Je jejich otcem Abraham, nebo Ďábel?

Ježíš je stále v Jeruzalémě na Svátku stánků a dál učí lidi důležité pravdy. Někteří Židé mu právě řekli: „Jsme Abrahamovi potomci a nikdy jsme nebyli ničími otroky.“ Ježíš jim odpovídá: „Vím, že jste Abrahamovi potomci, ale snažíte se mě zabít, protože nepřijímáte moje slovo. Mluvím o tom, co jsem viděl, když jsem byl u svého Otce, a vy děláte to, co jste slyšeli od svého otce.“ (Jan 8:33, 37, 38)

Ježíš jim sděluje jednoduchou myšlenku: Má jiného Otce než oni. Židé ale jeho slova nechápou a opakují, co už řekli: „Náš otec je Abraham.“ (Jan 8:39; Izajáš 41:8) Jsou jeho doslovnými potomky, a tak si myslí, že mají stejného Boha jako Abraham, který byl Božím přítelem.

Ježíš jim na to ale říká něco, co je určitě překvapí: „Kdybyste byli Abrahamovy děti, jednali byste jako Abraham.“ Opravdový syn totiž napodobuje svého otce. Ježíš pokračuje: „Já jsem vám řekl pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, ale vy se mě snažíte zabít. To Abraham nedělal.“ Pak Ježíš říká něco matoucího: „Jednáte jako váš otec.“ (Jan 8:39–41)

Židé pořád nechápou, o kom to Ježíš mluví. Prohlašují, že jsou legitimní synové: „My jsme se nenarodili z nemravnosti, máme jednoho Otce, Boha.“ Opravdu je ale jejich Otcem Bůh? Ježíš říká: „Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste mě, protože od něho jsem přišel a jsem tady. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal.“ Pak pokládá otázku, na kterou sám odpovídá: „Proč nechápete, co vám říkám? Protože nedokážete naslouchat mému slovu.“ (Jan 8:41–43)

Doteď Ježíš Židům naznačoval, že když v něho neuvěří, dají tím najevo, že jsou synové Ďábla. Teď jim ale otevřeně říká: „Vaším otcem je Ďábel a přejete si jednat podle tužeb svého otce.“ Jaký jejich otec je? Ježíš to jasně odhaluje: „Ten byl vrahem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není.“ A dodává: „Ten, kdo je z Boha, naslouchá Božím slovům. Vy nenasloucháte, protože nejste z Boha.“ (Jan 8:44, 47)

Takové odsouzení Židy rozzuří a reagují slovy: „Nemáme pravdu, když říkáme, že jsi Samaritán a jsi posedlý démonem?“ Tím, že o Ježíšovi mluví jako o Samaritánovi, ukazují, že jím pohrdají. Ježíš ale jejich urážky ignoruje a říká: „Nejsem posedlý démonem. Mám v úctě svého Otce, ale vy mě zneuctíváte.“ To je vážná věc, jak je vidět z překvapujícího slibu, který teď Ježíš dává: „Pokud někdo zachovává moje slovo, nikdy neuvidí smrt.“ Nechce tím říct, že apoštolové a ostatní jeho následovníci nikdy nezemřou. Myslí to tak, že je nepotká věčné zničení neboli „druhá smrt“, ze které neexistuje vzkříšení. (Jan 8:48–51; Zjevení 21:8)

To, co Ježíš říká, ale Židé chápou doslova a tvrdí: „Teď už jsme si jistí, že jsi posedlý démonem. Abraham zemřel, proroci také, ale ty říkáš: ‚Pokud někdo zachovává moje slovo, nikdy nezakusí smrt.‘ Přece nejsi významnější než náš otec Abraham, který zemřel? ... Za koho se to prohlašuješ?“ (Jan 8:52, 53)

Ježíš se jim očividně snaží ukázat, že je Mesiáš. Ale místo aby jim na jejich otázku přímo odpověděl, říká: „Kdybych oslavoval sám sebe, moje sláva by nic neznamenala. Je to můj Otec, kdo mě oslavuje, ten, o kom říkáte, že je vaším Bohem. Přesto ho neznáte, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, byl bych lhář jako vy.“ (Jan 8:54, 55)

Ježíš se teď vrací k příkladu jejich věrného předka. Říká: „Váš otec Abraham se velmi těšil na to, že uvidí můj den, a viděl ho a radoval se.“ Abraham věřil Božím slibům a těšil se na příchod Mesiáše. Židé na to pochybovačně reagují: „Není ti ani 50 let, a viděl jsi Abrahama?“ Ježíš jim odpovídá: „Řeknu vám pravdu: Existoval jsem dřív, než se Abraham narodil.“ Poukazuje na to, že než přišel na zem, existoval v nebi jako mocná duchovní osoba. (Jan 8:56–58)

Když to Židé slyší, rozzuří se a chtějí Ježíše kamenovat. On jim ale unikne bez toho, aby mu ublížili.