Kdo „bezpečně vyvázne“?
„Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.“ (SKUTKY 2:21)
1. Proč byly Letnice v roce 33 n. l. klíčovým datem ve světových dějinách?
LETNICE v roce 33 n. l. To bylo klíčové datum ve světových dějinách. Proč? Protože ten den se zrodil nový národ. Zpočátku to nebyl příliš velký národ — pouhých 120 Ježíšových učedníků, kteří se shromáždili v horní místnosti v Jeruzalémě. Avšak tento národ, který se zrodil v oné horní místnosti, existuje dodnes, i když na většinu tehdejších národů se již zapomnělo. To je pro nás všechny nanejvýš důležité, protože tento národ Bůh ustanovil k tomu, aby před lidstvem působil jako jeho svědek.
2. Jakými zázračnými událostmi se vyznačovalo zrození nového národa?
2 Když tento nový národ začal existovat, začaly se dít důležité události, kterými se splnila Joelova prorocká slova. O těchto událostech čteme ve Skutcích 2:2–4: „Náhle nastal z nebe hluk, právě jako když se přežene ostrý závan, a naplnil celý dům, ve kterém seděli. A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, rozdělily se, na každém z nich se usadil jeden a všichni byli naplněni svatým duchem a začali mluvit různými jazyky, právě jak jim umožňoval duch, aby se vyjadřovali.“ Tímto způsobem se oněch sto dvacet věrných mužů a žen stalo duchovním národem, prvními členy národa, který apoštol Pavel později nazval „Božím Izraelem“. (Galaťanům 6:16)
3. Které Joelovo proroctví se splnilo o Letnicích v roce 33 n. l.?
3 Zástupy se shromáždily, aby zjistily, co znamená ten „ostrý závan“, a apoštol Petr jim vysvětlil, že se splňuje jedno z Joelových proroctví. Které proroctví? Poslechněte si tedy, co Petr říkal: „ ‚V posledních dnech,‘ říká Bůh, ‚vyleji něco ze svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat a vaši mladí muži uvidí vidění a vaši starci budou snít sny; a dokonce i na své otroky a na své otrokyně vyleji v těch dnech něco ze svého ducha a budou prorokovat. A dám předzvěsti nahoře v nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a kouřovou mlhu; slunce se změní v tmu a měsíc v krev, dříve než přijde Jehovův velký a skvělý den. A každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.‘ “ (Skutky 2:17–21) Tato slova Petr citoval z Joela 2:28–32 a jejich splnění znamenalo, že židovskému národu již nezbývá mnoho času. „Jehovův velký a skvělý den“ neboli čas odplaty pro nevěrný Izrael byl blízko. Ale kdo měl tedy být zachráněn čili bezpečně vyváznout? A co to předstiňovalo?
Dvojí splnění Joelova proroctví
4, 5. Jakou radu dal Petr v souvislosti s nadcházejícími událostmi a proč se tato rada dala uplatnit i v pozdější době?
4 V letech po roce 33 n. l. se duchovnímu Božímu Izraeli dařilo velmi dobře, ale doslovnému izraelskému národu se dobře nedařilo. V roce 66 n. l. byl tělesný Izrael ve válečném stavu s Římem. V roce 70 n. l. Izrael téměř přestal existovat a Jeruzalém i s chrámem byl do základů vypálen. O Letnicích v roce 33 n. l. dal Petr vzhledem k této blížící se tragédii dobrou radu. Znovu citoval Joela a řekl: „Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.“ Každý Žid se musel sám osobně rozhodnout, zda bude vzývat Jehovovo jméno. To také znamenalo řídit se dalšími Petrovými pokyny: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů.“ (Skutky 2:38) Petrovi posluchači museli Ježíše uznat jako Mesiáše, kterého izraelský národ zavrhl.
5 Joelova prorocká slova měla velký dopad na mírné lidi, kteří žili v prvním století. Ještě větší dopad však tato slova mají dnes, protože jak ukazují události ve dvacátém století, Joelovo proroctví se splnilo i podruhé. Podívejme se jak.
6. Jak se v době, kdy se blížil rok 1914, začalo jasně ukazovat, kdo je Božím Izraelem?
6 Po smrti apoštolů došlo k tomu, že Boží Izrael zarostl plevelem falešného křesťanství. Během času konce, který začal v roce 1914, se však opět jasně ukázalo, kdo je tímto duchovním národem. Tím vším se splnilo Ježíšovo podobenství o pšenici a plevelu. (Matouš 13:24–30, 36–43) Jak se blížil rok 1914, pomazaní křesťané se začali oddělovat od nevěrného křesťanstva, statečně odmítali jeho falešné nauky a kázali o přicházejícím konci ‚ustanovených časů národů‘. (Lukáš 21:24) Ale první světová válka, která vypukla v roce 1914, vyvolala otázky, na které nebyli připraveni. Pod silným tlakem mnozí polevili v křesťanské činnosti a někteří se dopustili kompromisu. V roce 1918 prakticky přestali kázat.
