ŠTĚPÁN

[z kořene, jenž znamená „koruna; věnec“].

První křesťanský mučedník. Jeho jméno je sice řecké, ale byl to jeden z ostatku věrných Židů, kteří Mesiáše přijali a následovali ho. (Sk 7:2)

Jeho jmenování do zvláštní služby. Štěpánovo jméno se v biblickém záznamu poprvé objevuje v souvislosti s tím, kdy byli jistí muži v křesťanském sboru v Jeruzalémě pověřeni zvláštními služebními povinnostmi. Zpráva zní: „A v těch dnech, kdy učedníků přibývalo, nastalo reptání řecky mluvících Židů proti hebrejsky mluvícím Židům, protože jejich vdovy byly přehlíženy při denním rozdělování.“ Apoštolové viděli, že je potřeba věnovat této věci zvláštní pozornost, a tak dali sboru pokyn: „Bratři, vyhledejte si tedy mezi sebou sedm osvědčených mužů, plných ducha a moudrosti, abychom je ustanovili nad touto nutnou záležitostí.“ Tito způsobilí muži tedy byli vybráni a apoštolové je jmenovali. (Sk 6:1–6)

A tak Štěpán dostal zvláštním způsobem jmenování ke službě. On a šest dalších mužů, kteří byli ustanoveni nad „touto nutnou záležitostí“, rozdělováním potravin, již možná byli staršími muži neboli dozorci. Tito muži byli ‚plni ducha a moudrosti‘, jež tato zvláštní naléhavá situace vyžadovala, protože nešlo jen o mechanické rozdělování potravin (možná ve formě obilí nebo jiných základních potravin), ale byla to také věc řízení. Takové povinnosti od oněch mužů možná vyžadovaly, aby nakupovali, vedli záznamy a tak dále. I když by tedy takovou práci v menším rozsahu nebo za jiných okolností mohl dělat i di·aʹko·nos, „služební pomocník“, a ne dozorce neboli starší muž, zde byla situace choulostivá, protože ve sboru již byly těžkosti a rozpory. Proto bylo třeba muže s vynikajícím úsudkem, s rozvahou, pochopením a se zkušenostmi. Štěpánova obhajoba před Sanhedrinem ukazuje, že Štěpán byl k takové službě způsobilý.

I při vykonávání těchto přidělených služebních povinností pokračoval Štěpán v intenzívní křesťanské kazatelské činnosti. Kronikář Lukáš uvádí, že „Štěpán, plný milostivosti a moci“, který „prováděl velké předzvěsti a znamení mezi lidem“, zakoušel prudký odpor jak ze strany Židů z takzvané Synagógy propuštěnců, tak ze strany dalších Židů z Asie a Afriky. Ale Štěpán mluvil s takovou moudrostí a s duchem, že proti němu nemohli obstát. A tak si stejně jako v Ježíšově případě opatřili falešné svědky, kteří před Sanhedrinem obvinili Štěpána z rouhání. (Viz heslo PROPUŠTĚNEC, SVOBODNÝ.)

Jeho obhajoba před Sanhedrinem. Štěpán se smělostí obšírně vyprávěl o Božím jednání s Hebrejci od doby jejich praotce Abrahama a své vyprávění uzavřel mocným obviněním svých posluchačů, náboženských vůdců. Pravdivost obvinění zasáhla jejich srdce a začali na Štěpána skřípat zuby. Bůh však Štěpánovi projevil přízeň a poskytl mu vidění své slávy a Ježíše, jak stojí po jeho pravici. Když Štěpán své vidění popsal, shromáždění začalo křičet. Naráz se na něj vyřítili a vyvedli ho z města. Pak položili své svrchní oděvy k Saulovým nohám a Štěpána ukamenovali. Těsně než ‚usnul ve smrti‘, se Štěpán modlil: „Jehovo, nepočítej jim tento hřích!“ Jistí uctiví muži přišli, pohřbili ho a naříkali nad ním. Pak vypuklo velké pronásledování křesťanů, takže byli rozptýleni (apoštolové však zůstali v Jeruzalémě). To mělo za následek šíření dobré zprávy. (Sk 6:8–8:2; 11:19; 22:20)

Štěpánův projev před Sanhedrinem obsahuje řadu skutečností z židovské historie, které nejsou obsaženy v Hebrejských písmech: to, že měl Mojžíš egyptské vzdělání, že z Egypta utekl ve 40 letech, že jeho pobyt v Midianu trval 40 let, než se vrátil do Egypta, a to, jakou úlohu měli andělé v předání mojžíšského Zákona. (Sk 7:22, 23, 30, 32, 38)

Štěpán byl první, kdo svědčil o tom, že ve zvláštním vidění spatřil Ježíše, který se již vrátil na nebesa a byl po Boží pravici, jak prorokuje Žalm 110:1. (Sk 7:55, 56)