Čí modlitby jsou vyslyšeny?
„MODLITBA dokáže víc, než se světu zdá.“ To řekl v 19. století anglický básník Alfred Tennyson. Ale mnozí lidé se modlili o zdraví, štěstí, pokoj a blahobyt nadarmo. Někteří lidé si opravdu myslí, že Bůh jejich modlitbám nenaslouchá. Ale Bible o něm říká, že ‚slyší modlitbu‘. — Žalm 65:2; 65:3, KB.
To může právem vyvolat otázky: Kdo je ten, který ‚slyší modlitbu‘? Musíme splňovat nějaké zvláštní podmínky, aby byly naše modlitby vyslyšeny? Jak bychom se měli modlit? A čí modlitby jsou vyslyšeny?
Jejich modlitby byly vyslyšeny
Modlitba je stará jako lidstvo. Vzpomeň si na Ábela, syna našich prarodičů, Adama a Evy. Když obětoval Bohu přijatelnou oběť, bezpochyby to doprovázel slovy úpěnlivé prosby a chvály. — 1. Mojžíšova 4:1–5.
V devátém století před naším letopočtem se Boží prorok Jonáš „modlil k svému Bohu Jehovovi z nitra ryby“, o níž bylo ustanoveno, že ho má pohltit. Byla tato modlitba účinná? Ano, protože „časem Jehova přikázal rybě, takže vyvrátila Jonáše na souš“. Pak Jonáš splnil své pověření od Boha, aby šel do Ninive. — Jonáš 1:17; 2:1, 10; 2:1, 2, 11, KB; 3:1–5.
Když David ve starověkém Izraeli byl utiskován svými nepřáteli, volal: „Jehovo, slyš mou modlitbu; dopřej přece sluchu mé snažné prosbě. Ve své věrnosti mi odpověz ve své spravedlnosti.“ (Žalm 143:1) Davidovy modlitby o vysvobození byly vyslyšeny a jeho nepřátelům se nikdy nepodařilo ho odstranit. Proto mohl říci: „Jehova je blízko těch, kteří ho vzývají, všech, kteří ho vzývají v opravdovosti.“ — Žalm 145:18.
Splňovat hlavní požadavky
Je tedy zřejmé, že modlitby Božích služebníků ve starověku byly vyslyšeny. Jejich modlitba ovšem nebyla pouhou formalitou a neobraceli se k nějakému bezejmennému Bohu. Ve víře se modlili k Jehovovi, který je „nejvyšší nad celou zemí“. (Žalm 83:18; 83:19, KB) Které hlavní požadavky musíme splnit, aby byly naše modlitby účinné?
Modlit se pouze k Jehovovi. Je zbytečné — a ve skutečnosti nebiblické — modlit se k falešným bohům, jejichž neživé modly mají ústa, která nemohou mluvit, mají neslyšící uši, necitlivé ruce, nohy bez pohybu a hrdlo bez hlasu. (Žalm 115:5–7; 1. Jana 5:21) Na rozdíl od takových bezcenných bohů Jehova působí ve prospěch těch, kteří ho milují a slouží mu. Například před staletími úpěnlivě prosili proroci falešného boha Baala, aby seslal z nebe oheň. Ačkoli se modlili od rána do večera, Baal nemohl odpovědět. Potom prosil Elijáš Jehovu, a ten odpověděl, když seslal oheň, který úplně strávil oběť na oltáři. — 1. Královská, kapitola 18.
Přistupovat k Bohu jedině prostřednictvím Ježíše Krista. Jehova Bůh poslal svého jednozplozeného Syna, Ježíše Krista, na zem, aby sloužil jako výkupné a vykoupil lidstvo z hříchu a smrti. (Jan 3:16, 36; Římanům 5:12; 6:23) Pro ty, kteří využívají tohoto opatření, otevřel Bůh nový přístup k sobě v modlitbě. Dřívější Boží služebníci, jako byl žalmista David, se modlili přímo k Jehovovi. (Žalm 4:1; 4:2, KB; 17:1; 55:1; 55:2, KB; 102:1; 102:2, KB) Nový přístup však byl otevřen prostřednictvím Ježíše, který řekl: „Žádný nepřichází k Otci, jen skrze mne. Jestliže poprosíte o cokoli v mém jménu, udělám to.“ (Jan 14:6, 14) Písmo nikde nenaznačuje, že by měly být modlitby k Bohu adresovány prostřednictvím někoho jiného.
Jestliže jsme se tedy dozvěděli, že bychom se měli modlit k Bohu v Ježíšově jménu, budou naše modlitby vyslyšeny jedině tehdy, budeme-li se modlit pouze k Jehovovi prostřednictvím jeho Syna. Jsou však také jiné důvody, proč Jehova nevyslýchá většinu modliteb.