7. (a) K jaké události podobné té o Letnicích v roce 33 n. l. došlo v roce 1919? (b) Jaký účinek mělo vylévání Božího ducha na Jehovovy služebníky od roku 1919?
7 Ale to netrvalo dlouho. Od roku 1919 začal Jehova na svůj lid vylévat svého ducha způsobem, který připomínal Letnice v roce 33 n. l. V roce 1919 samozřejmě nikdo nemluvil jazyky a také se nepřehnal žádný ostrý závan. Z Pavlových slov v 1. Korinťanům 13:8 chápeme, že čas pro zázraky již dávno uplynul. Působení svatého ducha však bylo jasně patrné v roce 1919, když na sjezdu v Cedar Pointu ve státě Ohio byli věrní křesťané oživeni a opět začali kázat dobrou zprávu o Království. V roce 1922 se do Cedar Pointu opět vrátili a byli podníceni výzvou „Zvěstujte, zvěstujte, zvěstujte Krále a jeho království“. Podobně jako v prvním století i nyní si svět musel povšimnout, jaké účinky mělo vylití Božího ducha. Každý zasvěcený křesťan — muž i žena, mladý i starý — začal „prorokovat“, to znamená, že začal mluvit o „velkolepých Božích věcech“. (Skutky 2:11) Stejně jako Petr i oni vybízeli mírné lidi: „Zachraňte se z této pokřivené generace.“ (Skutky 2:40) Jak to mohli vnímaví lidé udělat? Tak, že se řídili slovy z Joela 2:32: „Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne.“
8. Jak záležitosti Božího Izraele postupovaly od roku 1919?
8 Od těchto počátečních let záležitosti Božího Izraele stále postupují kupředu. Zapečeťování pomazaných zřejmě značně pokročilo a od 30. let se na scéně objevuje velký zástup mírných lidí, kteří mají pozemskou naději. (Zjevení 7:3, 9) Všichni mají vědomí naléhavosti, neboť druhé splnění Joela 2:28, 29 ukazuje, že jsme blízko ještě většímu bázeň vzbuzujícímu Jehovovu dni, kdy bude zničen celosvětový náboženský, politický i obchodní systém věcí. Máme pádný důvod ‚vzývat Jehovovo jméno‘ v plné víře, že nás Jehova zachrání!
Jak vzýváme Jehovovo jméno?
9. Co například patří k vzývání Jehovova jména?
9 Co patří ke vzývání Jehovova jména? Získat odpověď na tuto otázku nám pomáhá kontext Joela 2:28, 29. Jehova například nenaslouchá každému, kdo ho vzývá. Prostřednictvím jiného proroka, Izajáše, Jehova řekl Izraelitům: „Když rozestíráte dlaně, schovávám před vámi oči. I když vznášíte mnoho modliteb, nenaslouchám.“ Proč Jehova odmítl naslouchat vlastnímu národu? Sám to vysvětluje: „Vaše ruce, ty se naplnily krveprolitím.“ (Izajáš 1:15) Jehova nebude naslouchat nikomu, kdo má vinu krve nebo kdo si zvykl hřešit. Proto Petr o Letnicích Židům řekl, aby činili pokání. Z kontextu Joela 2:28, 29 zjišťujeme, že i Joel klade důraz na pokání. Například v Joelovi 2:12, 13 čteme: „ ‚A nyní také,‘ je Jehovův výrok, ‚vraťte se ke mně s celým srdcem a s postem a s pláčem a s bědováním. A roztrhněte své srdce, a ne své oděvy; a vraťte se k Jehovovi, svému Bohu, neboť je milostivý a milosrdný, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti.‘ “ Pomazaní křesťané jednali od roku 1919 v souladu s těmito slovy. Činili pokání z toho, v čem selhali, a rozhodli se, že se již nikdy nedopustí kompromisu a nepoleví v křesťanské službě. Proto na ně byl vylit Boží duch. Každý člověk, který chce vzývat Jehovovo jméno a být vyslyšen, musí jednat stejně.
10. (a) Co je pravé pokání? (b) Jak Jehova reaguje na pravé pokání?
