Jehova je náš panovník
„Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ — SKUTKY 5:29.
1, 2. Jaký apoštolský postoj zaujímají svědkové Jehovovi, když se lidské požadavky kříží s božskou vůlí?
JEHOVA Bůh připustil, aby bylo dvanáct mužů předvedeno před nejvyšší soud. Psal se rok 33 n. l. a soudem byl židovský sanhedrin. Souzeni byli apoštolové Ježíše Krista. Naslouchej! ‚Nařídili jsme vám, abyste nevyučovali na základě jeho jména,‘ říká velekněz, ‚ale vy jste naplnili Jeruzalém svým učením.‘ Nato Petr a ostatní apoštolové prohlásí: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:27–29) Řekli tím vlastně: „Náš panovník je Jehova!“
2 Ano, Jehova je panovník Ježíšových pravých následovníků. Jasně to ukazuje biblická kniha Skutky apoštolů, napsaná v Římě kolem roku 61 n. l. „milovaným lékařem Lukášem“. (Kolosanům 4:14) Stejně jako apoštolové, poslouchá dnes Jehovův lid svého nebeského panovníka, když se lidské požadavky kříží s jeho vůlí. Co jiného se však můžeme naučit ze Skutků? (Doporučujeme, aby sis při osobním studiu přečetl ty části knihy, které jsou v odkazech tištěny tučně.)
Ježíš pověřuje svědky
3. Co bylo první starostí Ježíšových následovníků, když byli „pokřtěni svatým duchem“?
3 Apoštolové mohli zaujmout pevný postoj pro Boha, protože byli duchovně posíleni. Kristus zemřel na mučednickém kůlu, ale oni věděli, že byl vzkříšen. (1:1–5) Ježíš se „ukázal živý“ a celých čtyřicet dní učil pravdám o království ve zhmotněných tělech. Řekl také svým učedníkům, aby čekali v Jeruzalémě na křest „svatým duchem“. Potom bude jejich první starostí kázání, stejně jako dnes pro svědky Jehovovy. — Lukáš 24:27, 29; Jan 20:19–21:24.
4. Co se mělo stát, až svatý duch přijde na Ježíšovy následovníky?
4 Apoštolové ještě nebyli pokřtěni svatým duchem, a tak nesprávně pomýšleli na pozemské panství, jež by skoncovalo s římskou nadvládou, když se ptali: „Pane, obnovíš v Izraeli království v tomto čase?“ (1:6–8) Ježíš vlastně řekl ne, protože ‚nebyla jejich věc‘, aby ‚poznali časy a období‘.,Až na ně přijde svatý duch‘, zmocní je, aby svědčili o Božím nebeském království, ne o pozemském. Budou kázat v Jeruzalémě, Judeji a Samařsku „a až do nejvzdálenější části země“. S pomocí ducha konají v těchto posledních dnech takové dílo v celosvětovém rozsahu svědkové Jehovovi.
5. Jak měl Ježíš přijít stejným způsobem, jako odešel?
5 Ježíš právě vydal toto světaširé kazatelské pověření, když začal vystupovat do nebe. Výstup začal pohybem vzhůru od učedníků a později Ježíš vstoupil do přítomnosti svého nebeského panovníka a zahájil činnost v duchovní říši. (1:9–11) Když jej apoštolům skryl oblak, odhmotnil své masité tělo. Objevili se dva andělé a řekli, že ‚přijde týmž způsobem‘. A tak se to stalo. Jen učedníci viděli Ježíše odcházet a jen svědkové Jehovovi rozeznávají jeho neviditelný návrat.
Jehova činí volbu
6. Jak byla vyhledána náhrada za Jidáše Iškariotského?
6 Brzy byli apoštolové zase v Jeruzalémě. (1:12–16) V horní komnatě (snad v domě Markovy matky Marie) vytrvávalo jedenáct věrných apoštolů v modlitbě s Ježíšovými nevlastními bratry, jinými jeho učedníky a jeho matkou Marií. (Marek 6:3; Jakub 1:1) Ale kdo dostane Jidášův „dozorčí úřad“? (Žalm 109:8) Bylo přítomno asi 120 učedníků, když Bůh vyvolil muže, který by nahradil Ježíšova zrádce Jidáše a obnovil počet dvanácti apoštolů. Vyvolen musel být někdo, kdo byl učedníkem během Ježíšovy služby a svědkem jeho vzkříšení. Samozřejmě také musel uznávat Jehovu jako svého panovníka. Po modlitbě se losovalo mezi Matyášem a Josefem Barsabášem. Bůh nechal los padnout na Matyáše. — Přísloví 16:33.
7. a) Jak Jidáš „koupil pole za mzdu nespravedlnosti“? b) Jak zemřel Jidáš?