Proč Bůh nevyslýchá
Bůh nebude vyslýchat naše modlitby jen proto, že zaujímáme při modlitbě nějakou zvláštní pozici. Písmo nevyžaduje, abychom zaujímali při modlitbě nějakou zvláštní polohu těla. Pokleknutí ovšem může být projevem pokory před Bohem. Je však přijatelné modlit se vstoje, vsedě u stolu, vleže na lůžku nebo při vykonávání našich každodenních činností. (Daniel 6:10, 11; Marek 11:25) Jehova dokonce vyslýchá i modlitby, které nejsou slyšet. Nehemjáš se tiše „pomodlil k nebeskému Bohu“ předtím, než řekl perskému králi, že touží znovu vybudovat zpustošené hradby Jeruzaléma, a Jehova tuto modlitbu vyslechl. (Nehemjáš 2:1–6) Proč Bůh nevyslýchá většinu modliteb, jestliže tedy není poloha těla důležitá?
Jehova nemá zalíbení v modlitbách ničemných lidí. Ano, „kdo odvrací ucho, aby neslyšel zákon — i jeho modlitba je něco odporného“. (Přísloví 28:9) Prostřednictvím proroka Izajáše řekl Bůh svému vzpurnému lidu: „Když rozestíráte dlaně, schovávám před vámi oči. Ačkoli vznášíte mnoho modliteb, nenaslouchám; vaše ruce, ty se naplnily krveprolitím.“ (Izajáš 1:15) Modlitby ničemných přirozeně nejsou vyslýchány, i kdyby je vznášeli k Bohu prostřednictvím Krista.
Bůh nevyslýchá pokrytecké modlitby. „Když se modlíte,“ řekl Ježíš Kristus, „nebudete jako pokrytci, protože ti se rádi modlí, když stojí v synagógách a na rozích širokých ulic, aby je lidé viděli. Vpravdě vám říkám: Mají svou plnou odměnu.“ Ježíš dodal: „Ale ty, když se modlíš, jdi do svého soukromého pokoje, a když zavřeš dveře, modli se k svému Otci, který je vskrytu; potom ti tvůj Otec, který se dívá vskrytu, odplatí.“ (Matouš 6:5, 6) Těmito slovy Ježíš nevyloučil všechny veřejné modlitby. Vždyť se sám modlil slyšitelně v přítomnosti jiných. (Matouš 14:19) Kristus však ukázal, že je nesprávné modlit se na veřejnosti pouze proto, aby nás druzí viděli a slyšeli a abychom získali jejich chválu.
Jehova nevyslýchá neupřímné, opakované modlitby. Ježíš řekl: „Když se však modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž, jak to dělají lidé z národů, neboť ti si představují, že budou vyslyšeni, protože používají mnoho slov. Proto nebuďte jako oni, neboť Bůh, váš Otec, ví, co potřebujete, dříve než jej vůbec poprosíte.“ (Matouš 6:7, 8) Mnozí lidé v orientálních zemích se domnívají, že kdykoli otočí svým modlícím mlýnkem [bubínkem, do něhož jsou vloženy napsané modlitby], prosby se opakují. Milióny jiných lidí užívají růženec nebo odříkávají modlitby z modlitebních knih. Ale ti, kteří si přejí, aby je Bůh slyšel, se budou chtít vyvarovat při modlitbách opakování a budou dbát na další Ježíšovy pokyny.
„Budete se . . . modlit takto“
Potom uvedl Ježíš modlitbu, kterou mnozí označují jako vzorovou. (Matouš 6:9–13) Řekl: „Budete se tedy modlit takto: ‚Náš Otče v nebesích, buď posvěceno tvé jméno.‘ “ Oslovení Boha jako ‚našeho Otce‘ ukazuje, že také jiní lidé k němu mají blízký vztah, protože patří k rodině jeho ctitelů. Posvěcení Božího jména, Jehova, je vrcholně důležité, ale jak je Bůh posvětí? Tím, že odstraní ničemné, odstraní z tohoto jména veškerou potupu, která na ně byla nakupena. — Ezekiel 38:23.
„Přijď tvé království. Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi,“ dodal Ježíš. Boží panství, jež se projeví v nebeském, mesiášském Království jeho Syna, brzy vystoupí proti všem odpůrcům božské svrchovanosti a odstraní je ze země. (Daniel 2:44) Ale co je míněno tím, že prosíme, aby se děla Boží vůle na zemi stejně jako v nebi? To je žádost, aby Jehova splnil svá předsevzetí se Zemí, včetně odstranění svých odpůrců. — Zjevení 16:14–16; 19:11–21.
