Naděje na vzkříšení je jistá!
„Mám naději v Boha, ... že bude vzkříšení.“ (SKUTKY 24:15)
1. Proč můžeme doufat ve vzkříšení?
JEHOVA nám dává spolehlivé důvody pro naději na vzkříšení. Máme jeho slib, že mrtví budou vzbuzeni, že opět vstanou k životu. A je zcela jisté, že jeho záměr týkající se těch, kdo spí ve smrti, se splní. (Izajáš 55:11; Lukáš 18:27) Bůh totiž svou moc vzkřísit mrtvé už ukázal.
2. Jaký užitek můžeme mít z naděje na vzkříšení?
2 Víra v Boží opatření, na jehož základě mohou být prostřednictvím Božího Syna, Ježíše Krista, mrtví vzkříšeni, může pro nás být velkou pomocí v obtížných obdobích. Skutečnost, že naděje na vzkříšení je tak jistá, nám může také pomáhat, abychom ve vztahu k našemu nebeskému Otci zůstali ryzí i tváří v tvář smrti. Naše naděje na vzkříšení se nejspíš posílí, jestliže budeme uvažovat o případech vzkříšení popsaných v Bibli. Všechny tyto zázraky se staly díky moci od Svrchovaného Pána Jehovy.
Přijímali vzkříšením své mrtvé
3. K čemu dostal Elijáš moc, když zemřel syn jedné vdovy v Carefatu?
3 V působivé zprávě o víře, jakou projevovali Jehovovi předkřesťanští svědkové, apoštol Pavel uvedl: „Ženy přijímaly vzkříšením své mrtvé.“ (Hebrejcům 11:35; 12:1) Jednou z těchto žen byla chudá vdova z fénického města Carefat. Chovala se pohostinně k Božímu proroku Elijášovi, a proto jí v době hladomoru, při němž by se svým synem nejspíš zahynula, zázračně neubývala mouka ani olej. Když její dítě později zemřelo, položil ho Elijáš na lehátko, modlil se, třikrát se nad chlapcem natáhl a žádal: „Jehovo, můj Bože, prosím, způsob, aby se duše toho dítěte do něho vrátila.“ Bůh způsobil, že duše, neboli život, se do chlapce vrátila. (1. Královská 17:8–24) Představte si, jak velkou radost musela tato vdova mít, když její víra byla odměněna prvním zaznamenaným vzkříšením, a to vzkříšením jejího vlastního drahého syna!
4. Jaký zázrak vykonal Eliša v Šunemu?
4 Další žena, která přijala svého mrtvého vzkříšením, žila ve městě Šunem. Byla manželkou letitého muže a projevila laskavost proroku Elišovi a jeho sloužícímu. Odměnou dostala syna. O několik let později však k sobě proroka zavolala a ten v jejím domě zjistil, že chlapec je mrtev. Eliša se pomodlil, udělal určité kroky k jeho oživení a potom se „tělo dítěte ... postupně zahřálo“. Chlapec „začal kýchat, celkem sedmkrát. Poté ... otevřel oči.“ Toto vzkříšení způsobilo matce i jejímu synovi jistě velkou radost. (2. Královská 4:8–37; 8:1–6) Ale určitě ještě větší štěstí zažijí, až budou vzkříšeni k životu na zemi při ‚lepším vzkříšení‘, tedy vzkříšení, díky němuž už nikdy nebudou muset zemřít. To je jistě pádný důvod, proč láskyplnému Bohu vzkříšení, Jehovovi, projevovat vděčnost! (Hebrejcům 11:35)
5. Jak se Eliša podílel na zázraku dokonce i po své smrti?
5 Bůh však prostřednictvím svatého ducha způsobil, že Elišovy kosti získaly moc dokonce i potom, co Eliša zemřel a byl pohřben. Čteme: „Když [jistí Izraelité] pohřbívali jednoho muže, stalo se, že tu najednou uviděli [moabskou] loupeživou tlupu. Ihned muže hodili do Elišova pohřebního místa a odešli. Když se [mrtvý] muž dotkl Elišových kostí, okamžitě ožil a postavil se na nohy.“ (2. Královská 13:20, 21) Tento muž musel být jistě velmi překvapený a také šťastný. Představme si, jakou radost asi budeme zažívat, až naši milovaní budou vzkříšeni k životu v souladu s neselhávajícím záměrem Jehovy Boha!
