Saul mezi bývalými přáteli i nepřáteli

SAUL, který byl později znám jako apoštol Pavel, se poprvé od svého obrácení na křesťanství vracel do Jeruzaléma.a Přicházel tam s určitými obavami. Když totiž před třemi lety toto město opouštěl, soptil hrozbami a vražděním proti Ježíšovým učedníkům. Měl právo zatknout každého, kdo se v Damašku hlásil ke křesťanské víře. (Skutky 9:1, 2; Galaťanům 1:18)

Jakmile se Saul stal křesťanem, začal směle kázat o vzkříšeném Mesiášovi. Židé v Damašku ho kvůli tomu chtěli zabít. (Skutky 9:19–25) Co mohl očekávat, až se do Jeruzaléma vrátí? Budou ho tam jeho dřívější židovští přátelé vítat s otevřenou náručí? Saulovi však především záleželo na tom, aby se v Jeruzalémě setkal s Kristovými následovníky. To nebylo jednoduché.

„Když přišel do Jeruzaléma, vynaložil úsilí připojit se k učedníkům; ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že je učedník.“ (Skutky 9:26) To je docela pochopitelné. Pamatovali si ho totiž jako nemilosrdného pronásledovatele. Nyní se prohlašoval za křesťana, ale to mohla být lest, aby pronikl do sboru. Křesťané v Jeruzalémě si od něj proto udržovali odstup.

Jeden muž však Saulovi pomohl. Bible říká, že Barnabáš přivedl bývalého pronásledovatele „k apoštolům“, zřejmě k Petrovi (Kéfovi) a Jakubovi, Pánovu bratru. Saul jim vyprávěl o svém obrácení a o tom, jak směle kázal v Damašku. (Skutky 9:27; Galaťanům 1:18, 19) Díky čemu Barnabáš Saulovi uvěřil, to v Bibli napsáno není. Poznali se snad už nějakou dobu předtím, takže se Barnabáš mohl ujistit o Saulově upřímnosti a pak o tom přesvědčit druhé? Nebo se Barnabáš znal s křesťany v Damašku, a mohl tedy vědět o Saulově obrácení na víru? Ať tomu bylo jakkoli, Barnabáš pochybnosti ohledně Saula rozptýlil, a ten pak zůstal patnáct dní s apoštolem Petrem.

Patnáct dní s Petrem

Saul dostal své pověření přímo od Ježíše, a proto nepotřeboval žádné oprávnění od lidí, jak to zdůraznil v dopise Galaťanům. (Galaťanům 1:11, 12) Přesto si uvědomoval, že je důležité, aby byl dobře obeznámen s Ježíšovou službou. Společenství s Kéfem mu v tom jistě velmi pomohlo. (Lukáš 24:12; 1. Korinťanům 15:3–8) Saul se od Petra a Jakuba mohl dozvědět mnoho věcí a oni se ho zase mohli ptát na vidění, které měl, a na pověření, jež dostal.

V nebezpečí od bývalých přátel

Prvním křesťanským mučedníkem byl Štěpán. Lidé, kteří se s ním přeli, byli z „takzvané Synagógy propuštěnců a z Kyréňanů a Alexandrijských a z těch z Kilikie a Asie“. Nyní se „s řecky mluvícími Židy“ neboli „s Helénisty“ přel Saul a směle jim vydával svědectví. Jak na to reagovali? Chtěli ho zabít. (Skutky 6:9; 9:28, 29, poznámka pod čarou)

Bylo přirozené, že Saul chtěl svým bývalým přátelům vysvětlit, proč udělal ve svém životě tak radikální změnu, a že se jim snažil předat pravdu o Mesiášovi. Tito Helénisté však vůči němu byli nenávistní a považovali ho za zrádce.

Uvědomoval si Saul, v jakém je nebezpečí? Čteme, že když se modlil v chrámu, upadl do vytržení a uviděl Ježíše, který mu řekl: „Pospěš si a rychle vyjdi z Jeruzaléma, protože nebudou souhlasit s tvým svědectvím o mně.“ Saul odpověděl: „Pane, sami dobře vědí, že jsem věznil a mrskal v jedné synagóze za druhou ty, kdo v tebe věří; a když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, sám jsem také u toho stál, schvaloval jsem to.“ (Skutky 22:17–20)

Podle toho, co Saul odpověděl, se někteří domnívají, že si hrozícího nebezpečí byl vědom. Jiní si myslí, že chtěl říci něco jako: ‚Byl jsem takovým pronásledovatelem, jako jsou teď oni. A protože to vědí, měli by se nad mým obrácením vážně zamyslet. Možná jim mohu pomoci poznat pravdu.‘ Ježíš však věděl, že tito Židé by nenaslouchali svědectví člověka, kterého považovali za odpadlíka. Řekl Saulovi: „Vydej se na cestu, protože tě vyšlu ke vzdáleným národům.“ (Skutky 22:21, 22)

Když si Saulovi spolukřesťané uvědomili, v jakém nebezpečí je, rychle ho dovedli do přístavu v Cesareji a poslali ho do Tarsu, jeho domovského města vzdáleného asi 500 kilometrů. (Skutky 9:30) Saul se do Jeruzaléma vrátil až po několika letech.

To, že Saul bezodkladně opustil Jeruzalém, mohlo být pro křesťanský sbor ochranou. Přítomnost bývalého pronásledovatele totiž představovala určité nebezpečí. Poté, co Saul odjel, „sbor po celé Judeji, Galileji a Samaří opravdu vstoupil do pokojného období a byl budován; a protože chodil v bázni před Jehovou a v útěše svatým duchem, stále se počtem množil“. (Skutky 9:31)

Poučení o opatrnosti

Stejně jako v prvním století, i dnes mohou nastat situace, kdy je potřeba, abychom byli opatrní. Nemáme žádné důvody k tomu, abychom byli přehnaně nedůvěřiví vůči cizím lidem. Čas od času se však bezohlední jednotlivci snaží Jehovův lid využívat, a to buď kvůli osobnímu prospěchu nebo s cílem oslabit sbor. Proto používejme rozlišovací schopnost, abychom se nestali obětí podvodníků. (Přísloví 3:27; 2. Timoteovi 3:13)

Další způsob, jak mohou křesťané projevovat opatrnost, je patrný ze Saulovy reakce na nebezpečí v Jeruzalémě. Vydávání svědectví na některých místech nebo některým lidem, včetně našich bývalých přátel, může být příliš riskantní, a to v tělesném, duchovním, a dokonce i mravním ohledu. Je správné přemýšlet o tom, kam a kdy jdeme kázat, abychom se vyhnuli možnému nebezpečí. (Přísloví 22:3; Matouš 10:16)

Můžeme se plně spolehnout na to, že dobrá zpráva o Božím Království se bude kázat do té doby, než přijde konec tohoto zkaženého světa. Saul nám poskytl vynikající příklad, když „směle mluvil v Pánově jménu“, a to jak ke svým bývalým přátelům, tak i nepřátelům. (Skutky 9:28)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 16]

Po příchodu do Jeruzaléma Saul směle vydával svědectví řecky mluvícím Židům