UCHO

Sluchový orgán, který byl zkonstruován a stvořen Jehovou Bohem. (Ža 94:9; Př 20:12) Skládá se ze tří částí — z ucha zevního, středního a vnitřního. Střední ucho je malá dutina, která začíná bubínkem a vede k labyrintu kanálků, jež tvoří vnitřní ucho. Kromě funkce, kterou vnitřní ucho plní ve spojitosti se sluchem, obsahuje také orgány související s rovnováhou a vnímáním pohybu. To, že člověk používá obě uši, mu velmi pomáhá určit zdroj a směr zvuků.

Lidské ucho rozliší zvuky v rozsahu asi 20 až 20 000 kmitů za vteřinu. Mnohá zvířata mají sluch citlivý na vyšší tóny, které již lidský sluch vnímat nemůže. Zvuky, které rozpozná lidský sluch, mají pozoruhodně velký rozsah. Intenzita zvuku, který může ucho snést bez nebezpečí poškození, je dvoubilionkrát větší než intenzita nejslabšího zvuku, který je ještě vnímatelný. Lidské ucho se vyznačuje maximální citlivostí, jaká odpovídá jeho účelu. Kdyby totiž bylo lidské ucho citlivější, vnímalo by dokonce i neustálé molekulární pohyby částic vzduchu.

Tvůrce ucha je schopen slyšet, a proto o něm Bible říká, že má — v přeneseném smyslu — uši. (4Mo 11:18; Ža 116:1, 2) Jehova používá symbolické znázornění, když o sobě říká, že má uši otevřené modlitbám, prosebným žádostem a volání spravedlivých. (Ža 10:17; 18:6; 34:15; 130:2; Iz 59:1; 1Pe 3:12) Slyší sice reptání těch, kdo si stěžují, a ničemné řeči svých nepřátel (4Mo 11:1; 2Kr 19:28), ale když dochází na to, že nad nimi má být vykonán rozsudek, a oni k němu ve své tísni volají, nenaslouchá jim. (Ez 8:18) Sochy model sice mají vytesané nebo vyryté uši, ale je samozřejmé, že neslyší a nejsou schopny modlitby svých ctitelů vnímat ani vyslýchat. (Ža 115:6)

Obrazné použití. V Bibli je slovo „ucho“ používáno v obrazném smyslu velmi působivě a znázorňuje celý proces slyšení. Tento výraz se používá k označení schopnosti slyšet a pak posuzovat pravdivost toho, co bylo řečeno, a výrok hodnotit. (Job 12:11; 34:3) Způsob, jak jsou použita slovní spojení ‚dopřát sluchu‘ nebo ‚naklonit ucho‘, ukazuje, že to znamená věnovat pozornost s úmyslem jednat podle toho, co je slyšet. (Ža 78:1; 86:6; Iz 51:4) Mít ‚otevřené uši‘ znamená, že ten, na koho se tento výraz vztahuje, dochází k porozumění určité věci nebo že se mu tato věc objasňuje. (Iz 50:5) Výraz ‚odkrýt ucho‘ může souviset s tím, že v orientálních zemích si člověk poněkud odhrnul pokrývku hlavy, jestliže chtěl lépe slyšet. Tento výraz a také slovní spojení ‚odhalit uchu‘ se vztahuje na poskytnutí nějaké informace v soukromí nebo na odhalení určitého tajemství či něčeho, co dříve nebylo známo. (1Sa 9:15; 20:2, 12, 13; 2Sa 7:27)

‚Probuzené ucho‘ je ucho, které se stalo pozorným. (Iz 50:4) Takové ucho může mít někdo, kdo dříve patřil k lidem, kteří jsou ‚hluší [duchovně], třebaže mají [doslovné] uši‘. (Iz 43:8) O spravedlivém člověku je v Bibli řečeno, že naslouchá Bohu, ale ucpává si ucho před ničemností. (Iz 33:15) Podobně i řecké slovo, které znamená „naslouchat“, může mít smysl ‚věnovat něčemu pozornost, rozumět něčemu a jednat podle toho‘. Ježíš Kristus o tom řekl: „Mé ovce naslouchají mému hlasu“ a „cizího člověka rozhodně nebudou následovat, ale uprchnou od něho, protože neznají hlas cizích lidí.“ (Jan 10:27, 5)

O vzpurných lidech je naproti tomu řečeno, že jejich uši jsou „těžké“ (KJ) neboli ‚nepřístupné‘ a že tito lidé ‚naslouchají rozmrzele‘. (Iz 6:10; Mt 13:15; Sk 28:27) Takoví ničemní lidé jsou přirovnáni ke kobře, která si zacpává ucho a nenaslouchá hlasu zaklínače. (Ža 58:4)

