Projevuj víru k věčnému životu
„Mají víru k zachování duše naživu.“ — HEBREJCŮM 10:39.
1. Co uznává jedna katolická encyklopedie o biblickém užití slova „duše“?
BIBLE nikde neříká, že lidé mají nesmrtelnou duši, která při smrti přežívá tělo a dál žije navždy v duchovní říši. I Nová katolická encyklopedie (angl.) uznává: „Myšlenka, že duše přežívá po smrti, se nedá v Bibli snadno rozeznat. Duše ve S[tarém] z[ákoně] neznamená část člověka, ale celého člověka, člověka jako živou bytost. V N[ovém] z[ákoně] podobně značí lidský život — život jedince.“ Není tedy pravda, že lidé mají duše, ale že jsou duše.
2. a) Odkud pochází víra v nesmrtelnou duši? b) Jaká je pravda o stavu člověka po smrti?
2 Jak ukázal předešlý článek, víra v nesmrtelnou duši je pohanská představa, kterou lze vysledovat zpět do raně historických dob. Její původce je ten, který odporoval Božímu jasnému prohlášení, že člověk za neposlušnost ‚určitě zemře‘. (1. Mojžíšova 2:17) Odpůrce, satan ďábel, řekl: „Určitě nezemřete.“ (1. Mojžíšova 3:4) A to byla lež. (Jan 8:44) Později prosazoval satan nauku o nesmrtelnosti lidské duše. Ale pravda o stavu člověka po smrti je zaznamenána v Božím inspirovaném Slově u Kazatele 9:5: „Mrtví, ti si nejsou vědomi naprosto ničeho.“ — Viz též Římanům 5:12.
Naděje na věčný život
3. O jaké naději má Bible mnoho co říci?
3 Zatímco Bible jasně ukazuje, že neexistuje žádná nesmrtelná duše, říká toho hodně o věčném životě. Naděje na nekonečný život byla jednou ze základních Ježíšových nauk. Řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) O těch, kteří projevují víru v Boha a Krista, řekl Ježíš: „Dávám jim věčný život.“ (Jan 10:28) S naprostou důvěrou řekl: „Kdo věří, má věčný život. . . Bude žít navždy.“ (Jan 6:47, 51) A také prohlásil: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ — Jan 3:16.
4. Co řekl Ježíš o naději do budoucnosti?
4 Protože neexistuje žádná nesmrtelná duše, která přežívá smrt, jak se uskuteční biblický slib věčného života? Ježíš o tom podal další informace, když navštívil Martu a Marii po smrti jejich bratra Lazara. Řekl Martě: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo projevuje víru ve mne, i kdyby zemřel, přijde k životu.“ Zeptal se Marty: „Věříš tomu?“ Odpověděla: „Ano, Pane, uvěřila jsem, že ty jsi Kristus, Boží Syn.“ — Jan 11:25–27.
5, 6. Co dokázalo Ježíšovo vzkříšení Lazara?
5 Aby ukázal, že je jako Boží Syn zmocněn budit mrtvé opět k životu, šel Ježíš k Lazarově hrobce. Lazar byl čtyři dny mrtev a jeho tělo se začalo rozkládat. Přesto Ježíš „zvolal silným hlasem: ‚Lazare, pojď ven!‘ Člověk, který byl mrtev, vyšel s nohama a rukama ovázanýma obinadly a jeho tvář byla ovázána látkou. Ježíš jim řekl: ‚Rozvažte ho a ať odejde.‘“ (Jan 11:43, 44) Mrtvý Lazar se vrátil do života.
6 Lazar nebyl přiveden zpět z nebe ani odnikud jinud z duchovní říše. Když zemřel, nešel do duchovní říše, ale byl bez vědomí v hrobě, kde jsou všichni mrtví. (Žalm 146:4; Jan 3:13; Skutky 2:34) Nedávalo by přece smysl, aby se Lazarova duše těšila z nesmrtelné blaženosti a potom byla z nebe stržena, aby se znovu spojila s nedokonalým tělem na zemi a opět žila na světě plném utrpení, nemocí a smrti. Protože však v nebi nebyl, byl návrat k životu vítaný, vždyť pro něho znamenal další roky bytí a opětné shledání s milovanými. Později opět zemřel.
