Záblesky světla v apoštolských dobách

„Světlo vyšlehlo pro spravedlivého a radování dokonce pro přímé v srdci.“ (ŽALM 97:11)

1. Proč se dnes svědkové Jehovovi podobají prvním křesťanům?

JAK drahá jsou nám, pravým křesťanům, slova Žalmu 97:11! Vždyť jsme opakovaně byli svědky takových záblesků světla. A někteří z nás sledují záblesky Jehovova zářivého světla již řadu desetiletí. To nám připomíná slova Přísloví 4:18: „Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více, dokud nebude pevně založen den.“ My, Jehovovi svědkové, se podobáme křesťanům z prvního století, protože si ceníme Písma, ne ‚ústního podání‘. Postoje prvních křesťanů jsou jasně patrné z historických knih a dopisů Křesťanských řeckých písem, která byla psána pod inspirací od Boha.

2. Co patřilo k prvním zábleskům světla, které viděli Ježíšovi následovníci?

² Některé z prvních záblesků světla, které viděli první následovníci Ježíše Krista, souvisely s Mesiášem. Ondřej řekl svému bratrovi, Šimonu Petrovi: „Našli jsme Mesiáše.“ (Jan 1:41) A o něco později dal nebeský Otec apoštolu Petrovi možnost, aby o Ježíši Kristu dosvědčil: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.“ (Matouš 16:16, 17; Jan 6:68, 69)

Světlo je vrženo na jejich kazatelské pověření

3, 4. Co Ježíš po svém vzkříšení vysvětlil svým následovníkům o jejich budoucí činnosti?

³ Po svém vzkříšení nechal Ježíš Kristus zazářit světlo v souvislosti s povinností, která spočívala na všech jeho následovnících. Pět set Ježíšových učedníků se shromáždilo v Galileji a je velmi pravděpodobné, že právě jim Ježíš řekl: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Matouš 28:19, 20; 1. Korinťanům 15:6) Od té chvíle měli být všichni Kristovi následovníci kazateli a jejich kazatelské pověření se nemělo omezovat jen na ‚ztracené ovce izraelského domu‘. (Matouš 10:6) Neměli provádět Janův křest, který byl znamením pokání k odpuštění hříchů. Místo toho měli křtít „ve jménu Otce a Syna a svatého ducha“.

⁴ Bezprostředně předtím, než vystoupil do nebe, se Ježíše jeho jedenáct věrných apoštolů zeptalo: „Pane, obnovíš Izraeli království v tomto čase?“ Místo odpovědi dostali od Ježíše další informace o svém kazatelském pověření: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a do nejvzdálenější končiny země.“ Dosud byli výlučně Jehovovými svědky, od nynějška budou i Kristovými svědky. (Skutky 1:6–8)

5, 6. Jaké záblesky světla uviděli Ježíšovi učedníci o Letnicích?

⁵ Pouhých deset dnů nato spatřili Ježíšovi učedníci další nádherné záblesky světla. V den Letnic roku 33 n. l. poprvé porozuměli významu slov Joela 2:28, 29, kde Jehova říká: „Vyleji svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou jistě prorokovat. Vaši starci, ti budou snít sny. Vaši mladí muži, ti uvidí vidění. A dokonce i na sluhy a na služky vyleji v těch dnech svého ducha.“ Přibližně sto dvacet Ježíšových učedníků a učednic, kteří byli tehdy shromážděni v Jeruzalémě, uvidělo svatého ducha, jenž na hlavě každého z nich spočinul v podobě ohnivého jazyka. (Skutky 1:12–15; 2:1–4)

⁶ Tehdy, v den Letnic, si učedníci poprvé uvědomili i to, že slova Žalmu 16:10 se vztahují na vzkříšeného Ježíše Krista. Žalmista zde říká: „Neponecháš totiž [Jehovo Bože] mou duši v šeolu. Nedovolíš, aby tvůj věrně oddaný viděl jámu.“ Učedníci pochopili, že ta slova se nemohla vztahovat na krále Davida, protože jeho hrobka se dochovala až do jejich dnů. Nemůžeme se tedy divit, že ještě ten den se dalo pokřtít asi tři tisíce lidí, které vysvětlení tohoto „nového světla“ přesvědčilo, že to je pravda. (Skutky 2:14–41)

