„Buď odvážný!“

 1., 2. Proč Pavla nepřekvapuje, že se v Jeruzalémě setkává s pronásledováním?

PAVEL byl v poslední chvíli zachráněn před rozlíceným davem a nyní je opět ve vazbě. Pronásledování, s nímž se v Jeruzalémě setkává, ho nijak nepřekvapuje. Bylo mu řečeno, že v tomto městě ho čekají „pouta a utrpení“. (Sk. 20:22, 23) Tento horlivý apoštol sice přesně neví, co se s ním stane, ale je mu jasné, že bude dál trpět pro Ježíšovo jméno. (Sk. 9:16)

² Dokonce i křesťanští proroci ho varovali, že bude spoután a vydán „do rukou lidí z jiných národů“. (Sk. 21:4, 10, 11) Nedávno se ho snažil zabít dav Židů a krátce nato se kvůli němu pohádali členové Sanhedrinu a zdálo se, že ho „roztrhají“. Teď je ve vazbě pod dohledem římských vojáků a čekají ho další výslechy a obžaloby. (Sk. 21:31; 23:10) Apoštol Pavel opravdu potřebuje povzbuzení!

 3. Odkud získáváme povzbuzení, abychom pokračovali v našem kazatelském díle?

³ Jsme v čase konce a víme, že „všichni, kdo chtějí žít v oddanosti Bohu jako učedníci Krista Ježíše, budou pronásledováni“. (2. Tim. 3:12) I my někdy potřebujeme povzbuzení, abychom pokračovali v kazatelském díle. Můžeme být velmi vděční za hřejivá slova, která v pravou chvíli dostáváme v publikacích a na shromážděních, jež připravuje „věrný a rozvážný otrok“. (Mat. 24:45) Jehova nás ujišťuje, že nepřátelé dobré zprávy nebudou mít úspěch. Nepodaří se jim zničit Boží služebníky jako skupinu ani zastavit jejich kazatelské dílo. (Iz. 54:17; Jer. 1:19) Ale jak to bylo s apoštolem Pavlem? Dostal nějaké povzbuzení, aby vytrvale vydával důkladné svědectví navzdory odporu? Jestliže ano, v čem spočívalo a jak na ně reagoval?

 4., 5. Jaké povzbuzení Pavel dostal a proč lze říci, že přišlo v pravý čas?

⁴ Povzbuzení, které tolik potřeboval, dostal apoštol Pavel v noci poté, co byl zachráněn ze Sanhedrinu. V inspirované zprávě čteme: „Pavlovi [se] objevil Pán a řekl: ‚Buď odvážný! Stejně jako jsi o mně důkladně svědčil v Jeruzalémě, tak budeš svědčit i v Římě.‘“ (Sk. 23:11) Ježíšova povzbuzující slova byla pro Pavla ujištěním, že z této situace vyvázne živý. Věděl totiž, že se dostane do Říma a bude mít příležitost vydávat tam svědectví o Ježíšovi.

⁵ Toto povzbuzení dostal Pavel v pravý čas. Hned následující den více než čtyřicet Židů zosnovalo „spiknutí a pod kletbou se zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí“. Z tohoto spiknutí spojeného s přísahou bylo patrné, že jsou pevně odhodláni apoštola zavraždit. Byli přesvědčeni, že pokud se jim jejich úklad nezdaří, přijde na ně kletba neboli něco zlého. (Sk. 23:12–15) Jejich plánem, který schválili přední kněží a starší, bylo požádat o to, aby Pavel byl přiveden zpět do Sanhedrinu k dalšímu výslechu, jako by bylo potřeba zjistit o jeho případu více podrobností. Na cestě si však spiklenci chtěli na Pavla počíhat, vrhnout se na něj a zabít ho.

 6. Jak bylo odhaleno spiknutí, jehož cílem bylo zabít Pavla, a jaké poučení z této příhody si dnes mohou vzít mladí lidé?

