Měli by křesťané zachovávat den odpočinku?

ČERVEN byl výjimečně deštivý. Proto byla během tenisového šampionátu Wimbledon 1991 porušena starobylá světská tradice. Poprvé v historii se zápasy hrály v neděli, aby se nahradil ztracený čas. I když příležitostně, jako v tomto případě, dojde k porušení pravidel, neděle zůstává v Anglii stejně jako v mnoha dalších zemích svatým dnem odpočinku.

Někteří lidé zachovávají jiný den odpočinku. Židé na celém světě přísně dodržují sabat od pátečního západu slunce do sobotního. O sabatu nelétají letadla izraelských národních aerolinií a v některých městech nejezdí veřejná doprava. V Jeruzalémě uzavírají zastánci tradic některé ulice, aby zablokovali dopravu, kterou považují za nezákonnou.

Skutečnost, že mnohá náboženství stále zachovávají nějaký den odpočinku nebo sabat, vyvolává několik otázek. Je dodržování sabatu určeno pouze Židům? Proč mnohá náboženství křesťanstva přijala jiný den odpočinku? Zůstává požadavek zachovávat každý týden určitý den odpočinku biblickým požadavkem i dnes?

Existoval sabat vždy?

První biblickou zmínku o sabatu nacházíme ve 2. knize Mojžíšově. Když byli Izraelité v poušti, dostávali od Jehovy zázračný pokrm, mannu. Každý šestý den v týdnu měli sebrat dvojnásobné množství, protože sedmý den měl být „sabatem Jehovovi“, během něhož byla všechna práce zakázána. — 2. Mojžíšova 16:4, 5, 22 až 25.

Izraelité dostali sabat také proto, aby jim připomínal, že byli otroky v egyptské zemi. Tato připomínka by měla malý význam, pokud by takový zákon zachovávali již dříve. Předpisy ohledně sabatu byly tedy dány jedině Izraeli. — 5. Mojžíšova 5:2, 3, 12–15.

Puntičkářské a tíživé zvyky

Mojžíšský Zákon nezacházel ohledně sabatu do podrobností, proto rabíni po staletí vytvářeli početné zákazy, které většinou zapovídaly o sabatu všechny druhy prací. Podle Mišny se zakázané práce sdružovaly do 39 hlavních kategorií; šlo například o šití, psaní a zemědělské práce. Mnohé z těchto předpisů nejsou založeny na Bibli. Když Encyclopædia Judaica cituje Mišnu, uznává, že tyto předpisy jsou jako „hory zavěšené na vlásku, protože Písma se o tom zmiňují málo, kdežto pravidel je mnoho“.

Ve snaze uplatnit příkaz, že muž by neměl ‚vycházet z místa svého v den sedmý‘, byla stanovena maximální vzdálenost, které se říkalo „sabatní mez“. Podle určitých zdrojů odpovídala dvěma tisícům loktů, což je asi 900 metrů. (2. Mojžíšova 16:29, Bible kralická) Tento předpis se však dal chytře obejít: Večer předtím se mohlo sabatní jídlo uložit až dva tisíce loktů od domu. Toto místo pak bylo možné považovat za rozšíření rodinného domu a od toho místa se mohly počítat další dva tisíce loktů.

Mnohá z těchto lidmi vytvořených omezení platila v Ježíšově době. Proto náboženští vůdci vyčítali Ježíšovým učedníkům, že si k jídlu trhali klasy, když procházeli obilnými poli. Obvinili je z porušování sabatu — trhání klasů se považovalo za sklízení a jejich mnutí za mletí nebo drcení. Ježíš při několika příležitostech extrémní názory náboženských vůdců odsoudil, protože překrucovaly ducha Jehovova zákona. — Matouš 12:1–8; Lukáš 13:10–17; 14:1–6; Jan 5:1–16; 9:1–16.

Od sobotního sabatu k nedělnímu

„Neděle budiž zachovávána k oddané službě Bohu.“ Takové je čtvrté přikázání o sabatu, jak je předkládá katolická církev. Nedávno vydaný francouzský katechismus Catéchisme pour adultes vysvětluje: „Křesťanská neděle se slaví den po sabatu: osmého dne, tedy jakoby prvního dne nového stvoření. Přejímá základní prvky sabatu, ale soustřeďuje se na Kristův pasach.“ Jak došlo ke změně ze sobotního sabatu na sabat nedělní?

Neděle sice byla dnem Ježíšova vzkříšení, ale pro rané křesťany to byl pracovní den jako kterýkoli jiný. Rozhodnutí laodicejského církevního koncilu (ve druhé polovině 4. století n. l.) však ukazuje, že židovský sobotní sabat byl postupem času nahrazen „křesťanským“ nedělním sabatem. Toto církevní rozhodnutí „zakazovalo křesťanům, že se nemají požidovštit a nemají být nečinní v den [židovského] sabatu, a Pánův den [ten den v týdnu, ve kterém byl Ježíš vzkříšen] se měl ctít křesťanským způsobem“. Od té doby museli stoupenci křesťanstva pracovat v sobotu a zdržovat se práce v neděli. Později se od nich vyžadovalo, aby se v neděli účastnili mše.