7. Jaké zářivé světlo uviděl apoštol Petr během své návštěvy u římského důstojníka Kornélia?

⁷ Bůh kdysi Izraelitům řekl: „Ze všech rodin zemské půdy znám jedině vás.“ A oni si toho po mnoho staletí vážili. (Amos 3:2) Když tedy apoštol Petr a jeho společníci, kteří ho doprovázeli k domu římského důstojníka Kornélia, zjistili, že svatý duch poprvé sestoupil na neobřezané nežidovské věřící, byli svědky skutečně ostrého záblesku světla. Stojí za povšimnutí, že to byl jediný případ, kdy byl někomu dán svatý duch před křtem. Ale muselo se to stát právě tak. Jinak by totiž Petr nevěděl, že tito neobřezaní Nežidé jsou způsobilí ke křtu. Petr si byl plně vědom toho, jaký význam ten jev má. Řekl: „Může někdo zakázat vodu, aby nebyli pokřtěni [tito Nežidé], kteří přijali svatého ducha právě jako my?“ Samozřejmě, že nikdo z přítomných nemohl právem nic namítat, a tito Nežidé byli pokřtěni. (Skutky 10:44–48; srovnej Skutky 8:14–17.)

Již nebude nutná obřízka

8. Proč bylo pro některé první křesťany obtížné upustit od obřízky?

⁸ Další jasný záblesk pravdy přišel v souvislosti s otázkou obřízky. S tradicí obřízky se začalo v roce 1919 př. n. l., kdy Jehova uzavřel smlouvu s Abrahamem. Bůh tehdy přikázal, aby se Abraham i každý z jeho rodiny, kdo byl mužského pohlaví, dal obřezat. (1. Mojžíšova 17:9–14, 23–27) Obřízka se tak stala poznávacím znamením Abrahamových potomků. A jak byli na tuto tradici hrdí! Slovo „neobřezaný“ se stalo výrazem opovržení. (Izajáš 52:1; 1. Samuelova 17:26, 27) Je pochopitelné, proč jistí židovští křesťané z prvního století chtěli, aby byl tento symbol zachován. Někteří z nich o tom vedli rozsáhlou diskusi s Pavlem a Barnabášem. Aby se tento problém vyřešil, vypravil se Pavel se svými společníky do Jeruzaléma na poradu s křesťanským vedoucím sborem. (Skutky 15:1, 2)

9. Jaké světlo přišlo podle 15. kapitoly Skutků prostřednictvím vedoucího sboru v prvním století?

⁹ Tito první křesťané tehdy pochopili, že obřízka už není požadavkem na Jehovovy služebníky. Toto porozumění však nezískali prostřednictvím nějakého viditelného zázraku. Získali je zkoumáním Písma, tím, že se spolehli na vedení svatým duchem a také na vyprávění Petra a Pavla o tom, jak se neobřezaní Nežidé obracejí na křesťanství. (Skutky 15:6–21) Rozhodnutí vedoucího sboru bylo zveřejněno dopisem, v němž bylo mimo jiné uvedeno: „Svatý duch a my sami jsme totiž uznali za dobré nepřidávat vám žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: Abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného a smilstva.“ (Skutky 15:28, 29) Tak byli první křesťané osvobozeni od přikázání provádět obřízku i od ostatních požadavků mojžíšského Zákona. Pavel tedy mohl říci galatským křesťanům: „Pro takovou svobodu nás Kristus osvobodil.“ (Galaťanům 5:1)

Světlo obsažené v evangeliích

10. Jaké záblesky světla jsou obsaženy Matoušově evangeliu?

¹⁰ Není pochyb, že Matoušovo evangelium, které bylo napsáno asi v roce 41 n. l., obsahuje k užitku čtenářů mnoho záblesků světla. Poměrně málo křesťanů, kteří žili v prvním století, osobně slyšelo Ježíše, když vykládal své učení. Matoušovo evangelium zvláště zdůrazňuje, že námětem Ježíšova kázání bylo Království. A jak velký důraz Ježíš kladl na správné pohnutky! A jak zářivé záblesky světla jsou obsaženy v Kázání na hoře, v Ježíšových podobenstvích (například v těch, která jsou zaznamenána ve 13. kapitole) a v rozsáhlém proroctví zapsaném ve 24. a 25. kapitole! Na všechny tyto věci Matoušovo evangelium upozornilo první křesťany přibližně osm let po Letnicích 33 n. l.

