Choď v bázni před Jehovou
„Protože [sbor] jednal v bázni před Jehovou a byl potěšován svatým duchem, počtem se násobil.“ — SKUTKY 9:31.
1, 2. a) Co se stalo, když křesťanský sbor vstoupil do pokojného období? b) Co činí Jehova, přestože připouští pronásledování?
JEDEN učedník stál před nejtěžší zkouškou. Zachová ryzost Bohu? Ano! Chodil v bázni před Bohem, s posvátnou úctou ke svému Původci, a zemře jako věrný svědek Jehovy.
2 Ten bohabojný muž, který zachoval ryzost, byl Štěpán, „muž plný víry a svatého ducha“. (Skutky 6:5) Jeho vražda podnítila vlnu pronásledování, ale potom vstoupil sbor po celé Judeji, Galileji a Samařsku do pokojného období a duchovně se budoval. Kromě toho, „protože jednal v bázni před Jehovou a byl potěšován svatým duchem, počtem se násobil“. (Skutky 9:31) Jako svědkové Jehovovi si dnes můžeme být jistí, že Bůh nám žehná, ať zakoušíme pokoj, nebo pronásledování. To ukazují 6. až 12. kapitola Skutků. Choďme tedy v uctivé bázni před Bohem, když jsme pronásledováni, nebo využívejme každé úlevy od pronásledování k duchovnímu budování a aktivnější službě. — 5. Mojžíšova 32:11, 12; 33:27.
Věrní až do konce
3. Jaký problém byl překonán v Jeruzalémě a jak?
3 I když v časech pokoje nastanou problémy, dobrá organizace je snad pomůže vyřešit. (6:1–7) Řecky mluvící Židé v Jeruzalémě si stěžovali, že jejich vdovy jsou přehlíženy při denním rozdělování jídla a dává se přednost židovským věřícím, kteří mluví hebrejsky. Tento problém se vyřešil, když apoštolové ustanovili sedm mužů, aby se starali o „tuto nutnou záležitost“. Jedním z nich byl Štěpán.
4. Jak reagoval Štěpán na falešná obvinění?
4 Bohabojný Štěpán se však brzy dostal do zkoušky. (6:8–15) Povstali jistí muži, kteří se se Štěpánem přeli. Někteří byli ze „Synagógy propuštěnců“, snad Židé zajatí Římany a později osvobození, nebo židovští proselyté, kteří bývali otroky. Nedokázali obhájit své názory proti moudrosti a duchu, s nimiž mluvil Štěpán, a tak ho odvedli do sanhedrinu. Falešní svědkové tam řekli: ‚Slyšeli jsme, že řekl, že Ježíš Nazaretský zboří chrám a změní zvyky, které nám předal Mojžíš.‘ Přesto i odpůrci viděli, že Štěpán není zločinec, ale že má čistou tvář anděla, Božího posla, který si je jistý Boží podporou. Jak se lišil od jejich obličejů zhyzděných zlem, protože se propůjčili satanovi!
5. Co zdůraznil Štěpán ve svém svědectví?
5 Když byl vyslýchán veleknězem Kaifášem, vydal Štěpán nebojácné svědectví. (7:1–53) Jeho přehled izraelských dějin ukázal, že Bůh si předsevzal odstranit Zákon a chrámovou službu, až přijde Mesiáš. Štěpán upozornil, že Mojžíš, osvoboditel, kterého každý Žid podle svého tvrzení ctil, byl Izraelity odmítnut, stejně jako nyní nepřijali toho, který přinesl větší osvobození. Tím, že řekl, že Bůh nebydlí v domech udělaných rukama, ukázal Štěpán, že chrám a jeho soustava uctívání pomine. Ale protože se jeho soudci nebáli Boha ani nechtěli znát jeho vůli, řekl: ‚Vy tvrdošíjní, stále odporujete svatému duchu. Kterého proroka vaši předkové nepronásledovali? Zabíjeli ty, kteří předem ohlašovali příchod toho spravedlivého, jehož jste se nyní stali zrádci a vrahy.‘
6. a) Jakou zkušenost, posilující víru, měl Štěpán před smrtí? b) Proč mohl Štěpán právem říci: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha“?
