Bůh není stranický

„Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, který se ho bojí a činí spravedlnost.“ — SKUTKY APOŠTOLŮ 10:34, 35.

1. Jaký důležitý výrok ohledně ras pronesl Pavel ve starověkých Athénách?

„BŮH, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli . . . On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo [„každou lidskou rasu“, Phillips], aby přebývalo na povrchu země.“ (Skutky apoštolů 17:24–26, EP) Kdo pronesl tato slova? Křesťanský apoštol Pavel, a to ve své slavné řeči na Martově pahorku neboli Areopagu v Athénách v Řecku.

2. Co pomáhá k tomu, aby byl život barvitý a zajímavý, a co zapůsobilo na jednoho japonského návštěvníka v Jižní Africe?

² Pavlův výrok nás může vést k zamyšlení nad podivuhodnou rozmanitostí ve stvoření. Jehova Bůh stvořil mnoho různých druhů lidí, zvířat, ptáků, hmyzu a rostlin. Jak jednotvárný by byl život, kdyby bylo všechno stejné. Díky této rozmanitosti je život barvitý a zajímavý. Například jeden návštěvník z Japonska, který se účastnil sjezdu svědků Jehovových v Jižní Africe, se velice pozastavoval nad tím, kolik rozmanitých ras a barev pleti tam viděl. Poznamenal, že v Japonsku je to zcela odlišné, protože převážná většina obyvatel má stejné rasové charakteristické rysy.

3. Jaký postoj mají mnozí lidé k osobám s jinou barvou pleti a co tím vzniká?

³ Ale odlišnost barvy vede často mezi rasami k vážným problémům. Mnozí považují osoby s jinou barvou pokožky za méněcenné. Tak vzniká nepřátelství, dokonce i nenávist a pohroma v podobě rasových předsudků. Přál si náš stvořitel něco takového? A jsou v jeho očích některé rasy nadřazené? Je Jehova stranický?

Je náš stvořitel stranický?

4–6. a) Co řekl král Jošafat o stranickosti? b) Jak se v souladu s Jošafatovým výrokem vyjádřil Mojžíš a Pavel? c) Jaké otázky může někdo položit?

⁴ Určitou představu o tom, jak se dívá náš stvořitel na celé lidstvo, získáme, nahlédneme-li krátce do dějin. Král Jošafat, který panoval v Judě od roku 936 do roku 911 př. n. l., uskutečnil mnoho zlepšení a postaral se o to, aby správně působil soudní systém založený na božském zákoně. Dal soudcům tuto znamenitou radu: „Vizte, co děláte, protože nesoudíte pro člověka, ale pro Jehovu . . . Buďte opatrní a jednejte, neboť u Jehovy, našeho Boha, není žádná nespravedlnost ani stranickost.“ — 2. Paralipomenon 19:6, 7.

⁵ O staletí dříve řekl prorok Mojžíš izraelským kmenům: „Jehova, váš Bůh . . . s nikým nezachází stranicky.“ (5. Mojžíšova 10:17) A Pavel ve svém dopise Římanům připomínal: „Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka . . . Bůh nikomu nestraní.“ — Římanům 2:9–11, EP.

⁶ Někdo se však může zeptat: ‚A co Izraelité? Což nebyli Božím vyvoleným národem? Nestranil Bůh jim? Neřekl Mojžíš celému Izraeli: „Tebe Jehova, tvůj Bůh, vyvolil, aby ses stal jeho lidem, zvláštním majetkem, ze všech národů“?‘ — 5. Mojžíšova 7:6.