10 Pamatujte, že pravé pokání znamená nejen říkat „Lituji toho“. Izraelité měli ve zvyku na znamení intenzity svých citů roztrhnout si svrchní oděvy. Ale Jehova říká: „Roztrhněte své srdce, a ne své oděvy.“ Pravé pokání vychází ze srdce, z nitra naší osobnosti. K pokání patří odvrátit se od špatného jednání, právě jak čteme v Izajášovi 55:7: „Ať ničema opustí svou cestu a muž, který škodí, své myšlenky; a ať se vrátí k Jehovovi.“ Znamená to také nenávidět hřích, stejně jako ho nenáviděl Ježíš. (Hebrejcům 1:9) Potom můžeme mít důvěru, že nám Jehova odpustí na základě výkupní oběti, protože je „milostivý a milosrdný, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti“. Bude přijímat naše uctívání, naši duchovní obilnou oběť a tekutou oběť. Bude naslouchat, až budeme vzývat jeho jméno. (Joel 2:14)
11. Jaké místo v našem životě by mělo zaujímat pravé uctívání?
11 V Kázání na hoře Ježíš uvedl ještě něco jiného, co máme mít na mysli. Řekl: „Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost.“ (Matouš 6:33) Uctívání Boha bychom neměli považovat za něco příležitostného, co děláme pouze symbolicky, abychom utišili své svědomí. Služba Bohu patří na první místo v našem životě. Jehova tedy prostřednictvím Joela dále říká: „Zatrubte na Sionu na roh. . . . Shromážděte lid. Posvěťte sbor. Seberte starší muže. Shromážděte děti a ty, kdo sají z prsů. Ať ženich vyjde ze své vnitřní místnosti a nevěsta ze své svatební komnaty.“ (Joel 2:15, 16) Je přirozené, že novomanželé jsou roztržití a že mají oči pouze jeden pro druhého. Ale i pro ně platí, že služba Jehovovi patří na první místo v životě. Jsme shromažďováni k našemu Bohu a vzýváme jeho jméno — to jsou věci, před které by se nemělo nic dostat.
12. V jaký vzrůst je možné doufat, jak je to vidět ze zprávy o Památné slavnosti v uplynulém roce?
12 S touto myšlenkou se podívejme na statistiku uveřejněnou ve zprávě svědků Jehovových za služební rok 1997. Minulý rok jsme dosáhli vrcholného počtu 5 599 931 zvěstovatelů Království — opravdu velký zástup těch, kdo chválí Boha! Památnou slavnost navštívilo 14 322 226 osob — přibližně o osm a půl milionu lidí více, než je počet zvěstovatelů. Toto číslo ukazuje, že je možné doufat v pěkný vzrůst. Mnozí z těch osmi a půl milionu lidí již studují Bibli se svědky Jehovovými jako zájemci nebo jako děti pokřtěných rodičů. Mnozí z nich navštívili shromáždění úplně poprvé. To, že přišli, bylo pro svědky Jehovovy výbornou příležitostí, aby tyto lidi lépe poznali a nabídli jim, že jim pomohou dělat další pokroky. Potom tam byli ti, kdo navštěvují Památnou slavnost každý rok a snad občas navštěvují i některá jiná shromáždění, ale další pokroky nedělají. Je samozřejmé, že i tito lidé jsou mezi námi velmi vítáni. Ale vybízíme je, aby se pozorně zamysleli nad Joelovými prorockými slovy a aby zvážili, jaké další kroky musí podniknout, aby si mohli být jisti, že Jehova uslyší, až budou vzývat jeho jméno.
13. Jakou povinnost máme k druhým lidem, jestliže již vzýváme Jehovovo jméno?
13 Další hledisko, které se vztahuje ke vzývání Jehovova jména, zdůraznil apoštol Pavel. Ve svém dopise Římanům citoval Joelova prorocká slova: „Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.“ Potom uvažoval: „Jak ale budou vzývat toho, v něhož neuvěřili? Jak zase uvěří v toho, o němž neslyšeli? Jak zase uslyší, nebude-li někdo kázat?“ (Římanům 10:13, 14) Ano, mnozí další lidé, jimž se dosud nepodařilo poznat Jehovu, musí vzývat Boží jméno. Ti, kdo již Jehovu znají, mají povinnost nejen kázat, ale také vyhledávat lidi a poskytnout jim potřebnou pomoc.
Duchovní ráj
14, 15. Z jakých rajských podmínek se těší Jehovovi ctitelé, protože vzývají Jehovovo jméno způsobem, který se mu líbí?