7 Jidáš Iškariotský rozhodně neuznával Jehovu jako svého panovníka. Vždyť zradil Božího Syna za třicet stříbrňáků! Jidáš ty peníze vrátil předním kněžím, ale Petr řekl, že zrádce „koupil pole za mzdu nespravedlnosti“. Jak to? Nuže, opatřil peníze a důvod ke koupi „Pole krve“, jak bylo nazváno. Ztotožňuje se s rovnou plochou na jižní straně údolí Hinnom. Protože byl Jidášův vztah k nebeskému panovníkovi naprosto zničen, Jidáš se „oběsil“. (Matouš 27:3–10) Možná, že se provaz přetrhl nebo větev zlomila, takže „spadl po hlavě [a] hlučně uprostřed praskl“, když dopadl na rozeklané skály. Kéž nikdo z nás není falešným bratrem!
Naplněni svatým duchem
8. Kdy byli Ježíšovi učedníci pokřtěni svatým duchem a k čemu to vedlo?
8 A co slíbený křest svatým duchem? Došlo k němu o letnicích 33 n. l., deset dní po Ježíšově výstupu do nebe. (2:1–4) Byla to vzrušující událost. Představ si to. Asi 120 učedníků bylo v horní komnatě, když „nastal z nebe hluk, jako když se přežene ostrý závan, a naplnil celý dům“. Nebyl to vítr, ale znělo to tak. Na každém učedníkovi a apoštolovi se usadil jazyk „jakoby z ohně“. „Všichni byli naplněni svatým duchem a začali mluvit různými jazyky.“ Když došlo k tomuto křtu, byli také zplozeni svatým duchem, pomazáni a zapečetěni na znamení duchovního dědictví. — Jan 3:3, 5; 2. Korinťanům 1:21, 22; 1. Jana 2:20.
9. O čem mluvili duchem naplnění učedníci?
9 Tato událost zapůsobila na Židy a proselyty ‚z každého národa pod nebem‘ v Jeruzalémě. (2:5–13) Ohromeně se ptali: ‚Jak to, že každý z nás slyší svou řeč, v níž jsme se narodili?‘ Mohl to být jazyk takových krajů jako Médie (východně od Judeje), Frygie (v Malé Asii) a Říma (v Evropě). Když učedníci mluvili různými jazyky „o velkolepých Božích věcech“, mnozí posluchači byli ohromeni, ale posměvači naznačovali, že jsou opilí.
Petr vydává burcující svědectví
10. Jaké proroctví splnila událost o letnicích 33 n. l.? Má to moderní obdobu?
10 Petr zahájil svědectví poukazem na to, že devět hodin ráno je brzy na to, aby byli opilí. (2:14–21) Naopak, tato událost byla splněním slibu, že Bůh vylije na svůj lid svatého ducha. Bůh inspiroval Petra, aby ukázal na naši dobu tím, že dodal slova „v posledních dnech“ a „budou prorokovat“. (Joel 2:28–32) Jehova dá předzvěsti na nebi a znamení na zemi před svým velkým dnem a jen ti, kdo budou ve víře vzývat jeho jméno, budou zachráněni. Podobné vylití ducha na pomazané jim dnes umožnilo „prorokovat“ s velkou živostí a účinností.
11. Co udělali s Ježíšem Židé a co Bůh?
11 Potom Petr oznámil totožnost Mesiáše. (2:22–28) Bůh dosvědčil Ježíšovo mesiášství tím, že mu dal moc konat mocné skutky, znamení a předzvěsti. (Hebrejcům 2:3, 4) Ale Židé ho dali přibít na kůl „rukou bezzákonných lidí“, Římanů, kteří nedbali na Boží zákon. Ježíš „byl vydán podle pevně stanoveného rozhodnutí a Boží znalosti budoucích věcí“ v tom smyslu, že to byla božská vůle. Bůh však Ježíše vzkřísil a odstranil jeho lidské tělo, takže nezakusilo rozklad. — Žalm 16:8–11.
12. Co předem viděl David a na čem závisí záchrana?
12 V pokračování Petrova svědectví bylo mesiášské proroctví dále zdůrazněno. (2:29–36) Petr řekl, že David předvídal vzkříšení svého největšího syna, Ježíše Mesiáše. Z vyvýšeného místa po Boží pravici vylil Ježíš svatého ducha, jejž obdržel od svého Otce. (Žalm 110:1) Petrovi posluchači ‚viděli a slyšeli‘ jeho působení, když pozorovali nad hlavami učedníků jazyky jakoby z ohně a slyšeli, jak mluví cizími jazyky. Ukázal také, že na uznání Ježíše jako Pána a Mesiáše závisí záchrana. — Římanům 10:9; Filipanům 2:9–11.
Jehova dává růst
13. a) Co museli uznat Židé a proselyté, aby byli správně pokřtěni? b) Kolik jich bylo pokřtěno a jak to zapůsobilo v Jeruzalémě?