7, 8. a) Při jakých jiných příležitostech vzbudil Ježíš mrtvé? b) Proč konal Ježíš tyto zázraky, jimiž vracel lidem život?
7 Když Ježíš vzbudil dívenku, která byla mrtvá, její rodiče „byli bez sebe velkým nadšením“. (Marek 5:42) Přesto dívenka nakonec opět zemřela. Když Ježíš vzbudil mrtvého syna vdovy v Nain, „všech se zmocnila bázeň a oslavovali Boha“. (Lukáš 7:16) Ale i tento muž nakonec zemřel. Nový mezinárodní slovník novozákonní teologie (angl.) potvrzuje ohledně těchto zázraků: „Ti, které Kristus vzkřísil za své pozemské služby, museli zemřít, protože tato vzkříšení neudílela nesmrtelnost.“
8 Proč je Ježíš křísil z mrtvých? Tehdy ne proto, aby jim udělil věčný život, ale aby dokázal, že je Mesiáš, a ukázal, že ho k tomu Bůh zmocnil. Budovalo to víru v naději na vzkříšení a věčný život pod budoucím panstvím Božího nebeského království v rukou Krista. — Matouš 6:9, 10; Jan 11:41, 42.
9. Jak Marta a Pavel správně rozuměli Ježíšovu učení o naději na vzkříšení?
9 Marta o té naději věděla ze svého společenství s Ježíšem, protože mu předtím řekla ohledně Lazara: „Vím, že vstane při vzkříšení v posledním dnu.“ (Jan 11:24) Věděla, že vzkříšení nastane ne v Lazarův poslední den, ale v budoucnosti, „v posledním dnu“ — dnu soudu, kdy budou mrtví vzbuzeni pod panstvím Božího království. Věděl to i apoštol Pavel, protože řekl: „[Bůh] stanovil. . . den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti.“ (Skutky 17:31) Pavel také řekl: „Nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 24:15) Neřekl, že se vzkříšení už děje, ale že „nastane“ v budoucnosti — pod panstvím království.
10. Jaký komentář dává jeden francouzský profesor ohledně víry křesťanstva ve vzkříšení ve srovnání s jasným učením Bible?
10 V knize Nesmrtelnost duše, nebo vzkříšení mrtvých? píše francouzský protestantský profesor Oscar Cullmann: „Je radikální rozdíl mezi křesťanským očekáváním vzkříšení mrtvých a řeckou vírou v nesmrtelnost duše. . . Ačkoli křesťanství později zbudovalo spojovací článek mezi těmito dvěma vírami a dnešní průměrný křesťan je má dokonale popletené, nevidím důvod skrývat, co já a většina učenců považujeme za pravdu. . . Život a myšlení Nového zákona jsou zcela ovládány vírou ve vzkříšení. . . Celý člověk, který je skutečně mrtev, je přiveden zpátky k životu novým tvořivým činem Boha.“
Vzkříšení — Kam?
11, 12. a) Jaké je Boží předsevzetí s lidmi a se Zemí? b) Jak dokázal Ježíš, že se Boží předsevzetí se Zemí nezměnilo?
11 Když Bůh stvořil lidi, dal jim jako věčný domov Zemi a zamýšlel naplnit tuto planetu spravedlivým lidským rodem. (1. Mojžíšova 1:26–28; Žalm 115:16) Bible mluví o Jehovovi jako o „Tvůrci Země a jejím Původci“, který „ji pevně založil, kdo ji nestvořil prostě nadarmo, kdo ji utvořil, dokonce aby byla obývána“. — Izajáš 45:18.
12 Přes tisíciletí nedokonalosti a smrti od vzpoury člověka je stále Božím předsevzetím, aby byla Země věčným domovem člověka: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29) „Šťastní jsou mírní, protože zdědí zemi.“ (Matouš 5:5) Když tedy Ježíš přiváděl mrtvé opět k životu, budil je přímo tady na zemi a ostatní je hned poznali jako ty, kteří zemřeli. To potvrdilo, že pod panstvím království budou mrtví přivedeni zpět k životu na zemi, aby měli příležitost na ní věčně žít. (Zjevení 20:12, 13) Tak se splní Boží předsevzetí s lidmi a se Zemí. — Izajáš 46:9 až 11; 55:11; Titovi 1:1, 2.
