Jak zachovávat soulad mezi staršími a služebními pomocníky
KRÁTCE po letnicích roku 33 n. l. nastala v nově utvořeném křesťanském sboru naléhavá situace. Byla sice zajištěna péče o vdovy, které potřebovaly pomoc, ale po určité době „nastalo reptání řecky mluvících Židů proti hebrejsky mluvícím Židům, protože jejich vdovy byly přehlíženy při denním rozdělování“. — Skutky 6:1.
O těchto stížnostech se doslechli i apoštolové. „Tak těch dvanáct k sobě zavolalo množství učedníků a řekli: ‚Nelíbí se nám opouštět Boží slovo, abychom rozdělovali jídlo na stoly. Bratři, vyhledejte si tedy mezi sebou sedm osvědčených mužů, plných ducha a moudrosti, abychom je ustanovili nad touto nutnou záležitostí.‘ “ — Skutky 6:2, 3.
Na tomto příkladu je dobře vidět určitá důležitá zásada vnitřního uspořádání křesťanského sboru. Někteří odpovědní muži jsou využíváni pro obstarávání běžných záležitostí, zatímco jiní se starají o závažnější duchovní věci. Toto uspořádání mělo svou obdobu v minulosti. Ve starověkém Izraeli byli Áron a jeho potomci jmenováni, aby sloužili jako kněží a přinášeli Bohu oběti. Jehova však nařídil, aby jim pomáhali Levité, kteří se měli „starat o všechno náčiní stanu setkání“. (4. Mojžíšova 3:5–10) A dnes je to podobné — dozorcům pomáhají služební pomocníci.
Úloha starších a služebních pomocníků
Pro starší i pro služební pomocníky jsou v Písmech stanovena vysoká měřítka způsobilosti. (1. Timoteovi 3:1–10, 12, 13; Titovi 1:6–9) Starší a služební pomocníci spolu nesoupeří, ale mají společný cíl: budovat sbor. (Srovnej Efezanům 4:11–13.) Práce, které ve sboru vykonávají, se však od sebe jistým způsobem liší. V 1. Petra 5:2 je dozorcům řečeno: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nečestnému zisku, ale dychtivě.“ Starší jsou Bohu zodpovědni za to, jak vykonávají tento posvátný úkol, který jim byl svěřen. — Hebrejcům 13:17.
A služební pomocníci? Písma nevyžadují, aby služební pomocníci měli stejnou způsobilost k vyučování jako starší. Jejich povinnosti se od povinností starších poněkud liší. V prvním století našeho letopočtu bylo nepochybně zapotřebí věnovat pozornost mnoha záležitostem mechanického charakteru. Služební pomocníci možná nakupovali psací potřeby k opisování Písem nebo se věnovali samotnému opisování.
I dnes se řadou důležitých úkolů ve sboru zabývají služební pomocníci. Starají se například o sborové účty a o obvody, přidělují členům sboru časopisy a knihy, zajišťují údržbu sálu Království. Někteří schopní služební pomocníci mohou být využiti k vyučování, možná vedou sborové studium knihy a podílejí se na programu služebního shromáždění a na veřejných přednáškách.
Když starší a služební pomocníci harmonicky spolupracují, má sbor zajištěnou vyrovnanou péči — jak po stránce duchovní, tak po stránce organizační. Členové sboru jsou pak radostní, pevní ve víře a duchovně produktivní. Vzpomeňme si, co řekl Pavel pomazaným křesťanům v Efezu: „Celé tělo tím, že je spolu harmonicky spojeno a utvořeno ke spolupráci prostřednictvím každého kloubu, který dává, co je zapotřebí, podle působení každého jednotlivého údu v patřičné míře, směřuje k růstu těla pro jeho budování v lásce.“ — Efezanům 4:16.
Starší a služební pomocníci musí o takový soulad usilovat, musí se snažit o vzájemnou domluvu, o jednotný postup, o spolupráci a o jednotu. Soulad však nevzniká sám od sebe. Je nutné jej pěstovat a bedlivě střežit.
Co mohou udělat starší
Důležitým krokem je uvědomit si, že vztah mezi starším a služebním pomocníkem není vztahem mezi pánem a otrokem ani vztahem mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Tam, kde je pravý soulad, tam starší považují služební pomocníky za své spoluslužebníky v práci pro Boha. (Srovnej 1. Korinťanům 3:6–9.) „Ujímejte se vedení v projevování vzájemné úcty,“ je napsáno v Římanům 12:10. Starší si proto dávají pozor, aby nebudili dojem, že se služebními pomocníky jednají blahosklonně nebo že zlehčují jejich postavení. Nepřipravují služební pomocníky o zdravou iniciativu, ale naopak takovou iniciativu podporují. Když starší jednají se služebními pomocníky s úctou, služební pomocníci zpravidla plně využívají svých schopností, a to přispívá k jejich radosti z práce ve sboru.