6 Štěpánovo nebojácné prohlášení vedlo k jeho vraždě. (7:54–60) Soudce rozzuřilo to, že odhalil jejich vinu na Ježíšově smrti. Ale jakou posilou pro Štěpánovu víru bylo, když „se upřeně díval k nebi a zahlédl Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici“! Nyní mohl čelit svým nepřátelům s důvěrou v to, že vykonal Boží vůli. Přestože svědkové Jehovovi nemají vidění, můžeme dostat od Boha tentýž klid, když jsme pronásledováni. Když Štěpána jeho nepřátelé vyvedli z Jeruzaléma, začali ho kamenovat a on vznesl prosbu: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ To bylo vhodné, protože Bůh pověřil Ježíše, aby jiné budil k životu. (Jan 5:26; 6:40; 11:25, 26) Vkleče zvolal Štěpán: „Jehovo, nepočítej jim tento hřích!“ Pak usnul ve smrti jako mučedník, jak se stalo tolika Ježíšovým následovníkům od té doby, a dokonce i v nové době.
Pronásledování šíří dobré poselství
7. K čemu vedlo pronásledování?
7 Štěpánova smrt ve skutečnosti vedla k šíření dobrého poselství. (8:1–4) Pronásledování rozptýlilo všechny učedníky kromě apoštolů po celé Judeji a Samařsku. Saul, který schvaloval Štěpánovu vraždu, se sápal na sbor jako šelma, vpadal do jednoho domu po druhém a odvlékal Ježíšovy následovníky do vězení. Jelikož rozptýlení učedníci kázali dál, satanův plán, že zastaví bohabojné zvěstovatele království pronásledováním, se nezdařil. I dnes pronásledování často rozšířilo dobré poselství nebo upoutalo pozornost na dílo kázání království.
8. a) Co vyplynulo z kázání v Samaří? b) Jak použil Petr druhý klíč, který mu svěřil Ježíš?
8 Evangelista Filip odešel do Samaří a „kázal jim o Kristu“. (8:5–25) Ve městě zavládla velká radost, když bylo zvěstováno dobré poselství, nečistí duchové byli vyháněni a lidé léčeni. Apoštolové v Jeruzalémě poslali do Samaří Petra a Jana, a ti když se modlili a vkládali ruce na pokřtěné, noví učedníci obdrželi svatého ducha. Nově pokřtěný bývalý kouzelník Šimon se pokusil koupit si tuto autoritu, ale Petr řekl: ‚Ať tvé stříbro zahyne s tebou. Tvé srdce není v Božích očích přímé.‘ Když mu řekli, že má činit pokání a úpěnlivě prosit Jehovu za odpuštění, prosil apoštoly, aby se za něho modlili. To by mělo pohnout všechny, kteří se dnes bojí Jehovy, aby se modlili o božskou pomoc a přitom bedlivě střežili své srdce. (Přísloví 4:23) (Z této události pochází slovo „simonie“, „koupě či prodej církevního úřadu nebo církevních předností“.) Petr a Jan zvěstovali dobré poselství v mnoha samaritánských vesnicích. Tak použil Petr druhý klíč, který mu dal Ježíš, aby otevřel dveře poznání a příležitosti vstoupit do nebeského království. — Matouš 16:9.
9. Kdo byl Etiop, jemuž vydal Filip svědectví, a proč mohl být pokřtěn?
9 Potom dal Boží anděl Filipovi nové přidělení. (8:26–40) Ve voze cestou z Jeruzaléma ke Gaze jel „eunuch“, úředník nad pokladem etiopské královny kandáces. Nebyl to tělesný eunuch, který by nesměl do židovského sboru, ale přijel do Jeruzaléma uctívat jako obřezaný proselyta. (5. Mojžíšova 23:1) Filip eunucha zastihl, jak četl knihu Izajáše. Když byl pozván do vozu, hovořil o Izajášově proroctví a „oznámil mu dobré poselství o Ježíšovi“. (Izajáš 53:7, 8) Etiop brzy zvolal: „Podívej se, voda. Co mi brání, abych byl pokřtěn?“ Nic, vždyť věděl o Bohu a nyní měl víru v Krista. Filip tedy Etiopa pokřtil a ten pak s radostí odjel. Brání něco ve křtu tobě?
