Učíme se nalézat potěšení v bázni před Jehovou
„Pojďte, synové, naslouchejte mi; bázni před Jehovou, té vás budu vyučovat.“ (ŽALM 34:11)
1. Jak Boží Království vymýtí strach? A bude vymýcen všechen strach?
LIDÉ všude na světě touží po tom, aby byli osvobozeni od strachu — od strachu ze zločinů a násilí, z nezaměstnanosti a vážných nemocí. Jak velkolepý bude den, až tato svoboda pod vládou Božího Království bude skutečností! (Izajáš 33:24; 65:21–23; Micheáš 4:4) Tehdy však nebude vymýcen veškerý strach, a ani dnes bychom se neměli snažit vytlačit ze svého života všechen strach. Existuje dobrý strach a špatný strach.
2. a) Jaký druh strachu je špatný a jaký je žádoucí? b) Co je zbožná bázeň a jak je to patrné z uvedených veršů?
2 Strach může být duševním jedem, který v člověku oslabuje schopnost přemýšlet. Může podrývat odvahu a ničit naději. Takový strach možná prožívá člověk, který je fyzicky ohrožován nějakým nepřítelem. (Jeremjáš 51:30) Může ho prožívat člověk, který přisuzuje příliš velký význam tomu, aby získal uznání od určitých vlivných lidí. (Přísloví 29:25) Existuje však také zdravý strach — bázeň, která nás brzdí, abychom nejednali neuváženě a neubližovali sami sobě. Avšak zbožná bázeň toho v sobě zahrnuje ještě více. Je to posvátná úcta, hluboká uctivost k Jehovovi, která je spojena se zdravou obavou, abychom se mu nepřestali líbit. (Žalm 89:7) Strach vyvolat u Boha nelibost pramení z toho, že máme ocenění pro jeho milující laskavost a dobrotu. (Žalm 5:7; Ozeáš 3:5) K tomuto strachu patří také vědomí, že Bůh je nejvyšší Soudce, Všemohoucí, a že tedy má moc potrestat, a dokonce usmrtit ty, kdo ho odmítají poslouchat. (Římanům 14:10–12)
3. V čem je bázeň před Jehovou protikladem bázně před některými pohanskými božstvy?
3 Zbožná bázeň je strach zdravý, ne strach chorobný. Podněcuje člověka k tomu, aby se pevně držel toho, co je správné, a aby se nedopouštěl kompromisů špatným jednáním. Zbožná bázeň se nepodobá strachu spojenému se starověkým řeckým božstvem jménem Fobos, o němž se mluvilo jako o zlověstném bohu, který vyvolával hrůzu. Ani se nepodobá strachu pojícímu se k hinduistické bohyni Kálí, která je někdy zobrazována jako krvežíznivá žena ozdobená mrtvými těly, hady a lebkami. Zbožná bázeň neodpuzuje, ale přitahuje. Je prodchnuta láskou a oceněním. Zbožná bázeň nás tedy přitahuje k Jehovovi. (5. Mojžíšova 10:12, 13; Žalm 2:11)
Proč ji někteří lidé mají, a jiní ne
4. Co apoštol Pavel řekl o stavu lidstva a čím je tento stav způsoben?
4 Lidstvo jako celek není motivováno zbožnou bázní. V Římanům 3:9–18 apoštol Pavel popisuje, jak daleko se lidstvo vzdálilo od původní dokonalosti. Pavel nejdříve mluví o tom, že všichni lidé jsou v zajetí hříchu, a dále cituje výrok ze Žalmů: „Není žádný spravedlivý člověk, ani jediný.“ (Viz Žalm 14:1.) Pak uvádí podrobnosti, například o tom, že lidé nehledají Boha, chybí jim laskavost, mluví podvodně, proklínají druhé a prolévají krev. Je to velice přesný popis dnešního světa. Většina lidí se o Boha a jeho předsevzetí vůbec nezajímá. Lidé si často šetří laskavost na chvíle, kdy je možné za ni něco získat. Lhaní a oplzlá mluva jsou běžným jevem. Prolévání krve má význačné místo nejen ve zprávách, ale i v zábavě. Co je příčinou takového stavu? Samozřejmě, všichni jsme potomky hříšníka Adama, ale příčinou toho, že lidé přijímají za svůj způsob života to, co zde popisuje apoštol Pavel, je ještě něco jiného. Co to je, vysvětluje 18. verš takto: „Před jejich očima není bázeň před Bohem.“ (Viz Žalm 36:1.)