Starší by také neměli zapomínat, že k pověření, aby pásli Boží stádo, které je v jejich péči, patří i péče o bratry, kteří slouží jako služební pomocníci. Očekává se samozřejmě, že služební pomocníci, jakožto odpovědní muži, budou zralými křesťany. Nicméně, i oni — podobně jako ostatní členové sboru — potřebují, aby jim čas od času byla věnována osobní pozornost. Starší by se měli velmi zajímat o jejich duchovní růst.
Když se například apoštol Pavel setkal s mladým mužem Timoteem, okamžitě si uvědomil Timoteovy schopnosti a „vyjádřil touhu, aby s ním tento muž vyšel“. (Skutky 16:3) Timoteus byl Pavlovým společníkem na cestách, a díky tomu mohl od Pavla dostat nesmírně cenné školení. Vždyť po letech mohl Pavel napsat křesťanům v Korintu: „Proto k vám posílám Timotea, jelikož je mým milovaným a věrným dítětem v Pánu; a připomene vám mé metody ve spojitosti s Kristem Ježíšem, právě jak všude vyučuji v každém sboru.“ — 1. Korinťanům 4:17.
Starší, začali jste už plně využívat schopností služebních pomocníků ve sboru? Školíte je osobně v jejich veřejném projevu a ve zkoumání Bible, aby mohli dělat pokroky? Pozvali jste již ty bratry, kteří jsou k tomu způsobilí, aby vás doprovázeli na pastýřských návštěvách? Spolupracujete s nimi ve službě? V Ježíšově podobenství o talentech řekl pán svým věrným služebníkům: „Dobře jsi udělal, dobrý a věrný otroku!“ (Matouš 25:23) Když tedy služební pomocníci skromně a dobře plní svěřené úkoly, umíte je také štědře pochválit? (Srovnej Přísloví 3:27.) Jestliže to neděláte, mohli by mít dojem, že si jejich práce nevážíte?
Další nezbytnou složkou harmonického pracovního vztahu je sdílnost. (Srovnej Přísloví 15:22.) Nikomu by neměly být úkoly přidělovány či odebírány nahodile nebo bez rozmyslu. Starší by měli společně pečlivě zvážit, jak ve sboru nejlépe využít schopností určitého bratra. (Srovnej Matouše 25:15.) Když je některému bratrovi přidělen úkol, měl by tento bratr být důkladně zaškolen, aby přesně věděl, co se od něho bude vyžadovat. „Není-li obratné vedení,“ varují Přísloví 11:14, „lid padá.“
Není vhodné, aby bylo bratrovi pouze oznámeno, že má od jiného služebníka převzít účty nebo péči o časopisy či literaturu. Někdy se stává, že nově jmenovaný služebník zdědí mnoho nepřesných a neúplných dokladů. To je velmi skličující! „Ať se všechno děje slušně a uspořádaně,“ říká 1. Korinťanům 14:40. Starší by se měli chopit iniciativy a školit bratry, seznamovat je se sborovými pracovními metodami a sami jít příkladem v zachovávání těchto metod. Starší by například měli zajistit, aby každé tři měsíce byla provedena revize účtů. Jestliže toto důležité opatření opomíjejí, mohou způsobit problémy, a služební pomocníci mohou začít ztrácet úctu k organizačním pokynům.
Ale co dělat, když se zdá, že některý bratr svůj úkol zanedbává? Místo toho, aby starší ihned zakročili a svěřený úkol mu odebrali, měli by s ním promluvit. Možná mu jenom chybí potřebné zaškolení. Jestliže však i nadále má problémy s úkolem, který mu byl svěřen, snad se mu bude dařit lépe, když dostane nějaký jiný úkol.
