Jak silná je tvá víra?

„Stojíte svou vírou.“ (2. KORINŤANŮM 1:24)

1, 2. Proč musíme mít víru a jak ji můžeme posilovat?

JEHOVOVI služebníci vědí, že musí mít víru. ‚Bez víry je nemožné líbit se Bohu.‘ (Hebrejcům 11:6) Jednáme tedy dobře, když se o svatého ducha a o víru, která patří k jeho žádoucímu ovoci, modlíme. (Lukáš 11:13; Galaťanům 5:22, 23) Posílíme si ji i tím, když budeme napodobovat víru svých spoluvěřících. (2. Timoteovi 1:5; Hebrejcům 13:7)

² Dále naše víra zesílí, když budeme vytrvávat na dráze, která je v Božím slově vytyčena pro všechny křesťany. Naše víra také vzrůstá tím, že denně čteme Bibli a studujeme ji pomocí publikací, které nám opatřuje „věrný správce“. (Lukáš 12:42–44; Jozue 1:7, 8) Když se pravidelně účastníme křesťanských shromáždění a sjezdů, svou vírou se povzbuzujeme navzájem. (Římanům 1:11, 12; Hebrejcům 10:24, 25) A k posílení naší víry nám pomáhá také to, že mluvíme s druhými v kazatelské službě. (Žalm 145:10–13; Římanům 10:11–15)

3. Jakou pomoc, pokud jde o víru, dostáváme od milujících křesťanských starších?

³ Naši víru nám také pomáhají posilovat láskyplní křesťanští starší, a to tím, že nám dávají rady a povzbuzení z Písma. Smýšlejí stejně jako apoštol Pavel, který Korinťanům řekl: „Jsme spolupracovníky k vaší radosti, neboť stojíte svou vírou.“ (2. Korinťanům 1:23, 24) Jiný překlad uvádí: „Jen bychom rádi přispěli k vaší radosti. Ve víře přece stojíte pevně.“ (Petrů) Spravedliví žijí z víry. Nikdo jiný ovšem nemůže projevovat víru za nás a není také možné, aby z nás někdo jiný udělal křesťany, kteří věrně zachovávají ryzost. V tomto ohledu musíme ‚nést svůj vlastní náklad‘. (Galaťanům 3:11; 6:5)

4. Jak nám biblické zprávy o věrných Božích služebnících pomohou posílit naši víru?

⁴ Písmo obsahuje četné zprávy o lidech, kteří měli víru. Možná víme o mnoha jejich vynikajících činech, ale co víme o víře, kterou projevovali den po dni, často po celý dlouhý život? Když budeme přemýšlet o tom, jak tuto vlastnost dávali najevo za okolností, které jsou podobné našim, svou víru tím posílíme.

Víra nám dodává odvahu

5. Jak Písmo ukazuje, že nás víra posiluje, abychom odvážně oznamovali Boží slovo?

⁵ Víra nás posiluje, abychom s odvahou oznamovali Boží slovo. Enoch odvážně předpovídal vykonání Božího rozsudku. „Pohleďte,“ řekl, „Jehova přišel se svými svatými myriádami, aby vykonal soud nad všemi a aby všechny bezbožné usvědčil ze všech jejich bezbožných skutků, které bezbožně činili, a ze všech otřesných věcí, které proti němu mluvili bezbožní hříšníci.“ (Juda 14, 15) Když Enochovi bezbožní nepřátelé slyšeli taková slova, bezpochyby ho chtěli zabít. Přesto díky své víře mluvil neohroženě a otevřeně, a Bůh „ho vzal“. Pravděpodobně totiž ukončil jeho život, aniž Enoch zažil bolesti smrti. (1. Mojžíšova 5:24; Hebrejcům 11:5) Takové zázraky se v naší době nedějí, ale Jehova vyslýchá naše modlitby o to, abychom mohli s vírou a odvahou oznamovat jeho slovo. (Skutky 4:24–31)