5. Proč někteří lidé zbožnou bázeň mají, zatímco jiní lidé ji nemají?
5 Proč však někteří lidé zbožnou bázeň mají, a jiní ji nemají? Jednoduše řečeno je to proto, že někteří lidé ji v sobě pěstují, a jiní ne. Se zbožnou bázní se nikdo nenarodí, ale všichni máme schopnost ji získat. Zbožné bázni se musíme naučit. A má-li být silou, která v našem životě mocně působí, musíme ji v sobě pěstovat.
Působivé pozvání
6. Kdo je původcem pozvání zaznamenaného v Žalmu 34:11 a jak je z tohoto verše zřejmé, že zbožné bázni se musíme učit?
6 V Žalmu 34 je nám předloženo působivé pozvání, abychom se naučili bázni před Jehovou. Je to Davidův žalm. Koho David předstínil? Pána Ježíše Krista. Apoštol Jan konkrétně uplatnil na Ježíše jedno proroctví, které je zaznamenáno ve 20. verši tohoto žalmu. (Jan 19:36) Právě Ježíš nám v dnešní době předkládá podobné pozvání, jaké je v 11. verši: „Pojďte, synové, naslouchejte mi; bázni před Jehovou, té vás budu vyučovat.“ Z toho je jasně vidět, že zbožné bázni je možné se naučit; a Ježíš Kristus je nanejvýš způsobilý nás této bázni učit. Proč to můžeme říci?
7. Proč se zbožné bázni můžeme naučit zvláště od Ježíše?
7 Ježíš Kristus ví, jak je zbožná bázeň důležitá. Hebrejcům 5:7 o něm říká: „Ve dnech svého těla Kristus předkládal úpěnlivé prosby a také prosebné žádosti se silnými výkřiky a slzami Tomu, kdo byl schopen ho zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen.“ Avšak Ježíš projevil zbožnou bázeň ještě dříve, než se ocitl tváří v tvář smrti na mučednickém kůlu. Vzpomeňme si, že v 8. kapitole Přísloví je Boží Syn popisován jako zosobněná moudrost. A v Příslovích 9:10 se dozvídáme: „Bázeň před Jehovou je počátek moudrosti.“ Tato zbožná bázeň byla tedy základním rysem osobnosti Božího Syna již dávno předtím, než přišel na zem.
8. Co poznáváme o bázni před Jehovou ze slov Izajáše 11:2, 3?
8 Kromě toho o Ježíšovi jako o mesiášském Králi říká Izajáš 11:2, 3: „Usadí se na něm Jehovův duch, duch moudrosti a porozumění, duch rady a moci, duch poznání a bázně před Jehovou; a bude si libovat v bázni před Jehovou.“ Jak je to pěkně vyjádřeno! Bázeň před Jehovou není nic nepříjemného. Je to kladný a tvořivý stav. Bázní před Jehovou bude naplněno celé Kristovo královské panství. Ježíš nyní panuje a všem, kdo jsou shromažďováni jako jeho poddaní, dává pokyny v bázni před Jehovou. Jak?
