OBLOHA

Slovo „obloha [heb. šaʹchaq]“, jak je používají bibličtí pisatelé, může označovat atmosférický prostor, který obklopuje Zemi a v němž plují mraky (Iz 45:8), nebo může označovat zdánlivou klenbu neboli báň nad Zemí, která je za dne modrá a v noci je poseta hvězdami. (Ža 89:37) Ve většině případů měl pisatel zřejmě na mysli pouze to, co je vysoko nad člověkem, aniž blíže určoval, o jaké hledisko mu jde. (Ža 57:10; 108:4)

Jemné částečky prachu, molekuly vodní páry a v určité míře i molekuly jiných plynů jako kyslík, dusík a oxid uhličitý, které jsou v atmosféře, rozptylují paprsky světla, a protože jsou nejvíce rozptýleny modré paprsky, propůjčuje to obloze charakteristickou modrou barvu. Jemné částečky prachu se také ve velké míře podílejí na tvorbě mraků, protože vodní pára se kolem těchto částeček shlukuje.

Hebrejské slovo šaʹchaq (obloha) je také překládáno jako „vrstva prachu“, „oblak“ nebo „oblačné nebe“; zjevně pochází z kořene, který znamená „roztlouci najemno“. (2Sa 22:43) Jehova o sobě mluví jako o tom, kdo ‚tepá oblohu dotvrda jako lité zrcadlo‘. (Job 37:18) Částečky tvořící atmosféru jsou skutečně pod působením gravitace, jejich vnější hranici vymezuje řada zákonů a gravitace jim brání uniknout od země. (1Mo 1:6–8) Tyto částečky odrážejí sluneční světlo způsobem, který se dá přirovnat k zrcadlu. Obloha proto vypadá jasná, zatímco bez atmosféry by člověk ze Země viděl na obloze pouze čerň se zářivě svítícími nebeskými tělesy, jak je to při pohledu z Měsíce, který atmosféru nemá. Z vesmíru mohli astronauti pozorovat zemskou atmosféru jako osvětlený, zářivý kruh.

Obraznou řečí Jehova varoval Izrael, že za jejich neposlušnost se obloha nad jejich hlavou stane mědí, země pod nimi železem a déšť jejich země bude prášek a prach. Za takových okolností ‚zavřené‘ bezmračné nebe nepochybně dostane načervenalou, měděnou barvu, protože přibývající částečky prachu se v modrém světle atmosféry rozptýlí natolik, že začne převládat červené světlo, stejně jako se zapadající slunce jeví rudé, protože tloušťka atmosféry, kterou musí paprsky proniknout, je větší. (5Mo 28:23, 24; srovnej 1Kr 8:35, kde je slovo „nebe“ použito ve smyslu prostoru.)

Další hebrejské slovo, které se někdy překládá jako „obloha“, je ša·maʹjim (nebesa). (5Mo 28:23) Podobně řecké slovo ou·ra·nosʹ, doslova „nebe“, se také překládá jako „obloha“.

Když Ježíš vystupoval do nebe, uchvátil ho z dohledu jeho učedníků oblak. Zatímco upřeně hleděli k obloze, objevili se andělé a řekli jim: „Galilejští muži, proč stojíte a díváte se k obloze? Tento Ježíš, který byl přijat od vás vzhůru k obloze, přijde tedy stejným způsobem, jak jste ho spatřili jít k obloze.“ (Sk 1:9–11, Rbi8, ppč) Andělé učedníkům v podstatě řekli, že není důvod upřeně hledět k obloze a čekat, že se tam Ježíš objeví a oni ho uvidí. Uchvátil ho oblak a on se stal neviditelným. Vrátí se však podobným způsobem, neviditelně, nepozorován lidskýma očima.

Slovo „obloha“ se někdy používá shodně se slovem „nebe“. (Viz heslo NEBE.)