6. Jak pomohla Noemovi víra a odvaha, kterou mu Bůh dal?

⁶ Vírou Noe „postavil archu k záchraně své domácnosti“. (Hebrejcům 11:7; 1. Mojžíšova 6:13–22) Kromě toho byl ‚kazatelem spravedlnosti‘. Odvážně oznamoval svým současníkům Boží varování. (2. Petra 2:5) Ti se však Noemovu poselství o přicházející potopě jistě posmívali, stejně jako se někteří lidé posmívají v dnešní době, když jim z Písma dokazujeme, že současný systém věcí bude brzy zničen. (2. Petra 3:3–12) Bůh nám však dává víru a odvahu, a proto můžeme toto poselství předávat druhým, stejně jako to dělali Enoch a Noe.

Víra nás činí trpělivými

7. Jak Abraham a jiní Boží služebníci projevovali víru a trpělivost?

⁷ Víru a trpělivost potřebujeme zejména nyní, když očekáváme konec tohoto ničemného systému. Mezi ty, „kdo prostřednictvím víry a trpělivosti zdědí sliby“, patří bohabojný patriarcha Abraham. (Hebrejcům 6:11, 12) Vírou opustil město Ur, se všemi jeho výhodami, a stal se cizím usedlíkem v zemi, kterou mu Bůh slíbil. Izák a Jákob byli dědici téhož slibu. „Ti všichni zemřeli ve víře, ačkoli nezažili splnění těch slibů.“ Vírou ‚usilovali o lepší místo, totiž o to, jež patří k nebi‘. Proto „pro ně [Bůh] přichystal město“. (Hebrejcům 11:8–16) Ano, Abraham, Izák a Jákob i jejich zbožné manželky trpělivě očekávali Boží nebeské Království, za jehož vlády budou vzkříšeni k životu na zemi.

8. Bez ohledu na co Abraham, Izák a Jákob projevovali trpělivost a víru?

⁸ Abraham, Izák a Jákob neztratili víru, přestože neobdrželi Zaslíbenou zemi a ani neviděli, jak si všechny národy žehnají prostřednictvím Abrahamova semene. (1. Mojžíšova 15:5–7; 22:15–18) Tito lidé dál projevovali víru a trpělivost po celý svůj život, ačkoli ‚město postavené Bohem‘ se stalo skutečností až o mnoho století později. Tím spíše bychom to měli dělat i my, když mesiášské Království v nebesích je nyní skutečností. (Žalm 42:5, 11; 43:5)

Díky víře můžeme mít ty nejvznešenější cíle

9. Jaký vliv má víra na naše cíle?

⁹ Věrní patriarchové nikdy nepřejali zkažený životní styl Kananejců, protože měli daleko vyšší cíle. Podobně i my máme díky víře duchovní cíle. Ty nám pomáhají, abychom nesplynuli se světem, který leží v moci toho ničemného, Satana Ďábla. (1. Jana 2:15–17; 5:19)

10. Jak víme, že Josef usiloval o cíl, který byl mnohem vyšší než význačné postavení ve světě?

¹⁰ Díky božské prozřetelnosti sloužil Jákobův syn Josef jako správce nad potravinami v Egyptě. Jeho cílem však nebylo dosáhnout vysokého postavení ve světě. Věřil, že Jehovovy sliby se splní, a proto ve svých 110 letech svým bratrům řekl: „Umírám; ale Bůh k vám zcela jistě obrátí svou pozornost a určitě vás vyvede z této země do země, o které přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.“ Josef požádal, aby byl pohřben v Zaslíbené zemi. Po smrti byl v Egyptě nabalzamován a uložen do rakve. Když však byli Izraelité vysvobozeni z egyptského otroctví, prorok Mojžíš zajistil, aby Izraelité vzali Josefovy kosti s sebou a pak je v Zaslíbené zemi pohřbili. (1. Mojžíšova 50:22–26; 2. Mojžíšova 13:19) Budeme-li mít stejnou víru jako Josef, podnítí nás to, abychom usilovali o cíle, které jsou mnohem vyšší než význačné postavení ve světě. (1. Korinťanům 7:29–31)

