¹⁷ Někteří z přítomných byli otřeseni. Nešokovalo je to, že Pavel dostal políček, ale to, jak reagoval. Zeptali se ho: „Ty urážíš Božího velekněze?“ Pavlova odpověď pro ně mohla být poučením o pokoře a úctě k Zákonu. Řekl: „Bratři, nevěděl jsem, že je to velekněz. Vždyť je napsáno: ‚Nebudeš mluvit s pohrdáním o vůdci svého lidu.‘“d (Sk. 23:4, 5; 2. Mojž. 22:28) Nyní Pavel zvolil jinou strategii. Povšiml si, že Sanhedrin se skládá z farizeů a saduceů, a proto řekl: „Bratři, jsem farizeus, syn farizeů. Jsem souzen kvůli naději na vzkříšení mrtvých.“ (Sk. 23:6)

18. Proč Pavel o sobě řekl, že je farizeus, a jak za určitých okolností můžeme použít podobnou argumentaci?

¹⁸ Proč o sobě Pavel řekl, že je farizeus? Protože byl „syn farizeů“ neboli pocházel z rodiny, která k této náboženské sektě patřila. Mnozí tedy Pavla pravděpodobně za takového ještě považovali.e Ale jak se mohl hlásit k tomu, co farizeové učili o vzkříšení? Farizeové údajně věřili, že duše si uvědomuje svou existenci a žije po smrti dál a že duše spravedlivých budou znovu žít v lidském těle. Takovým představám Pavel nevěřil. Věřil ve vzkříšení, o kterém učil Ježíš. (Jan 5:25–29) Přesto s farizei souhlasil v tom, že smrtí vše nekončí – a to bylo v protikladu k názoru saduceů, kteří v žádný budoucí život nevěřili. My můžeme podobnou argumentaci použít například v rozhovoru s katolíky nebo protestanty. Mohli bychom jim říci, že i my věříme v Boha. Je pravda, že oni možná věří v Trojici, zatímco my věříme v Boha, o kterém učí Bible. Ale přesto se shodujeme na tom, že Bůh existuje.