7. Co bylo výsledkem toho, že Židé zavrhli Mesiáše? b) Kdo se dnes může těšit z podivuhodných požehnání od Boha a jak?

⁷ Ne, Bůh nebyl stranický, když používal Izraelity ke zvláštnímu účelu. Když si Bůh vybíral lid, z něhož měl přijít Mesiáš, vybral si potomky věrných hebrejských patriarchů. Ale když Židé Mesiáše, Ježíše Krista, zavrhli a dali jej usmrtit, ztratili Boží přízeň. Dnes se však mohou lidé ze všech ras a národů, kteří vykonávají víru v Ježíše, těšit z podivuhodných požehnání a mohou mít vyhlídku na věčný život. (Jan 3:16; 17:3) To rozhodně dokazuje, že u Boha neexistuje žádná stranickost. Jehova kromě toho přikázal Izraelitům, že mají „milovat cizího usedlíka“ a že ho nesmějí „týrat“, bez ohledu na jeho rasu nebo národnost. (5. Mojžíšova 10:19; 3. Mojžíšova 19:33, 34) Náš milující nebeský Otec tedy skutečně není stranický.

8. a) Co dokazuje, že Jehova neprojevoval vůči Izraeli stranickost? b) Jak Jehova použil Izrael?

⁸ Je pravda, že Izraelité měli zvláštní přednosti. Měli však také těžkou odpovědnost. Byli povinni zachovávat Jehovovy zákony a ti, kteří je neposlouchali, si přivodili prokletí. (5. Mojžíšova 27:26) Izraelité museli být často trestáni za to, že neposlouchali Boží zákon. Jehova tedy s nimi nezacházel stranicky. Naopak, užíval je k tomu, aby vytvořil prorocké předobrazy a poskytl varovné příklady. A je radostné, že prostřednictvím Izraele přivedl Bůh vykupitele, Ježíše Krista, k požehnání celému lidstvu. — Galaťanům 3:14; srovnej 1. Mojžíšovu 22:15–18.

Byl Ježíš stranický?

9. a) V čem se Jehova a Ježíš navzájem podobají? b) Jaké otázky vznikají ohledně Ježíše?

⁹ Mohl být Ježíš stranický, jestliže není stranický Jehova? Uvažujme o tom, co kdysi Ježíš řekl: „Nehledám svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal.“ (Jan 5:30) Mezi Jehovou a jeho milovaným Synem je dokonalá jednota, a Ježíš vykonává vůli svého Otce v každém ohledu. Jsou si tak podobni v názoru a v předsevzetí, že mohl Ježíš říci: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) Více než 33 let Ježíš skutečně prožíval život člověka na zemi a Bible ukazuje, jak jednal s jinými lidmi. Jaký měl postoj k jiným rasám? Měl snad nějaké předsudky nebo byl stranický? Byl Ježíš rasista?

10. a) Jak odpověděl Ježíš na prosbu o pomoc, kterou vznesla jedna Féničanka? b) Projevil snad Ježíš nějaký předsudek, když označil pohany jako „psíky“? c) Jak překonala žena tuto námitku a k čemu to vedlo?

¹⁰ Ježíš strávil většinu svého pozemského života ve společnosti Židů. Jednoho dne však k němu přistoupila fénická žena, pohanka, a prosila ho, aby vyléčil její dceru. Ježíš odpověděl: „Nebyl jsem vyslán k nikomu jinému než ke ztraceným ovcím izraelského domu.“ Ale ta žena úpěnlivě prosila: „Pane, pomoz mi!“ Nato dodal: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Pro Židy byli psi nečistými zvířaty. Projevoval snad Ježíš nějaký předsudek, když nepřímo poukázal na pohany jako na „psíky“? Ne, protože se právě předtím zmínil o zvláštním poslání od Boha, že se má totiž starat o „ztracené ovce izraelského domu“. Ježíš kromě toho zjemnil toto přirovnání, když přirovnal Nežidy k „psíkům“, ne k divokým psům. Jeho slova byla ovšem pro ženu zkouškou. Ona však pokorně, ale rozhodně překonala tuto námitku a taktně odpověděla: „Ano, Pane; ale psíci skutečně jedí z drobtů, které padají se stolu jejich pánů.“ Víra této ženy na Ježíše velice zapůsobila, a okamžitě její dceru uzdravil. — Matouš 15:22–28.