11. Jak dal Mojžíš najevo, že má duchovní cíle?

¹¹ Mojžíš si zvolil, „aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem, spíše než aby měl dočasné potěšení z hříchu“, jaké by si mohl dopřávat jako vzdělaný příslušník egyptské královské rodiny. (Hebrejcům 11:23–26; Skutky 7:20–22) Přišel tím o prestiž ve světě a možná i o velkolepý pohřeb v honosné rakvi na některém proslulém egyptském místě. Jakou hodnotu by to však mělo ve srovnání s výsadou být ‚mužem pravého Boha‘, prostředníkem smlouvy Zákona, Jehovovým prorokem a jedním z pisatelů Bible? (Ezra 3:2) A co vy? Toužíte po prestižním postavení ve světě, anebo vás víra podněcuje k mnohem vyšším, duchovním cílům?

Víra vede k uspokojujícímu životu

12. Jak víra ovlivnila život prostitutky Raab?

¹² Díky víře mohou mít lidé nejen ty nejvznešenější cíle, ale také uspokojující život. Raab z Jericha sotva nacházela v životě prostitutky nějaký hlubší smysl. To se však zcela změnilo, když projevila víru! Byla „prohlášena za spravedlivou skutky [víry] potom, co pohostinně přijala posly a odeslala je jinou cestou“, takže unikli svým kananejským nepřátelům. (Jakub 2:24–26) Raab uznala, že Jehova je pravý Bůh, a víru projevila také tím, že opustila svůj dřívější způsob života. (Jozue 2:9–11; Hebrejcům 11:30, 31) Vzala si Jehovova služebníka, a ne nějakého nevěřícího Kananejce. (5. Mojžíšova 7:3, 4; 1. Korinťanům 7:39) Měla velkou výsadu, že se stala jedním z předků Mesiáše. (1. Paralipomenon 2:3–15; Rut 4:20–22; Matouš 1:5, 6) Jako jiní lidé, z nichž někteří předtím žili nemravným způsobem života, dostane ještě další odměnu — vzkříšení k životu na rajské zemi.

13. Jak David zhřešil v případě Bat-šeby, ale jaký postoj projevil?

¹³ Když Raab zanechala svého hříšného způsobu života, pak již zjevně zachovávala ryzost. Někteří dlouholetí zasvěcení Boží služebníci však těžce zhřešili. Král David se dopustil cizoložství s Bat-šebou, nechal jejího manžela zabít v bitvě a potom si ji vzal za manželku. (2. Samuelova 11:1–27) Když toho hluboce litoval a činil pokání, prosil Jehovu: „Svého svatého ducha mi neodnímej.“ David Božího ducha neztratil. Věřil, že Jehova ve svém milosrdenství nepohrdne srdcem, které je následkem hříchu ‚zlomené a zdrcené‘. (Žalm 51:11, 17; 103:10–14) Pro svou víru mají David a Bat-šeba své cenné místo v rodové linii Mesiáše. (1. Paralipomenon 3:5; Matouš 1:6, 16; Lukáš 3:23, 31)

Víra posílená ujištěním

14. Jaké ujištění obdržel Gideon a jak tato zpráva může ovlivnit naši víru?

¹⁴ Ačkoli chodíme vírou, občas potřebujeme ujištění, že nám Bůh pomůže. Tak tomu bylo i v případě soudce Gideona, jednoho z těch, „kteří vírou poráželi v boji království“. (Hebrejcům 11:32, 33) Když Midianité a jejich spojenci vpadli do Izraele, zahalil Gideona Boží duch. Protože Gideon toužil po ujištění, že Jehova je s ním, navrhl zkoušky, při nichž nechal vlněné rouno přes noc vystavené na mlatu. Poprvé padla rosa pouze na rouno a zem zůstala suchá. Při druhé zkoušce tomu bylo naopak. Obezřetný Gideon byl tímto ujištěním posílen, jednal ve víře a porazil nepřátele Izraele. (Soudci 6:33–40; 7:19–25) Pokud hledáme ujištění, když stojíme před nějakým rozhodnutím, neznamená to, že nám chybí víra. Ve skutečnosti právě to, že při svém rozhodování zkoumáme Bibli a křesťanské publikace a modlíme se o vedení svatého ducha, je důkazem naší víry. (Římanům 8:26, 27)