13. Jaký velký problém mají církve křesťanstva a jak se jej pokoušejí řešit?
13 Ale když církve křesťanstva věří v nesmrtelnost duše, staví je to před velký problém: Jak dát dohromady vzkříšení „celého člověka“, jaké předváděl Ježíš, se svou vírou v nesmrtelnou duši, která již existuje v nebi nebo v pekle? Katolická encyklopedie prohlašuje: „Čtvrtý luteránský koncil učí, že všichni lidé, ať vyvolení, nebo zavržení, ‚opět vstanou se svými vlastními těly, která nyní nosí‘.“ Dodává: „Protože tělo se podílí na zločinech duše a je společníkem jejích ctností, zdá se, že Boží spravedlnost žádá, aby tělo sdílelo trest a odměnu duše.“ Podle této víry bude tělo opět spojeno s duší v nebi nebo v pekle. Na jak dlouho? „Povstalá těla svatých i hříšníků budou nadána nesmrtelností,“ tvrdí tento pramen.
14. Jak se snaží jezuitský autor objasnit názor křesťanstva na vzkříšení těla?
14 V knize Budoucí život (angl.) od jezuity J. C. Sasii čteme: „Nebeský život proto bude životem rozkoší i skrze oslavené smysly [těla znovu spojeného s duší].“ O tělech znovu spojených s jejich dušemi v pekle tvrdí tento pramen: „V pekle bude mít po vzkříšení [těla] každý smysl lidského těla svůj vlastní zvláštní trest. . . Zvláště mučen bude smysl hmatu, protože zavržení uráželi Boha zejména tělesnými hříchy. . . Spojení s tělem pro ně bude příčinou dalších muk a utrpení.“
15. Proč je rouháním učit, že Bůh věčně mučí lidi v pekle?
15 Přijetí pohanské představy nesmrtelnosti duše tedy vydláždilo křesťanstvu cestu k přijetí další pohanské představy věčného trýznění duší — a dokonce těl — v pekle. Přitom Jehova prohlásil o starověkém zvyku upalovat děti jako oběť falešným bohům, že upalují „své syny v ohni jako celé zápalné oběti Baalovi, něco, co jsem nepřikázal ani o tom nemluvil a co mi nevyvstalo v srdci“. (Jeremjáš 19:5) Je tedy rouháním učit, že Bůh lidi věčně mučí, když jeho vlastní Slovo jasně ukazuje, že nekající zločinci budou zničeni, zahubeni. „Jakákoli duše, která nenaslouchá tomu prorokovi, bude zcela vyhlazena z lidu.“ — Skutky 3:23; viz též Matouše 10:28; Lukáše 17:27; Jana 3:16; 2. Petra 2:12; Judu 5.
Nesmrtelnost
16. Co učí o nesmrtelnosti Bible?
16 Neučí však Bible, že budou lidé vzati do nebe, aby tam žili nesmrtelným životem? Ano. Ale to nemá nic společného s nesmrtelnými lidskými dušemi. Nesmrtelnost vyplývá z toho, že je někdo vzkříšen jako duchovní stvoření (podobně jako Ježíš), a ne z toho, že má nesmrtelnou duši, která přežila smrt. Budoucí odměna nesmrtelnosti byla nabídnuta některým věrným lidem podobným Kristu a měla se uskutečnit, teprve až Kristus získá moc království v nebi, ne ihned po Kristově výstupu do nebe v prvním století. — Žalm 110:1; 1. Korinťanům 15:53, 54.