Ježíš uvedl ve své vzorové modlitbě Boha, jeho posvěcení a jeho předsevzetí na prvním místě, a potom pokračoval: „Dej nám dnes náš chléb pro tento den.“ Prosíme-li Jehovu, aby nám opatřil nutné věci „pro tento den“, podněcuje to naši víru, že je schopen postarat se o denní potřeby svých ctitelů. To není sobecká prosba o nepřiměřeně velké zaopatření.
Ježíš dodal: „A odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme svým dlužníkům.“ (Lukáš 11:4 ukazuje, že tyto „dluhy“ jsou „hříchy“.) Můžeme od Boha získat odpuštění, jedině pokud jsme odpustili těm, kteří se proti nám prohřešili. (Matouš 6:14, 15) Výstižně proto řekl apoštol Pavel: „Stejně jako Jehova ochotně odpustil vám, tak jednejte i vy.“ — Kolosanům 3:13.
V závěru vzorové modlitby Ježíš řekl: „A neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho zlého.“ Jehova nikdy lidi nepokouší „zlými věcmi“. (Jakub 1:13) Pokušení přichází od toho zlého, od satana ďábla, ale Bible někdy říká, že když Bůh určité věci připouští, je to, jako by je působil. (Rut 1:20, 21; Kazatel 7:13) Jehova vyslýchá prosbu „neuveď nás do pokušení“ tím, že své věrné služebníky neopouští, i když připustí, aby byli pokoušeni. Bůh je opravdu „věrný a nepřipustí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením opatří také východisko, abyste je mohli vydržet“. — 1. Korinťanům 10:13.
Když žádáme o vysvobození od toho zlého, prosíme, aby nebylo ďáblovi dovoleno přemoci nás jakožto Jehovovy věrné ctitele. Jestliže jsme věrní a oddaní Boží služebníci, můžeme se spoléhat na to, že Bůh takovou žádost vyslyší. Apoštol Petr totiž napsal: „Jehova ví, jak vysvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti.“ (2. Petra 2:9) A tato část vzorové modlitby je opravdu důležitá, protože satan ďábel „obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“! — 1. Petra 5:8.
Proč jsou jejich modlitby vyslyšeny
Bůh vyslýchá modlitby svých věrných ctitelů. Proč? Jehova je vyslýchá mimo jiné proto, že se jeho ctitelé modlí jedině k němu a že k němu přistupují prostřednictvím Ježíše Krista. Vyhýbají se ničemnosti a jejich modlitby nejsou pokrytecké a neobsahují stále se opakující části. Svědkové Jehovovi neopakují bezmyšlenkovitě vzorovou modlitbu, ale využívají ji jako skvělé vodítko, podle něhož vyjadřují vlastní vřelé city k Bohu. Jejich modlitby však jsou vyslýchány ještě z jiných důvodů.
Ti, jejichž modlitby jsou vyslýchány, splnili základní požadavky. Pavel je citoval, když napsal: „Ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají.“ (Hebrejcům 11:6) Povšimni si těchto dvou základních bodů: Jehova vyslýchá modlitby 1. těch, kteří věří, že Bůh je neboli že existuje, a 2. těch, kteří „ho vážně hledají“.
Jedním takovým člověkem v prvním století byl zbožný pohan Kornélius. Věřil, že Bůh je, a vážně ho hledal. Co udělal Kornélius, když získal přesné poznání? Celým srdcem se oddal Jehovovi Bohu a tuto oddanost symbolizoval tím, že se dal pokřtít. Potom měl Kornélius zřejmě důvěrný vztah k Bohu, a to mohlo velmi dobře působit na jeho modlitby. — Skutky 10:1–44.
Předtím, než byl Kornélius pokřtěn, jeho modlitby pouze „vystoupily jako upomínka před Boha“. (Skutky 10:4) Když se však Kornélius oddal Bohu na základě své víry v Ježíšovu výkupní oběť a byl pokřtěn, dal Jehovovi bezvýhradně sám sebe. To vytvořilo podivuhodně blízký vztah mezi Bohem a tímto zbožným člověkem — vztah, který dal Kornéliovi neomezenou přednost modlitby. (Jakub 4:8) Mohl přistupovat ke svému nebeskému Otci prostřednictvím Krista Ježíše a mohl přitom očekávat, že bude vyslyšen. To platí pro všechny, kteří se oddali Bohu prostřednictvím Kristovým a dali se pokřtít. Také oni mají neomezenou přednost modlitby. Jistě toužíš po tom, aby byly tvé modlitby vyslyšeny. Jestliže tedy nyní nesloužíš Jehovovi jako jeden z jeho oddaných ctitelů, bylo by opravdu moudré, abys ho vážně hledal. Jdi stejnou cestou jako Kornélius a Bůh vyslyší tvé modlitby.
[Obrázek na straně 6]
Jak byly Kornéliovy modlitby ovlivněny tím, že se oddal Bohu a dal se pokřtít?