15. Jak nám může pomoci, když budeme rozjímat o Barakově víře?

¹⁵ Víra soudce Baraka byla posílena tím, že byl ujištěn prostřednictvím povzbuzení. Prorokyně Debora ho pobídla, aby se ujal iniciativy a osvobodil Izraelity, když je utlačoval kananejský král Jabin. Barak dostal ujištění, že ho Bůh bude podporovat. S vírou proto vedl 10 000 nedostatečně vyzbrojených mužů do boje a zvítězil nad mnohem silnějším Jabinovým vojskem, v jehož čele stál vojevůdce Sisera. Toto vítězství bylo oslaveno v nádherné písni, kterou složili Debora a Barak. (Soudci 4:1–5:31) Debora povzbudila Baraka, aby jednal jako Bohem ustanovený vůdce Izraele, a on se stal jedním z Jehovových služebníků, kteří vírou „rozháněli vojska cizinců“. (Hebrejcům 11:34) Budeme-li tedy přemýšlet o tom, jak Bůh požehnal Barakovi za to, že jednal ve víře, může nás to podnítit k jednání, když někdy poněkud váháme splnit náročný úkol v Jehovově službě.

Víra podporuje pokoj

16. Jaký znamenitý příklad dal Abraham tím, jak usiloval o pokoj s Lotem?

¹⁶ Víra nám pomáhá plnit náročné úkoly v Boží službě a také podporuje pokoj a dobré vztahy s druhými. Když se pastevci Abrahama a Lota hádali a bylo nevyhnutelné se rozejít, letitý Abraham nechal svého mladšího synovce Lota, aby si vybral ty nejlepší pastviny. (1. Mojžíšova 13:7–12) Abraham se jistě ve víře modlil, aby mu Bůh pomohl vyřešit tento problém. Nedal na první místo své vlastní zájmy, ale vyřešil věci pokojně. Dostaneme-li se do rozepře se svým křesťanským bratrem, co tedy máme dělat? Modleme se ve víře, ‚hledejme pokoj‘ a mějme přitom na mysli Abrahamův příklad lásky a ohleduplnosti. (1. Petra 3:10–12)

17. Proč můžeme říci, že se zřejmá roztržka mezi Pavlem, Barnabášem a Markem urovnala pokojným způsobem?

¹⁷ Uvažujme, jak nám k zachovávání pokoje pomůže to, že ve víře uplatňujeme křesťanské zásady. Když se Pavel chystal na druhou misionářskou cestu, Barnabáš souhlasil s návrhem, že spolu opět navštíví sbory na Kypru a v Malé Asii. Chtěl však vzít s sebou svého bratrance Marka. Pavel s tím nesouhlasil, protože Marek je předtím v Pamfýlii opustil. Došlo k „ostrému výbuchu hněvu“ a ti dva se rozešli. Barnabáš si vzal Marka s sebou na Kypr. Pavel si vybral jako společníka Silu a „prošel ... Sýrii a Kilikii a posiloval sbory“. (Skutky 15:36–41) Tato zřejmá roztržka se však po čase urovnala — Marek byl totiž s Pavlem v Římě a apoštol o něm mluvil příznivě. (Kolosanům 4:10; Filemonovi 23, 24) Když byl kolem roku 65 n. l. Pavel jako vězeň v Římě, řekl Timoteovi: „Vezmi Marka a přiveď ho s sebou, neboť je mi užitečný pro službu.“ (2. Timoteovi 4:11) Jak se zdá, Pavel učinil svůj vztah k Barnabášovi a Markovi předmětem svých modliteb víry, a došlo mezi nimi k uklidnění, které je spojeno s ‚Božím pokojem‘. (Filipanům 4:6, 7)