Obrácený pronásledovatel
10, 11. Co se stalo Saulovi z Tarsu na cestě do Damašku a krátce poté?
10 Mezitím se Saul snažil přimět Ježíšovy následovníky, aby se pod hrozbou smrti nebo vězení zřekli své víry. (9:18a) Velekněz (asi Kaifáš) mu dal dopisy pro synagógy v Damašku a pověřil jej, aby přivedl do Jeruzaléma v poutech muže a ženy patřící k „té Cestě“, neboli ke způsobu života založenému na Kristově příkladu. Kolem poledne blízko Damašku vyšlehlo z nebe světlo a hlas se ho zeptal: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“ Pavlovi průvodci slyšeli „zvuk hlasu“, ale slovům nerozuměli. (Srovnej Skutky 22:6, 9.) Toto částečné zjevení oslaveného Ježíše stačilo Pavla oslepit. Bůh použil učedníka Ananiáše, aby mu vrátil zrak.
11 Po křtu se stal z bývalého pronásledovatele pronásledovaný. (9:18b–25) Židé v Damašku chtěli Pavla odstranit. Ale učedníci ho v noci spustili otvorem v hradbách pravděpodobně ve velkém koši spleteném z provazů nebo proutí. (2. Korinťanům 11:32, 33) Tím otvorem bylo možná okno nějakého učedníka v domě, který byl vbudován do hradeb. Nebyla to zbabělost uniknout nepřátelům a kázat dál.
12. a) Co se stalo Saulovi v Jeruzalémě? b) Jak se vedlo sboru?
12 V Jeruzalémě pomohl Barnabáš učedníkům, aby přijali Saula jako spoluvěřícího. (9:26–31) Saul se tam nebojácně přel s řecky mluvícími Židy, kteří se ho také snažili odstranit. Když to bratři odhalili, odvedli ho do Cesareje a poslali do rodného Tarsu v Kilikii. Potom sbor v celé Judeji, Galileji a Samařsku „vstoupil do pokojného období a byl budován“ v duchu. Protože ‚chodil v bázni před Jehovou a útěše svatého ducha, počtem se násobil‘. Je to znamenitý příklad pro všechny dnešní sbory, jestliže mají dostat Jehovovo požehnání.
Pohané se stávají věřícími
13. Jaké zázraky umožnil Bůh Petrovi vykonat v Lyddě a Joppe?
13 I Petr pilně pracoval. (9:32–43) V Lyddě (nyní Lod) na šáronské planině uzdravil ochrnutého Eneáše. Toto uzdravení obrátilo mnohé k Pánovi. V Joppe onemocněla milovaná učednice Tabita (Dorkas) a zemřela. Když Petr přišel, plačící vdovy mu ukazovaly oděvy, které Dorkas dělala a které snad měly na sobě. Přivedl Dorkas zpět k životu, a když se zpráva o tom rozšířila, mnozí uvěřili. Petr zůstával v Joppe u Šimona koželuha, který měl dům u moře. Koželuhové máčeli zvířecí kůže v moři a ošetřovali je vápnem, než z nich oškrábali srst. Kůže se zpracovávaly tak, že se vydělávaly šťávou z jistých rostlin.
14. a) Kdo byl Kornélius? b) Co platilo o Kornéliových modlitbách?