9. Jak nás Ježíš Kristus učí bázni před Jehovou a co nás Ježíš chce o této bázni naučit?
9 Prostřednictvím sborových shromáždění a krajských i oblastních sjezdů. Tak nám Ježíš — který byl jmenován Hlavou sboru a mesiášským Králem — pomáhá, abychom jasně porozuměli tomu, co je zbožná bázeň a proč je tato bázeň tak užitečná. Snaží se nám pomoci, abychom prohloubili své ocenění pro bázeň před Jehovou a abychom se naučili, jak z ní můžeme mít stejnou radost jako on.
Vynaložíš potřebné úsilí?
10. Co musíme dělat na křesťanských shromážděních, abychom porozuměli bázni před Jehovou?
10 Jistě, pouhé čtení Bible nebo pouhá účast na shromážděních v sále Království nám nezaručí, že budeme mít zbožnou bázeň. Povšimněme si, co musíme udělat, abychom bázni před Jehovou opravdu porozuměli. Přísloví 2:1–5 říkají: „Můj synu, přijmeš-li mé řeči a budeš-li u sebe chovat má vlastní přikázání jako poklad, abys svým uchem věnoval pozornost moudrosti, abys naklonil své srdce k rozlišovací schopnosti, budeš-li kromě toho volat po porozumění a vydávat svůj hlas pro rozlišovací schopnost, budeš-li to stále hledat jako stříbro a stále po tom pátrat jako po schovaných pokladech, v tom případě porozumíš bázni před Jehovou a najdeš i poznání Boha.“ Když se tedy účastníme shromáždění, potřebujeme věnovat pozornost tomu, co se tam říká, a usilovně se snažit o soustředění, abychom si zapamatovali hlavní myšlenky. Potřebujeme se hluboce zamýšlet nad tím, jak by city, které chováme k Jehovovi, měly ovlivnit náš postoj k udíleným radám — ano, měli bychom otevřít své srdce. Potom porozumíme bázni před Jehovou.
11. Co bychom měli usilovně a pravidelně dělat, máme-li pěstovat zbožnou bázeň?
11 Žalm 86:11 nás upozorňuje na to, že dalším důležitým činitelem je modlitba. Žalmista se modlil: „Poučuj mě, Jehovo, o své cestě. Budu chodit v tvé pravdě. Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ Jehova tuto modlitbu schválil, což je patrné z toho, že ji nechal zaznamenat do Bible. My se také musíme modlit k Jehovovi, aby nám pomohl pěstovat v sobě zbožnou bázeň, a budeme-li se modlit usilovně a často, přinese nám to užitek. (Lukáš 18:1–8)
Týká se to tvého srdce
12. Proč je nutné věnovat zvláštní pozornost srdci a co k tomu patří?
12 V Žalmu 86:11 je ještě něco jiného, čeho bychom si měli povšimnout. Žalmista nežádal, aby bázeň před Bohem pochopil pouze rozumem. Zmínil se o svém srdci. Zbožnou bázeň máme pěstovat ve svém obrazném srdci. Toto obrazné srdce vyžaduje, abychom mu věnovali zvláštní pozornost, protože je naším vnitřním člověkem, který se projevuje v každé naší životní činnosti i v našich myšlenkách, postojích, touhách, pohnutkách a cílech.
13. a) Co by mohlo být známkou toho, že máme rozdělené srdce? b) O dosažení jakého cíle bychom měli usilovat, když pěstujeme zbožnou bázeň?
13 Bible nás varuje, že srdce člověka může být rozdělené. Může být i zrádné. (Žalm 12:2; Jeremjáš 17:9) Srdce nás může podněcovat, abychom se podíleli na prospěšných činnostech — abychom chodili na sborová shromáždění a do kazatelské služby. Ale může také působit, že milujeme určité stránky světského způsobu života. A to nám možná nedovoluje, abychom skutečně celou duší podporovali zájmy Království. Pak se nás zrádné srdce třeba pokusí přesvědčit, že přece děláme tolik, co mnozí jiní. Ve škole či v zaměstnání může na naše srdce působit strach z člověka. Proto se nám v takovém prostředí snad nechce přiznat, že jsme svědkové Jehovovi, a dokonce děláme věci, které pro křesťany nejsou vhodné. Později nás však trápí svědomí. Takovými lidmi nechceme být. Modleme se tedy k Jehovovi podobně jako žalmista: „Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ Přejeme si, aby celý náš vnitřní člověk, který se projevuje ve všech našich životních činnostech, dotvrzoval, že ‚se bojíme pravého Boha a dodržujeme jeho přikázání‘. (Kazatel 12:13)
14, 15. a) Co Jehova slíbil svému lidu, když předpovídal, že vysvobodí Izrael z babylónského zajetí? b) Co Jehova udělal pro to, aby svému lidu vložil do srdce zbožnou bázeň? c) Proč se Izraelité odvrátili od Jehovových cest?
