OPILOST

Stav, kdy je člověk opojen, protože požil nadměrné množství alkoholických nápojů. Opilec je člověk, který má ve zvyku pít nadměrné množství silných nápojů do té míry, že se opije.

V biblických zemích patřilo mezi opojné nápoje víno vyrobené z hroznů (5Mo 32:14) a alkoholické nápoje připravené z jiných plodů jako například z granátových jablek (Pís 8:2) nebo z pšenice. (Iz 1:22) Jehova je ten, kdo dává „víno, které rozradostňuje srdce smrtelného člověka“, a proto je mírné požívání alkoholických nápojů v jeho očích přijatelné. (Ža 104:14, 15; viz hesla PIVO; VÍNO A SILNÝ NÁPOJ.)

Bible odsuzuje opilost. Bible přísně odsuzuje požívání silných nápojů v takovém množství, jež vede k opilosti. Moudrý pisatel Přísloví popisuje barvitý a vědecky přesný obraz účinků nadměrného pití alkoholických nápojů. Varuje: „Kdo má bědu? Kdo má nevolnost? Kdo má sváry? Kdo má starost? Kdo má bezdůvodná zranění? Kdo má zakalené oči? Ti, kdo se dlouho zdržují u vína, ti, kdo přicházejí zkoumat míchané víno. Nehleď na víno, když ukazuje rudou barvu, když jiskří v poháru [když víno vypadá příliš přitažlivě, jiskřivě], když hladce klouže [když klouže hrdlem velmi hladce]. Nakonec uštkne právě jako had a vylučuje jed jako zmije [může způsobit, že člověk onemocní tělesně (například vznikne cirhóza jater) i duševně (nastane delirium tremens), a skutečně může člověka zabít]. Tvé vlastní oči uvidí divné věci [alkohol působí na řídící mozková centra a tlumí je; ukážou se postoje, které člověk normálně potlačuje; objeví se halucinace; výpadky paměti člověk nahradí tím, že vypráví fantastické zážitky způsobem, který je věrohodný; člověk ztrácí kontrolu nad svým chováním] a tvé vlastní srdce bude mluvit zvrácené věci [vyjadřuje myšlenky a touhy, které jsou normálně potlačeny].“ (Př 23:29–33; Oz 4:11; Mt 15:18, 19)

Pisatel Přísloví dále popisuje opilcovy osobní pocity: „A jistě se staneš podobným tomu, kdo uléhá v srdci moře [pociťuje zmatek člověka, který se topí, a nakonec upadá do bezvědomí], tomu, kdo uléhá na vrcholek stožáru [tam jsou výkyvy lodi největší a stejně je i opilcův život v nebezpečí kvůli nehodě, úderu, rvačce a tak dále]. ‚Udeřili mě, ale neonemocněl jsem; tloukli mě, ale nevěděl jsem o tom [říká opilec, jako by mluvil sám se sebou; nevnímal to, co se vlastně dělo, ani škodu, kterou si tím způsobil]. Kdy se probudím? A budu je hledat ještě víc [musí se nyní vyspat z účinků přemíry alkoholu, ale protože je pitím zotročen, těší se, že zase bude pít, až toho bude schopen].‘“ (Př 23:20, 21, 34, 35) Zchudne tím, že za alkohol utrácí velké obnosy, a také proto, že se stává nespolehlivým, a tudíž neschopným pracovat. (Př 23:20, 21, 34, 35)

Zakázána v křesťanském sboru. Opilec má sklon k prudkosti nebo neurvalosti, nespoutané hlučnosti a ke směšnému jednání, jímž si působí hanbu. (Př 20:1; Ža 107:27; Iz 19:14) V křesťanském sboru se proto nemá trpět návyk opíjet se. Bůh svůj postoj k opilství ukázal v Zákoně, jejž dal Izraeli. Syn, který byl zatvrzelý a vzpurný, který byl nenasyta a pijan, měl být ukamenován. (5Mo 21:18–21) Bible rovněž přikazuje, aby z křesťanského sboru byli vyloučeni nekajícní opilci či lidé závislí na alkoholu. (1Ko 5:11–13) „Pitky, hýření“ — věci, které běžně dělají národy — patří mezi „skutky těla“. Křesťan se od takových zvyklostí musel očistit; pokud by se však k nim potom vrátil a neprojevil pokání, zabránilo by mu to vstoupit do Božího Království. (1Ko 6:9–11) Křesťan má přestat věnovat svůj čas vykonávání vůle národů tím, že by holdoval nadměrnému pití vína a pitkám. (1Pe 4:3) Křesťan se musí zasvětit tomu, aby přinášel ovoce Božího ducha. (Ga 5:19–24)

Umírněnost a zdravá mysl jsou proto požadavkem pro křesťanské dozorce (1Ti 3:1–3; Tit 1:7); pro služební pomocníky (1Ti 3:8); pro letité muže a ženy (Tit 2:2, 3); pro mladé muže a ženy (Tit 2:4–8) a pro děti (zvláště děti dozorců). (Tit 1:6)