14 Tou dobou (36 n. l.) docházelo k pozoruhodnému vývoji jinde. (10:1–8) V Cesareji žil zbožný pohan Kornélius, římský setník, který velel asi stovce mužů. Velel „italskému oddílu“, zřejmě tvořenému branci z římských občanů a propuštěnců v Itálii. Přestože se Kornélius bál Boha, nebyl židovským proselytou. Anděl mu ve vidění řekl, že jeho modlitby „vystoupily jako upomínka před Boha“. Ačkoli tehdy nebyl Kornélius oddán Jehovovi, dostal odpověď na své modlitby. Ale podle andělova nařízení poslal pro Petra.
15. Co se stalo, zatímco se Petr modlil na střeše Šimonova domu?
15 Mezitím měl Petr vidění, zatímco se modlil na střeše Šimonova domu. (10:9–23) V transu viděl, jak z nebe sestupuje jakási nádoba podobná prostěradlu, plná nečistých čtyřnohých tvorů, toho, co se plazí, a ptáků. Když Petr dostal pokyn, aby zabíjel a jedl, řekl, že nikdy nejedl nic poskvrněného. „Přestaň nazývat poskvrněným to, co Bůh očistil,“ zněla odpověď. Vidění Petra zmátlo, ale řídil se vedením ducha. Proto se šesti židovskými bratry doprovodil Kornéliovy vyslance. — Skutky 11:12.
16, 17. a) Co řekl Petr Kornéliovi a lidem shromážděným v jeho domě? b) Co se stalo, zatímco Petr ještě mluvil?
16 Nyní měli slyšet dobrou zprávu první pohané. (10:24–43) Když Petr a jeho druhové došli do Cesareje, Kornélius, jeho příbuzní a jeho důvěrní přátelé čekali. Kornélius padl Petrovi k nohám, ale apoštol pokorně odmítl takovou poctu. Mluvil o tom, jak Jehova pomazal Ježíše svatým duchem a mocí jako Mesiáše, a vysvětlil, že každý, kdo v něho uvěří, získá odpuštění hříchů.
17 Jehova nyní zasáhl. (10:44–48) Zatímco Petr ještě mluvil, Bůh udělil těmto věřícím pohanům svatého ducha. Byli na místě zplozeni svatým duchem a inspirováni, aby mluvili cizími jazyky a velebili Boha. Proto byli řádně pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Tak použil Petr třetího klíče, aby otevřel bohabojným pohanům dveře poznání a příležitosti ke vstupu do nebeského království. — Matouš 16:19.
18. Jak reagovali židovští bratři, když Petr vysvětlil, že pohané byli „pokřtěni ve svatém duchu“?
18 Později se v Jeruzalémě s Petrem přeli zastánci obřízky. (11:18) Když vysvětlil, jak byli pohané „pokřtěni ve svatém duchu“, jeho židovští bratři se upokojili a slavili Boha slovy: „Nyní tedy Bůh poskytl i lidem z národů pokání, které vede k životu.“ I my bychom měli být přístupní, když je nám objasněna božská vůle.
Zřízení nežidovského sboru
19. Jak byli učedníci nazváni křesťany?
19 Tak nyní vznikl první nežidovský sbor. (11:19–26) Když byli učedníci rozptýleni soužením, které vzniklo kvůli Štěpánovi, někteří odešli do Syrské Antiochie, proslulé nečistým uctíváním a mravní zkažeností. Když tam oznamovali dobré poselství řecky mluvícím lidem, „Jehovova ruka byla. . . s nimi“ a mnozí uvěřili. Rok tam vyučovali Barnabáš a Pavel, a „v Antiochii to bylo poprvé, kdy učedníci byli božskou prozřetelností nazváni křesťané“. Jehova bezpochyby sám řídil, aby tak byli nazváni, protože řecké slovo chrematizo znamená „být nazván božskou prozřetelností“ a v Písmu se vždy užívá ve spojitosti s tím, co je od Boha.