13 Petrova slova byla velmi účinná. (2:37–42) Jeho posluchače bodlo u srdce, že souhlasili s Mesiášovou popravou. Vybídl je tedy: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a obdržíte velkorysý dar svatého ducha.“ Židé a proselyté již uznávali Jehovu jako Boha a to, že potřebují jeho ducha. Nyní bylo třeba činit pokání a přijmout Ježíše jako Mesiáše, aby byli pokřtěni ve jménu (uznali úřad nebo úlohu) Otce, Syna a svatého ducha. (Matouš 28:19, 20) Tím, že vydal svědectví těmto Židům a proselytům, použil Petr první duchovní klíč, který mu dal Ježíš, aby otevřel Židům dveře poznání a příležitosti uvěřit a vstoupit do nebeského království. (Matouš 16:19) Toho jednoho dne byly pokřtěny 3 000! Představ si takové množství Jehovových svědků, jak káže v malém obvodu Jeruzaléma!
14. Proč a jak měli věřící „všechno společné“?
14 Mnozí z dalekých končin neměli zásoby na delší pobyt, ale přáli si dozvědět se víc o své nové víře a kázat druhým. Proto si Ježíšovi raní následovníci láskyplně pomáhali, jako to dělají svědkové Jehovovi dnes. (2:43–47) Věřící měli dočasně „všechno společné“. Někteří prodávali majetek a výtěžek rozdělovali osobám v nouzi. Tak sbor prožíval znamenitý rozmach, protože „k nim Jehova denně připojoval ty, kteří byli zachraňováni“.
Důsledky jednoho uzdravení
15. Co se stalo, když Petr a Jan vstupovali do chrámu, a jak reagovali lidé?
15 Jehova podporoval Ježíšovy následovníky pomocí „znamení“ (3:10) A tak když Petr a Jan vcházeli ve tři hodiny odpoledne do chrámu k hodině modlitby spojené s večerní obětí, u Krásné brány prosil od narození chromý muž o „dary milosrdenství“. „Stříbro a zlato nevlastním,“ řekl Petr, „ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, choď!“ Muž se okamžitě uzdravil. Když vešel do chrámu, „chodil a skákal a chválil Boha“, lidé ‚byli naplněni nadšením‘. Někteří si možná vzpomněli na slova o tom, že „bude chromý šplhat jako jelen“. — Izajáš 35:6.
16. Jak mohli apoštolové uzdravit chromého?
16 Překvapení lidé se shromáždili v Šalomounově sloupořadí, kryté předsíni na východní straně chrámu. Tam jim Petr vydal svědectví. (3:11–18) Ukázal, že Bůh apoštoly zmocnil, aby uzdravili chromého prostřednictvím Božího oslaveného služebníka Ježíše. (Izajáš 52:13–53:12) Židé „toho svatého a spravedlivého“ zapřeli, ale Jehova ho vzkřísil. Přestože lid a jeho vládci nevěděli, že usmrcují Mesiáše, Bůh tak splnil prorocká slova, že „jeho Kristus bude trpět“. — Daniel 9:26.
17. a) Jak bylo třeba, aby Židé jednali? b) Co se stalo po ‚vyslání Krista‘ v našich dnech?
17 Petr ukázal Židům, co mají dělat za to, jak zacházeli s Mesiášem. (3:19–26) Bylo třeba ‚činit pokání‘ neboli mít výčitky svědomí kvůli svým hříchům a ‚obrátit se‘ neboli nastoupit opačnou dráhu. Jestliže budou projevovat víru v Ježíše jako Mesiáše a přijmou výkupné, nadejde jim osvěžení od Jehovy jako těm, jimž byly odpuštěny hříchy. (Římanům 5:6–11) Připomněl Židům, že jsou syny smlouvy, kterou učinil Bůh s jejich předky, když řekl Abrahamovi: „V tvém semeni budou požehnány všechny rodiny země.“ Bůh tedy nejdříve vyslal svého mesiášského služebníka, aby osvobodil kajícné Židy. Je zajímavé, že od ‚vyslání Krista‘ v nebeské královské moci roku 1914 nastalo mezi svědky Jehovovými osvěžující obnovení pravd a teokratické organizace. — 1. Mojžíšova 12:3; 18:18; 22:18.
Nepřestali!
