Co nás mohou naučit ‚instinktivně moudří‘ tvorové

KLIMATIZACE, nemrznoucí směsi, odsolování a sonar jsou vynálezy, které vešly do povědomí lidstva až ve dvacátém století. Avšak ve světě zvířat existovaly už o tisíce let dříve. Ano, lidstvo má užitek ze studia takových ‚instinktivně moudrých‘ tvorů. (Přísloví 30:24–28; Job 12:7–9) Některá zvířata se očividně stala němými instruktory lidstva a my zjišťujeme, že je velmi zajímavé je zkoumat.

Může nám uvažování o zvláštnostech těchto zvířat něco přinést? Jistě, vždyť přece Ježíš přirovnal své následovníky k ovcím, hadům, holubicím, a dokonce ke kobylkám. Co myslel tím, že své následovníky přirovnal k těmto tvorům? Prozkoumejme to.

„Mé ovce naslouchají mému hlasu“

O ovcích se v Bibli mluví více než dvěstěkrát. Dílo Smith’s Bible Dictionary (Smithův biblický slovník) vysvětluje, že „ovce jsou symbolem mírnosti, trpělivosti a poddajnosti“. V Izajášově 53. kapitole byl k ovci prorocky přirovnán i samotný Ježíš. Je tedy vhodné, že své následovníky přirovnal ke stejnému zvířeti. Avšak které charakteristické zvláštnosti ovcí měl Ježíš na mysli?

„Mé ovce naslouchají mému hlasu a já je znám a ony mě následují,“ řekl Ježíš. (Jan 10:27) Zdůraznil tak mírnost svých učedníků a jejich dychtivost ho následovat. Doslovné ovce naslouchají svému pastýři a ochotně jej následují. I pastýř má hlubokou náklonnost ke stádu.

Jednotlivé ovce v pasoucím se stádu jsou možná rozptýleny po celé louce, ale každá z nich udržuje spojení s celou skupinou. Jestliže se tedy zvířata cítí být ohrožena nebo se polekají, „mohou se kvapem seběhnout,“ říká kniha Alles für das Schaf (Vše pro ovci). Když ovce utíkají před nebezpečím, utíká celé stádo, přičemž se občas zastaví, aby přezkoumalo situaci. „Díky hromadnému útěku mohou jehňata a slabší jedinci držet krok. Stádo je pro ně zvláštní ochranou.“ Co se můžeme z tohoto chování naučit?

Dnešní praví křesťané nejsou rozptýleni mezi denominace a sekty křesťanstva. Naopak, jsou shromážděni v jednom stádu. Každý křesťan cítí osobní příchylnost k tomuto Božímu stádu a to přispívá k jednotě organizace svědků Jehovových. Pokud se kdekoli vyskytne kritická situace — například vážná nemoc, válka či přírodní pohroma —, kde hledají všichni svědkové vedení a ochranu? V Jehovově organizaci, která poskytuje duchovní bezpečí.

Jak jsou biblické rady zveřejňovány? Prostřednictvím publikací, jako je Strážná věž a její přidružený časopis Probuďte se! Tyto časopisy a křesťanská shromáždění poskytují dokonce zvláštní pomoc těm, kdo potřebují mimořádnou péči a jsou jako jehňata a slabší ovce ve stádu. Pozornost se věnuje například neúplným rodinám a těm, kdo trpí sklíčeností. Je tedy velmi moudré přečíst každý časopis, přijít na každé sborové shromáždění a uplatňovat, co se učíme! Tak projevujeme mírnost a silnou příchylnost k Božímu stádu. (1. Petra 5:2)

„Obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice“

Dílo Smith’s Bible Dictionary říká, že „had byl na celém Východě používán jako symbol zla, symbol ducha neposlušnosti“. Oslovení „má holubice“ bylo naopak projevem něžnosti. (Šalomounova píseň 5:2) Co tím Ježíš myslel, když povzbuzoval své následovníky, aby byli „obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice“? (Matouš 10:16)

Ježíš dával učedníkům pokyny ke kázání a k vyučování. Jeho učedníci mohli očekávat různé reakce. Někteří lidé projeví zájem, ale ostatní dobrou zprávu odmítnou. Někteří budou tyto pravé Boží služebníky dokonce pronásledovat. (Matouš 10:17–23) Jak měli učedníci na takové pronásledování reagovat?

