-
AtényHlubší pochopení Písma, 1. svazek
-
-
Atény byly také město velmi pobožné. Apoštol Pavel proto o Atéňanech řekl, že patrně mají „větší bázeň před božstvy než jiní“. (Sk 17:22) Historik Josephus o Atéňanech napsal, že jsou ‚nejzbožnější z Řeků‘. (Proti Apiónovi, II, 130 [12]) Stát vykonával dohled nad náboženstvím a podporoval je tím, že nesl náklady spojené s veřejnými oběťmi, obřady a průvody na počest bohů. Modly byly vidět v chrámech, na veřejných náměstích a na ulicích, a lidé se pravidelně modlili k bohům před zahájením svých sympozií neboli hostin, kterých se zúčastnili vzdělanci, a také před politickými sněmy a sportovními soutěžemi. Atéňané nechtěli žádného z bohů urazit, a proto budovali dokonce i oltáře „Neznámému Bohu“; o tom se zmiňuje Pavel ve Skutcích 17:23. Potvrzuje to zeměpisec Pausaniás, který žil ve druhém století n. l. Vypráví, že když se ubíral do Atén po cestě z přístavu v zátoce u Faléru (po které šel možná po svém příjezdu i apoštol Pavel), povšiml si oltářů „takzvaných Neznámých bohů . . . , pak héróů“. (Cesta po Řecku, I, 1)
-
-
AtényHlubší pochopení Písma, 1. svazek
-
-
Když byl Pavel na tržišti, epikurejští a stoičtí filozofové ho oslovili a dali najevo podezření, že to je „zvěstovatel cizozemských božstev“. (Sk 17:18) V Římské říši bylo mnoho různých náboženství, ale jak řecký, tak i římský zákon zakazoval zavádění cizích bohů a nových náboženských zvyků, zejména pokud by odporovaly místnímu náboženství. V pořímštěném městě Filipy panovala náboženská nesnášenlivost a Pavel se tam zjevně dostal do těžkostí. (Sk 16:19–24) Ukázalo se, že obyvatelé Atén jsou skeptičtější a snášenlivější než Filipané, ale je zřejmé, že jim přesto dělalo starost, jak by toto nové učení mohlo zapůsobit na bezpečnost státu. Vzali Pavla na Areopag, ale nelze s jistotou říci, zda tam mluvil před soudem, který byl znám jako Areopag. Někteří znalci tvrdí, že v Pavlově době již soud nezasedal na tomto pahorku, ale na agoře.
Pavlovo výmluvné svědectví před těmito vzdělanými Atéňany je příkladem taktnosti a rozlišovací schopnosti. Ukázal jim, že nekáže o nějakém novém božstvu, ale že káže o samotném Stvořiteli nebe a země, a taktně se přitom zmínil o ‚Neznámém Bohu‘, jehož oltář předtím viděl. Citoval dokonce z básně Fainomena od básníka Arata z Kilikie a také z hymnu na Dia od Kleanta. (Sk 17:22–31) Většina posluchačů se sice Pavlovi vysmála, ale někteří Atéňané, mezi nimi i soudce areopagského soudu Dionysios a žena jménem Damaris, se stali věřícími. (Sk 17:32–34)
-