Boží Syn křísil mrtvé
6. Jaký zázrak vykonal Ježíš nedaleko města Nain a jak nás tato událost může ovlivnit?
6 Spolehlivé důvody pro víru v to, že mrtví mohou být vzkříšeni dokonce s vyhlídkou na věčný život, nám dal Boží Syn, Ježíš Kristus. To, že takový zázrak je díky moci od Boha možný, můžeme poznat z události, k níž došlo nedaleko města Nain. Ježíš jednou potkal truchlící, kteří z města vynášeli tělo mladého muže, aby ho pohřbili. Byl to jediný syn jisté vdovy. Ježíš jí řekl: „Přestaň plakat.“ Potom se dotkl már a pověděl: „Mladý muži, říkám ti: Vstaň!“ A mrtvý se posadil a začal mluvit. (Lukáš 7:11–15) Tento zázrak nepochybně posiluje naše přesvědčení, že naděje na vzkříšení je jistá.
7. Co se stalo v případě Jairovy dcery?
7 Zamysleme se také nad tím, co se přihodilo Jairovi, předsedajícímu úředníkovi synagogy v Kafarnaum. Tento muž požádal Ježíše, aby přišel a pomohl jeho milované dvanáctileté dceři, která umírala. Brzy se roznesla zpráva, že dívka zemřela. Ježíš povzbudil zarmouceného Jaira, aby projevil víru, a pak ho doprovodil do jeho domu, kde plakal zástup lidí. Ježíš jim řekl: „Malé dítě nezemřelo, ale spí.“ Lidé se však začali vysmívat. Děvče bylo opravdu mrtvé, ale Ježíš se chystal ukázat, že lidé mohou být vzkříšeni k životu, stejně jako mohou být probuzeni z hlubokého spánku. Vzal dívku za ruku a řekl: „Děvče, vstaň!“ Ihned vstala a „její rodiče byli bez sebe“ nadšením. (Marek 5:35–43; Lukáš 8:49–56) Je nepochybné, že členové rodiny budou „bez sebe“, až jejich milovaní, kteří zemřeli, budou vzkříšeni k životu na rajské zemi.
8. Co Ježíš udělal u Lazarovy hrobky?
8 Lazar byl mrtev už čtyři dny, když Ježíš přišel k jeho hrobce a nechal odvalit kámen u jejího vchodu. Ježíš se přede všemi přihlížejícími pomodlil, a tak mohli poznat, že je závislý na síle od Boha. Ježíš potom pronesl silným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ A on skutečně vyšel! Ruce a nohy měl stále ovázané obinadly, která se používala při pohřbívání, a obličej měl zakrytý látkou. „Rozvažte ho a ať jde,“ řekl Ježíš. Když mnozí z těch, kdo tam utěšovali Lazarovy sestry Marii a Martu, uviděli tento zázrak, uvěřili v Ježíše. (Jan 11:1–45) Není snad pro nás tato zpráva zdrojem naděje, že naši milovaní mohou být v Božím novém světě vzkříšeni k životu?
9. Proč si můžeme být jisti, že Ježíš je schopen křísit mrtvé?
9 Když byl Jan Křtitel ve vězení, poslal mu Ježíš tuto povzbudivou zprávu: „Slepí opět vidí ... a mrtví jsou probouzeni.“ (Matouš 11:4–6) Ježíš křísil mrtvé už v době, kdy byl na zemi, a proto je jisté, že v síle od Boha to bude schopen dělat i jako mocný duchovní tvor. Ježíš je „vzkříšení a život“. Je tedy opravdu potěšující vědět, že v blízké budoucnosti „ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou“! (Jan 5:28, 29; 11:25)