18. Co se pravděpodobně stalo v případě Euodie a Syntyche?

¹⁸ Jsme nedokonalí, a proto „všichni ... mnohokrát klopýtáme“. (Jakub 3:2) Těžkosti vznikly také mezi dvěma křesťanskými ženami, o nichž Pavel napsal: „Vybízím Euodii a vybízím Syntyche, aby byly stejné mysli v Pánu. ... Pomáhej těmto ženám, které se mnou zápasily bok po boku za dobrou zprávu.“ (Filipanům 4:1–3) Je velmi pravděpodobné, že tyto zbožné ženy vyřešily svůj problém pokojně, a to uplatňováním takových rad, jako je ta u Matouše 5:23, 24. Jestliže se s vírou řídíme biblickými zásadami, velmi to přispěje k udržování pokoje i dnes.

Víra nám pomáhá vytrvávat

19. Jaká náročná situace nezničila víru Izáka a Rebeky?

¹⁹ Víra nám také pomáhá snášet nepříznivé okolnosti. Můžeme být například nešťastní z toho, že pokřtěný člen naší rodiny neposlechl Boha a vstoupil do manželství s nevěřícím. (1. Korinťanům 7:39) Izák a Rebeka trpěli tím, že jejich syn Esau si vzal za manželky bezbožné ženy. Jeho chetitské manželky jim byly „zdrojem hořkosti ducha“ natolik, že Rebeka řekla: „Zošklivil se mi tento můj život kvůli dcerám Cheta. Jestliže si Jákob vezme někdy manželku z dcer Cheta, jako jsou tyto, z dcer země, k čemu je mi dobrý život?“ (1. Mojžíšova 26:34, 35; 27:46) Víru Izáka a Rebeky však tato zkouška nezničila. Kéž si i my zachováme silnou víru za náročných okolností.

20. Jakými příklady víry jsou pro nás Noemi a Rut?

²⁰ Stárnoucí vdova Noemi byla Judejka a věděla, že některé judejské ženy porodí syny, kteří se stanou předky Mesiáše. Protože však její synové zemřeli bezdětní a ona překročila reprodukční věk, možnost, že by její rodina přispěla k Mesiášově rodové linii, byla opravdu nepatrná. Její ovdovělá snacha Rut se však stala ženou postaršího Boaze, porodila mu syna, a stala se předkem Ježíše, Mesiáše. (1. Mojžíšova 49:10, 33; Rut 1:3–5; 4:13–22; Matouš 1:1, 5) Noemi a Rut měly víru, jež překonala nepříznivé okolnosti a přinesla jim radost. I my budeme mít velkou radost, pokud si udržíme silnou víru tváří v tvář nepříznivým okolnostem.

21. Jak nám víra pomáhá a k čemu bychom měli být odhodláni?

²¹ I když nemůžeme vědět, co nám přinese zítřejší den, přesto můžeme s vírou čelit jakékoli náročné situaci. Víra nás činí odvážnými a trpělivými. Díky ní můžeme mít ty nejvznešenější cíle a uspokojující život. Víra příznivě ovlivňuje náš vztah k druhým lidem a pomáhá nám vyrovnávat se s nepříznivými okolnostmi. Kéž jsme tedy „takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu“. (Hebrejcům 10:39) V síle od našeho milujícího Boha Jehovy, a k jeho slávě, kéž nadále projevujeme pevnou víru.

Jak bys odpověděl?

• Jak Bible ukazuje, že nás víra může učinit odvážnými?

• Proč můžeme říci, že díky víře máme uspokojující život?

• Jak víra podporuje pokoj?

• Z čeho je vidět, že nám víra pomáhá obstát i za nepříznivých okolností?

[Obrázky na straně 16]

Víra dala Noemovi a Enochovi odvahu oznamovat Jehovovo poselství

[Obrázky na straně 17]

Víra, jakou měl Mojžíš, nás podněcuje, abychom usilovali o duchovní cíle

[Obrázky na straně 18]

Ujištění o Boží pomoci posílilo víru Baraka, Debory a Gideona