14 Jehova slíbil, že svému lidu dá takové srdce, které se bude bát Boha. V Jeremjášovi 32:37–39 předpověděl obnovu Izraele a řekl: „Chci je přivést zpět na toto místo a nechat je bydlet v bezpečí. A jistě se stanou mým lidem a sám se stanu jejich Bohem. A chci jim dát jedno srdce a jednu cestu, aby se mě vždycky báli pro dobro své a svých synů po sobě.“ A ve 40. verši tento slib potvrdil slovy: „Vložím jim do srdce bázeň přede mnou, aby ode mne neodbočili.“ V roce 537 př. n. l. Jehova skutečně přivedl svůj lid zpátky do Jeruzaléma, jak předtím slíbil. Ale co zbývající část onoho slibu, kde se říká, že jim dá ‚jedno srdce, aby se vždycky báli Boha‘? Proč poté, co Jehova přivedl starověký izraelský národ zpátky z Babylóna, se tento národ od Jehovy odvrátil, čímž způsobil, že jeho chrám byl v roce 70 n. l. nadobro zničen?
15 Nebylo to proto, že by Jehova v něčem selhal. Jehova opravdu podnikl kroky k tomu, aby do srdce Izraelitů vložil zbožnou bázeň. Projevil milosrdenství tím, že je vyvedl z Babylóna a přivedl je zpátky do jejich domoviny, a tak jim dal dostatečný důvod k tomu, aby se na něj dívali s hlubokou uctivostí. Tento důvod posiloval připomínkami, radami a káráním, které jim poskytoval prostřednictvím proroků Agea, Zecharjáše a Malachiáše, prostřednictvím Ezry, který k nim byl poslán jako učitel, prostřednictvím místodržitele Nehemjáše i prostřednictvím svého vlastního Syna. Je pravda, že Izraelité někdy poslechli — například když na výzvu Agea a Zecharjáše znovu postavili Jehovův chrám a když za dnů Ezry poslali pryč své cizozemské manželky. (Ezra 5:1, 2; 10:1–4) Ale častěji byli neposlušní. Nebyli ve své pozornosti důslední; nepřijímali rady neustále; neměli své srdce otevřené trvale. Izraelité v sobě nepěstovali zbožnou bázeň, a proto tato bázeň nebyla v jejich životě mocnou podněcující silou. (Malachiáš 1:6; Matouš 15:7, 8)
16. Komu Jehova vložil do srdce zbožnou bázeň?
16 Přesto Jehova ve svém slibu, že vloží do srdce svého lidu zbožnou bázeň, nezklamal. Uzavřel novou smlouvu s duchovními Izraelity, s těmi křesťany, jimž nabídl nebeskou naději. (Jeremjáš 31:33; Galaťanům 6:16) V roce 1919 je vyvedl ze zajetí Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství. Do srdce jim pevně vložil patřičnou bázeň. Tato bázeň přinesla velký užitek jim i „velkému zástupu“ lidí, kteří mají naději, že budou žít jako pozemští poddaní Království. (Jeremjáš 32:39; Zjevení 7:9) Lidé z velkého zástupu také mají v srdci bázeň před Jehovou.