Naši naději posilují i jiné případy vzkříšení
10. Jak byste popsali první zaznamenané vzkříšení, které vykonal apoštol?
10 Když Ježíš vyslal své učedníky, aby kázali o Království, řekl: „Probouzejte mrtvé.“ (Matouš 10:5–8) Aby to mohli dělat, museli samozřejmě spoléhat na Boží moc. V roce 36 n. l. zemřela v Joppe zbožná žena Dorkas (Tabitha). Konala mnoho dobrých skutků, k nimž patřilo i to, že šila oděvy pro chudé vdovy. Tyto ženy velmi plakaly, když Dorkas zemřela. Učedníci její tělo připravili na pohřeb a zavolali apoštola Petra, snad aby pronesl nějaká slova útěchy. (Skutky 9:32–38) Petr poslal z horní místnosti všechny lidi pryč, pomodlil se a řekl: „Tabitho, vstaň!“ Tabitha otevřela oči, posadila se, chytla se Petra za ruku a on ji zvedl. Tento první zaznamenaný případ toho, jak někoho vzkřísil apoštol, pomohl mnoha lidem, aby se stali věřícími. (Skutky 9:39–42) A pro nás je dalším důvodem, proč věřit ve vzkříšení.
11. Které bylo poslední vzkříšení, o němž se píše v biblické zprávě?
11 K poslednímu vzkříšení, o kterém se mluví v biblické zprávě, došlo v Troadě. Když se tam Pavel zastavil při své třetí misionářské cestě, protáhl svou řeč až do půlnoci. V místě shromáždění jistě bylo horko, protože jednak tam sálalo teplo z mnoha lamp a jednak tam bylo mnoho lidí. A tak mladý muž Eutychos, jehož přemohla únava a možná i horko, usnul a vypadl z okna ve třetím poschodí. „Zvedli ho mrtvého.“ To znamená, že nebyl pouze v bezvědomí. Pavel se na Eutycha vrhl, objal ho a těm, kdo přihlíželi, řekl: „Přestaňte dělat hluk, neboť jeho duše je v něm.“ Tím měl Pavel na mysli, že tomuto mladému muži byl vrácen život. Všichni přítomní „byli nadmíru utěšeni“. (Skutky 20:7–12) Pro Boží služebníky je dnes velkou útěchou poznání, že ti, kdo dříve společně s nimi sloužili Bohu, zažijí splnění naděje na vzkříšení.
Naděje na vzkříšení existuje už dlouho
12. Jaké přesvědčení vyjádřil Pavel, když mluvil před římským místodržitelem Felixem?
12 Když byl Pavel souzen před římským místodržitelem Felixem, dosvědčil: „Věřím všemu, co je předloženo v Zákoně a napsáno v Prorocích; a mám naději v Boha, ... že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 24:14, 15) Jak některé části Božího slova, například ‚Zákon‘, poukazují na vzkříšení mrtvých?
13. Proč je možné říci, že když Bůh pronesl první proroctví, nepřímo mluvil o vzkříšení?
13 O vzkříšení nepřímo mluvil samotný Bůh, když v Edenu pronesl první proroctví. Když odsoudil ‚prahada‘, Satana Ďábla, řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (Zjevení 12:9; 1. Mojžíšova 3:14, 15) Tím, že semenu ženy bude zhmožděna pata, bylo myšleno zabití Ježíše Krista. Jestliže však toto Semeno mělo později hadovi zhmoždit hlavu, musel být Kristus vzkříšen z mrtvých.
14. Co znamená to, že Jehova není ‚Bohem mrtvých, ale je Bohem živých‘?
14 Ježíš prohlásil: „Že jsou mrtví buzeni, odhalil i Mojžíš ve zprávě o trnitém keři, když nazývá Jehovu ‚Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. Není Bohem mrtvých, ale živých, neboť ti všichni jsou pro něho živí.“ (Lukáš 20:27, 37, 38; 2. Mojžíšova 3:6) Abraham, Izák a Jákob byli sice mrtví, ale to, že se splní Boží záměr vzkřísit je, bylo tak jisté, že pro Jehovu byli jakoby živí.
