AKELDAMA

[pole krve].

Toto jméno použili Židé pro pozemek koupený za „mzdu za nespravedlnost“, kterou zaplatili Jidášovi Iškariotskému za to, že zradil Krista Ježíše. (Sk 1:18, 19) Je ztotožňován s Haqq ed-Dumm (to znamená „cena za krev“) na již. straně údolí Hinnom, na „pahorku špatné rady“. Je to rovný pozemek nevysoko ve svahu. Na tomto místě jsou trosky márnice. Kousek na JV se nad pozůstatky jeskynních hrobek tyčí Minzar Haqal Demaʼ (klášter Akeldama).

Ve Skutcích 1:18 je uvedeno, že Jidáš „koupil pole“, a to ukazuje, že prostředky na zakoupení pole pocházely od něj nebo že ke koupi poskytl podnět. Záznam v Matoušovi 27:3–10 ukazuje, že kněží za těch třicet kousků stříbra (pokud to byly šekely, 66 dolarů), jež Jidáš hodil do chrámu, uskutečnili vlastní koupi, a že toto „Pole krve“, které kněží koupili „k pohřbívání cizích lidí“, bylo dříve hrnčířovo pole. (Viz heslo HRNČÍŘOVO POLE.) Předpokládané místo se již od prvních století našeho letopočtu používalo jako pohřebiště.

Proč Matouš připisuje proroctví ze Zecharjáše 11:12, 13 Jeremjášovi?

Matouš zaznamenal splnění proroctví na základě toho, „co bylo řečeno prostřednictvím proroka Jeremjáše“. Jeremjáš býval někdy uveden jako první z „pozdějších proroků“, a tento úsek proroctví tedy obsahoval nejen Jeremjášovy, ale také Zecharjášovy spisy. (Srovnej Lk 24:44.) Zdá se, že Matoušův citát byl v zásadě výňatek ze Zecharjáše 11:12, 13, který však Matouš vyjádřil vlastními slovy a pod působením Božího ducha uplatnil na okolnosti, kterými se toto proroctví splnilo. Bylo to hrnčířovo pole, půda tedy byla považována za vyčerpanou a pozemek měl malou hodnotu, pouze cenu za otroka.