18. Jaký „kámen“ zavrhli židovští „stavitelé“ a v kom jediném je záchrana?
18 Přední kněží se rozhněvali, že Petr a Jan oznamují Ježíšovo vzkříšení, a tak je v součinnosti s chrámovým velitelem a saduceji dali do vazby. (4:12) Saduceové ve vzkříšení nevěřili, ale mnozí jiní uvěřili; jen mužů bylo asi 5 000. Když byl Petr vyslýchán před jeruzalémským nejvyšším soudem, řekl, že chromý byl uzdraven „ve jménu Ježíše Krista Nazaretského“, kterého oni přibili na kůl, ale Bůh jej vzkřísil. Tento „kámen“ zavržený židovskými „staviteli“ se stal „hlavním úhelným kamenem“. (Žalm 118:22) „Kromě toho,“ řekl Petr, „v žádném jiném není záchrana.“
19. Jak odpověděli apoštolové, když jim zakázali kázat?
19 Kněží se pokusili takové řeči zarazit. (4:13–22) V přítomnosti vyléčeného nebylo možné toto „pozoruhodné znamení“ popřít, přesto bylo Petru a Janovi přikázáno, aby ‚nikde nemluvili ani nevyučovali na základě Ježíšova jména‘. Jak odpověděli? „Nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ Poslouchali jako svého panovníka Jehovu.
Modlitby vyslyšeny
20. O co se modlili učedníci a k čemu to vedlo?
20 Jako se svědkové modlí na shromážděních, tak se modlili učedníci, když jim propuštění apoštolové podali zprávu, co se jim stalo. (4:23–31) Povšimli si, že panovníci Herodes Antipas a Pontský Pilát se s pohanskými Římany a izraelským lidem shromáždili proti Mesiášovi. (Žalm 2:1, 2; Lukáš 23:1–12) V odpověď na modlitbu naplnil Jehova učedníky svatým duchem, takže směle mluvili Boží slovo. Nežádali svého panovníka, aby ukončil pronásledování, ale aby jim dal sílu směle kázat.
21. Kdo byl Barnabáš a jaké měl vlastnosti?
21 Věřící měli dále všechno společné a nikdo neměl nouzi. (4:32–37) Jedním z těch, kdo přispíval, byl levita Josef z Kypru. Apoštolové mu dali přízvisko Barnabáš, „Syn útěchy“, asi proto, že byl vřelý a ochotný pomáhat. Jistě chceme být všichni také takoví. — Skutky 11:22–24.
Odhalení lháři
22, 23. Jaký byl hřích Ananiáše a Zafiry a jak můžeme mít prospěch z jejich zkušenosti?
22 Ananiáš a jeho manželka Zafira však přestali uznávat Jehovu jako svého panovníka. (5:11) Prodali pole a nechali si nějaké peníze, přičemž předstírali, že dali apoštolům všechny. Poznání udělené Božím duchem pomohlo Petrovi rozeznat jejich pokrytectví, jež vedlo k jejich smrti. Je to varování pro ty, které satan svádí ke klamu. — Přísloví 3:32; 6:16–19.
23 Po této příhodě neměl odvahu připojit se k učedníkům nikdo, kdo měl špatné pohnutky. Ale jiní se stali věřícími. (5:12–16) Kromě toho, když nemocní a znepokojovaní nečistými duchy uvěřili v Boží moc, „úplně všichni byli uzdravováni“.
Poslouchej spíše Boha než lidi
24, 25. Proč pronásledovali židovští vůdcové apoštoly? Jakou normu stanovili tito věrní pro všechny Jehovovy služebníky?
24 Velekněz a saduceové se teď pokusili zamezit podivuhodnému růstu uvězněním všech apoštolů. (5:17–25) Ale té noci je Boží anděl vyprostil a za rozbřesku vyučovali v chrámu. Pronásledování nemůže zastavit Jehovovy služebníky.
25 Ale když byli apoštolové uvedeni před sanhedrin, byl na ně činěn nátlak. (5:26–42) Když jim však nařídili, aby přestali vyučovat, řekli: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ To se stalo normou pro všechny Ježíšovy učedníky a dnes se tím řídí svědkové Jehovovi. Po výstraze učitele Gamaliela vůdcové apoštoly zbili, nařídili jim, aby přestali kázat, a propustili je.
26. Jak lze srovnat službu apoštolů s dnešní službou svědků Jehovových?
26 Apoštolové měli radost, že byli počítáni za hodné toho, aby byli zneuctěni pro Ježíšovo jméno. „A každý den dále bez přestání vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobré poselství.“ Ano, sloužili dům od domu. Totéž dělají novodobí Boží svědkové, kteří také dostali Božího ducha, protože ho poslouchají a říkají: „Jehova je náš panovník!“
Jak bys odpověděl?
◻ Jaké pověření musí plnit Ježíšovi následovníci dřívější i nynější?
◻ Co se stalo v den letnic 33 n. l.?
◻ Kdy a jak použil Petr první duchovní klíč, který mu dal Ježíš?
◻ Co se můžeme naučit ze zkušenosti Ananiáše a Zafiry?
◻ Jakou normu stanovili apoštolové pro všechny svědky Jehovovy, když jim bylo nařízeno, aby přestali kázat?