Važte si skutečného života

KONČÍ všechno tímto životem? Bible nás vybízí, abychom „se pevně chopili skutečného života“, a tím naznačuje, že existuje ještě něco jiného. (1. Timoteovi 6:17–19) Jestliže skutečným životem není náš nynější život, co jím tedy je?

Kontext uvedeného biblického textu ukazuje, že bohabojný člověk by měl pevně uchopit „věčný život“. (1. Timoteovi 6:12) Pro většinu lidí to je věčný život na zemi. Adam, první člověk, měl vyhlídku, že bude na rajské zemi žít věčně. (1. Mojžíšova 1:26, 27) Měl zemřít pouze v případě, že by jedl ovoce ze „stromu poznání dobrého a špatného“. (1. Mojžíšova 2:17) Ale Adam a jeho manželka Eva byli neposlušní a jedli z tohoto stromu, a proto je Bůh odsoudil k smrti. ‚V den, kdy z něho pojedli‘, zemřeli v Božích očích a začali tělesně chátrat, až nakonec zemřeli doslovně. Jejich život už nebyl tak kvalitní jako dříve.

Cesta ke ‚skutečnému životu‘

Aby Jehova Bůh umožnil ‚skutečný život‘, musel nejdříve lidstvo zachránit. Lépe to pochopíme, když si představíme malou továrnu. Všechny stroje v továrně jsou vadné a působí dělníkům potíže, protože první dělník se před lety neřídil návodem k použití a všechny stroje poškodil. Dnes dělníkům nezbývá nic jiného než pracovat s tím, co mají. Majitel továrny chce stroje opravit, aby svým dělníkům pomohl, a ukládá stranou finanční prostředky, které k tomu budou potřebné.

První ‚dělník‘ Adam si nevážil života, který dostal. A proto předal svým potomkům nedokonalý život, něco jako špatně fungující stroj. (Římanům 5:12) Pozdější dělníci nemohli situaci v továrně napravit, a ani Adamovi potomci nemohli sami od sebe nijak získat skutečný život. (Žalm 49:7) Jehova chtěl tuto zdánlivě beznadějnou situaci napravit, a proto poslal na zem svého jediného zplozeného Syna a ten měl pro lidstvo koupit věčný život zpět. (Lukáš 1:35; 1. Petra 1:18, 19) Boží jediný zplozený Syn zemřel obětní smrtí, a opatřil tak prostředek pro záchranu lidstva — život, jenž odpovídal životu, který Adam ztratil. (Matouš 20:28; 1. Petra 2:22) Tato drahocenná oběť je podkladem pro to, aby Jehova mohl lidem dát skutečný život.

Pro poslušné lidi znamená Ježíšova oběť věčný život na rajské zemi. (Žalm 37:29) Tuto naději mají všichni, kdo přežijí ‚válku velikého dne Boha, Všemohoucího‘, která je nazvána Har-Magedon. (Zjevení 16:14–16) Tato válka vyhladí ze země všechnu ničemnost. (Žalm 37:9–11) Bůh si bude pamatovat všechny, kdo zemřou ještě před touto válkou, a vzkřísí je do ráje, který bude na zemi obnoven. Bude před nimi skutečný život, který čeká na každého, kdo Boha poslouchá. (Jan 5:28, 29)

Nynější život musíme opatrovat

To neznamená, že máme právo projevovat neúctu ke svatosti našeho nynějšího života. Vynakládal by majitel továrny čas a peníze na opravu stroje, kdyby se o něj pracovník nestaral? Nesvěřil by raději opravený stroj člověku, který se snažil zachovat v dobrém stavu ten starý?

Život je drahocenným darem od Jehovy. Jako laskavý dárce si Jehova přeje, abychom tento dar opatrovali. (Žalm 36:9; Jakub 1:17) Když Ježíš mluvil o tom, jak se Jehova o lidi na zemi zajímá, řekl: „I vlasy na vaší hlavě jsou všechny spočteny.“ (Lukáš 12:7) Jehova Izraelitům přikázal, že nesmějí vraždit; tím přirozeně byla zakázána i sebevražda. (2. Mojžíšova 20:13) To nám pomůže, abychom na sebevraždu nepohlíželi jako na jednu z možných voleb.