⁶ O spiknutí se však dozvěděl Pavlův synovec a Pavlovi o něm řekl. Apoštol zařídil, aby o tom mladík mohl podat zprávu římskému vojenskému veliteli, jímž byl Claudius Lysias. (Sk. 23:16–22) I dnes jsou mezi námi mladí lidé, kteří podobně jako ten nejmenovaný Pavlův synovec odvážně a obětavě jednají ve prospěch Božího lidu a ze všech sil se snaží věrně podporovat dílo Království. Takové mladé křesťany Jehova jistě miluje.

 7., 8. Jak Claudius Lysias zajistil Pavlovu bezpečnost?

⁷ Jakmile se Claudius Lysias, pod jehož velením bylo 1 000 mužů, dozvěděl o spiknutí proti Pavlovi, nechal zorganizovat ozbrojenou eskortu, která měla téže noci odejít z Jeruzaléma a bezpečně Pavla dovést do Cesareje. Eskortu tvořilo 470 mužů – vojáci, kopiníci a jezdci. Až se tam Pavel dostane, má být předán místodržiteli Felixovi.a V Cesareji, jež byla sídelním městem římské vlády nad Judeou, sice žil značný počet Židů, ale většina obyvatel pocházela z jiných národů. Na rozdíl od Jeruzaléma, kde mnozí lidé dávali bouřlivě najevo náboženskou nesnášenlivost a kde docházelo k výtržnostem, v Cesareji panoval pořádek. V tomto městě byl také hlavní stan římského vojska pro Judeu.

⁸ V souladu s římským zákonem Lysias poslal Felixovi vysvětlující dopis. Uvedl v něm, že se dozvěděl o Pavlově římském občanství, a proto Pavla zachránil před Židy, kteří ho „chtěli … zabít“. Napsal, že ho neshledal vinným z jediné věci, za kterou by si „zasloužil smrt nebo uvěznění“. Jelikož však byl proti Pavlovi zosnován úklad, předává ho Felixovi, aby místodržitel mohl vyslechnout žalobce a vynést rozsudek. (Sk. 23:25–30)

 9. a) Jak byla porušena Pavlova občanská práva? b) Proč se můžeme dovolávat práv, která máme jakožto občané určité země?

⁹ Bylo to, co Lysias napsal, pravdivé? Ne docela. Zřejmě se chtěl ukázat v tom nejlepším světle. Ve skutečnosti nepřišel Pavlovi na pomoc proto, že by věděl o jeho římském občanství. Lysias se také v dopise nezmínil o tom, že dal Pavla spoutat „dvěma řetězy“ a že později rozkázal, aby ho „při výslechu“ bičovali. (Sk. 21:30–34; 22:24–29) Tím porušil práva, která Pavel měl jakožto římský občan. Také v dnešní době Satan využívá náboženský fanatismus odpůrců, aby rozdmýchával pronásledování, a někdy jsou při tom porušovány naše občanské svobody. Boží služebníci se však často mohou podobně jako Pavel dovolávat práv, která mají jakožto občané určité země, a mohou žádat o právní ochranu.

10. Která vážná obvinění byla vznesena proti Pavlovi?

¹⁰ V Cesareji apoštola Pavla „hlídali v Herodově paláci“ a čekalo se, dokud nepřijdou žalobci z Jeruzaléma. (Sk. 23:35) Dorazili za pět dnů. Byl to velekněz Ananiáš, veřejný řečník jménem Tertullus a skupina starších. Tertullus nejprve Felixe vychvaloval za to, co dělá pro Židy. Zřejmě mu chtěl zalichotit a získat jeho přízeň.b Potom Tertullus přešel k věci a řekl o Pavlovi: „Je jako mor. Vyvolává povstání mezi všemi Židy po celém světě a je vůdcem sekty Nazaretských. Pokusil se dokonce znesvětit chrám, a proto jsme se ho zmocnili.“ Ostatní Židé „se přidali a tvrdili, že je to pravda“. (Sk. 24:5, 6, 9) Popuzování k povstání, vedení nebezpečné sekty a znesvěcení chrámu – to byla vážná obvinění, která mohla vést k trestu smrti.

11., 12. Jak Pavel vyvrátil vznesená obvinění?

