou tak těžce, že se vzdáme a přijdeme o věčný život. Chceš-li tedy pociťovat občerstvení pro svou duši, rozhodně si zachovávej pevnou naději na království.
Občerstvení z vykonávání Božího díla
17. (a) Co je nutné, máme-li získat občerstvení, a proč to není pro nás příliš mnoho? (b) Co znamená přijmout Kristovo jho?
17 Chceme-li však získat občerstvení, musíme činit víc než jen přijít k Ježíšovi. Dodal: „Vezměte na sebe mé jho [nebo „vstupte se mnou pod mé jho“] a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a pokorný v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je jemné a můj náklad je lehký.“ (Mat. 11:29, 30, „Překlad nového světa — Bible s odkazy“, poznámka pod čarou.) Vzít na sebe jho znamená práci. Povšimni si však, že nás Ježíš nežádá, abychom na sebe vzali jho a vykonávali všechnu práci sami. Máme vstoupit pod jho s ním. Přijmout jho, které nabízí Kristus, v tomto případě znamená oddat se Bohu, symbolizovat to křtem ve vodě a pak přijmout odpovědnost jako učedník Kristův. A jak může takové jho v podobě postavení učedníka přinést občerstvení?
18. (a) Proč přináší občerstvení, přijmeme-li Kristovo jho? (b) Jak nám přináší radost a občerstvení kazatelská práce?
18 Přijmout Kristovo jho přináší občerstvení, protože Ježíš je mírné povahy a pokorný v srdci. Není nerozumný, a proto je občerstvující pracovat společně s ním pod týmž jhem. Bere v úvahu naše omezené možnosti a naše slabosti. Řekl o tom: „Mé jho je jemné.“ Je pravda, že jho v podobě postavení učedníka znamená práci, stejnou kazatelskou a učitelskou práci, jakou vykonával Ježíš a k jaké školil své první následovníky. (Mat. 28:19, 20; Sk. 1:8) Je to však skutečně občerstvující práce vyprávět druhým o našem milujícím Bohu, o jeho Synu a o království. Opravdu přináší občerstvení říkat lidem, jak mohou získat věčný život v ráji. A když příznivě reagují na životodárné poselství o království a připojí se k nám ve službě Jehovovi Bohu, máme velikou radost. — 1. Tim. 4:16.
19. Proč si dnes mají sboroví starší povšimnout rady, kterou dal Mojžíšovi jeho tchán?
19 V posledních letech přišly k Jehovově organizaci milióny lidí, kteří potřebují pomoc, aby přijali Kristovo jho. Tak vzrůstá náklad práce, který spočívá na hlasatelích království i na těch, kteří se o ně starají jako pastýři. Takoví duchovní pastýři si mají povšimnout rady, kterou dostal od svého tchána prorok Mojžíš. Dal Mojžíšovi radu: „Není dobré, jak to děláš. Jistě se vyčerpáš ty i tento lid, který je s tebou, protože tato práce je pro tebe příliš velkým nákladem. Nejsi schopen to dělat sám.“ Proto poradil Mojžíšovi, aby vybral jiné schopné muže, kteří by pásli lid společně s ním. Jednání podle této rady bylo úspěšné. (2. Mojž. 18:17–27) Stálým školením dnes přibývá mnoho schopných mužů, kteří jsou jako „dary v podobě lidí“ a mohou se podílet na pasení stáda, takže se sboroví starší nevyčerpají. — Ef. 4:8, 16.
20. Co od nás vyžaduje Ježíš Kristus a jeho Otec?
20 Ačkoli Kristus vybídl své následovníky, aby se velmi namáhali, nevyžaduje ani on ani jeho Otec, aby kdokoli z nás dělal víc, než je rozumné. Když jednou někteří kritizovali Marii, Lazarovu sestru, za to, jaké úsilí vynaložila v Ježíšův prospěch, Ježíš je napomenul: „Nechte ji . . . Udělala, co mohla.“ (Mar. 14:6–8; Luk. 13:24) A to je všechno, co se od nás očekává — abychom dělali, co můžeme. Taková křesťanská činnost není břemenem, ale občerstvením. Proč? Protože přináší pravé uspokojení již dnes a do budoucnosti jistou naději na trvalé dobrodiní.
21. (a) Co je Kristův lehký náklad a co často ztěžuje naši kazatelskou práci? (b) K čemu bychom měli být pevně rozhodnuti a jakou máme spolehlivou vyhlídku?
21 Je pravda, že se satan postará o to, abychom byli pronásledováni stejně, jako byl pronásledován ten, s nímž jsme pod jedním jhem, totiž Ježíš Kristus. (Jan 15:20; 2. Tim. 3:12) Uvědom si však, že to, co je obtížné, není Kristův lehký náklad. Naopak, naše práce se často stává tak obtížnou právě pro odpor satana a jeho nástrojů. Kristův náklad spočívá prostě v tom, abychom žili podle Božích požadavků, a ty nejsou obtížné. (1. Jana 5:3) Zůstávejme proto nadále spolu s Ježíšem Kristem pod jeho jhem a vynakládejme úsilí v kazatelské a učitelské práci, jako to dělal on. Budeme-li tak jednat, potom podle jeho slibu ‚nalezneme občerstvení pro své duše‘.
Jak bys odpověděl?
◻ Jaká je situace lidstva podle Římanům 8:22?
◻ Jak nám přináší občerstvení poznání pravdy?
◻ Proč je naděje na království tak občerstvující?
◻ Co je Ježíšovo jho a proč je jemné?
◻ Jaký náklad nám přinese občerstvení?