14 Tak se na situaci dívají jak pomazaní, tak i jiné ovce, a Jehova jim za to žehná. „Jehova bude horlivý pro svou zemi a projeví svému lidu soucit.“ (Joel 2:18) Jehova projevil horlivost pro svůj lid a soucit k němu v roce 1919, kdy tento lid obnovil a uvedl do své sféry duchovní činnosti. To je skutečně duchovní ráj, jak jej pěkně popsal Joel slovy: „Neboj se, zemská půdo. Měj radost a raduj se; vždyť Jehova skutečně učiní velkou věc v tom, co činí. Nebojte se, zvířata širého pole, vždyť pastviny v pustině se jistě zazelenají. Vždyť strom opravdu dá ovoce. Fíkovník a réva dají svou životní energii. A vy, synové Sionu, mějte radost a radujte se v Jehovovi, svém Bohu; neboť vám určitě dá podzimní déšť ve správné míře a spustí na vás liják, podzimní déšť a jarní déšť jako zprvu. A mlaty budou plné očištěného obilí a lisovací nádrže budou přetékat mladým vínem a olejem.“ (Joel 2:21–24)
15 To je nádherný popis! Vyplývá z něho hojnost tří základních věcí, které v Izraeli patřily k životu — obilí, olivový olej a víno —, a s nimi i početná stáda. Dnes se tato prorocká slova splňují v duchovním smyslu. Jehova nám dává všechen duchovní pokrm, který potřebujeme. Cožpak se všichni neradujeme z této hojnosti, která pochází od Boha? Jak předpověděl Malachiáš, náš Bůh ‚otevřel nebeské propusti a opravdu na nás vylil požehnání, až již není nedostatek‘. (Malachiáš 3:10)
Konec systému věcí
16. (a) Jaký význam má vylití Jehovova ducha pro naši dobu? (b) Co přinese budoucnost?
16 Potom, co předpověděl rajské podmínky Božího lidu, Joel prorokuje o vylití Jehovova ducha. Když Petr toto proroctví citoval o Letnicích, řekl, že se splňuje „v posledních dnech“. (Skutky 2:17) Vylití Božího ducha tehdy znamenalo, že nastaly poslední dny pro židovský systém věcí. Vylití Božího ducha na Boží Izrael ve dvacátém století znamená, že žijeme v posledních dnech celosvětového systému věcí. Co vzhledem k tomu přinese budoucnost? Joelovo proroctví nám dále říká: „Dám předzvěsti v nebesích a na zemi, krev a oheň a sloupy dýmu. Slunce se změní v tmu a měsíc v krev před příchodem velkého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne.“ (Joel 2:30, 31)
17, 18. (a) Jaký bázeň vzbuzující Jehovův den postihl Jeruzalém? (b) K jaké činnosti nás podněcuje jistota, že nastane i budoucí bázeň vzbuzující Jehovův den?
17 Tato prorocká slova se začala v roce 66 n. l. splňovat v Judeji, když se události neúprosně blížily k vyvrcholení bázeň vzbuzujícího Jehovova dne v roce 70 n. l. Pro všechny, kdo v té době nevyvyšovali Jehovovo jméno, to bylo hrozné! Dnes jsou před námi stejně děsivé události, kdy celý systém věcí tohoto světa bude zničen Jehovovou rukou. Ale stále je možné uniknout. Proroctví dále říká: „Stane se, že každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne; vždyť na hoře Sion a v Jeruzalémě se prokážou být ti, kdo unikli, právě jak řekl Jehova, a mezi přežijícími, které Jehova povolává.“ (Joel 2:32) Svědkové Jehovovi jsou opravdu vděční, že znají Jehovovo jméno, a mají naprostou důvěru, že Jehova je zachrání, jestliže ho budou vzývat.
18 Co se ale stane, až Jehovův velký a skvělý den divoce udeří na tento svět? O tom bude pojednávat poslední studijní článek.
Vzpomínáš si?
◻ Kdy Jehova poprvé vylil svého ducha na svůj lid?
◻ Co například patří k vzývání Jehovova jména?
◻ Kdy přišel Jehovův velký a skvělý den na tělesný Izrael?
◻ Jak Jehova žehná těm, kdo dnes vzývají jeho jméno?
[Obrázek na straně 15]
O Letnicích v roce 33 n. l. se zrodil nový národ
[Obrázek na straně 16 a 17]
Již dříve v tomto století se znovu splnila slova z Joela 2:28, 29, když Jehova opět vylil svého ducha na svůj lid
[Obrázek na straně 18]
Lidem se musí pomáhat, aby mohli vzývat Jehovovo jméno