Křesťanův názor na nadřazené autority

„Každá duše ať je podřízena nadřazeným autoritám, protože není žádná autorita kromě od Boha; existující autority jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem.“ — ŘÍMANŮM 13:1.

1, 2. a) Proč byl Pavel jako vězeň v Římě? b) Jaké otázky vyvolává to, že se Pavel odvolal k césarovi?

APOŠTOL Pavel napsal tato slova Římanům kolem roku 56 n. l. Za několik let se ocitl v Římě jako vězeň. Proč? Byl v Jeruzalémě napaden davem a vyproštěn římskými vojáky. Po převozu do Cesareje čelil falešným obviněním, ale schopně se hájil před římským místodržitelem Felixem. Felix očekával úplatek a dva roky ho držel ve vězení. Nakonec žádal Pavel od dalšího místodržitele, Festa, aby jeho případ soudil césar. — Skutky 21:27–32; 24:1–25:12.

² Jako římský občan měl na to právo. Bylo však od Pavla důsledné, že se odvolával k této říšské autoritě, když Ježíš mluvil o satanovi jako o skutečném „panovníkovi světa“ a Pavel sám nazval satana „bohem tohoto systému věcí“? (Jan 14:30; 2. Korinťanům 4:4) Nebo měla římská autorita nějaké ‚relativní postavení‘, díky němuž bylo vhodné, aby u ní Pavel hledal ochranu svých práv? Dovolují dřívější slova apoštolů: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“ křesťanskou poslušnost lidských panovníků, když to neznamená neposlušnost Boha? — Skutky 5:29.

3. Jaký zralý názor ukazuje Pavel a jak se to týká svědomí?

³ Pavel nám pomáhá odpovědět na tyto otázky ve svém dopise Římanům, kde ukazuje zralý názor na lidská panství. V Římanům 13:1–7 Pavel objasňuje, jakou úlohu musí hrát křesťanovo svědomí při vyvažování úplné poslušnosti Nejvyšší autority, Jehovy Boha, s relativní poslušností „nadřazených autorit“.

Totožnost nadřazených autorit

4. Jaká oprava názoru byla provedena v roku 1962 a jaké otázky vyvolává?

⁴ Svědkové Jehovovi nějakou dobu, do roku 1962, zastávali názor, že nadřazené autority jsou Jehova a Kristus Ježíš. Avšak v souladu s Příslovím 4:18 vzrostlo světlo a tento názor byl upraven. V myslích některých to může vyvolat otázky. Říkáme nyní správně, že tyto autority jsou králové, prezidenti, ministerští předsedové, primátoři, městští úředníci a jiní, kteří vládnou světskou politickou mocí ve světě, a že jim dlužíme relativní podřízenost?

5. Jak nám pomáhá kontext Římanům 13:1 určit totožnost nadřazených autorit a jak různé překlady tuto totožnost podporují?

⁵ Ireneus, spisovatel z druhého století n. l., řekl, že podle některých lidí v jeho době mluvil Pavel v Římanům 13:1 „ve vztahu k andělským silám [nebo] o neviditelných panovnících“. Sám Ireneus však pohlížel na nadřazené autority jako na „skutečné lidské autority“. Souvislost Pavlových slov ukazuje, že měl Ireneus pravdu. V závěrečných verších 12. kapitoly Římanům Pavel vysvětluje, jak by se křesťané měli chovat přede „všemi lidmi“, že by měli i s ‚nepřáteli‘ jednat s láskou a ohleduplností. (Římanům 12:17–21) Výraz „všemi lidmi“ jasně platí na lidi mimo křesťanský sbor. „Nadřazené autority“, o nichž Pavel dále hovoří, musí být tedy také mimo křesťanský sbor. V souladu s tím si všimni, jak první část Římanům 13:1 překládají různé překlady: „Každý člověk nechť se podřizuje vrchnostenské moci“ (Žilka); „Každý ať se podřizuje vládní moci“ (Ekumenický překlad); „Každý se má podřídit vrchnosti, která vládne“ — Petrů.

6. Jak ukazují Pavlova slova o placení daní a poplatků, že nadřazené autority musí být světské autority?

⁶ Pavel dále říká, že tyto autority žádají daně a poplatek. (Římanům 13:6, 7) Křesťanský sbor daně ani poplatek nežádá, Jehova ani Ježíš ani žádní jiní „neviditelní panovníci“ také ne. (2. Korinťanům 9:7) Daně se platí jen světským autoritám. Ve shodě s tím se řecká slova pro „daň“ a „poplatek“, použitá Pavlem v Římanům 13:7, týkají výslovně peněz placených státu.a

7, 8. a) Jak jsou různé biblické verše v souladu s tím, že bychom měli být podřízeni politickým autoritám tohoto světa? b) Kdy pouze by se křesťané nepodřídili nařízení „autority“?