11. Jaký vztah byl mezi Židy a Samaritány, jak to je patrné z jedné situace, jež se týkala Ježíše?

¹¹ Povšimněme si také několika setkání Ježíše s některými Samaritány. Mezi Židy a Samaritány panovalo rozhořčené nepřátelství. Ježíš poslal při jedné příležitosti posly do jakési samaritánské vesnice, aby tam pro něj učinili přípravy. Tito Samaritáni ho však „nepřijali . . . protože zaměřil svou tvář, aby šel do Jeruzaléma“. Jakuba a Jana to natolik rozhořčilo, že chtěli svolat oheň z nebe a zničit je. Ježíš však tyto dva učedníky napomenul a všichni odešli do jiné vesnice. — Lukáš 9:51–56.

12. Proč byla jedna Samaritánka překvapena Ježíšovou žádostí?

¹² Sdílel Ježíš pocity nepřátelství, jež panovaly mezi Židy a Samaritány? Povšimněme si, co se stalo při jiné příležitosti. Ježíš a jeho učedníci byli na cestě z Judeje do Galileje a museli procházet Samařskem. Unaven cestou se Ježíš posadil vedle Jákobova pramene, aby si tam odpočinul, zatímco jeho učedníci šli do města Sychar nakoupit potraviny. Mezitím tam přišla načerpat vodu jedna samaritánská žena. Ježíš sám kdysi při jedné příležitosti prohlásil, že Samaritáni jsou „jiné rasy“. (Lukáš 17:16–18, The Kingdom Interlinear Translation of the Greek Scriptures [Meziřádkový překlad Království]) Této ženě však řekl: „Dej mi napít.“ Židé se nestýkali se Samaritány, a proto překvapená žena odpověděla: „Jak to, že mne, když jsem Samaritánka, prosíš o napití, ač jsi Žid?“ — Jan 4:1–9.

13. a) Jak reagoval Ježíš na Samaritánčinu námitku a jak reagovala ona? b) K čemu to nakonec vedlo?

¹³ Ježíš si však námitky této ženy nevšímal. Využil místo toho příležitosti, aby jí vydal svědectví, a dokonce jí řekl, že je Mesiáš. (Jan 4:10–26) Překvapená žena zanechala džbán na vodu u pramene, běžela zpět do města a začala vyprávět druhým, co se stalo. Ačkoli předtím žila nemravně, projevila zájem o duchovní věci. Řekla: „Není to snad přece ten Kristus?“ K čemu to nakonec vedlo? Mnozí z místních lidí uvěřili v Ježíše díky znamenitému svědectví, které vydala tato žena. (Jan 4:27–42) Thomas O. Figart, kongregační teolog, k tomu napsal ve své knize A Biblical Perspective on the Race Problem (Rasový problém z hlediska Bible) zajímavý komentář: „Jestliže náš Pán považoval za důležité nahradit scestnou tradici jedné rasy dobrotivým gestem, pak bychom si z toho měli vzít příklad, abychom nebyli pohlceni proudem dnešního rasismu.“

14. Jak se Jehovova nestranickost projevila během služby evangelisty Filipa?

¹⁴ Jehova Bůh nestranicky dovolil, aby se lidé z různých ras stali židovskými proselyty. Zamysli se také nad tím, co se stalo před 19 stoletími na cestě pustinou mezi Jeruzalémem a Gazou. Jeden černý muž, který byl ve službách etiopské královny, jel ve svém voze a četl při tom Izajášovo proroctví. Tento úředník byl obřezaným proselytou, protože „přijel do Jeruzaléma uctívat“. Jehovův anděl se zjevil židovskému evangelistovi Filipovi a řekl mu: „Přibliž se a připoj se k tomu dvoukolému vozu.“ Řekl snad Filip: ‚Ale ne! Ten muž je z jiné rasy‘? Rozhodně ne. Filip s radostí přijal pozvání od Etiopa, aby vstoupil do vozu, posadil se vedle něho a vysvětlil mu Izajášovo proroctví o Ježíši Kristu. Když se přiblížili k nějaké vodě, zeptal se Etiop: „Co mi brání, abych byl pokřtěn?“ Nic tomu nebránilo, a proto Filip s radostí Etiopa pokřtil a Jehova přijal tohoto šťastného muže jako pomazaného následovníka svého nestranického Syna, Ježíše Krista. (Skutky apoštolů 8:26–39) Brzy se však projevil ještě další důkaz božské nestranickosti.

