Kdo je Ježíš?
SVĚTSKÝCH zpráv, které mluví o Ježíšovi, je málo. Nějaké však existují a „Encyclopaedia Britannica“ (angl.) o nich říká: „Tyto nezávislé zprávy prokazují, že ve starověku ani odpůrci křesťanství nikdy nepochybovali o Ježíšově historičnosti. Tu zpochybnilo poprvé a na nedostatečných podkladech teprve několik autorů na konci 18., během 19. a na počátku 20. století.“
Zeptej se však sám sebe: Kdyby byla Ježíšova existence mýtem, je pravděpodobné, že by to bylo odhaleno až v 18. století? Uvažuj také o tom, že více než miliarda lidí dnes tvrdí, že jsou Ježíšovými následovníky. Vliv, který mělo jeho učení na kulturu, vzdělanost a vládu — na celý běh světových dějin —, nelze popřít. Zdá se rozumné, že by to vše vzniklo z něčeho tak málo hmatatelného jako mýtus?
Jestliže byl skutečnou osobou zakladatel islámu, arabský prorok Mohamed, jaký rozumný důvod máme k víře, že Ježíš Kristus, zakladatel křesťanství, neexistoval? Žil nějakých 600 let před Mohamedem, ale všimni si, že zakladatel buddhismu, Siddharta Gautama — Buddha čili „Osvícený“ — žil ještě dříve, více než pět set let před Ježíšem. A když byl Buddha skutečná osoba, máme rozumný důvod k víře, že Ježíš nebyl?
Německý historik a archeolog Hans Einsle píše, že židovský historik Flavius Josephus, římští spisovatelé Suetonius a Plinius a zejména římský historik Tacitus, „všichni potvrzují Ježíšovu historičnost a hlavní fakta z jeho života“.
Více než obyčejný člověk?
Ježíš existoval — ale jak? Někteří lidé prohlašují, že to byl obyčejný člověk, třebaže uznávají, že musel být velmi moudrým mužem, který mluvil pravdu. To připouštěli i jeho nepřátelé v prvním století, když říkali: „Učiteli, my víme, že. . . nehledíš na vnější vzhled lidí, ale vyučuješ Boží cestu podle pravdy.“ — Mar. 12:13, 14.
Jiní však dokazují, že Ježíš musel být víc než jen obyčejný člověk. Proč? Protože mohl dělat věci, které obyčejní lidé dělat nemohou. Setkal ses například někdy s někým, kdo uměl chodit po vodě, měnit vodu ve víno, nasytit asi 5 000 lidí dvěma malými rybami a pěti ječnými chleby, uzdravovat slepé nebo křísit mrtvé? — Mat. 14:25, 26; Mar. 8:22–25; Jan 2:1–11; 6:1–13; 11:30–44.
Ježíš také dovedl odhalit věci, které obyčejní lidé odhalit nemohou. Když mu jedna žena řekla, že nemá manžela, Ježíš odpověděl: „Dobře jsi řekla: Nemám manžela. Měla jsi totiž pět manželů a ten, kterého máš teď, není tvým manželem.“ Žena překvapeně usoudila: „Pane, pozoruji, že jsi prorok.“ (Jan 4:16–19) Příklad Ježíšovy pozoruhodné předvídavosti v otázce toho, že ho Petr zapře, najdeš u Lukáše 22:31–34, 54–62.
Ježíš měl neobyčejnou autoritu. Lidé „užasli nad jeho způsobem vyučování, neboť je vyučoval jako ten, kdo má autoritu, a ne jako znalci Písma“. (Mar. 1:22) Ježíš byl navíc schopen dát svým dvanácti učedníkům „autoritu nad nečistými duchy, aby je vyháněli a aby léčili všechny druhy nemoci a všechny druhy tělesných vad“. — Mat. 10:1.
Můžeme těmto zprávám věřit?
‚Ale okamžik,‘ řekneš snad. ‚Nebyly snad podrobnosti o tom, co dělal Ježíš, zveličené?‘ F. F. Bruce, bývalý profesor biblické kritiky a exegeze na manchesterské univerzitě, si to nemyslí. Napsal: „Obvykle není možné dokázat historickými argumenty pravdivost každé podrobnosti ve starověkých spisech, ať v Bibli nebo jinde. Stačí mít rozumnou důvěru v celkovou spolehlivost pisatele; jestliže ta je zaručena, je tu a priori pravděpodobnost, že podrobnosti jsou pravdivé. . . Podobně Nový zákon není méně historicky spolehlivý proto, že jej křesťané přijímají jako ‚posvátnou‘ literaturu.“
Vše mluví pro spolehlivost pisatelů evangelií. Občas se sice rozcházejí v líčení podrobností, ale neprotiřečí si, jako si neprotiřečí dva svědkové dopravní nehody, když jeden říká, že červené auto přijíždějící zleva narazilo do zeleného auta přijíždějícího zprava, kdežto druhý říká, že mercedes mířící na jih narazil do renaulta mířícího na sever. Skutečnost, že se evangelia v malých podrobnostech liší, silně svědčí pro jejich pravdivost. Kdyby byli chtěli pisatelé lidi oklamat, aby uvěřili mýtu, jistě by své historky dobře sladili.