Bohabojní lidé, kteří vědí o Jehovově láskyplném zájmu o naše blaho, uplatňují ve svém životě biblické zásady. Od pravých křesťanů se například vyžaduje, aby se ‚očistili od každé poskvrny těla a ducha a zdokonalovali svatost v Boží bázni‘, a proto se vyhýbají tabáku a návykovým drogám, které ovlivňují mysl. (2. Korinťanům 7:1)

To, že se Bůh o život lidí zajímá, je vidět z rady, že bychom měli mít „klidné srdce“ a vyhýbat se nemravnému chování. (Přísloví 14:30; Galaťanům 5:19–21) Když se těchto vysokých norem držíme, jsme chráněni před škodlivým vztekem a před sexuálně přenášenými nemocemi.

Jehovův zájem o život lidí je také patrný z připomínky, abychom se nepřejídali a nepili nadměrné množství alkoholu. (5. Mojžíšova 21:18–21; Přísloví 23:20, 21) Křesťané jsou varováni, že chamtivci a opilci nezdědí Boží Království, to znamená, že nepoznají skutečný život. (1. Korinťanům 6:9, 10; 1. Petra 4:3) Jehova nás povzbuzuje k tomu, abychom byli skromní, a tak nás vyučuje k našemu prospěchu. (Izajáš 48:17)

Přizpůsobujeme-li se Božím normám, dokazujeme, že si nynějšího života vážíme. Skutečný život má samozřejmě ještě větší význam. Protože to je věčný život, křesťané mu přikládají větší důležitost než svému nynějšímu životu. Když Ježíš Kristus obětoval svůj život, podřídil se Jehovově vůli. Poslouchat Otce bylo pro Ježíše důležitější než jeho život zde na zemi. Díky svému způsobu života byl Ježíš vzkříšen a získal nesmrtelný život v nebi. (Římanům 6:9) Jeho smrt také znamená věčný život pro poslušné lidi, kteří projevují víru v Ježíšovu výkupní oběť. (Hebrejcům 5:8, 9; 12:2)

Velmi důležitý zákon o krvi

Je pochopitelné, že Ježíšovi učedníci uvažují stejně jako Ježíš. Jako Ježíš se chtějí ve všem líbit Bohu. To je jeden z důvodů, proč odmítají krevní transfúzi, o níž někteří lékaři říkají, že je k záchraně života nutná. Podívejme se, jak může člověk ukázat, že si váží skutečného života, když odmítá transfúzi krve.

Stejně jako Ježíš Kristus si praví křesťané přejí být v Božích očích živí, a to vyžaduje úplnou poslušnost. V Božím slově je pro Kristovy následovníky tento pokyn: „Abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného a smilstva.“ (Skutky 15:28, 29) Proč byl zákon o krvi zařazen mezi pokyny, které jsou pro křesťany závazné?

Zákon, který dostali Izraelité, zakazoval požívat krev. (3. Mojžíšova 17:13, 14) Křesťané se neřídí mojžíšským Zákonem. Uvědomují si však, že zákaz jíst krev, pochází ještě z doby, kdy Zákon nebyl; po potopě byl totiž tento zákaz dán Noemovi. (1. Mojžíšova 9:3, 4; Kolosanům 2:13, 14) Tento pokyn se vztahuje na každého potomka Noema, z něhož vyšly všechny národy na zemi. (1. Mojžíšova 10:32) Mojžíšský Zákon nám také pomáhá pochopit, proč Bůh tak trvá na tom, že krev je svatá. Bůh zakázal Izraelitům konzumovat jakoukoli krev a řekl: „Duše těla je totiž v krvi a já sám jsem ji dal vám na oltář, abyste vykonali smíření pro své duše, protože je to krev, jež vykonává smíření skrze duši v sobě.“ (3. Mojžíšova 17:11) Bůh vyhradil krev pouze pro obětní účely. Zákon o svatosti krve ukazuje, že Jehova má autoritu nad veškerým životem na zemi. (Ezekiel 18:4; Zjevení 4:11) Jestliže se díváme na svůj život z Jehovova hlediska, vidíme, že nepatří nám, ale že nám ho Bůh pouze svěřil.