11. Co můžeme říci o obsahu Lukášova a Markova evangelia?

¹¹ Asi o patnáct let později napsal své evangelium Lukáš. Jeho značná část je sice podobná evangeliu Matoušovu, ale padesát devět procent Lukášovy zprávy není obsaženo ve zprávě Matoušově. Lukáš zaznamenal šest zázraků, které nezaznamenal nikdo jiný, a více než dvakrát tolik podobenství, o nichž se nezmiňují ostatní pisatelé evangelií. Od sepsání Lukášova evangelia zřejmě uplynulo jen několik let, když bylo sepsáno další evangelium — Markovo. Marek kladl důraz na to, že Ježíš byl mužem činu a že jeho prostřednictvím se děly zázraky. Marek většinou vyprávěl události, které již dříve popsali Matouš a Lukáš, ale zaznamenal jedno podobenství, jež druzí pisatelé evangelií nezaznamenali. V tomto podobenství Ježíš přirovnal Království Boží k rašícímu semeni, které roste do výše a poznenáhlu přináší plody.a (Marek 4:26–29)

12. Kolik nového světla je obsaženo v Janově evangeliu?

¹² Více než třicet let potom, co Marek sepsal svou zprávu, vzniklo Janovo evangelium. Jan vrhl jasné světlo na Ježíšovu službu — zvláště svými četnými zmínkami o Ježíšově předlidské existenci. Pouze Jan zapsal zprávu o vzkříšení Lazara. A pouze on zaznamenal mnoho znamenitých myšlenek, které Ježíš řekl svým věrným apoštolům té noci, kdy byl zrazen, i onu procítěnou modlitbu, kterou tehdy Ježíš pronesl, jak to můžeme číst v 13. až 17. kapitole. Dokonce se tvrdí, že devadesát dva procent Janova evangelia je něco zcela jedinečného.

Záblesky světla v Pavlových dopisech

13. Proč se někteří lidé dívají na Pavlův dopis Římanům jako na evangelium?

¹³ Křesťanům žijícím v apoštolských dobách zprostředkoval mnoho záblesků světla pravdy zejména apoštol Pavel. Zamysleme se například nad jeho dopisem Římanům. Tento dopis byl napsán přibližně roku 56 n. l., tedy zhruba ve stejné době, kdy Lukáš sepsal své evangelium. V tomto dopise Pavel zdůrazňuje, že člověk je prohlášen za spravedlivého prostřednictvím nezasloužené laskavosti od Boha a prostřednictvím víry v Ježíše Krista. Na tento rys dobré zprávy zde Pavel klade takový důraz, že někteří lidé začali dopis Římanům nazývat pátým evangeliem.

14–16. a) Jak Pavel vrhl světlo na potřebu jednoty, když psal svůj první dopis křesťanům v Korintu? b) Jaké další záblesky světla ohledně chování obsahuje 1. Korinťanům?

¹⁴ Pavel také psal o jistých záležitostech, které ležely na srdci křesťanům v Korintu. Jeho dopis Korinťanům obsahuje mnoho inspirovaných rad, z nichž mají křesťané dodnes užitek. Pavel musel Korinťanům vysvětlit, že dělali chybu, když připouštěli, aby se ve spojení s některými jednotlivci vytvářel kult osobnosti. Apoštol Korinťany přísně ukáznil a směle jim řekl: „Vybízím vás, bratři, prostřednictvím jména našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili souhlasně a nebylo mezi vámi rozdělení, ale abyste byli vhodně sjednoceni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem.“ (1. Korinťanům 1:10–15)

¹⁵ V korintském sboru křesťanů byla tolerována hrubá nemravnost. Jeden muž tam měl poměr s manželkou svého otce, což bylo ‚takové smilstvo, jaké není ani mezi národy‘. Pavel jasně napsal: „Odstraňte toho ničemu ze svého středu.“ (1. Korinťanům 5:1, 11–13) Odnětí pospolitosti — to bylo pro křesťanský sbor něco nového. Korintský sbor potřeboval osvětlit ještě další věc, která souvisela s tím, že někteří členové sboru řešili spory se svými duchovními bratry u světských soudů. Pavel je za to přísně pokáral. (1. Korinťanům 6:5–8)

¹⁶ V korintském sboru byl i problém týkající se vztahů mezi lidmi opačného pohlaví. V sedmé kapitole prvního dopisu Korinťanům Pavel řekl, že by bylo dobré, kdyby každý muž měl manželku a každá žena manžela, jelikož mezi lidmi je rozšířena sexuální nemravnost. Vysvětlil také, že svobodný člověk je sice méně rozptylován ve službě pro Jehovu, ale že ne každý má dar svobodného stavu. A pokud by ženě zemřel manžel, tato žena se může znovu vdát, ale „pouze v Pánu“. (1. Korinťanům 7:39)

17. Jaké světlo Pavel vrhl na nauku o vzkříšení?

¹⁷ Pán použil Pavla k tomu, aby padlo zářivé světlo na otázku vzkříšení. V jakém těle budou pomazaní křesťané vzbuzeni? „Zaseto je hmotné tělo, vzbuzeno je duchovní tělo,“ psal Pavel. Do nebe nebude vzato žádné hmotné tělo, protože „tělo a krev nemohou zdědit Boží království“. Pavel dodal, že ne každý pomazaný křesťan usne ve smrti, protože v době Pánovy přítomnosti budou někteří z nich v okamžiku své smrti povoláni k nesmrtelnému životu. (1. Korinťanům 15:43–53)