⁷ Dále je Pavlova výzva k poddanosti nadřazeným autoritám v souladu s Ježíšovým příkazem splácet „césarovy věci césarovi“, kde „césar“ představuje světskou autoritu. (Matouš 22:21) Souhlasí to také s pozdějšími Pavlovými slovy k Titovi: „Dále jim připomínej, aby se podřizovali a poslouchali vlády a autority jako panovníky a byli připraveni ke každému dobrému dílu.“ (Titovi 3:1) Když tedy vlády křesťanům nařídí, aby se podíleli na obecních pracích, je zcela správné, že vyhoví, pokud tyto práce nejsou kompromisní náhražkou za nějakou nebiblickou službu nebo nějak jinak neporušují biblické zásady, jako je ta, jež stojí u Izajáše 2:4.

⁸ Petr také potvrdil, že bychom měli být podřízeni světským autoritám tohoto světa, když řekl: „Kvůli Pánovi se podřizujte každému lidskému stvoření: ať králi jako nadřazenému, či místodržitelům jako těm, kteří jsou od něho posláni, aby uvalili trest na zločince, ale chválili činitele dobra.“ (1. Petra 2:13, 14) V souladu s tím by měli křesťané dbát také na Pavlovu výzvu k Timoteovi: „Především tedy vybízím, aby se konaly úpěnlivé prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za lidi všeho druhu, za krále a za všechny, kteří jsou ve vysokém postavení, abychom mohli dále vést klidný a tichý život.“b — 1. Timoteovi 2:1, 2.

9. Proč neubírá Jehovovi na slávě, když mluvíme o lidských autoritách jako o „nadřazených“?

⁹ Říkáme-li světským autoritám „nadřazené“, ubíráme něco ze cti, která patří Jehovovi? Ne, protože Jehova je mnohem víc než jen nadřazený. Je „Svrchovaný Pán“, „Nejvýše postavený“. (Žalm 73:28; Daniel 7:18, 22, 25, 27; Zjevení 4:11; 6:10) Náležitá poddanost lidským autoritám nijak neubírá z našeho uctívání nejvyšší autority, Jehovy. Do jaké míry jsou tedy tyto autority nadřazené? Jen ve vztahu k jiným lidem ve své vlastní sféře činnosti. Jejich odpovědností je vládnout a chránit lidské společenství, a proto stanoví předpisy ohledně veřejných záležitostí.

„Umístěny do svých relativních postavení Bohem“

10. a) Co dokazuje Pavlův výrok o ‚umístění‘ nadřazených autorit o Jehovově vlastní autoritě? b) Co Jehova připouští, pokud jde o jednotlivého vládce a jak jsou tím jeho služebníci vyzkoušeni?

¹⁰ Svrchovanost Jehovy Boha i nad světskými autoritami vyplývá z toho, že tyto autority „jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem“. Tento výrok však vyvolává otázku. Několik let poté, co Pavel tato slova napsal, rozpoutal římský císař Nero zlovolné pronásledování křeťanů. Postavil Bůh osobně Nerona do jeho postavení? Vůbec ne! Není to tak, že by Bůh vybral každého jednotlivého panovníka a umístil ho do postavení ‚z milosti Boží‘. Spíše satan někdy vmanévruje do vladařských postavení nemilosrdné osoby a Jehova to připustí včetně zkoušek, které takoví panovníci uvalují na jeho služebníky, kteří zachovávají ryzost. — Srovnej Joba 2:2–10.

11, 12. Jaké případy jsou zaznamenány, kdy Jehova osobně dosadil nebo sesadil světské autority?

¹¹ V případě určitých panovníků nebo vlád však Jehova skutečně zasáhl, aby podpořil své vznešené předsevzetí. Například za Abrahama směli Kananejci zůstat v zemi Kanaán. Později je však Jehova vypudil a zemi dal Abrahamovu semeni. Během pobytu Izraelitů v poušti Jehova nedovolil, aby se usídlili v Edomu, Moabu a na hoře Seir, ale nařídil jim zničit království Sichona a Oga. — 1. Mojžíšova 15:18–21; 24:37; 2. Mojžíšova 34:11; 5. Mojžíšova 2:4, 5, 9, 19, 24; 3:1, 2.