Velká změna

15. K jaké změně došlo po Ježíšově smrti a jak to vysvětlil Pavel?

¹⁵ Smrt Ježíše Krista nezrušila světské rasové přesudky. Ale touto obětní smrtí Bůh změnil vztah Ježíšových učedníků k jeho nežidovským následovníkům. Naznačil to apoštol Pavel, když napsal nežidovským křesťanům v Efezu: „Proto mějte neustále na mysli, že jste dříve byli podle těla lidmi z národů . . . že jste byli v oné zvláštní době bez Krista, odcizeni izraelskému státu a cizinci vůči smlouvám zaslíbení, a neměli jste žádnou naději a byli jste bez Boha ve světě. Ale nyní ve spojení s Kristem Ježíšem vy, kteří jste kdysi byli vzdáleni, přiblížili jste se Kristovou krví. On je tedy náš pokoj, on, který učinil dvě strany vjedno a zničil mezistěnu, která je oddělovala.“ Touto „mezistěnou“ neboli symbolem oddělení bylo uspořádání smlouvy Zákona, která působila jako přehrada mezi Židy a pohany. Byla odstraněna na základě Kristovy smrti, takže skrze něho měli jak Židé, tak i pohané „přístup k Otci jedním duchem“. — Efezanům 2:11–18.

16. a) Proč dostal Petr klíče království? b) Kolik je klíčů a co se stalo, když byly použity?

¹⁶ Dále byly apoštolu Petrovi dány „klíče nebeského království“, aby se mohli o Božích předsevzetích dovědět lidé všech ras, aby se mohli „znovu narodit“ ze svatého ducha a stát se duchovními dědici spolu s Kristem. (Matouš 16:19; Jan 3:1–8) Petr použil tří symbolických klíčů. První byl pro Židy, druhý pro Samaritány a třetí pro pohany. (Skutky apoštolů 2:14–42; 8:14–17; 10:24–28, 42–48) Tak otevřel nestranický Bůh, Jehova, pro vyvolené ze všech ras přednost stát se Ježíšovými duchovními bratry a spoludědici království. — Římanům 8:16, 17; 1. Petra 2:9, 10.

17. a) Jaké neobvyklé vidění dostal Petr a proč? b) Do domova kterého člověka odvedli určití muži Petra a kdo ho tam čekal? c) Co připomněl Petr těmto pohanům, ale o čem ho Bůh zřetelně poučil?

¹⁷ Petr měl být připraven k použití třetího klíče — pro pohany. Proto dostal neobvyklé vidění nečistých zvířat a byl vyzván: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ Poučení znělo: „Přestaň nazývat poskvrněným to, co Bůh očistil.“ (Skutky apoštolů 10:9–16) Petr byl velice zmaten významem tohoto vidění. Zanedlouho však přišli tři muži, aby ho odvedli do domu Kornélia, římského důstojníka, který pobýval v Cesareji. Toto město bylo hlavním sídlem římských vojsk v Judeji, a proto bylo přirozené, že tam Kornélius měl svou domácnost. V tomto z větší části pohanském prostředí čekal na Petra Kornélius se svými příbuznými a důvěrnými přáteli. Apoštol jim připomněl: „Dobře víte, že je pro Žida nezákonné, aby se připojil nebo přiblížil k člověku jiné rasy. A přece mi Bůh ukázal, že nemám žádného člověka nazývat poskvrněným nebo nečistým. Proto jsem přišel opravdu bez námitky, když jste pro mne poslali.“ — Skutky apoštolů 10:17–29.

