8., 9. Jak Pavel reagoval, když se jeho intenzivní kázání Židům setkalo s odporem, a kde kázal potom?

⁸ To, že Pavel považoval svou světskou práci jen za prostředek k obživě, se jasně ukázalo, když z Makedonie přišli Silas a Timoteus a přinesli štědré dary. (2. Kor. 11:9) Pavel se ihned „začal naplno věnovat oznamování Božího slova“. (Sk. 18:5) Toto intenzivní kázání Židům se však setkalo se značným odporem. Pavel se zřekl další odpovědnosti za to, že nepřijímají životodárné poselství o Kristu. Setřásl si prach z oděvu a svým židovským odpůrcům oznámil: „Za to, co se vám stane, jste odpovědní vy sami. Já jsem bez viny. Odteď půjdu k lidem z jiných národů.“ (Sk. 18:6; Ezek. 3:18, 19)

10. Z čeho je patrné, že Pavel netrval na svém rozhodnutí kázat jenom lidem z jiných národů?

¹⁰ Když Pavel řekl, že odteď půjde k lidem z jiných národů, znamenalo to snad, že už se nebude věnovat žádným Židům a proselytům – ani těm, kteří by projevili zájem? Tak to určitě nebylo. Například „představený synagogy Krispus uvěřil v Pána i s celou svou domácností“. Někteří z těch, kdo byli spojeni se synagogou, se zřejmě ke Krispovi přidali. Bible totiž říká: „Mnozí Korinťané, kteří slyšeli dobrou zprávu, uvěřili a dali se pokřtít.“ (Sk. 18:8) V domě Titia Justa se tedy začal scházet nově vytvořený sbor korintských křesťanů. Pokud jsou tyto události popsány chronologicky – jak je to pro Lukáše typické – pak došlo k obrácení těchto Židů nebo proselytů až potom, co si Pavel setřásl prach z oděvu. To by výmluvně svědčilo o jeho přizpůsobivosti.