Apoštol Pavel rozebíral Pánovu večeři a přitom křesťany v Korintu káral za určitou nemístnost. Byli tam křesťané, kteří si na místo sborového shromáždění přinesli vlastní jídlo a pití. Měli nadbytek jídla a pití, ale odmítli se o to podělit, a zahanbili tak své nuzné bratry. Když tedy došlo ke slavení Pánovy večeře, někteří nebyli ve stavu se na ní podílet, protože příliš jedli a pili, zatímco jiní byli hladoví. Proto Pavel řekl: „Jeden je hladový, ale jiný je opojený.“ (1Ko 11:20–22)

Zákon ukazuje, že není vhodné pít alkoholické nápoje těsně před tím, než se člověk věnuje náboženské službě. Izraelští kněží dostali příkaz, že když se zabývají svými úředními povinnostmi, nesmějí pít žádné víno ani opojný nápoj, aby nezemřeli. (3Mo 10:8–11)

Proč Bible říká o takových mužích, jako byl Noe a Lot, že se opili?

Bible uvádí několik případů opilosti, protože tyto události osvětlují některé důležité otázky. Bible popisuje, že po potopě Noe vysadil vinici a „začal pít víno a opojil se“. Tato příhoda je uvedena v Písmu proto, aby ukázala, jak došlo k tomu, že Noe proklel Kanaána. (1Mo 9:20–27) V jiném případě daly Lotovi jeho dvě dcery po dvě noci tolik vína, že se opil a ony s ním měly pohlavní styk. (1Mo 19:30–38) Tato zpráva nám osvětluje původ národů Moab a Ammon a jejich vztah k Izraeli. Lot byl zjevně opilý natolik, že ztratil zdravou soudnost, ale nebyl opilý do té míry, že by nemohl mít pohlavní styk. Boží slovo ostře odsuzuje opilství, a proto si můžeme být jisti, že tito muži neměli ve zvyku nadměrně pít, tedy nebyli opilci. Tyto příklady ukazují na nestrannost Bible, která neskrývá pravdu, když pro naše poučení vypráví události týkající se biblických osob. Některé další případy opilství jsou uvedeny v 1. Samuelově 25:36–38; 2. Samuelově 11:13 a 1. Královské 20:15–21.

Nesprávná domněnka. O Letnicích roku 33 n. l. byl na křesťanské učedníky vylit svatý duch a oni mluvili různými jazyky; někteří lidé však říkali: „Jsou plní sladkého vína.“ Ale Petr jim řekl: „Tito lidé vskutku nejsou opilí, jak se domníváte, neboť je třetí denní hodina“ neboli asi 9.00 hodin počítáno od východu slunce (asi v 6.00 hodin). (Sk 2:1–4, 13–15) Ti, kdo viděli události o Letnicích, měli svitek Izajášova proroctví, kde je napsáno: „Běda těm, kdo vstávají časně ráno, aby hledali jen opojný nápoj.“ (Iz 5:11) Nebylo skutečně zvykem mít hody či hostinu v tak časnou hodinu a bylo nereálné myslet si, že v takovou ranní hodinu bylo opilých všech 120 lidí. O tomto zvyku se vyjádřil Pavel, když řekl: „Ti, kdo se opíjejí, jsou obvykle opilí v noci.“ (1Te 5:7)

Obrazná opilost. Vůdci desetikmenného království, v němž byl hlavním kmenem Efrajim, byli duchovně opilí „vínem“. Dychtili totiž po politické nezávislosti a spolčovali se s nepřáteli judského království, jehož králové seděli na „Jehovově trůnu“. (1Pa 29:23) Měli nepochybně rovněž i doslovné pitky. Tito lidé byli ve smlouvě s Jehovou Bohem, ale porušovali ji arogantním, opileckým způsobem a působili mu potupu. (Iz 28:1–4)

Obrazně opilými se rovněž stali kněží a vládci Judy. Byli náboženskými vůdci a připojovali k Zákonu lidské tradice; viděli klamné věci, které se týkaly Božího svatého národa a mluvili o nich. O pomoc se obraceli k Asýrii místo k Bohu. (Iz 29:1, 9–14; 2Kr 16:5–9) Podle předpovědi byli v roce 740 př. n. l. ‚opilí‘ Izraelité odvlečeni Asyřany. Později byla z poháru Jehovova vzteku nucena pít i odpadlá Juda a v roce 607 př. n. l. odešla vrávoravě do vyhnanství v Babylóně. (Iz 51:17–23) Babylón („král Šešaku“) zacházel s Božím lidem hrubě, a proto o 68 let později sám pil z tohoto poháru. (Jer 25:15–29)

Symbolický „Velký Babylón“ je v Bibli zobrazen jako opilá prostitutka, která má v ruce zlatý pohár ‚plný ohavností a nečistot svého smilstva‘. Obyvatelé země jsou zpiti „vínem jejího smilstva“. Ona sama je „opilá krví svatých a krví Ježíšových svědků“. Její prostopášnost povede k jejímu věčnému zničení. (Zj 17:1–6, 16; 14:8; 18:8; viz heslo VELKÝ BABYLÓN.)