Dělník v našem znázornění měl za stroj odpovědnost a my jsme také odpovědni za svůj nynější život, který jsme dostali. Co byste dělali, kdyby stroj potřeboval opravit a mechanik by navrhl, aby se stroj vyspravil součástkami, které jsou v návodu k použití výslovně zakázány? Neporadili byste se ještě s jinými mechaniky, abyste zjistili, zda se stroj nedá opravit tak, aby to nebylo v rozporu s návodem k použití? Život člověka je mnohem důležitější a složitější než jakýkoli stroj. Ve svém inspirovaném Slovu — návodu, který ukazuje, jak mohou lidé zůstat naživu — náš Tvůrce zakazuje používat krev za účelem záchrany života. (5. Mojžíšova 32:46, 47; Filipanům 2:16) Není snad rozumné plnit požadavky, které v tomto návodu jsou?

Křesťané, kteří jsou nemocní a kteří žádají o bezkrevní léčbu, nezavrhují veškerou lékařskou péči. Pouze žádají o léčbu, ze které bude patrná úcta k životu — nynějšímu i budoucímu. Lékaři, kteří odvážně respektují postoj křesťanů, potvrzují, že tento způsob léčby přináší užitek. „Setkání se svědky Jehovovými mě vedlo k tomu, že jsem si vytvořil nový žebříček hodnot,“ říká chirurg, který dříve krev hodně používal. Teď se snaží léčit bez krve i ty lidi, kteří nejsou svědky.

Vážit si skutečného života

Jaký nový žebříček hodnot nalezl tento chirurg, když léčil svědky Jehovovy? Teď si uvědomuje, že léčit pacienta neznamená léčit pouze část jeho těla, která je postižena nemocí, ale znamená to léčit celého člověka. Neměl by snad pacient mít právo žádat péči, která je pro něho nejlepší po tělesné, duchovní i citové stránce?

Podle patnáctileté Kumiko, která trpěla nevyléčitelnou leukémií, byla transfúze tou nejhorší možností. Pokusit se prodloužit si tímto způsobem život o několik týdnů, měsíců, nebo dokonce let jí nestálo za to, co by ztratila z dlouhodobého hlediska. Svůj nynější život zasvětila Jehovovi Bohu jako jeden z jeho svědků, a proto respektovala svatost života a krve. Její otec a jiní příbuzní byli silně proti jejímu rozhodnutí, ale přesto Kumiko zůstala pevná. Lékař se jí jednou zeptal: „Když tvůj Bůh odpouští chyby, nemohl by ti odpustit, kdybys přijala transfúzi krve?“ Kumiko nechtěla udělat kompromis a tak popřít svou víru založenou na Bibli. ‚Pevným sevřením držela slovo života‘ a svůj postoj ke krvi nezměnila. (Filipanům 2:16) Babička, která neměla stejnou víru jako Kumiko, řekla: „Kumiko svou víru neopustí.“ Brzy se postoj otce, babičky i lékařů, kteří Kumiko ošetřovali, změnil.

Kumiko měla silnou víru v Jehovu Boha, který může vzkřísit mrtvé, a ta se dotkla srdce mnoha lidí. Když byla ještě naživu, kladla svému otci na srdce: „I když teď zemřu, budu vzkříšena v ráji. Ale jestli budeš zničen v Armagedonu, už tě neuvidím. Prosím tě, začni studovat Bibli.“ Její otec stále říkal: „Začnu, až se uzdravíš.“ Ale když Kumiko v důsledku své nepřemožitelné nemoci zemřela, dal jí do rakve lísteček se slovy: „Uvidíme se v ráji, Kumiko.“ Po pohřebním obřadu přistoupil k lidem, kteří na pohřeb přišli, a řekl: „Slíbil jsem Kumiko, že se uvidíme v ráji. Ještě tomu sice nemohu věřit, protože jsem dost nestudoval, ale rozhodl jsem se, že to prozkoumám. Prosím, pomozte mi.“ I jiní příbuzní Kumiko začali Bibli studovat.

Kumiko měla k životu skutečnou úctu a chtěla žít. Vážila si všeho, co lékaři udělali, aby zachránili její nynější život. Tím, že dodržela pokyny, které jsou v návodu od Stvořitele, však dokázala, že si váží skutečného života. Pro miliony lidí skutečný život znamená věčný život na rajské zemi. Budete mezi nimi?