O tvrdošíjných, neposlušných Izraelitech Jehova prostřednictvím svých služebníků říkal, že mají ‚neobřezané uši‘. (Jer 6:10; Sk 7:51) Jejich uši jako by byly zacpané něčím, co překáží slyšení. Jsou to uši, které Jehova neotevřel; ten totiž dává lidem, kteří ho hledají, uši porozumění a poslušnosti, ale dovoluje, aby se duchovní sluch neposlušných lidí otupil. (5Mo 29:4; Ří 11:8) Apoštol Pavel předpověděl, že přijde doba, kdy někteří z těch, kdo prohlašují, že jsou křesťané, odpadnou od pravé víry a nebudou chtít slyšet pravdu Božího slova, ale raději si nechají ‚lechtat‘ uši tím, co se jim líbí, a budou tedy naslouchat falešným učitelům. (2Ti 4:3, 4; 1Ti 4:1) Někomu také může „znít“ v uších, když slyší nějaké poplašné zprávy, zejména zprávy o nějaké pohromě. (1Sa 3:11; 2Kr 21:12; Jer 19:3)

Když byl Saul z Tarsu oslepen nadpřirozeným světlem, slyšeli muži, kteří byli s ním, hlas, který slyšel Saul?

Příklad rozdílu mezi doslovným slyšením zvuku a slyšením spojeným s porozuměním nacházíme ve zprávě o obrácení Saula z Tarsu a také v jeho vlastním pozdějším vylíčení této události. (Sk 9:3–8; 22:6–11) Zpráva ve Skutcích 9:7 říká, že muži, kteří byli se Saulem, slyšeli „hlas“ (KB) nebo „zvuk hlasu“ (NS). Podle záznamu ve Skutcích 22:9 však Pavel (Saul) říká, že muži, kteří byli s ním, hlas neslyšeli. Jestliže výrokům v obou těchto verších rozumíme správně, není zde žádný rozpor. Řecké slovo přeložené ve Skutcích 9:7 jako „hlas“ (fo·neʹ) je ve druhém pádu (fo·nesʹ) a v tomto verši zprostředkovává význam slyšení hlasu — slyšení zvuku, ale bez porozumění. Ve Skutcích 22:9 je fo·neʹ ve čtvrtém pádě (fo·nenʹ): ti muži „neslyšeli hlas“ — slyšeli zvuk hlasu, ale slova neboli význam nepochopili; tomu, co Ježíš říkal Saulovi, na rozdíl od Saula nerozuměli. (Sk 9:4) Jestliže tedy víme, že Bible používá pojem ‚slyšet‘ ve dvou významech, pomáhá nám to objasnit zdánlivé rozpory.

Když byl v Izraeli zaveden kněžský úřad, dostal Mojžíš příkaz, aby vzal něco z krve berana slavnostního uvedení a dal ji Áronovi a každému z jeho synů na lalůček pravého ucha a na jeho pravou ruku a pravou nohu, což znamenalo, že to, čemu naslouchají, práce, kterou dělají, i to, jak chodí, má být přímo ovlivněno tím, co se tam odehrálo. (3Mo 8:22–24) Podobně i v případě očištění malomocného měl podle Zákona dát kněz na lalůček pravého ucha malomocného člověka něco z krve berana, který byl obětován jako oběť za vinu, a také něco z obětovaného oleje. (3Mo 14:14, 17, 25, 28) Podobný postup byl ustanoven v případě člověka, který chtěl zůstat v otroctví svého pána na neurčitý čas. Takový otrok měl být přiveden ke dveřnímu sloupku a jeho pán mu měl šídlem probodnout ucho. Tak dostal tento otrok nápadné označení na sluchový orgán, což zřejmě znázorňovalo, že touží dále svého pána poslouchat a věnovat mu pozornost. (2Mo 21:5, 6)

O tom, že člověk nepotřebuje Boha vidět — což někdo požaduje —, ale nutně potřebuje Boha slyšet, tedy podle biblických pokynů věnovat jeho slovům bedlivou pozornost a poslouchat je, R. C. Dentan říká: „Klíčovým slovem, které v Bibli vyjadřuje lidskou schopnost vnímat Boha, je ‚slyšet‘, a ne ‚vidět‘ . . . V mystických náboženstvích je nejvyšším náboženským zážitkem to, že někdo ‚viděl‘ boha; ale Bible, podle níž je základním projevem náboženství poslušnost božského slova, ukazuje, že nejdůležitější je ‚slyšet‘ jeho hlas. Pro náboženství Izraele je příznačné, že jeho nejdůležitější výrok začíná slovy: ‚Slyš, Izraeli.‘ ‚Ten, kdo je z Boha,‘ není mystik, který měl vidění, ale je to ten, kdo ‚slyší Boží slova‘ (Jan 8:47).“ (The Interpreter’s Dictionary of the Bible, G. Buttrick, ed., 1962, sv. 2, s. 1; viz heslo HLUCHOTA.)