18. Jaké světlo, pokud jde o budoucnost, obsahuje Pavlův první dopis Tesaloničanům?

¹⁸ Pavel byl dále použit k tomu, aby v dopise křesťanům v Tesalonice osvětlil budoucnost. Jehovův den přijde jako zloděj v noci. Pavel také uvedl: „Kdykoli řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘, pak má na ně vzápětí přijít náhlé zničení právě jako tísnivá bolest na těhotnou ženu; a rozhodně neuniknou.“ (1. Tesaloničanům 5:2, 3)

19, 20. Jaké záblesky světla zprostředkoval křesťanům v Jeruzalémě a v Judeji Pavel v dopise Hebrejcům?

¹⁹ Dopisem Hebrejcům Pavel zprostředkoval prvním křesťanům v Jeruzalémě a Judeji další záblesky světla. Velmi působivě ukázal, že křesťanská soustava uctívání je nadřazena mojžíšské soustavě uctívání. Místo Zákona, který lidem předali andělé, mají křesťané víru v záchranu, o níž jako první mluvil Boží Syn — bytost daleko vyšší než andělští poslové. (Hebrejcům 2:2–4) Mojžíš byl v Božím domě pouhým sloužícím. Ježíš Kristus však celému tomu domu předsedá. Kristus je veleknězem podle řádu Melchizedekova, a proto zaujímá postavení daleko vyšší, než jaké mělo áronské kněžstvo. Pavel také poukázal na to, že Izraelité nebyli schopni vejít do Božího odpočinku, protože jim chyběla víra a poslušnost, ale křesťané do něho vcházejí, protože mají víru a jsou poslušní. (Hebrejcům 3:1–4:11)

²⁰ Nová smlouva je také vysoko nadřazena smlouvě Zákona. Jak bylo prorokováno šest set let předtím u Jeremjáše 31:31–34, lidé, s nimiž je uzavřena nová smlouva, mají Boží zákon napsán v srdci a radují se z pravého odpuštění hříchů. Křesťané nemají velekněze, který by musel každoročně přinášet oběti za své vlastní hříchy a za hříchy lidu. Jejich Veleknězem je bezhříšný Ježíš Kristus, který předložil Bohu oběť za hříchy jednou provždy. Tento Velekněz nevešel do svatého místa udělaného rukama, aby tam předložil svou oběť, ale vstoupil do samotného nebe, aby se objevil před osobou Jehovy. A zvířecí oběti, které byly předkládány podle mojžíšského Zákona, nemohly úplně odstranit hříchy, jinak by totiž nebyly obětovány každoročně. Avšak Kristova oběť, která byla dána jednou pro vždy, hříchy odstraňuje. To vše vrhá světlo na velký duchovní chrám, v jehož nádvořích dnes slouží pomazaný ostatek a „jiné ovce“. (Jan 10:16; Hebrejcům 9:24–28)

21. Co jsme z tohoto rozboru poznali o tom, jak se v apoštolských dobách splnila slova Žalmu 97:11 a Přísloví 4:18?

²¹ Rozsah tohoto článku nám nedovoluje uvést další příklady záblesků světla z dopisů apoštola Petra a učedníků Jakuba a Judy. Ale uvedené příklady by měly postačit k tomu, abychom viděli, že slova Žalmu 97:11 a Přísloví 4:18 se překvapivým způsobem splnila v apoštolských dobách. Pravda postupovala od stínů a předobrazů ke splněným skutečnostem. (Galaťanům 3:23–25; 4:21–26)

22. Co se stalo po smrti apoštolů a co se dozvíme z následujícího článku?

²² Po smrti Ježíšových apoštolů, když došlo k předpověděnému odpadnutí, svítilo světlo pravdy jen velmi matně. (2. Tesaloničanům 2:1–11) Avšak přesně podle Ježíšova slibu se Pán po mnoha staletích vrátil a nalezl „věrného a rozvážného otroka“, jak dává „čeledi“ pokrm v pravý čas. Proto Ježíš Kristus tohoto otroka ustanovil „nade vším svým majetkem“. (Matouš 24:45–47) A jaké významné záblesky světla pak následovaly? Zabývá se jimi následující článek.

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ Ze kterých biblických textů se dozvídáme, že porozumění pravdě přichází postupně?

◻ O kterých záblescích světla například čteme v knize Skutků?

◻ Jaké světlo zprostředkovala evangelia?

◻ Jaké záblesky světla obsahují Pavlovy dopisy?