Když Pavel poprvé přišel do nějakého města, měl ve zvyku nejdřív se zaměřit na jeho židovské obyvatele, protože znali Písmo, a tudíž s nimi o něm mohl diskutovat a pomoct jim pochopit dobrou zprávu. Podle jednoho znalce mohl tento zvyk být známkou jeho zájmu o krajany nebo snahou využít Židy a bohabojné lidi jako odrazový můstek pro své působení mezi pohany. (Skutky 17:2–4)

V Tesalonice tedy Pavel šel nejdřív do synagogy, kde s Židy „rozmlouval z Písem, vysvětloval a dokazoval pomocí odkazů, že bylo nutné, aby Kristus trpěl a vstal z mrtvých, a řekl: ‚To je Kristus, ten Ježíš, kterého vám zvěstuji.‘“ (Skutky 17:2, 3, 10)

To, co Pavel zdůraznil, totiž totožnost Mesiáše a jeho úloha, byl kontroverzní námět. Představa trpícího Mesiáše byla v rozporu s židovským pojetím Mesiáše jakožto vítězícího válečníka. Aby Pavel Židy přesvědčil, „rozmlouval“, „vysvětloval“ a „dokazoval pomocí odkazů“ do Písma, což jsou rysy, podle kterých se pozná dobrý učitel.a Jak na to Pavlovi posluchači reagovali?