Za podpory světských autorit byla brzy práce v neděli zakázána v celém křesťanstvu. Od šestého století byli přestupníci pokutováni nebo bičováni a mohl jim být zabaven dobytek. Příležitostně mohli být nekajícní hříšníci přinuceni k nevolnictví.

V jistém smyslu byly zákony týkající se práce, která byla v neděli přípustná, stejně složité jako tradice, které ovládaly židovský sabat. Slovník Dictionnaire de théologie catholique podává rozsáhlé vysvětlení vývoje církevního formalistického zdůvodňování a kromě jiných zakázaných věcí se zmiňuje o nevolnické práci, zemědělských pracích, právních řízeních, trzích a lovu.

Paradoxem je, že pro ospravedlnění těchto zákazů byl uváděn židovský sabat. New Catholic Encyclopedia se zmiňuje o zákonech císaře Karla Velikého ohledně nedělí: „Myšlenka sabatu, kterou výslovně odmítl svatý Jeroným a kterou roku 538 odsoudil orléanský koncil jako židovskou a nekřesťanskou, byla jasně vyjádřena ve výnosu Karla Velikého z roku 789, kterým se zakazovala všechna nedělní práce jako porušení [Desatera přikázání].“ A tak církev sice mohlo těšit, když viděla, jak civilní autority nařizují nedělní den odpočinku, ale dovolila tomuto světskému rameni ospravedlnit tato omezení na právním základě, který sama zamítla, totiž na základě mojžíšského zákona týkajícího se sabatu.

Nebiblický postoj

O staletí dříve někteří církevní otcové, a zvláště Augustin, správně prohlašovali, že sabat byl jen dočasným opatřením, které bylo vyhrazeno Židům. Tito církevní otcové tím prostě přijali, co vysvětlují Křesťanská řecká písma, totiž že sabat je nedílnou součástí smlouvy Zákona, která byla zrušena Ježíšovou obětí. — Římanům 6:14; 7:6; 10:4; Galaťanům 3:10–14, 24, 25.

V současném slovníku Vocabulaire biblique je citován protestantský teolog Oscar Cullmann, který připouští, že „svátky S[tarého] Z[ákona] byly naplněny, protože Ježíš přišel, zemřel a byl vzkříšen, a dodržovat je ‚znamená vracet se zpět ke staré smlouvě, jako kdyby byl Kristus nikdy nepřišel‘ “. Je možné po úvaze nad touto opodstatněnou myšlenkou obhajovat povinné dodržování sabatu?

Dnes katoličtí autoři většinou hledají podporu ve Skutcích 20:7, kde se mluví o ‚prvním dnu v týdnu‘ (neděli), kdy se Pavel sešel se svými společníky, aby s nimi pojedl. To však byla pouze nepodstatná záležitost. Nic v tomto textu ani v jiných biblických verších nenaznačuje, že by tato zpráva měla být chápána jako příklad, kterým by se měli křesťané řídit, a jistě ne jako povinnost. Ano, nedělní dodržování sabatu postrádá oporu v Písmech.

Jaký odpočinek je pro křesťany?

Křesťané sice nejsou povinni každý týden dodržovat určitý den odpočinku, jsou však zváni, aby zachovávali odpočinek jiného druhu. Pavel to vysvětluje spolukřesťanům, kteří byli Židé stejně jako on sám: „Pro Boží lid tedy zůstává sabatní odpočinek. . . Vynasnažme se proto, abychom vstoupili do onoho odpočinku.“ (Hebrejcům 4:4–11) Než se tito Židé stali křesťany, dodržovali co nejpečlivěji mojžíšský Zákon. Teď je již Pavel nepovzbuzoval, aby hledali záchranu skrze skutky, ale měli místo toho od svých mrtvých skutků ‚odpočinout‘. Od nynějška měli mít víru v Ježíšovu oběť, jež je jediným prostředkem, díky němuž může být lidstvo v Božích očích spravedlivé.

Jak dnes můžeme ukázat, že o Božím stanovisku smýšlíme stejným způsobem? Svědkové Jehovovi jakožto rozumní lidé oceňují, stejně jako jejich bližní, každotýdenní den odpočinku od světské práce, který platí v mnoha zemích. To jim dovoluje, aby měli čas na rodinné společenství a odpočinek. Ale tento den je pro ně především časem dalších křesťanských činností. (Efezanům 5:15, 16) Patří k nim to, že chodí na shromáždění a účastní se kazatelské služby; navštěvují své bližní, aby se s nimi rozdělili o biblické informace o blížící se době, kdy se bude věřící lidstvo těšit z celosvětového pokoje. Pokud byste se o tom chtěli dovědět, svědkové Jehovovi vám rádi pomohou, ať už v sobotu, v neděli, nebo v kterýkoli jiný den v týdnu.

[Obrázek na straně 28]

Ježíš dokonale dodržoval zákon o sabatu, nikoli židovské tradice

[Obrázek na straně 29]

Ve dnech odpočinku od světské práce je křesťanská činnost osvěžením