¹² Když se Izrael usídlil v Kanaánu, Jehova se dál přímo zajímal o autority, které působily na jeho lid. Někdy, když Izrael hřešil, dovoloval Jehova, aby se dostali pod nadvládu pohanské autority. Když činili pokání, odstraňoval takovou autoritu ze země. (Soudců 2:11–23) Nakonec připustil, aby se Juda spolu s mnoha jinými národy dostal pod nadvládu Babylóna. (Izajáš 14:28–19:7; 23:1–12; 39:5–7) Když Izrael odešel do vyhnanství v Babylóně, Jehova předpověděl vzestup a pád světových velmocí, jež budou působit na jeho lid od doby Babylóna až podnes. — Daniel, kapitoly 2, 7, 8 a 11.

13. a) Proč podle Mojžíšovy písně stanovil Jehova hranice národů?

¹³ Mojžíš zpíval o Jehovovi: „Když Nejvyšší dával národům dědictví, když rozděloval Adamovy syny jednoho od druhého, stanovil hranici národů s ohledem na počet izraelských synů. Jehovovým podílem je totiž jeho lid; Jákob je příděl, jejž dědí.“ (5. Mojžíšova 32:8, 9; srovnej Skutky 17:26) Ano, aby uskutečnil svá předsevzetí, Bůh tam ustanovil, které autority zůstanou a které budou zničeny. Tak udělil Abrahamovu potomstvu zemi, kterou mělo zdědit, a později je do té země vrátil, aby se tam nakonec mohlo jak předpověděl objevit zaslíbené Semeno. — Micheáš 5:2.

14. V jakém smyslu Jehova nejčastěji umísťuje lidské autority do jejich relativních postavení?

¹⁴ Většinou však Jehova umísťuje panovníky do jejich relativních postavení v tom smyslu, že dovoluje, aby lidé zaujali autoritativní postavení relativně jeden ke druhému, ale vždy podřízení Jemu. Když tedy stál Ježíš před Pontským Pilátem, řekl tomu vladaři: „Neměl bys nade mnou vůbec žádnou autoritu, kdyby ti nebyla propůjčena shora.“ (Jan 19:11) To neznamenalo, že byl Pilát osobně dosazen do svého postavení Bohem, ale znamenalo to, že autoritu nad Ježíšovým životem a smrtí měl jen z Božího připuštění.

„Bůh tohoto systému věcí“

15. Jak uplatňuje autoritu v tomto světě satan?

¹⁵ Ale jak je to s biblickým prohlášením, že bohem neboli panovníkem tohoto světa je satan? (Jan 12:31; 2. Korinťanům 4:4) Jak je to vlastně se satanovým vychloubáním před Ježíšem, když mu ukázal všechna království světa a řekl: „Dám ti celou tuto autoritu. . . protože mi byla předána, a dám ji, komu si přeji.“ (Lukáš 4:6) Ježíš satanovo vychloubání nepopřel. A satanova slova jsou v souladu s tím, co Pavel později napsal Efezanům: „Nezápasíme proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této tmy, proti ničemným duchovním silám v nebeských místech.“ (Efezanům 6:12) Navíc kniha Zjevení líčí satana jako velkého draka, který dává zvířeckému symbolu světového politického systému „svou moc a svůj trůn a velkou autoritu“. — Zjevení 13:2.

16. a) Z čeho poznáváme, že je satanova autorita omezená? b) Proč dovoluje Jehova satanovi, aby měl mezi lidmi autoritu?

¹⁶ Všimni si však, že satanův výrok k Ježíšovi o tom, že mu byla předána celá tato autorita, ukazuje, že i on uplatňuje autoritu jen proto, že je to připuštěno. Proč to Bůh připouští? Satanova kariéra panovníka světa začala kdysi v Edenu, když veřejně obvinil Boha z lhaní a protiprávního uplatňování svrchovanosti. (1. Mojžíšova 3:1–6) Adam a Eva následovali satana a neposlechli Jehovu Boha. Tehdy mohl Jehova, na základě dokonalého smyslu pro právo, satana a jeho dva nové následovníky popravit. (1. Mojžíšova 2:16, 17) Ale satanova slova byla skutečně osobní výzvou Jehovovi. Tak Bůh ve své moudrosti na čas dovolil satanovi žít dál a Adam s Evou směli mít děti, dříve než zemřeli. Tím poskytl Bůh čas a příležitost, aby se prokázala falešnost satanovy výzvy. — 1. Mojžíšova 3:15–19.

17, 18. a) Proč můžeme říci, že je satan bohem tohoto světa? b) V jakém smyslu v tomto světě „není žádná autorita kromě od Boha“?

