Pavel se ve své obhajobě zabýval jedním bodem za druhým. ‚Nevyvolával jsem žádné nepokoje. Je pravda, že patřím k takzvané „sektě“, ale s tím je spojeno dodržování židovských předpisů. Jistí Židé v Asii vyprovokovali nepokoj. Kdyby měli nějakou stížnost, měli by tu být a přednést ji.‘ Pavel v podstatě omezil obvinění na náboženský spor mezi Židy, a takový spor nespadal do kompetence Říma. Felix jednal opatrně, protože nechtěl tvrdošíjné Židy popouzet, a proto řízení odročil. Tak dosáhl toho, že se řízení v podstatě zastavilo. Pavel nebyl vydán Židům, kteří tvrdili, že jsou oprávněni v této věci jednat, nebyl odsouzen ani podle římského zákona, a nebyl ani osvobozen. Nikdo nemohl Felixe nutit, aby vynesl rozsudek, a Felix celou věc protahoval nejen proto, aby se zavděčil Židům, ale ještě z jiného důvodu — doufal totiž, že ho Pavel podplatí. (Skutky 24:10–19, 26)b