Baptisteria — němí svědkové zapomenuté zvyklosti

Baptisteria — němí svědkové zapomenuté zvyklosti

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE FRANCII

„POKŘTĚN v katedrále ponořením.“ Tak zněl v roce 2001 titulek v jedněch francouzských novinách. Na fotografii k článku však byl zachycen nový katolický konvertita, který ve velkém křtícím bazénu stál ve vodě jen po kolena a biskup stojící vedle něj mu lil vodu na hlavu. S podobnou scénou je možné se setkat na mnoha místech po celém světě. Svědčí o jistém trendu v katolické církvi, který vznikl na druhém vatikánském koncilu, totiž křtít nové věřící částečným ponořením do vody. V souvislosti s tím však vznikají otázky: Vzhledem k tomu, že většina katolíků byla pokřtěna v útlém dětství pouhým pokropením, jaký druh křtu odpovídá vzoru, který dal Jan Křtitel a Ježíšovi apoštolové? Jak by měl probíhat křest dnešních křesťanů? Na tyto otázky nám pomůže najít odpověď zamyšlení nad dějinami baptisterií.a

Původ a význam křtu

Křesťanský křest se původně prováděl úplným ponořením do vody. To zjišťujeme mimo jiné z biblické zprávy o etiopském úředníkovi, který byl pokřtěn Filipem. Když se ten muž dozvěděl, kdo je Kristus, uviděl nějakou vodu, a řekl: „Co mi brání, abych nebyl ponořen?“ (Skutky 8:26–39; The Emphatic Diaglott) Řecký kořen výrazu „ponořen“ je ba·ptiʹzo, což znamená „potopit“. Myslí se jím tedy úplné ponoření. Zmíněná myšlenka je zdůrazněna tím, že v Bibli je křest přirovnán k pohřbu. (Římanům 6:4; Kolosanům 2:12) Je zajímavé, že několik francouzských překladatelů Bible nazývá Jana Křtitele Jan Ponořovatel. (Například Chouraqui a Pernot; viz poznámku pod čarou k Matoušovi 3:1 ve Svatém Písmu — Překladu nového světa se studijními poznámkami.)

V prvních stoletích po vzniku křesťanství se úplné ponoření do vody provádělo všude, kde byl vody dostatek — v řekách, v moři nebo v soukromých lázních. S tím, jak přibývalo nových věřících, se baptisteria stavěla v různých částech římského světa, od Dalmácie až po Palestinu a od Řecka po Egypt. Jedno z nejstarších baptisterií, která byla dosud objevena, se nachází v Sýrii na břehu řeky Eufrat a datuje se asi do roku 230 n. l.

Když se ve čtvrtém století n. l. „křesťanství“ stalo oficiálním náboženstvím Římské říše, přijaly tuto novou víru miliony lidí a ti museli být někde pokřtěni. A tak se baptisteria budovala téměř všude. Do konce šestého století jich bylo jen v samotném Římě postaveno asi 25, včetně jednoho v bazilice Sv. Jana Lateránského. V Galii měla své vlastní baptisterium zřejmě každá diecéze. Podle jednoho zdroje jich v této oblasti bylo celkem asi 150. A na venkově byly pravděpodobně stovky dalších, postavených poblíž malých kostelů, hrobek nebo klášterů.

Architektura a zdroj vody

Baptisterium byla obvykle kruhová nebo polygonální stavba, která byla vybudována buď jako samostatně stojící budova, nebo byla přistavěna k již existujícímu kostelu. Díky vykopávkám se zjistilo, že tyto stavby sice byly povětšinou malé (obvykle neměly rozlohu větší než 200 metrů čtverečních), ale byly nádherně zdobené kolonádami, mramorem, mozaikami a freskami, na nichž bývaly zobrazeny biblické výjevy. Některá baptisteria, jako například to v Marianě na Korsice, měla nad bazénem dokonce elegantní baldachýn neboli látková nebesa. Označení baptisterium se používalo také na bazén jako takový. Ten mohl mít tvar čtverce, kruhu, šestihranu, obdélníku, kříže nebo osmihranu. Šířka a hloubka bazénů svědčí o tom, že původně byly jednoznačně určeny pro křty dospělých. Byly obvykle dost velké, aby se do nich vešli nejméně dva lidé najednou. V Lyonu ležícím ve východní části Francie měl jeden bazén šířku tři a čtvrt metru. Mnoho bazénů mělo schody vedoucí do vody, kterých bylo obvykle sedm.

Nejdůležitějším úkolem bylo pro stavitele pochopitelně zajistit zdroj vody. Mnoho baptisterií, jako například to v Nice na jihu Francie, proto bylo vybudováno poblíž přírodních pramenů nebo v rozvalinách termálních lázní. Voda byla do bazénu obvykle přiváděna pomocí potrubí a jím byla z bazénu také odváděna. Jinde se do bazénu nosila ve vědrech dešťová voda nashromážděná v nějaké blízké nádrži.