Jak je nám vložena do srdce zbožná bázeň
17. Jak Jehova vložil do našeho srdce zbožnou bázeň?
17 Jak Jehova vložil tuto bázeň do našeho srdce? Působením svého ducha. A jaký výtvor svatého ducha máme k dispozici? Bibli, Boží inspirované Slovo. (2. Timoteovi 3:16, 17) Jehova nám všem poskytuje dobrý základ pro rozvíjení zbožné bázně tím, že obrací pozornost na to, co udělal v minulosti, na to, jak se svými služebníky jedná při plnění svého prorockého Slova nyní, a na to, co prorokoval o budoucích událostech. (Jozue 24:2–15; Hebrejcům 10:30, 31)
18, 19. Jak nám k získání zbožné bázně pomáhají naše krajské a oblastní sjezdy i sborová shromáždění?
18 Pozoruhodná jsou slova, která Jehova řekl Mojžíšovi a která jsou zaznamenána v 5. Mojžíšově 4:10: „Shromáždi lid ke mně, abych jim dal slyšet svá slova, aby se mě naučili bát po všechny dny, kdy budou živi na zemské půdě, a aby vyučovali své syny.“ Podobně dnes Jehova připravil mnohá opatření, aby svému lidu pomohl takovou bázeň získat. Na našich sjezdech i na sborových shromážděních si připomínáme doklady Jehovovy milující laskavosti a dobroty. To jsme rovněž dělali při studiu knihy Největší člověk, který kdy žil. Jak toto studium zapůsobilo na tebe a na tvůj postoj k Jehovovi? Cožpak se neposílilo tvé přání nikdy se neznelíbit Bohu, když jsi viděl, jak se různé stránky vznešené osobnosti našeho nebeského Otce zrcadlí v jednání jeho Syna? (Kolosanům 1:15)
19 Na svých shromážděních také zkoumáme zprávy o tom, jak Jehova osvobozoval svůj lid v dávných dobách. (2. Samuelova 7:23) Když s pomocí publikace Zjevení — Jeho slavné vyvrcholení se přiblížilo! studujeme biblickou knihu Zjevení, poznáváme prorocká vidění, která se v tomto dvacátém století již splnila, a dozvídáme se také o bázeň vzbuzujících událostech, k nimž má ještě dojít. O všech takových Božích skutcích říká Žalm 66:5: „Pojďte a vizte Boží činnost. Jeho jednání s lidskými syny vzbuzuje bázeň.“ Pozorujeme-li tyto Boží skutky ze správného hlediska, pak opravdu vzbuzují v našem srdci bázeň či hlubokou uctivost k Jehovovi. Můžeme tedy vidět, jak Jehova Bůh plní svůj slib: „Vložím jim do srdce bázeň přede mnou, aby ode mne neodbočili.“ (Jeremjáš 32:40)
20. Co musíme sami udělat pro to, aby se zbožná bázeň hluboko vryla do našeho srdce?
20 Je však naprosto jasné, že pokud o tuto bázeň neusilujeme, do srdce se nám nedostane. Výsledky se nedostaví automaticky. Jehova vykoná svůj díl a náš díl spočívá v tom, abychom v sobě zbožnou bázeň pěstovali. (5. Mojžíšova 5:29) Původní Izraelité v tom selhali. Ale duchovní Izraelité a jejich druhové se spoléhají na Jehovu, a již prožívají řadu z těch dobrých věcí, které dostávají ti, kdo se bojí Boha. O některých z těchto dobrých věcí budeme uvažovat v následujícím článku.
Jak bys odpověděl?
◻ Co je to zbožná bázeň?
◻ Jak se učíme nalézat potěšení z bázně před Jehovou?
◻ Jaké úsilí musíme sami vynaložit, abychom měli zbožnou bázeň?
◻ Proč se získání zbožné bázně týká všech stránek našeho obrazného srdce?
[Obrázky na straně 12 a 13]
Máme-li porozumět bázni před Jehovou, musíme pilně studovat