18. a) Jaké významné prohlášení pronesl Petr před Kornéliem a jeho hosty? b) K jaké dramatické události došlo, zatímco Petr vydával svědectví o Ježíšovi? c) Co se potom stalo s těmito věřícími pohany?

¹⁸ Když Kornélius vylíčil, jak Bůh věci řídil, řekl Petr: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, který se ho bojí a činí spravedlnost.“ (Skutky apoštolů 10:30–35) Když potom apoštol vydával svědectví o Ježíši Kristu, stalo se něco dramatického. „Zatímco Petr ještě mluvil o těch věcech, svatý duch padl na všechny, kteří slyšeli to slovo.“ Petrovi židovští druhové „byli ohromeni, protože velkorysý dar svatého ducha byl vyléván také na lidi z národů. Slyšeli je totiž mluvit jazyky a velebit Boha.“ Petr nato odpověděl: „Může někdo zakázat vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali svatého ducha právě jako my?“ Kdo by proti tomu mohl něco namítat, jestliže byl na tyto věřící pohany vylit svatý duch nestranického nebeského Boha? Proto Petr přikázal, „aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista“. — Skutky apoštolů 10:36–48.

‚Ze všech národů‘

19. Proč vzrůstá nepřátelství mezi rasami a k čemu to vede?

¹⁹ Nyní žijeme v „posledních dnech“ a skutečně prožíváme „kritické časy, s nimiž [je] těžké se vyrovnat“. Mimo jiné lidé milují sami sebe, jsou sebejistí, domýšliví, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, bez sebeovládání, suroví, svéhlaví a nadutí pýchou. (2. Timoteovi 3:1–5) Proto nepřekvapuje, že v takovém sociálním klimatu roste po celém světě rasové nepřátelství a přibývá konfliktů. Lidé různých ras nebo barev pleti v mnoha zemích navzájem sebou pohrdají, nebo se dokonce vzájemně nenávidí. V některých zemích to vede ke skutečným bojům, a dokonce k hrozným krutostem. I v takzvané osvícené společnosti považují mnozí lidé za obtížné překonávat rasové předsudky. A zdá se, že se tato „nemoc“ šíří i do území, kde by se to dalo nejméně očekávat, například na mořské ostrovy, které byly kdysi téměř idylicky pokojné.

20. a) Jaké inspirované vidění měl Jan? b) V jakém rozsahu se splňuje toto prorocké vidění? c) Jakou těžkost ještě musí někteří plně překonat a kde by měli hledat řešení?

²⁰ Nestranický Bůh, Jehova, však předpověděl, že uvede čestně smýšlející lidi ze všech ras a národů do podivuhodné mezinárodní jednoty. Pod božskou inspirací viděl apoštol Jan „tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou“ a chválí Jehovu. (Zjevení 7:9, EP) Toto proroctví se již splňuje. Dnes se více než 3 300 000 svědků Jehovových ze všech národů a ras těší z jednoty a souladu mezi rasami ve 210 zemích. Jsou však stále nedokonalí. I někteří z nich mají obtíže, aby plně překonali rasové předsudky, ačkoli si to možná ani neuvědomují. Jak je možné vyřešit tento problém? Touto otázkou se budeme zabývat v dalším článku, který je založen na užitečné radě z inspirovaného Slova Jehovy, nestranického Boha.

Jak bys odpověděl?

◼ Proč bys řekl, že Jehova nebyl stranický, když používal Izraelity?

◼ Co dokazuje, že Ježíš Kristus neměl rasové předsudky ani nebyl stranický?

◼ Jak dostal Petr pomoc, aby pochopil, že „Bůh není stranický“?

◼ Které proroctví, jež poukazuje na jednotu, se nyní splňuje, ačkoli v tomto světě není soulad mezi rasami?

[Obrázek na straně 10]

Apoštol Pavel řekl Atéňanům, že Bůh „stvořil . . . všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země“

[Obrázek na straně 12]

Ježíš nebyl stranický, a proto vydal svědectví samaritánské ženě u Jákobova pramene blízko Sychar