¹¹ Potom bylo Pavlovi dovoleno promluvit. Začal slovy: „Rád přednesu svou obhajobu.“ Vznesená obvinění Pavel jednoznačně odmítl. Nedopustil se znesvěcení chrámu ani nepopuzoval k povstání. Poukázal na to, že do Jeruzaléma přišel „po mnoha letech“, aby „chudým ve svém národu odevzdal dary“ – příspěvky pro křesťany, kteří trpěli nouzí možná v důsledku hladomoru a pronásledování. Zdůraznil, že do chrámu vstoupil „obřadně očištěný“ a že se svědomitě snaží o to, aby „měl čisté svědomí před Bohem i před lidmi“. (Sk. 24:10–13, 16–18)

¹² Pavel však přiznal, že Bohu svých praotců prokazuje posvátnou službu „v souladu s učením, které označují za sektářské“. Ale trval na tom, že věří „všemu, co se píše v Zákoně a Prorocích“. A stejně jako jeho žalobci i on chová naději, „že budou vzkříšeni lidé dobří i špatní“. Potom na adresu svých žalobců prohlásil: „Ať řeknou tito muži zde, co špatného na mně našli, když jsem stál před Sanhedrinem. Obvinit by mě mohli jen kvůli tomu, co jsem před nimi zvolal: ‚Dnes jsem před vámi souzen kvůli vzkříšení mrtvých!‘“ (Sk. 24:14, 15, 20, 21)

13.–15. Proč je Pavel dobrým příkladem toho, jak odvážně vydávat svědectví před úřady?

¹³ Kdybychom někdy byli kvůli naší náboženské činnosti předvedeni před úřady a falešně obviněni, že vyvoláváme nepokoje, pobuřujeme proti státu nebo jsme členy nebezpečné sekty, měli bychom se řídit Pavlovým příkladem. Pavel na rozdíl od Tertulla nepodlézal místodržiteli lichotivými slovy. Také zůstal klidný a vyjadřoval se uctivě. Jeho výpověď byla taktní, jasná a pravdivá. Upozornil na to, že „Židé z provincie Asie“, kteří ho obvinili ze znesvěcení chrámu, nejsou přítomni a že podle zákona by měl mít možnost být s nimi konfrontován a vyslechnout si jejich obvinění. (Sk. 24:18, 19)

¹⁴ Nejpozoruhodnější bylo to, že se Pavel nezdráhal mluvit o svých náboženských názorech. Znovu odvážně prohlásil, že věří ve vzkříšení, což bylo téma, které vyvolalo takový rozruch, když byl před Sanhedrinem. (Sk. 23:6–10) Naději na vzkříšení zdůrazňoval v celé své obhajobě. Proč? Protože vydával svědectví o Ježíšovi a o jeho vzkříšení z mrtvých – o skutečnostech, které jeho odpůrci nechtěli přijmout. (Sk. 26:6–8, 22, 23) Ano, právě otázka vzkříšení – přesněji řečeno víra v Ježíše a v jeho vzkříšení – byla jádrem celého sporu.

¹⁵ Podobně jako Pavel můžeme i my odvážně vydávat svědectví a čerpat sílu ze slov, která Ježíš řekl svým učedníkům: „Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět. Ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ Měli bychom si snad dělat starosti o to, co máme říkat? Ne. Ježíš totiž dal toto ujištění: „Když vás povedou před soud, nedělejte si předem starosti, co budete říkat. Říkejte, co vám v tu chvíli bude dáno, protože nebudete mluvit vy, ale svatý duch.“ (Mar. 13:9–13)

16., 17. a) Jak Felix postupoval při projednávání Pavlova případu? b) Proč se asi Felix polekal, ale z jakého důvodu pro Pavla posílal i nadále?