15. Proč měl Abraham důvod věřit ve vzkříšení?
15 Abraham měl důvod doufat ve vzkříšení, protože v době, kdy on i jeho manželka Sára byli velmi letití, a tudíž mrtví, pokud jde o schopnost zplodit děti, Bůh zázračně obnovil jejich reprodukční síly. Podobalo se to vzkříšení. (1. Mojžíšova 18:9–11; 21:1–3; Hebrejcům 11:11, 12) Když jejich synu Izákovi bylo asi 25 let, řekl Bůh Abrahamovi, aby Izáka obětoval. Ale právě ve chvíli, kdy se Abraham chystal Izáka usmrtit, Jehovův anděl mu zastavil ruku. Abraham „počítal..., že Bůh je schopen dokonce [Izáka] vzbudit z mrtvých; a odtud ho také obrazným způsobem skutečně přijal“. (Hebrejcům 11:17–19; 1. Mojžíšova 22:1–18)
16. Na co Abraham čeká nyní, kdy spí ve smrti?
16 Abraham doufal ve vzkříšení pod vládou Mesiáše, slíbeného Semene. Abrahamovy víry si z postavení, které měl ve své předlidské existenci, povšiml Boží Syn. Když pak byl Ježíš Kristus člověkem, řekl Židům: „Abraham, váš otec, se velmi radoval z vyhlídky, že uvidí můj den.“ (Jan 8:56–58; Přísloví 8:30, 31) Abraham nyní spí ve smrti a čeká na vzkříšení k životu na zemi pod Božím mesiášským Královstvím. (Hebrejcům 11:8–10, 13)
Svědectví předložené v Zákoně a Žalmech
17. Jak ‚to, co bylo předloženo v Zákoně,‘ poukazuje na vzkříšení Ježíše Krista?
17 Pavlova naděje na vzkříšení byla v souladu s ‚tím, co bylo předloženo v Zákoně‘. Bůh Izraelitům řekl: „Přinesete ... snop z prvního ovoce své úrody knězi. A [16. nisanu] bude snopem pohupovat sem a tam před Jehovou, aby pro vás získal schválení.“ (3. Mojžíšova 23:9–14) Možná právě tento zákon měl Pavel na mysli, když napsal: „Kristus ... byl vzbuzen z mrtvých, první ovoce z těch, kdo usnuli ve smrti.“ Jakožto „první ovoce“ byl Ježíš vzkříšen 16. nisanu roku 33 n. l. Později, během jeho přítomnosti, mělo nastat vzkříšení ‚pozdních plodů‘ — jeho následovníků pomazaných duchem. (1. Korinťanům 15:20–23; 2. Korinťanům 1:21; 1. Jana 2:20, 27)
18. Jak Petr ukázal, že Ježíšovo vzkříšení bylo předpověděno v Žalmech?
18 Také Žalmy podporují to, že bude vzkříšení. Ze Žalmu 16:8–11 citoval o Letnicích roku 33 n. l. apoštol Petr, když řekl: „David o [Kristu] říká: ‚Měl jsem Jehovu neustále před očima; protože je po mé pravici, abych nikdy nebyl otřesen. Mé srdce se proto rozveselilo a můj jazyk se velmi zaradoval. Nadto i mé tělo bude přebývat v naději, protože neponecháš mou duši v hádu ani nedovolíš, aby tvůj věrně oddaný viděl porušení.‘“ Petr dodal: „[David] viděl dopředu a mluvil o Kristově vzkříšení, že nebyl opuštěn v hádu ani jeho tělo nevidělo porušení. Toho Ježíše Bůh vzkřísil.“ (Skutky 2:25–32)
19, 20. Kdy Petr citoval ze Žalmu 118:22 a jak tento verš souvisel s Ježíšovou smrtí a s Ježíšovým vzkříšením?