V knize Das Evangelium des Matthäus (Matoušovo evangelium) říká Fritz Rienecker o Matoušovi 10:16: „K chytrosti . . . je nutné připojit bezúhonnost a přímost, aby se nepřihodilo nic, co by dalo nepřátelům oprávněné důvody ke stížnostem. Ježíšovi vyslanci se nacházejí mezi nelítostnými protivníky, kteří neprojevují žádný ohled a bez milosrdenství napadají apoštoly i při té nejmenší příležitosti. Je proto nezbytné stále pozorně sledovat protivníky — podobně jako had — a přitom si s otevřenýma očima a s napjatými smysly udržovat přehled o situaci; zůstat pánem situace a přitom nepoužít úskok nebo podvod, být ryzí a pravdivý ve slově a skutku a tak jednat jako holubice.“

Co se mohou novodobí Boží služebníci naučit z Ježíšových slov u Matouše 10:16? Dnes lidé reagují na dobrou zprávu v mnoha ohledech stejně jako v prvním století. Když praví křesťané čelí pronásledování, musí zkombinovat chytrost hada a čistotu holubice. A když ohlašují druhým lidem poselství o Království, nikdy nepodvádějí ani nejsou nepoctiví, ale jsou naopak nezkažení, ryzí a poctiví.

Znázorněme si to: Kolegové v práci, mládež ve škole, nebo dokonce tvoje vlastní rodina mohou trousit kousavé poznámky o náboženských názorech, které jako svědek Jehovův zastáváš. Jedna z možných reakcí je, že bychom o jejich víře mluvili také tak uštěpačně. Zůstali bychom ale nevinní? To sotva. Když těm, kdo tě kritizují, ukážeš, že jejich řeči nemají vliv na tvé příjemné vystupování, mohou se začít chovat lépe. Ty tak projevíš chytrost a budeš bez viny — budeš ‚obezřetný jako had, a přece nevinný jako holubice‘.

‚Kobylky připomínaly koně připravené k bitvě‘

Časopis GEO uvádí zprávu, že v roce 1784 byla jižní Afrika stižena „největším hejnem [kobylek], jaké kdy bylo v dějinách zaznamenáno“. Hejno pokrylo oblast 5200 čtverečních kilometrů, což je asi pětkrát větší území než plocha Hongkongu. Smith’s Bible Dictionary o kobylkách říká, že „v zemích, v kterých se objeví, páchají strašlivé škody na vegetaci“.

Když Ježíš ukazoval věci, které zjevil Bůh a které se stanou během ‚Pánova dne‘, použil vidění hejna kobylek. Bylo o nich řečeno: „Podoba kobylek připomínala koně připravené k bitvě.“ (Zjevení 1:1, 10; 9:3–7) Co tato symbolická řeč znamená?

Svědkové Jehovovi tomu už dlouho rozumějí tak, že kobylky z 9. kapitoly Zjevení znázorňují pomazané Boží služebníky, kteří jsou v tomto století na zemi.a Tito křesťané dostali konkrétní práci: kázat poselství o Království po celé zemi a činit učedníky. (Matouš 24:14; 28:19, 20) To od nich vyžaduje, aby překonávali překážky a vytrvávali ve své práci. Co by to mohlo znázorňovat lépe než nezdolné kobylky?

Kobylky jsou jen o málo delší než pět centimetrů, ale přesto za den běžně překonají vzdálenost sto až dvě stě kilometrů. Saranče pustinná může urazit dokonce až tisíc kilometrů. Časopis GEO vysvětluje, že „mávají křídly osmnáctkrát za vteřinu a mohou to dělat až sedmnáct hodin denně — to je něco, co jiný hmyz nedokáže“. Pro takového malého tvora je to opravdu nesmírný úkol!

Svědkové Jehovovi jsou jako skupina při šíření dobré zprávy o Království vytrvalí. Nyní káží ve více než dvou stech třiceti zemích. Tito Boží služebníci překonávají mnohé těžkosti, aby se na této práci mohli podílet. A s jakými problémy se setkávají? Předsudky, zákonná omezení, nemoci, zastrašování a odpor příbuzných — a to jsme se zmínili jen o některých. Avšak dosud nic nemohlo zastavit jejich postup. V práci, kterou dostali od Boha, jsou vytrvalí.

Nadále projevujme křesťanské vlastnosti

Ano, Ježíš přirovnal své následovníky k ovcím, k hadům, k holubicím a ke kobylkám. To se skutečně hodí pro dnešní dobu. Proč? Protože konec tohoto systému věcí je bezprostředně blízko a problémy jsou naléhavější než kdy předtím.

Praví křesťané mají na paměti Ježíšova znázornění, zůstávají spojeni s Božím stádem a s mírností přijímají rady Jehovovy organizace. Zůstávají ve střehu a dávají si pozor na situace, které by mohly bránit jejich křesťanské činnosti, zatímco jsou ve všem bezúhonní. Navíc navzdory překážkám vytrvávají v činění Boží vůle. A také se dále učí od některých ‚instinktivně moudrých‘ tvorů.

[Poznámka pod čarou]