I Ježíšovi nepřátelé podporovali zprávy o něm jako pravdivé. Čteme: „Lidé k němu najednou přinesli němého člověka posedlého démonem; a když byl démon vyhnán, němý člověk mluvil. . . Ale farizeové říkali: ‚Vyhání démony prostřednictvím panovníka démonů.‘“ (Mat. 9:32–34) Všimni si, že farizeové nepopřeli, že Ježíš udělal zázrak. Odmítali prostě připsat jeho zázračné schopnosti působení Božího svatého ducha.
Dalším svědectvím, že zprávy o Ježíšovi jsou pravdivé, je to, že zásady, které vtělil do svého učení, skutečně platí, když se jimi člověk řídí. Vedou k úspěšnému a šťastnému životu. Navíc se za našich dnů dočkala splnění mnohá dlouhodobá proroctví pronesená Ježíšem, jako ta, která jsou zaznamenána u Matouše ve 24. kapitole a u Lukáše ve 21. kapitole.
Ježíš — „Jehova Starého zákona“?
Ježíš zjevně nebyl obyčejný člověk. Byl jedinečný, protože se podle slov Bible těšil ze života v nebi dříve, než přišel na zem. (Jan 6:38, 62) Měl tedy poznání a schopnosti přesahující schopnosti obyčejného člověka. To pomáhá vysvětlit jeho zázraky a jeho vynikající moudrost.
Znamená však Ježíšova předlidská existence, že byl Bohem? Jedna příručka pro učitele to tvrdí: „Kdykoli Ježíš o Sobě říkal: ‚Já jsem‘ . . . ukazoval, že je totožný s Jehovou Starého zákona.“ Je to pravda?
Podle „Kralické bible“ se v 2. Mojžíšově 3:13, 14 Mojžíš ptal: „Aj, já půjdu k synům Izraelským a dím jim: Bůh otců vašich poslal mne k vám. Řeknou-li mi: Které jest jméno jeho? co jim odpovím? I řekl Bůh Mojžíšovi: JSEM, KTERÝŽ JSEM. Řekl dále: Takto díš synům Izraelským: JSEM poslal mne k vám.“ „Pentateuch a Haftora“ (hebrejský text s anglickým překladem a výkladem vydaný dr. J. H. Hertzem) říká o tomto textu, že ve výroku „jsem, kterýž jsem. . . je položen důraz na aktivním projevu božské existence“. Hodilo se jej tedy použít jako titul nebo jméno pro Boha, protože tím, že osvobodil svůj lid z egyptského otroctví, hodlal Bůh vynikajícím způsobem projevit svou existenci v jeho prospěch. Hertz říká, že „většina se v nové době řídí podle Rašího [proslulého středověkého francouzského komentátora Bible a talmudu] tím, že překládá ‚budu, čím budu‘“. To souhlasí s „Překladem nového světa“, který zní: „PROKÁŽI, ŽE JSEM TÍM, ČÍM PROKÁŽI, ŽE JSEM.“
U Jana 8:58 „Kralická bible“ nechává Ježíše použít výrazu „jsem“ ve spojitosti se sebou samotným, totiž: „Prvé nežli Abraham byl, já jsem.“ Zde je však docela jiný výraz než ten, který je ve 2. Mojžíšově 3:14. Ježíš jej nepoužil jako jména nebo titulu, ale prostě k vysvětlení své předlidské existence. Proto je podle „Překladu nového světa“ přesnější znění Jana 8:58 toto: „Dříve než Abrahám začal existovat, byl jsem já.“
Zjevně neexistuje žádný biblický poklad pro tvrzení, že Ježíš je totéž co Jehova Hebrejských písem. I citovaná příručka pro učitele přiznává: „To, že Kristus existoval před Svým narozením v Betlémě, samo o sobě nedokazuje, že byl Bůh (mohl existovat jako anděl).“ A to také Bible učí. Ve své předlidské existenci byl Ježíš „bohem“ neboli božským, ale ne Bohem, všemohoucím Bohem Jehovou. — Jan 1:1–3; 1. Tes. 4:16.
Když není Bůh, kdo je vlastně Ježíš?