Baptisterium Sv. Jana v Poitiers v západní Francii postavené asi v roce 350 n. l. je názornou ukázkou toho, jak „křesťanská“ baptisteria ve čtvrtém století vypadala. Uvnitř pravoúhlé místnosti obezděné několika přístavbami byl velký bazén ve tvaru osmiúhelníku se třemi schody. Bazén je asi 1,5 metru hluboký a v nejširším místě měří přes dva metry. Byl propojen s akvaduktem, jímž se do města přiváděla voda z blízkého pramene.

Úplné, nebo částečné ponoření?

Prováděl se v baptisteriích křest úplným ponořením do vody? Někteří katoličtí historikové tvrdí, že ne. Dokládají to tím, že jako pravděpodobný způsob provádění křtu se v záznamech o raných dějinách katolické církve popisuje částečné ponoření (s vylitím vody na hlavu). Poukazují také na skutečnost, že mnohé bazény nebyly hlubší než jeden metr, a proto nebyly dost hluboké na to, aby se v nich dospělý člověk mohl ponořit. V jedné katolické encyklopedii se říká, že v Poitiers „se celebrující kněz mohl postavit na třetí schod, aniž si namočil nohy“.

Nicméně dokonce i na uměleckých vyobrazeních datovaných do pozdější doby je vidět, že křest se běžně prováděl úplným ponořením. Uchazeč bývá před křtem vyobrazen tak, že stojí ve vodě až po prsa, a někdy dokonce až po krk. (Viz obrázky nahoře.) Bylo však možné průměrně vysokého člověka úplně ponořit, i když mu voda sahala jen po pás? Jedno encyklopedické dílo uvádí, že odtokový systém mohl být dočasně ucpán, dokud klečící nebo dřepící uchazeč o křest nemohl být úplně ponořen.b Pierre Jounel, profesor katolické liturgie v Paříži, k tomu říká, že uchazeč „vstoupil do vody až po pás. Kněz mu pak položil ruku na hlavu a pomohl mu sklonit se do vody, až byl zcela ponořen.“

Baptisteria se zmenšují

Jednoduchý obřad v podobě křtu, tak jak se prováděl v době apoštolů, se nakonec změnil ve složitý rituál se zvláštními oděvy a úkony, exorcistickými modlitbami, svěcením vody, odříkáváním vyznání víry a obřadním pomazáváním. Začalo se stále víc praktikovat pouze částečné ponoření. Bazény pro křty se zmenšily, přičemž hloubka a šířka některých z nich byla upravena na polovinu původních rozměrů, a někdy ještě méně. Například v Cazères na jihu Francie byl původní asi 1,2 metru hluboký bazén upraven tak, že v šestém století měl hloubku jen necelého půl metru. Později, asi ve 12. století, se částečné ponořování z římského katolicismu zcela vytratilo a bylo nahrazeno kropením. Podle slov francouzského akademika Pierra Chaunuho bylo příčinou to, že „v zemích s nevlídným klimatem se rozšířil křest malých dětí, ale novorozeně nebylo možné ponořit do studené vody“.

Tento vývoj událostí měl za následek budování ještě menších křtitelnic. Historik Frédéric Buhler ve své studii pojednávající o dějinách křtu píše: „Archeologie, dochované písemnosti i umělecká díla svědčí o tom, že křest prováděný v prvních staletích křesťanské éry jako úplné ponoření dospělého člověka se v podstatě proměnil na kropení nemluvňat, přičemž přechodnými kroky bylo částečné ponořování dospělých a úplné ponořování dětí.“

Dnes se zdá, že částečné ponořování dospělých získává na popularitě, a novodobá baptisteria jsou proto větší než ta dřívější. A v souladu s tím, co Frédéric Buhler nazval nostalgickým návratem k ponořování, novodobá katolická liturgie doporučuje silněji než kdy dříve, aby se křest prováděl úplným ponořením. Stojí však za povšimnutí, že na skutečnost, že křesťanský křest se má správně provádět úplným ponořením do vody, Bible poukazuje už odedávna.

[Poznámky pod čarou]

a Výraz „baptisterium“ obvykle označuje samostatnou církevní stavbu nebo součást kostela, kde se provádějí křtící obřady.

b Mnozí svědkové Jehovovi v dnešní době byli pokřtěni úplným ponořením do vody v malých bazéncích, nebo dokonce vanách.

[Obrázek na straně 13]

Baptisterium Sv. Jana v Poitiers ve Francii

[Obrázek na straně 13]

Rekonstrukce baptisteria vybudovaného v pátém století v Marianě na Korsice

[Podpisek]

[Obrázky na straně 14]

VYOBRAZENÍ KRISTOVA KŘTU

Řeka Jordán sahá Ježíšovi až po prsa a andělé drží ručníky, aby jej osušili — 9. století

[Podpisek]

Voda v Jordánu sahá Ježíšovi až po krk. Vlevo dva andělé drží látku a jsou připraveni Ježíše osušit — 12. století

[Podpisek]