20. Co předpověděl Agabus a jak reagoval antiochijský sbor?
20 Do Antiochie přišli z Jeruzaléma také bohabojní proroci. (11:27–30) Jedním z nich byl Agabus, který „začal prostřednictvím ducha naznačovat, že na celou obydlenou zem má přijít velký hlad“. To proroctví se splnilo za vlády římského císaře Klaudia (41–54 n. l.) a o tomto „velkém hladu“ mluví historik Josephus. (Židovské starožitnosti, XX, 51 [I., 5]; XX, 101 [V, 2]) Antiochijský sbor z lásky poslal příspěvek nuzným bratrům v Judeji. — Jan 13:35.
Pronásledování nemá úspěch
21. Jak jednal Herodes Agrippa I. vůči Petrovi, ale k čemu to vedlo?
21 Období pokoje skončilo, když Herodes Agrippa I. začal v Jeruzalémě pronásledovat ty, kteří se báli Jehovy. (12:11) Dal popravit Jakuba mečem. Snad jej dal setnout jako prvního apoštola, který byl umučen. Když viděl, že se to Židům líbí, uvěznil Petra. Apoštol byl zřejmě z obou stran připoután řetězy k vojákům, zatímco další dva střežili jeho celu. Herodes měl v plánu ho popravit po pasachu a dnech nekvašených chlebů (14.—21. nisana), ale modlitby sboru za apoštola byly vyslyšeny právě včas, jako často bývají i naše. Stalo se to, když jej Boží anděl zázračně osvobodil.
22. Co se stalo, když Petr přišel do domu Markovy matky Marie?
22 Petr byl brzy u domu Marie (matky Jana Marka), zřejmě místa, kde se shromažďovali křesťané. (12:12–19) Služebná Rodé potmě poznala Petrův hlas, ale nechala ho za zamčenými vraty. Učedníci si snad zprvu mysleli, že Bůh poslal andělského posla v Petrově podobě a mluvícího jeho hlasem. Ale když Petra vpustili, řekl jim, aby podali zprávu o jeho osvobození Jakubovi a bratrům (snad starším). Pak odešel a ukryl se, aniž sdělil, kam jde, aby je ani sebe neuvedl do nebezpečí v případě výslechu. Herodes pátral po Petrovi marně a stráže byly potrestány, možná dokonce popraveny.
23. Jak skončila vláda Heroda Agrippy I. a co se z toho můžeme naučit?
23 V roce 44 n. l. naráz skončilo v Cesareji panství Heroda Agrippy I., když mu bylo čtyřiapadesát let. (12:20–25) Byl v bojovné náladě proti tyrským a sidonským Féničanům. Ti podplatili jeho sluhu Blasta, aby dosáhli slyšení, na němž by mohli prosit o mír. Ve „stanovený den“ (byl také svátek na počest Caesara Klaudia) si Herodes oblékl královské roucho, posadil se na soudcovskou stolici a pronesl veřejný proslov. Posluchači v odpověď vykřikli: „Boží hlas, a ne lidský!“ Jehovův anděl jej ihned udeřil, „protože nevzdal Bohu slávu“. Herodes „byl sežrán červy a skonal“. Ať nás tento výstražný příklad pohne, abychom stále chodili v bázni před Jehovou, vyhýbali se pýše a vzdávali mu slávu za to, co děláme jako jeho lid.
24. Co ukáže jeden z příštích článků ohledně rozmachu?
24 Navzdory Herodovu pronásledování „Jehovovo slovo. . . rostlo a šířilo se“. Jak ukáže jeden z příštích článků, učedníci dokonce mohli očekávat další rozmach. Proč? Protože ‚chodili v bázni před Jehovou‘.
Jak bys odpověděl?
◻ Jak ukázal Štěpán, že se bojí Jehovy jako mnozí Boží služebníci od té doby?
◻ Jak ovlivnila Štěpánova smrt činnost kázání království? Má to novodobou obdobu?
◻ Jak se začal bát Jehovy pronásledovatel Saul z Tarsu?
◻ Kdo byli první pohanští věřící?
◻ Jak ukazuje 12. kapitola Skutků, že pronásledování nezastaví ty, kteří se bojí Jehovy?
[Obrázek na straně 16 a 17]
Z nebe vyšlehlo světlo a hlas se zeptal: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“