17. Kolik lidí dosáhne nesmrtelnost a jakou úlohu hrají v Božím předsevzetí se zemí?
17 Tato naděje byla navíc nabídnuta poměrně malému počtu členů lidské rodiny. Ježíš je nazval „malým stádem“. (Lukáš 12:32) Tato skupina v počtu 144 000 je vzkříšena k nebeskému životu v podobě nesmrtelných duchovních tvorů, aby panovala s Kristem nad zemí v jeho nebeském království. (2. Petra 3:13; Zjevení 7:4; 14:1, 4; 20:4) Země, nad níž budou panovat, bude časem obydlená lidmi přivedenými k dokonalosti; bezpochyby jich budou miliardy. Mnozí z těchto lidí budou ti, kteří se vrátí na zem při „vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. (Skutky 24:15) Ale kromě vzkříšených budou i jiní, kteří získají život v novém světě. Kdo to je?
„Vůbec nikdy nezemře“
18. Jakou ohromující věc předpověděl Ježíš kromě naděje na vzkříšení pro mrtvé lidi?
18 Zatímco spolehlivou nadějí pro mrtvé je vzkříšení, v naší době existuje ještě jiná podivuhodná naděje. Má co dělat s tím, co Ježíš dále řekl Martě. Když řekl: „Kdo projevuje víru ve mne, i kdyby zemřel, přijde k životu [vzkříšením]“, dodal: „A žádný, kdo žije a projevuje víru ve mne, vůbec nikdy nezemře.“ (Jan 11:25, 26) V tomto výroku předpověděl Ježíš ohromující věc: přijde čas, kdy žijící lidé nebudou muset víckrát zemřít! Ale kdy to bude?
19. a) V kterém období se uskuteční naděje nikdy nezemřít? b) Jak popisuje Bible ty, kteří mají naději nikdy nezemřít?
19 Nyní — v našich dnech — je čas ke splnění tohoto slibu! Všechny důkazy ukazují, že jsme velmi blízko konce tohoto zlého světa. (Matouš 24:3–14; 2. Timoteovi 3:1–5, 13) Proto mají lidé, kteří dnes projevují víru v Boha a jeho Syna, vzrušující naději, že přežijí konec tohoto systému a přejdou živí do Božího nového světa — a vůbec nikdy nezemřou! Ve Zjevení 7:9, 14 se o nich mluví jako o „velkém zástupu“, který „žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. Jsou to ti, „kteří vycházejí z velkého soužení“, zachováni Bohem, protože projevují víru. Ježíš mluvil o nadcházejícím rozpadu tohoto zlého systému jako o „velkém soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude“. — Matouš 24:21; viz též Přísloví 2:21, 22; Žalm 37:10, 11, 34.
20, 21. Jak dnes milióny projevují víru v Boha a Krista a co nebudou mnozí z nich potřebovat?
20 Po celém světě již milióny členů velkého zástupu, kteří chtějí navždy žít na zemi, projevují víru v Boží sliby a v toho, jehož Bůh pověřil, aby byl „vzkříšením a životem“, Ježíše Krista. A oddali se Bohu a symbolizovali to křtem ve vodě. (Matouš 28:19, 20) Uznávají, že za záchranu plně vděčíme „Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi“, Ježíši Kristu. — Zjevení 7:10.
21 Ti z velkého zástupu, kteří přežijí konec tohoto světa, nebudou potřebovat vzkříšení mrtvých, protože ‚vůbec nikdy nezemřou‘. Děláš kroky, abys patřil k této skupině? Pokud ano, otvírá se ti ohromující, jedinečná přednost — přežít konec satanova zlého systému a být uveden do spravedlivé nové éry, která ti přinese dokonalé zdraví a věčný život na rajské zemi. (Lukáš 23:43; Zjevení 21:4, 5) Když poznáš, jaká je Boží vůle, a vytrvale ji budeš činit, můžeš dokázat, že ‚nejsi takový, který se odtahuje ke zničení‘. I ty můžeš mít ‚víru k zachování duše naživu‘. — Hebrejcům 10:39; 1. Jana 2:15–17; Zjevení 7:15.
Otázky k opakování
◻ Jaká je pravá naděje pro mrtvé?
◻ Proč je víra křesťanstva ve vzkříšení těla pro Boha urážkou?
◻ Co učí Bible o nesmrtelnosti?
◻ Jakou ohromující naději mohou mít lidé dnes?