¹⁷ Události v Edenu ukázaly, že satanova obvinění byla naprosto lživá. Adamovi potomci nenašli štěstí ani pod satanovým panstvím ani pod lidským panstvím. (Kazatel 8:9) To, jak Bůh jednal se svým vlastním lidem, na druhé straně prokázalo nadřazenost božského panství. (Izajáš 33:22) Protože však většina Adamových potomků Jehovovu svrchovanost nepřijímá, vědomky či nevědomky slouží satanovi jako svému bohu. — Žalm 14:1; 1. Jana 5:19.

¹⁸ Sporné otázky vyvolané v Edenu budou brzy vyřešeny. Boží království plně převezme správu záležitostí lidstva a satan se ocitne v propasti. (Izajáš 11:1–5; Zjevení 20:1–6) Mezitím však bylo mezi lidmi nezbytně třeba nějakého uspořádání nebo struktury, aby byl možný uspořádaný život. Jehova „není Bohem nepořádku, ale pokoje“. (1. Korinťanům 14:33) Proto dovolil, aby ve společnostech, které se vyvinuly vně Edenu, vznikly autoritativní struktury, a dovolil, aby v tomto uspořádání lidé uplatňovali autoritu. Tak tedy „není žádná autorita kromě od Boha“.

Autority se spravedlivým smýšlením

19. Je každý lidský panovník pod přímou nadvládou satana?

¹⁹ Od Edenu měl satan velkou volnost pohybu mezi lidmi a využíval jí, ve shodě se svou chlubivostí před Ježíšem, k řízení událostí na zemi. (Job 1:7; Matouš 4:1–10) To však neznamená, že se každý panovník v tomto světě přímo podřizuje satanově nadvládě. Někteří — jako Nero v prvním století a Adolf Hitler v našem století — projevovali vpravdě satanského ducha. Jiní však ne. Sergius Paulus, prokonzul na Kypru, byl „inteligentní muž“, který „usiloval o to, aby slyšel Boží slovo“. (Skutky 13:7) Achajský prokonzul Gallio se nedal ovlivnit proti Pavlovi židovskými žalobci. (Skutky 18:12–17) Mnozí jiní panovníci uplatňovali svou autoritu svědomitě a čestně. — Srovnej Římanům 2:15.

20, 21. Jaké události ve 20. století dokazují, že lidští panovníci vždy nekonají satanovu vůli?

²⁰ Kniha Zjevení předpověděla, že během „Pánova dne“ od roku 1914 Jehova povede lidské autority dokonce k tomu, aby mařily satanovy záměry. Zjevení popisuje záplavu pronásledování, rozpoutanou satanem, proti pomazaným křesťanům, která bude pohlcena „zemí“. (Zjevení 1:10; 12:16) Prvky uvnitř „země“, lidské společnosti, která nyní existuje na zemi, ochrání Jehovův lid před satanovým pronásledováním.

²¹ Stalo se to skutečně? Ano. Ve 30. a 40. letech byli například svědkové Jehovovi ve Spojených státech pod velkým tlakem, trpěli útoky davu a častým neoprávněným zatýkáním. Úlevy se dočkali, když Nejvyšší soud Spojených států vynesl řadu rozsudků uznávajících legálnost jejich díla. I jinde autority pomohly Božímu lidu. Asi před čtyřiceti lety v Irsku napadl římskokatolický dav dva svědky ve městě Corku. Na pomoc svědkům přišel místní policista a útočníky ukáznil soud. Právě vloni vyslechla schůze velkých náčelníků na Fidži návrh zákazu činnosti svědků Jehovových. Jeden náčelník se svědků směle zastal a návrh byl nakonec zamítnut.

22. O jakých otázkách se bude hovořit příště?

²² Ne, světské autority neslouží vždy satanovým cílům. Křesťané mohou být podřízeni světským autoritám a přitom nemusí být podřízeni samotnému satanovi. Ano, budou těmto autoritám podřízeni, dokud Bůh dovolí, aby tyto autority existovaly. Co však taková podřízenost znamená? A co mohou křesťané na oplátku očekávat od nadřazených autorit? O těchto otázkách se bude hovořit ve studijních článcích, které začínají na stranách 18 a 23 tohoto časopisu.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Kdo jsou nadřazené autority?

◻ Jak můžeme říci, že „není žádná autorita kromě od Boha“?

◻ Proč dovoluje Jehova, aby byl svět pod satanovou autoritou?

◻ Jak umísťuje Bůh lidské autority do jejich relativních postavení?

b) Proč Bůh později vrátil Izrael do jejich země?

[Obrázek na straně 13]

Po požáru Říma projevil Nero skutečně satanského ducha

[Obrázek na straně 15]

Sergius Paulus, kyperský prokonzul, usiloval o slyšení Božího slova