Starší mohou podpořit soulad také tím, že projevují pokoru. Filipanům 2:3 křesťany povzbuzuje, aby ‚nic nedělali ze svárlivosti, ani neprosazovali sami sebe, ale aby s ponížeností mysli považovali ostatní za sobě nadřazené‘. Když tedy pořadatel požádá staršího, aby si v sále sedl na určité místo, starší by se měl snažit mu vyhovět; neměl by si říkat, že když je starším, nemusí už nikoho poslouchat. Možná, že se pořadatel pouze snažil uplatnit podnět, že si máme v sále sedat na různá místa, ačkoli by měl pamatovat i na to, že nikde není psáno, že to musí dělat všichni.a Starší si dá pozor, aby bezdůvodně neměnil rozhodnutí v záležitostech, které byly svěřeny služebnímu pomocníkovi.
Služební pomocníci usilují o soulad
„Služební pomocníci by rovněž měli být vážní,“ upozornil apoštol Pavel. (1. Timoteovi 3:8) Když služební pomocníci berou své úkoly vážně — protože tyto úkoly jsou součástí jejich posvátné služby —, do značné míry předcházejí tomu, že by vznikalo napětí. Jestliže jsi služebním pomocníkem, plníš své úkoly horlivě? (Římanům 12:7, 8) Věnuješ se jim natolik, abys v jejich plnění získal zručnost? Jsi spolehlivý? Projevuješ ochotu, když ti jsou svěřovány úkoly? Jeden služební pomocník v jisté africké zemi je ve svém sboru pověřen třemi různými úkoly. Jaký má k nim postoj? „Prostě to znamená, že mám víc tvrdé práce,“ říká, „a na tvrdou práci se neumírá.“ Ano, ti křesťané, kteří se velmi namáhají, se těší z toho největšího štěstí. — Skutky 20:35.
K souladu můžeš velmi přispět také tím, že budeš plně spolupracovat se staršími. „Poslouchejte ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, a buďte poddajní,“ říká dopis Hebrejcům 13:17, „protože oni stále dávají pozor na vaše duše jako ti, kteří se budou zodpovídat; aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ Jistě, starší jsou nedokonalí lidé, a možná je snadné najít na nich chyby. Ale z kritického postoje se rodí nedůvěra. Takový postoj by tě mohl připravit o radost a také by mohl negativně ovlivnit jiné členy sboru. Apoštol Petr proto radil: „Vy mladší muži, podřizujte [se] starším mužům. Všichni se však přepásejte ponížeností mysli k sobě navzájem . . . Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás vyvýšil v patřičném čase.“ — 1. Petra 5:5, 6.
Takové rady jsou zvláště vhodné, jestliže máš pocit, že jsi ve sboru přehlížen, když jde o určité služební výsady. Možná jsi ‚usiloval o úřad dozorce‘, ale nebyl jsi do něho jmenován. (1. Timoteovi 3:1) Poníženost mysli ti pomůže zachovat „postoj očekávání“. (Nářky 3:24) Neměl by ses na starší zlobit — což by nepochybně podkopalo vaši spolupráci —, ale spíše se jich zeptej, zda by ses neměl v nějakém ohledu zlepšit. Když budeš upřímně ochoten přijmout radu a uplatnit ji, bude to určitě považováno za známku tvého duchovního růstu.
Jestliže má služební pomocník nějaké zvláštní schopnosti nebo výhody, například v oblasti vzdělání či společenského postavení, může mu zbožná pokora a skromnost pomoci, aby si zachoval vyrovnaný postoj. Možná ho to velmi svádí „zastiňovat“ starší nebo poutat pozornost na své schopnosti. Přísloví 11:2 nám připomínají, že „moudrost je u skromných“. Skromný bratr zná svá omezení. Je ochoten tiše pracovat ‚v zákulisí‘ a svými schopnostmi podporovat starší. Skromnost mu také pomůže, aby si uvědomil, že ačkoli snad ze světského hlediska má velké poznání, stále mu zřejmě něco chybí, pokud jde o duchovní moudrost a rozlišovací schopnost — což jsou důležité vlastnosti, v nichž možná vynikají starší. — 1. Korinťanům 1:26–2:13; Filipanům 1:9.
Je zjevné, že starší i služební pomocníci mají jistou životně důležitou úlohu. Společně mohou udělat mnoho práce při povzbuzování všech členů sboru. Ale musí pracovat v souladu, „s úplnou ponížeností mysli a mírností, se shovívavostí, abyste se navzájem snášeli v lásce, vážně usilovali o zachování jednoty ducha ve sjednocujícím svazku pokoje“. — Efezanům 4:2, 3.
[Poznámka pod čarou]
[Obrázky na straně 27]
Starší nepovažují služební pomocníky za své podřízené, ale za své spoluslužebníky v práci pro Boha