¹⁶ Nebylo to poprvé, co místodržitel Felix slyšel o křesťanském učení. Zpráva říká: „Felix, který dobře znal skutečnosti o té Cestě [výraz používaný k označení raného křesťanství], pak věc odložil a řekl: ‚Váš spor rozhodnu, až přijde velitel Lysias.‘ Přikázal důstojníkovi, aby byl Pavel držen ve vazbě, ale měl určitou míru svobody a nikdo jeho přátelům nebránil se o něj starat.“ (Sk. 24:22, 23)

¹⁷ O několik dnů později Felix se svou manželkou Drusillou, která byla Židovka, poslal pro Pavla a „poslouchal, co říká o víře v Krista Ježíše“. (Sk. 24:24) Když však Pavel mluvil o „tom, co je správné, o sebeovládání a o budoucím soudu, Felix se polekal“. Možná v něm takové věci vyvolávaly výčitky svědomí, protože on sám vedl špatný způsob života. A tak Pavla propustil se slovy: „Pro dnešek můžeš jít. Až bude vhodná příležitost, znovu pro tebe pošlu.“ Felix si později Pavla opravdu zavolal, dokonce mnohokrát. Nechtěl však poznat pravdu, ale doufal, že mu Pavel dá úplatek. (Sk. 24:25, 26)

18. Proč Pavel mluvil s Felixem a jeho manželkou o „tom, co je správné, o sebeovládání a o budoucím soudu“?

¹⁸ Proč Pavel mluvil s Felixem a jeho manželkou o „tom, co je správné, o sebeovládání a o budoucím soudu“? Vzpomeňme si, že chtěli poznat, co obnáší víra v Krista Ježíše. Pavel věděl o jejich nemravném, krutém a nespravedlivém jednání, a proto jim jasně ukázal, co se očekává od každého, kdo se chce stát Ježíšovým následovníkem. Z jeho slov bylo zřejmé, že životní styl Felixe a jeho manželky je neslučitelný s Božími měřítky toho, co je správné. Mělo jim to pomoci, aby si uvědomili, že každý člověk je Bohu zodpovědný za to, jak smýšlí, co říká a co dělá, a že důležitější než soud, který bude vynesen nad Pavlem, je soud, který Bůh vynese nad nimi. Není divu, že se „Felix… polekal“.

19., 20. a) Jak bychom měli ve službě jednat s lidmi, kteří se zdánlivě zajímají o biblickou pravdu, ale ve skutečnosti sledují vlastní sobecké zájmy? b) Jak víme, že Felix nepovažoval Pavla za přítele?

¹⁹ V naší službě se někdy setkáme s lidmi, kteří jsou jako Felix. Na první pohled se zdá, že se zajímají o biblickou pravdu, ale ve skutečnosti sledují vlastní sobecké zájmy. V kontaktu s nimi je namístě opatrnost. Ale podobně jako Pavel jim můžeme taktně říci, jaká jsou Boží měřítka. Možná že pravda zapůsobí na jejich srdce. Jestliže je však zřejmé, že nemají v úmyslu přestat s hříšným způsobem jednání, nebudeme se jim dále věnovat a budeme pátrat po lidech, kteří upřímně chtějí poznat pravdu.

²⁰ Pokud jde o Felixe, skutečný stav jeho srdce vyšel později najevo. „Po dvou letech Felixe vystřídal Porcius Festus. A protože se chtěl Felix zavděčit Židům, nechal Pavla ve vazbě.“ (Sk. 24:27) Felix se rozhodně k Pavlovi nezachoval přátelsky. Dobře věděl, že lidé, kteří patří k „té Cestě“, nejsou ani buřiči, ani revolucionáři, a také věděl, že Pavel neporušil žádný římský zákon. (Sk. 19:23) A přece nechal apoštola ve vazbě, protože se chtěl „zavděčit Židům“.

21. Co se s Pavlem dělo potom, co do úřadu místodržitele nastoupil Porcius Festus, a odkud Pavel bezpochyby dále čerpal sílu?

²¹ Z posledního verše 24. kapitoly Skutků je patrné, že v době, kdy po Felixovi do úřadu místodržitele nastoupil Porcius Festus, byl Pavel stále vězněn. Čekala ho ještě řada výslechů a měl být předáván od jednoho úředníka k druhému. Tento statečný apoštol byl opravdu přiváděný „před krále a místodržitele“. (Luk. 21:12) Jak uvidíme, vydal později svědectví nejmocnějšímu panovníkovi své doby. Za všech těchto okolností projevoval neochvějnou víru. Bezpochyby dále čerpal sílu z Ježíšových slov: „Buď odvážný!“