19 O několik dnů později stál Petr před Sanhedrinem a znovu citoval ze žalmů. Na otázku, jak uzdravil chromého žebráka, apoštol odpověděl: „Ať je vám všem a všemu izraelskému lidu známo, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste přibili na kůl, ale jehož Bůh vzbudil z mrtvých, díky němu zde stojí tento muž před vámi zdravý. [Tento Ježíš] je ‚kámen, s kterým jste vy, stavitelé, zacházeli jako s bezvýznamným, jenž se stal vrcholem rohu‘. Kromě toho v žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, jímž máme být zachráněni.“ (Skutky 4:10–12)
20 Petr zde citoval slova Žalmu 118:22 a uplatnil je na Ježíšovu smrt a Ježíšovo vzkříšení. Židé, podníceni svými náboženskými vůdci, Ježíše zavrhli. (Jan 19:14–18; Skutky 3:14, 15) To, že ‚stavitelé zavrhli kámen‘, vedlo ke Kristově smrti. Ale ‚kámen se stal vrcholem rohu‘, a to znamenalo, že byl vzbuzen k duchovní slávě v nebi. Jak předpověděl žalmista, „stalo se to od Jehovy“. (Žalm 118:23) Jehova učinil „kámen“ Vrcholem rohu, což představovalo Ježíšovo vyvýšení do postavení ustanoveného Krále. (Efezanům 1:19, 20)
Naděje na vzkříšení nás posiluje
21, 22. Jakou naději vyjádřil Job ve slovech u Joba 14:13–15 a jak z těchto slov mohou v dnešní době načerpat útěchu pozůstalí?
21 Nikdy jsme sice sami neviděli, že by byl někdo vzkříšen z mrtvých, ale věnovali jsme pozornost určitým biblickým zprávám, které nás o vzkříšení ujišťují. Můžeme tedy chovat stejnou naději, jakou vyjádřil přímý muž Job. Když zažíval utrpení, prosil Boha: „Ach, kdybys mě skryl v šeolu, [Jehovo,] ... kdybys mi stanovil časovou mez a vzpomněl si na mne! Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít? ... Zavoláš, a já ti odpovím. Budeš prahnout po díle svých rukou.“ (Job 14:13–15) Bůh ‚bude prahnout po díle svých rukou‘, tedy bude silně toužit po tom, aby Joba vzkřísil. To nám dává opravdu nádhernou naději!
22 Zbožný člen rodiny možná vážně onemocní, podobně jako onemocněl Job, a možná dokonce podlehne nepříteli, kterým je smrt. Pozůstalí nejspíš budou prolévat slzy zármutku, stejně jako Ježíš plakal nad smrtí Lazara. (Jan 11:35) Je ale obrovskou útěchou, když víme, že Bůh zavolá, a ti, kdo jsou v jeho paměti, odpovědí. Bude to stejné, jako by se vrátili z nějaké cesty — a přitom nebudou ani nemocní a nebudou mít ani žádné vady, ale budou opravdu zdraví.
23. Jak někteří lidé vyjádřili, že mají důvěru v naději na vzkříšení?
23 Když jedna věrná letitá křesťanka zemřela, její spoluvěřící napsali: „Přijmi laskavě naši hlubokou soustrast se ztrátou tvé maminky. Bude to trvat jen chvíli a přivítáme ji zpět — krásnou a plnou života!“ Rodiče, kterým smrt vzala syna, řekli: „Nesmírně se těšíme na den, kdy se Jason probudí! Rozhlédne se kolem a uvidí ráj, po kterém tolik toužil. ... To nás, kteří jsme ho milovali, silně pobízí dělat vše pro to, abychom tam byli také.“ Ano, můžeme být opravdu velmi vděční, že naděje na vzkříšení je jistá!
Jak byste odpověděli?
• Jaký prospěch můžeme mít z toho, že věříme v Boží opatření ke vzkříšení mrtvých?
• Které události zaznamenané v Písmu nám dávají důvod pro naději ve vzkříšení?
• Proč je možné říci, že naděje na vzkříšení existuje už dlouho?
• Jakou povzbudivou naději týkající se mrtvých můžeme chovat?
[Obrázek na straně 10]
Elijáš, který dostal moc od Jehovy, vrátil život malému synovi jedné vdovy
[Obrázek na straně 12]
Když Ježíš vzbudil k životu Jairovu dceru, její rodiče byli bez sebe nadšením
[Obrázek na straně 15]
V den Letnic roku 33 n. l. apoštol Petr odvážně dosvědčil, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých